V roce 2019 slavila Katolická biblická federace 50 let od svého založení. V roce 2020 si připomeneme šestnáctisté výročí od úmrtí svatého Jeronýma, velkého překladatele Bible, který dokázal přeložit Písmo do „každodenního“ jazyka obyčejných lidí a učinil tak psané Boží slovo dosažitelným pro všechny. Jeho horlivost týkající se dostupnosti Písma lidem vychází z jeho přesvědčení, že „neznalost Písma je neznalostí Krista.“ (oficiální text)

Připojíme se k iniciativě Katolické biblické federace a prožijeme liturgický rok Božího Slova. Každý měsíc, vyjma letních prázdnin, bude nějaká aktivita s tím související. V kostele bude rovněž možné si vzít úryvek Písma a nechat se jím pro následující týden inspirovat. Záleží i na vás, jak se k slavení tohoto roku připojíte. Jestli četbou s dětmi, nebo nějakým osobním závazkem přečíst ucelenou část Písma, či opisováním části Písma při zapojení celé rodiny. Způsobů je více.

Každý měsíc se pokusíme uskutečnit jednu z aktivit, které se nám nabízí. Vyjmeme-li čas prázdnin, máme v tomto liturgickém roce k dispozici 8 měsíců.
1. filmový večer na biblické téma (21. 2.)
2. adorace s biblickými texty (20. 3.)
3. biblické farní odpoledne (5. 4.)
4. biblická přednáška (30. 5.)
5. podvečer rozhovorů nad Písmem (13. 6.)
6. biblické herní odpoledne (6. 9.)
7. biblický Růženec s využitím projekční techniky (3.10.)
8. společné opisování a ilustrace částí Písma (14. 11.)

Budeme se také modlit modlitbu, kterou máte v kancionálech už připravenou. 

Připomenu několik důležitých slov z ustavující listiny dne Božího slova, jímž papež ustanovil 3. neděli v mezidobí. „Než Vzkříšený přichází k učedníkům, kteří jsou zavřeni v domě, a než jim dává schopnost, aby rozuměli Písmu (srov. Luk 24,44–45), ukazuje se dvěma z nich na cestě z Jeruzaléma do Emauz (srov. Luk 24,13–35). Evangelista Lukáš poznamenává, že šlo o den vzkříšení, tedy o neděli.

Oba učedníci hovoří o nedávných událostech, o Ježíšově utrpení a smrti. Jejich cesta je poznamenána smutkem a zklamáním z tragického konce. Doufali v něho jako v Mesiáše a Vysvoboditele. Nyní jsou konfrontováni s šokující zkušeností Ukřižovaného. Vzkříšený se k učedníkům sám přibližuje nenuceným způsobem, jde s nimi, ale oni ho nepoznávají (srov. v. 16). Cestou se Pána vyptávají a poznávají, že nepochopili smysl jeho utrpení a jeho smrti; on o nich mluví jako o „nechápavých a neschopných uvěřit“ (srov. v. 25) a „vykládá jim počínaje od Mojžíše a všech proroků, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma“ (Luk 24,27). Kristus je prvním exegetou! Už starobylá Písma předjímala, co měl naplnit. On sám chtěl být věrný tomuto slovu, aby zjevil dějiny spásy, které se naplňují v Kristu.

Jako Písmo svaté hovoří proto Bible o Kristu a zvěstuje ho jako toho, kdo musí projít utrpením, aby dosáhl své slávy (srov. v. 26). Hovoří o něm všechny biblické spisy, nejen jejich část. Bez nich nelze pochopit jeho smrt a jeho vzkříšení. Z tohoto důvodu zdůrazňuje nejstarší vyznání víry: „Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem, ukázal se Petrovi …“ (1 Kor 15,3-5). Protože Písmo hovoří o Kristu, můžeme věřit, že jeho smrt a vzkříšení nepatří k bájím, ale je dějinnou událostí a jádrem víry jeho učedníků. 

Spojení mezi Písmem svatým a vírou pokřtěných je hluboké. Protože věříme na základě poselství a poselství se děje Kristovým slovem (srov. Řím 10,17), vyplývá z toho výzva věřícím, aby brali vážně naléhavost a důležitost naslouchání slovu jak v liturgii, tak i v osobní modlitbě a rozjímání.

„Cesta“ Vzkříšeného s emauzskými učedníky končí večeří. Tajuplný poutník vyhoví naléhavé prosbě obou učedníků: „Zůstaň s námi, neboť se připozdívá a den se už nachýlil (Luk 24,29). Usedají ke stolu, Ježíš bere chléb, modlí se, láme jej a podává jim. Tu se jim otevírají oči a poznávají ho (srov. v. 31).

Díky této scéně chápeme, jak nerozlučné je spojení mezi Písmem svatým a Eucharistií. Druhý vatikánský koncil učí: „Církev měla vždy v úctě Boží Písma stejně jako samé tělo Páně, protože – hlavně v posvátné liturgii – bez ustání přijímá ze stolu slova Božího i ze stolu Kristova těla chléb života a podává ho věřícím“ (Dei Verbum, čl. 21).

Pravidelná četba Písma svatého a slavení Eucharistie umožňuje lidem poznat, že patří k sobě. Jako křesťané jsme jeden lid, který je na cestě dějinami, posilněný přítomností Pána, který je uprostřed nás, hovoří k nám a sytí nás. Bibli věnovaný den se nemá konat „jednou do roka“, ale po celý rok. Pociťujeme totiž naléhavou nutnost důvěrného spojení s Písmem svatým i se Vzkříšeným, který nikdy nepřestává lámat chléb ve společenství věřících. Z tohoto důvodu musíme dosáhnout důvěrné znalosti Písma svatého, jinak zůstane naše srdce chladné a oči zavřené, protože jsme, takoví, jací jsme, postiženi různými formami slepoty.

Písmo svaté a svátosti jsou nerozlučně navzájem propojeny. Když Boží slovo uvádí do svátostí a svátosti objasňuje, ukazují se svátosti zřetelněji jako cíl cesty, na níž sám Kristus otevírá ducha a srdce, abychom poznali jeho spásné působení. V této souvislosti nesmíme zapomenout nauku Janova Zjevení. Jan učí, že Pán stojí u dveří a klepe. Když někdo uslyší jeho hlas a otevře mu, on vstoupí a usedá s ním k hostině (srov. Zj 3,20). Ježíš Kristus klepe prostřednictvím Písma svatého na naše dveře; poslechneme-li a otevřeme dveře ducha a srdce, pak vstoupí do našeho života a zůstává s námi.“

Úryvek z Aperuit illis apoštolský list daný „motu proprio“ papeže Františka k zavedení neděle Božího slova.

P. Pavel Sandtner

Citováno z Římsy, únor 2020

...