Archiv autora: Eva Bártová

reBRELové

Přijměte pozvánku na středeční večer 29. července 2015 ve farní stodole, kde se uskuteční od 19 hodin recitál francouzského šansonu a ruského romansu:

Jacques Brel

Serge Gainsbourg

Georges Brassens

Léo Ferré

Bulat Okudžava

Vladimír Vysocký

Koncert proběhne v živém podání Janů Nepomuků PISKAČE (zpěv a mluvené slovo) a PODROUŽKA (kytara).

 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 

Vstupné 70 Kč.

Plakát k nahlédnutí nebo ke stažení najdete zde.

Facebook

 

Michala Piskačová
(případné další info 603 181 612)

Z farního listu:

 

Vážení a milí farníci, drazí přátelé,

následující řádky prázdninového čísla Farního listu píšu se stísněným srdcem a se vzpomínkami, ve kterých se vracím k mnoha událostem, které jsme společně během uplynulých dvanácti let prožili. Měsíc červenec prožiju ještě zde s vámi a od 1. srpna nastupuji do farnosti Náchod.

Když mne pan biskup pozval na návštěvu na biskupství, začal jsem mít tušení, že se nebude jednat pouze o zdvořilostní návštěvu, ale že s ohledem na měsíc červen se bude zřejmě jednat o změnu mého působiště. A skutečně se tak stalo. Pan biskup decentně ocenil přibyslavskou farnost a následně mi sdělil, že si přeje, abych převzal do duchovní správy farnost Náchod. Věren slibu poslušnosti, který jsem složil při kněžském svěcení, jsem neprotestoval a jeho výzvu přijal. Ze zkušenosti vím, že když akceptuji vůli biskupa, že je to správná volba. Před dvanácti lety, když jsem měl odejít z Jičína, tak mě tamější vikář sdělil, že pokud bych chtěl zůstat, tak by se za mne na biskupství přimluvil. Bylo to proto, že jsme si mezi sebou rozuměli a s jičínskými farníky se měli rádi. Odpověděl jsem mu, že nechávám na biskupovi, jak se rozhodne. Tak jsem přišel k vám do Přibyslavi. A krásných dvanáct let mezi vámi mi potvrdilo, že jsem se rozhodl správně.

V souvislosti s nastávající změnou se mi vybavily některé biblické citáty nebo příběhy. Tak v knize Kazatel čteme: „Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas“. Náhoda neexistuje. Není náhodou, že jsme na světě v tento čas, nebylo náhodou, že jsme se setkali, a není náhodou, že se rozcházíme.

Vzpomínám, jak jsem v závěru doby velikonoční komentoval Pavlovo misijní působení, jak ho popisují Skutky apoštolů: „Když došli k Mýsii, chtěli přejít do Bithýnie, ale Ježíšův Duch jim to nedovolil“. Hovořil jsem o tom, jak Duch Svatý usměrňoval Pavlovy kroky a jak musel jít tam, kam nechtěl. A výsledek byl ten, že došel do Filip, kde díky němu mnozí uvěřili v Krista. Necháme-li se vést Duchem Ježíšovým, půjdeme třeba tam, kam se nám nebude chtít, ale vždy to přinese v pravý čas užitek.

O slavnosti Nanebevstoupení Páně zaznělo, že učedníci byli smutní, když od nich Ježíš odcházel. Ježíš k tomu poznamenal, že je pro ně dobře, když odchází, i když je to bolelo a nerozuměli. Odchody a s nimi spojená loučení bolí, ale Ježíš ví, že je to pro nás dobře.

Nebo když učedníci na Ježíšovo slovo nasytili zástupy. Jak rádi by ještě chvíli zůstali s lidmi, kteří jim chtěli poděkovat za chléb a ryby. Ne. Ježíš je poslal na loďce na druhý břeh.

Podobně jednal i sám Ježíš. Na místě, kam dospěl, uzdravoval lidi. Večer se šel na opuštěné místo pomodlit, a když ho hledali, protože na něho čekali další nemocní, tak se sebral a odešel do jiných měst a městeček. I on následoval vůli svého Otce, tak jak ji poznával.

Vážení a milí farníci, dovolte mi, abych vám na závěr svého působení v přibyslavské farnosti poděkoval za vše dobré, co jste pro mne, a zvláště pak pro Boží království vykonali.

Děkuji nížkovskému administrátoru a nastupujícímu přibyslavskému administrátoru P. Pavlu Sandtnerovi a panu kaplanu P. Antonínu Pavlasovi za pomoc při duchovní správě farnosti.

Děkuji vám všem, zvláště pak děkuji za vaši lásku a přátelství.

Využívám této příležitosti, abych se omluvil všem, kterým jsem svým slovem nebo jednáním ublížil či je pohoršil. Prosím Pána Boha i vás za odpuštění.

Drazí přátelé, dovoluji si vás touto cestou pozvat na mši svatou v neděli 19. července v 15.00 hod. do farního kostela, kterou budu sloužit za farnost a na poděkování za vás. Zároveň vás po mši svaté zvu na farní zahradu, kde bude připraveno občerstvení.

 

Adresa mého nového působiště je následující:

Římskokatolická farnost – děkanství Náchod

Masarykovo náměstí 75

547 01 Náchod 1

 

Číslo mobilního telefonu zůstává nezměněno.

Zdeněk Kubeš

Prázdninový farní list ke stažení zde.

Z farního listu:

Křesťanská láska

Důležitost odpuštění v duchovním životě často podceňujeme. Pokud se chcete dozvědět, kam jste dospěli ve svém duchovním životě, zkontrolujte si, který člověk je vám nejvzdálenější. Jste natolik blízko Bohu, nakolik jste blízko této osobě.

Charakteristikou křesťanů má být vzájemné láska: „Nové přikázání vám dávám: „Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás“. Z té pak vyplývá jednota: „Ať všichni jsou jedno. Jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, tak i oni ať jsou v nás, aby svět uvěřil, že ty jsi mě poslal“. Ježíš nás vyzývá, abychom k sobě přistupovali v duchu jednoty a lásky. Míra této lásky má taková, jaká je míra lásky Otce k Synu – tedy nezměrná, bez míry. Vzájemná láska Ježíšových učedníků se stává znamením pro svět. Viditelným znamením pro svět, aby uvěřil v Ježíše, je vzájemná láska jeho vyznavačů a jednota mezi nimi. Zda svět uvěří, že Ježíš je Mesiáš, kterého poslal Otec, to závisí na naší jednotě. Ježíš vkládá své poslání do rukou každého z nás. A záleží na nás, jenom na nás, jestli zprostředkujeme spásu dalším lidem. Cítíte tu velikou odpovědnost, kterou na nás Ježíš klade?

„Miluj svého bližního, jako sám sebe“. Pokud nemáš rád sám sebe, nemůžeš naplno milovat bližního. Milovat můžeš jen do té míry, do jaké miluješ sebe. Pokud nepřijímáš sám sebe, nemůžeš přijmout druhé. Pokud neumíš odpustit sám sobě, neodpustíš ani druhým.

Běžná láska, tak jak ji lidi rozumí, je založena na citech, přitažlivosti, sympatiích. Tak ji například vidíme v televizi. Křesťanská láska a odpuštění spočívá v rozhodnutí, ne v citech. Lidé někdy mohou mít zmatek v tom, zda odpustili, či nikoli. Není možné pochybovat o tom, zda jsme odpustili nebo neodpustili, protože odpuštění je rozhodnutí, ke kterému jsme dospěli. Je to otázka chtění nebo také nechtění. Pokud nějakému člověku chcete odpustit, tak jste mu již odpustili. Jestliže mu odpustit nechcete, tak jste mu neodpustili. Jestliže jsme někomu odpustili, ještě to neznamená, že všechny rány jsou zahojeny a že dotyčný člověk nám bude hned sympatický a že hned začnu mít rád.

Světská láska je založena na citu: Žena řekne muži, že už k němu nic necítí, tedy tím vyjadřuje, že už ho nemiluje. Protože světská láska je založena pouze na citech. Oproti tomu křesťanská láska je založena na rozhodnutí. Láska se pak stává rozhodnutím milovat druhého a podle tohoto rozhodnutí také žít. Znamená to také odpouštět a jít společně i vyprahlou pouští. Někdo řekne, že svému partnerovi odpustil, ale přitom mu neustále připomíná, co provedl před mnoha lety. To je signál toho, že ve skutečnosti neodpustil. Jestliže jste někomu odpustili, nevracejte se k tomu, co se stalo.

Láska má být spojovacím článkem křesťanské komunity (farnosti). Komunita křesťanů v Korintě byla obdařena mnohými charismaty – vyskytovaly se v ní zázraky, uzdravení, měli dar jazyků a jejich výkladu, dar proroctví a přesto sv. Pavel jim píše: „Bratři, já jsem s vámi nemohl mluvit jako s lidmi duchovními, ale jako s tělesnými, jako s dětmi nedospělými v křesťanské víře. Neboť je-li mezi vámi žárlivost a spory – jste pouze tělesní a chováte se jen lidsky“.

 

Elias Vella: Ježíš – lékař těla i duše.

Připravil P. Zdeněk Kubeš

Červnový farní list ke stažení zde.

Z farního listu:

Interview s Bohem

„Pojď dál,“ řekl Bůh. „Tak ty bys se mnou chtěl udělat interview?“
„Jestli máš čas,“ řekl jsem.
Bůh se usmál a odpověděl: „Můj čas je věčnost, a proto je ho dost na všechno. A na co se mě vlastně chceš zeptat?“
„Co tě na lidech nejvíc překvapuje?“
Bůh odpověděl: „To, že je nudí být dětmi, a tak pospíchají, aby dospěli, a když jsou dospělí, zase touží být dětmi.
Překvapuje mě, že ztrácejí zdraví, aby vydělali peníze, a ty pak utrácejí za to, aby si dali do pořádku své zdraví.
Překvapuje mě, že se natolik strachují o budoucnost, že zapomínají na přítomnost, a tak vlastně nežijí ani pro přítomnost, ani pro budoucnost.
Překvapuje mě, že žijí, jakoby nikdy neměli umřít, a že umírají, jako kdyby nikdy nežili.“
Bůh mě vzal za ruce a chvíli jsme mlčeli. Pak jsem se zeptal: „Co bys chtěl jako rodič naučit své děti?“
Bůh se usmál a odpověděl: „Chci, aby poznali, že nemohou nikoho nutit, aby je miloval. Mohou jen dovolit, aby je druzí milovali. Chci, aby poznali, že nejcennější není to, co v životě mají, ale koho mají.
Chci, aby poznali, že není dobré porovnávat se s druhými. Každý bude souzen sám za sebe, ne proto, že je lepší nebo horší než jiní.
Chci, aby poznali, že bohatý není ten, kdo má nejvíc, ale ten, kdo potřebuje nejméně.
Chci, aby poznali, že trvá jen pár vteřin způsobit lidem, které milujeme, hluboká zranění, ale trvá mnoho let, než se taková zranění uzdraví.
Chci, aby se naučili odpouštět, odpouštět skutkem.
Chci, aby věděli, že jsou lidé, kteří je velmi milují, ale kteří nevědí, jak své city vyjádřit.
Chci, aby věděli, že za peníze si mohou koupit všechno kromě štěstí.
Chci, aby poznali, že opravdový přítel je ten, kdo o nich všechno ví, a přesto je má rád.
Chci, aby poznali, že vždycky nestačí, aby jim odpustili druzí, ale že oni sami musejí odpouštět.“
Chvíli jsem seděl a těšil se z Boží přítomnosti.
Pak jsem Bohu poděkoval, že si na mne udělal čas. Poděkoval jsem mu za všechno, co pro mne a mou rodinu dělá.
A Bůh odpověděl: „Kdykoli. Jsem tu čtyřiadvacet hodin denně. Jen se zeptej a já ti odpovím.“

Lidé zapomenou, co jste řekli. Lidé zapomenou, co jste udělali, ale nikdy nezapomenou, jak se vedle vás cítili.

 

Autor neznámý
Připravil P. Zdeněk Kubeš

Květnový farní list ke stažení zde.

Z farního listu:

Příběh o svatém Jeronýmovi

Jednoho dne – bylo to na Vánoce – měl svatý Jeroným vidění. Zjevil se mu Ježíš a obrátil se k němu: „Jeronýme, dnes je den mého narození. Dej mi nějaký dárek!“ Jeroným odpověděl: „Pane, co já ti mohu dát? Jaký dar ti můžu nabídnout? Největší dar, který ti můžu nabídnout, je překlad Bible. Vezmi si ho, vezmi si práci za všechna léta strávená překládáním. Jsem ochoten Bibli i spálit, spálit celé své dílo.“ Ale Ježíš odpověděl: „Děkuji ti, Jeronýme, za tvou velkorysost, ale já chci od tebe úplně něco jiného.“ „Co ti tedy můžu dát, Pane? Jestli chceš, daruji ti svůj život. Vezmi si můj zrak, můj sluch! Vezmi si celý můj život, vezmi si cokoli chceš! Jsem ochoten za tebe i zemřít.“ A Ježíš mu řekl: „Jeronýme, děkuji, ale všechno to, co mi chceš dát, mi patří. Těmito dary bys mi jen vrátil to, co máš ode mne. Chci něco, co náleží jen tobě.“ Jeroným odpověděl: „Nemám nic, co by bylo jen moje. Co ti můžu dát, co patří jen mně.“ A Ježíš mu odpověděl: „Jeronýme, dej mi své hříchy, jen ty jsou tvoje!“
Často se nám nedaří bojovat proti hříchu a to právě proto, že proti němu bojujeme svými vlastními silami. Nemáme sílu zvítězit nad svým hříchem, potřebujeme k tomu sílu Boží. A Bůh je připraven nám tuto sílu poskytnout. To, co po nás Ježíš chce je, abychom mu odevzdali svůj hřích. Hřích, který nás trápí, vložme do Ježíšových rukou a povězme mu: „Pane, toto je můj dar. Pane toto je můj hřích.“

Ježíš – lékař těla i duše, Elias Vella
Připravil P. Zdeněk Kubeš

Dubnový farní list ke stažení zde.