Archiv autora: Eva Bártová

Z farního listu:

Interview s Bohem

„Pojď dál,“ řekl Bůh. „Tak ty bys se mnou chtěl udělat interview?“
„Jestli máš čas,“ řekl jsem.
Bůh se usmál a odpověděl: „Můj čas je věčnost, a proto je ho dost na všechno. A na co se mě vlastně chceš zeptat?“
„Co tě na lidech nejvíc překvapuje?“
Bůh odpověděl: „To, že je nudí být dětmi, a tak pospíchají, aby dospěli, a když jsou dospělí, zase touží být dětmi.
Překvapuje mě, že ztrácejí zdraví, aby vydělali peníze, a ty pak utrácejí za to, aby si dali do pořádku své zdraví.
Překvapuje mě, že se natolik strachují o budoucnost, že zapomínají na přítomnost, a tak vlastně nežijí ani pro přítomnost, ani pro budoucnost.
Překvapuje mě, že žijí, jakoby nikdy neměli umřít, a že umírají, jako kdyby nikdy nežili.“
Bůh mě vzal za ruce a chvíli jsme mlčeli. Pak jsem se zeptal: „Co bys chtěl jako rodič naučit své děti?“
Bůh se usmál a odpověděl: „Chci, aby poznali, že nemohou nikoho nutit, aby je miloval. Mohou jen dovolit, aby je druzí milovali. Chci, aby poznali, že nejcennější není to, co v životě mají, ale koho mají.
Chci, aby poznali, že není dobré porovnávat se s druhými. Každý bude souzen sám za sebe, ne proto, že je lepší nebo horší než jiní.
Chci, aby poznali, že bohatý není ten, kdo má nejvíc, ale ten, kdo potřebuje nejméně.
Chci, aby poznali, že trvá jen pár vteřin způsobit lidem, které milujeme, hluboká zranění, ale trvá mnoho let, než se taková zranění uzdraví.
Chci, aby se naučili odpouštět, odpouštět skutkem.
Chci, aby věděli, že jsou lidé, kteří je velmi milují, ale kteří nevědí, jak své city vyjádřit.
Chci, aby věděli, že za peníze si mohou koupit všechno kromě štěstí.
Chci, aby poznali, že opravdový přítel je ten, kdo o nich všechno ví, a přesto je má rád.
Chci, aby poznali, že vždycky nestačí, aby jim odpustili druzí, ale že oni sami musejí odpouštět.“
Chvíli jsem seděl a těšil se z Boží přítomnosti.
Pak jsem Bohu poděkoval, že si na mne udělal čas. Poděkoval jsem mu za všechno, co pro mne a mou rodinu dělá.
A Bůh odpověděl: „Kdykoli. Jsem tu čtyřiadvacet hodin denně. Jen se zeptej a já ti odpovím.“

Lidé zapomenou, co jste řekli. Lidé zapomenou, co jste udělali, ale nikdy nezapomenou, jak se vedle vás cítili.

 

Autor neznámý
Připravil P. Zdeněk Kubeš

Květnový farní list ke stažení zde.

Z farního listu:

Příběh o svatém Jeronýmovi

Jednoho dne – bylo to na Vánoce – měl svatý Jeroným vidění. Zjevil se mu Ježíš a obrátil se k němu: „Jeronýme, dnes je den mého narození. Dej mi nějaký dárek!“ Jeroným odpověděl: „Pane, co já ti mohu dát? Jaký dar ti můžu nabídnout? Největší dar, který ti můžu nabídnout, je překlad Bible. Vezmi si ho, vezmi si práci za všechna léta strávená překládáním. Jsem ochoten Bibli i spálit, spálit celé své dílo.“ Ale Ježíš odpověděl: „Děkuji ti, Jeronýme, za tvou velkorysost, ale já chci od tebe úplně něco jiného.“ „Co ti tedy můžu dát, Pane? Jestli chceš, daruji ti svůj život. Vezmi si můj zrak, můj sluch! Vezmi si celý můj život, vezmi si cokoli chceš! Jsem ochoten za tebe i zemřít.“ A Ježíš mu řekl: „Jeronýme, děkuji, ale všechno to, co mi chceš dát, mi patří. Těmito dary bys mi jen vrátil to, co máš ode mne. Chci něco, co náleží jen tobě.“ Jeroným odpověděl: „Nemám nic, co by bylo jen moje. Co ti můžu dát, co patří jen mně.“ A Ježíš mu odpověděl: „Jeronýme, dej mi své hříchy, jen ty jsou tvoje!“
Často se nám nedaří bojovat proti hříchu a to právě proto, že proti němu bojujeme svými vlastními silami. Nemáme sílu zvítězit nad svým hříchem, potřebujeme k tomu sílu Boží. A Bůh je připraven nám tuto sílu poskytnout. To, co po nás Ježíš chce je, abychom mu odevzdali svůj hřích. Hřích, který nás trápí, vložme do Ježíšových rukou a povězme mu: „Pane, toto je můj dar. Pane toto je můj hřích.“

Ježíš – lékař těla i duše, Elias Vella
Připravil P. Zdeněk Kubeš

Dubnový farní list ke stažení zde.