Z farního listu:

 

Vážení a milí farníci, drazí přátelé,

následující řádky prázdninového čísla Farního listu píšu se stísněným srdcem a se vzpomínkami, ve kterých se vracím k mnoha událostem, které jsme společně během uplynulých dvanácti let prožili. Měsíc červenec prožiju ještě zde s vámi a od 1. srpna nastupuji do farnosti Náchod.

Když mne pan biskup pozval na návštěvu na biskupství, začal jsem mít tušení, že se nebude jednat pouze o zdvořilostní návštěvu, ale že s ohledem na měsíc červen se bude zřejmě jednat o změnu mého působiště. A skutečně se tak stalo. Pan biskup decentně ocenil přibyslavskou farnost a následně mi sdělil, že si přeje, abych převzal do duchovní správy farnost Náchod. Věren slibu poslušnosti, který jsem složil při kněžském svěcení, jsem neprotestoval a jeho výzvu přijal. Ze zkušenosti vím, že když akceptuji vůli biskupa, že je to správná volba. Před dvanácti lety, když jsem měl odejít z Jičína, tak mě tamější vikář sdělil, že pokud bych chtěl zůstat, tak by se za mne na biskupství přimluvil. Bylo to proto, že jsme si mezi sebou rozuměli a s jičínskými farníky se měli rádi. Odpověděl jsem mu, že nechávám na biskupovi, jak se rozhodne. Tak jsem přišel k vám do Přibyslavi. A krásných dvanáct let mezi vámi mi potvrdilo, že jsem se rozhodl správně.

V souvislosti s nastávající změnou se mi vybavily některé biblické citáty nebo příběhy. Tak v knize Kazatel čteme: „Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas“. Náhoda neexistuje. Není náhodou, že jsme na světě v tento čas, nebylo náhodou, že jsme se setkali, a není náhodou, že se rozcházíme.

Vzpomínám, jak jsem v závěru doby velikonoční komentoval Pavlovo misijní působení, jak ho popisují Skutky apoštolů: „Když došli k Mýsii, chtěli přejít do Bithýnie, ale Ježíšův Duch jim to nedovolil“. Hovořil jsem o tom, jak Duch Svatý usměrňoval Pavlovy kroky a jak musel jít tam, kam nechtěl. A výsledek byl ten, že došel do Filip, kde díky němu mnozí uvěřili v Krista. Necháme-li se vést Duchem Ježíšovým, půjdeme třeba tam, kam se nám nebude chtít, ale vždy to přinese v pravý čas užitek.

O slavnosti Nanebevstoupení Páně zaznělo, že učedníci byli smutní, když od nich Ježíš odcházel. Ježíš k tomu poznamenal, že je pro ně dobře, když odchází, i když je to bolelo a nerozuměli. Odchody a s nimi spojená loučení bolí, ale Ježíš ví, že je to pro nás dobře.

Nebo když učedníci na Ježíšovo slovo nasytili zástupy. Jak rádi by ještě chvíli zůstali s lidmi, kteří jim chtěli poděkovat za chléb a ryby. Ne. Ježíš je poslal na loďce na druhý břeh.

Podobně jednal i sám Ježíš. Na místě, kam dospěl, uzdravoval lidi. Večer se šel na opuštěné místo pomodlit, a když ho hledali, protože na něho čekali další nemocní, tak se sebral a odešel do jiných měst a městeček. I on následoval vůli svého Otce, tak jak ji poznával.

Vážení a milí farníci, dovolte mi, abych vám na závěr svého působení v přibyslavské farnosti poděkoval za vše dobré, co jste pro mne, a zvláště pak pro Boží království vykonali.

Děkuji nížkovskému administrátoru a nastupujícímu přibyslavskému administrátoru P. Pavlu Sandtnerovi a panu kaplanu P. Antonínu Pavlasovi za pomoc při duchovní správě farnosti.

Děkuji vám všem, zvláště pak děkuji za vaši lásku a přátelství.

Využívám této příležitosti, abych se omluvil všem, kterým jsem svým slovem nebo jednáním ublížil či je pohoršil. Prosím Pána Boha i vás za odpuštění.

Drazí přátelé, dovoluji si vás touto cestou pozvat na mši svatou v neděli 19. července v 15.00 hod. do farního kostela, kterou budu sloužit za farnost a na poděkování za vás. Zároveň vás po mši svaté zvu na farní zahradu, kde bude připraveno občerstvení.

 

Adresa mého nového působiště je následující:

Římskokatolická farnost – děkanství Náchod

Masarykovo náměstí 75

547 01 Náchod 1

 

Číslo mobilního telefonu zůstává nezměněno.

Zdeněk Kubeš

Prázdninový farní list ke stažení zde.

0 comments

Odpovědět