Skončily prázdniny, pryč je doba dovolených, ale vzpomínky v nás ještě zůstaly. Chtěla bych se proto s Vámi podělit o několik hezkých zážitků z rehabilitačního tábora ve Svojanově u Moravské Třebové. Už mnoho roků jezdíme s Ústavem soc. péče z Bystrého – „Domov na zámku,“
V tomto ústavu pečují o více než sto chlapců, kteří potřebují zvláštní péči, pomoc, obsluhu či dozor. Za ta léta jsme poznali obětavé vychovatelky a vychovatele. Před těmito lidmi by člověk měl smeknout. Kdo má postižené dítě, ví co to je. Rodiče to dělají z lásky pro dítě, které přivedli na svět, ale vychovatelé a vychovatelky se na tuto službu dali dobrovolně.

Na letošním táboře jsme užili hodně zajímavého, hlavně sportu a pohybu, ke kterému patřila voda, koupání, závody na loďkách, nechyběli ani koně. Byli jsme v jeskyních, projeli jsme se vláčkem, byli jsme na zájezdu ve Vyškově v parku s brontosaury a v ZOO.

Pro nás, věřící, je nedělní bohoslužba povinností a tak jsme se také sháněli po této možnosti. Nedaleko od Svojanova je obec Maletín, jen asi 3 km. Tam ale pravidelné bohoslužby nejsou. V sobotu, hned po příjezdu si zjišťujeme situaci. Venku je 270 C, ale my jdeme statečně polní cestou k Maletínu. Ve vesnici nikdo neví, jestli nějaká mše svatá bude sloužena. Lidé nás posílají od domu k domu. Nakonec se paní kostelnice snaží dovolat panu děkanovi do Zábřehu. Pan děkan slibuje, že přijede. Zábřeh je vzdálen asi 15 km. V neděli v 15:00 hod. se nás schází asi 35, většinou turisté a sbor mladých, kteří mši svatou doprovází krásnými zpěvy. Čteme Slovo Boží a také mu nasloucháme a říkáme si, jak je to krásné, kde je přítomen kněz a Pán Ježíš. V žáru letního slunce se vracíme zpoceni 3 km zpět do tábora, ale je nám krásně. Osvěžená duše dodává energii do celého těla.

A tak mě napadá myšlenka, jak jsme my, měšťáci, někdy pohodlní. Do kostela to máme jen několik kroků, jsme důchodci, práce nás tolik nehoní a přesto nejdeme. Přitom mše svatá má tak úžasnou cenu. Nikdo jiný nám Boží Slovo nevyloží a nedoplní tak dobře a s takovým zápalem, jako naši kněží a přesto to mnohé nezajímá, netouží po tom. Čas nám rychle utíká, zvláště nám starším a brzy se ocitneme tváří tvář před Pánem. Co mu řekneme, jak vysvětlíme, že jsme za ním nespěchali i když jsme mohli. Kde jsme ten čas promarnili?

Emilie T. s rodinou

...