Farní list

V lednovém Farním listu je pro děti připraveno malé vánoční bludiště: Děti na obrázku chtějí jít za světlem – narozeným Ježíšem. Pomůžeš jim najít cestu? Ke stáhnutí zde: http://www.kanan.cz/kvizy/2vanoceb.pdf

6. ledna si připomínáme Slavnost Zjevení Páně. K této události se vztahuje druhá část Dětského koutku, kterou tvoří křížovka s názvem Tři mudrci nezaváhali – více zde: http://deti.vira.cz/files/files/importovano/tri-mudrci-krizovka.gif

Dali mu jméno Ježíš

Boha nikdo nikdy neviděl. Nikdo ho nepoznal, tím méně ho mohl nazvat jménem. „On“ je jméno nevyslovitelné, původ všech jmen. Vidět Boží tvář znamená pro člověka, že našel svou tvář. Vyslovit Boží jméno znamená znovu objevit jméno, které tvoří podstatu všech jmen.

My nyní můžeme oslovit Boha jménem, protože se narodil jako člověk. Jak je to úžasné, že můžeme jménem oslovit toho, který dává jméno všemu, že můžeme volat jménem na toho, který vše povolává z nicoty a činí, že to jest. Když oslovím jménem kteréhokoli člověka, znamená to, že on existuje pro mě a já pro něho. Je to začátek společenství. Nyní se skrze jméno Ježíš ustanovuje definitivní podoba vztahu mezi člověkem a Bohem a otevírá se mezi nimi nová forma dialogu.

Pro člověka nemůže existovat jiné Boží jméno než „Ježíš“ – „Bůh zachraňuje“, protože člověk je sám o sobě ztracen a Boha poznává jako toho, který ho zachraňuje.

Tento nejvýš svatý Bůh, může být člověkem vzýván v každé chvíli, protože se stal Spasitelem všech. Není třeba být před Bohem spravedlivý, protože před jeho svatostí jsme všichni hříšníci. Bůh je tu pro všechny, kteří jsou ztraceni a od něho vzdáleni.

Modlitba za naše rodiny

Pane Ježíši, děkujeme ti za život a víru, které jsi nám daroval bez našich zásluh.

Děkujeme ti, že jsme se stali tvými bratry a sestrami a tak dětmi Božími.

Chtěl jsi přijít na svět v lidské rodině a prožívat její radosti, naděje, ale i obtíže a starosti.

Proto tě prosíme: pomáhej našim rodinám, ať si osvojují ctnosti, jimiž se vyznačovala Svatá rodina, ať věrně konají domácí povinnosti a ať jsou naplněny vzájemnou láskou i duchem modlitby.

Dej, ať si naše rodiny zachovají jednotu, a tak se stávají živými svědky evangelia.

Dej, ať se stanou školou vzájemné pomoci, odpuštění a usmíření.

Chraň, prosíme, chudé rodiny, rodiny vyhnanců a přistěhovalců. Otevři srdce těch, kdo žijí v hojnosti a blahobytu, aby jim nabídli svou pomoc.

Vždyť vzájemné přijetí je zdrojem obohacení pro všechny a rozvíjí vzájemné bratrství.

Ohlédnutí za Vánocemi – z pohledu trestního práva

Sliby, že přijde Ježíšek – šíření poplašné zprávy, §357 TZ – 2 až 8 roků

„Když nebudeš poslouchat, nic nedostaneš!“ – vydírání, §175 TZ – 6 měsíců až 4 roky

„Když budeš hodný, Ježíšek ti přinese…“ – podplácení, §160a TZ – až 2 roky

Otevření dopisu Ježíškovi – porušení listovního tajemství, §182 TZ – až 2 roky

„Když vydržíš celý den nepapat, uvidíš zlaté prasátko“ – zanedbání povinné výživy, §207 TZ – 2 až 3 roky

Výroba vaječného koňaku – nedovolená výroba lihových nápojů, §285 TZ – až 1 rok vězení

Přání do nového roku 2015

Vážení a milí přátelé, 

Boží pokoj, láska a požehnání ať Vás provází v novém 2015. To Vám ze srdce přejí P. Zdeněk Kubeš, P. Pavel Sandtner a P. Antonín Pavlas.

Členové pastorační rady na období 2014 – 2018

Zvolení členové rady: Jan Henzl, Jaroslav Horský, Veronika Lehrlová, Ing. Marie Málková, Michael Omes, Marie Pleslová

Jmenovaní členové rady: Jan Bárta st., Karel Březina Bc., Petr Málek st., Kajetán Pometlo st., Marie Blažíčková

Členové ekonomické rady na období 2014 – 2016: Michael Omes, Václav Henzl st., Ing. Marie Křesťanová, Ing. Anna Holcmanová

Lednový výtisk ke stažení

FL_2015-01

V adventní době očekáváme radostnou událost a připravujeme se na ni. Jednu inspiraci, jak tyto dny můžeme lépe prožívat, nám přináší Adventní kalendář pro radost, který připravilo Diecézní katechetické centrum Biskupství brněnského. Více je uvedeno zde: http://brno.biskupstvi.cz/kc/soubory/Advent/Adv_kalendar_radost.pdf

Čím se řídil svatý Mikuláš se dozvíte po vyřešení druhé přílohy: http://brno.biskupstvi.cz/kc/soubory/Vanoce/Cim%20se%20ridil%20Mikulas.pdf

 

Webové stránky pro děti o víře http://deti.vira.cz nabízí mnoho katechetických materiálů, které dětem pomáhají seznamovat se s vírou. Je zde možné najít jednoduché omalovánky, složitější rébusy, dále různé náměty ke tvoření, texty z Bible pro děti doprovázené obrázky či nápady a podklady pro rodiče k práci s dětmi, které kopírují liturgický rok.

Z těchto stránek je pro měsíc listopad vybrán tzv. Dušičkový pracovní list (ve zkrácené verzi) – v plném rozsahu je uveden zde: http://deti.vira.cz/files/files/importovano/PL-dusicky.pdf.

Více čtení i nejrůznějších doplňovaček a omalovánek o slavnosti všech svatých a památce zemřelých je k dispozici na: http://deti.vira.cz/Rebusy/dusicky-1/

 

2014-10_Seslani_DS_omalovankaK příležitosti udílení svátosti biřmování v naší farnosti si můžete vybarvit omalovánku o seslání Ducha Svatého.

Odkaz na omalovánku k vytištění: http://www.kanan.cz/omalovanky/8velikonocea.png

 

Začátkem října si připomínáme svátek sv. Františka z Assisi. Můžete si pročíst (a třeba i vybarvit) krátký komiks o jeho životě – „Jak František začal sloužit Pánu“.

Odkaz na komiks ke stažení: http://deti.vira.cz/_d/Fr2.jpg

 

2014-09_Omalovanka_Otce_nas-vybarvenoPřipravený list modlitby „Otče náš“ si společně s dětmi vybarvěte a dotvořte. Můžete dozdobit i stránku s textem. Potom přeložte list na polovinu tak, aby na jedné straně byl pouze obrázek a na druhé text. Slepte stránku dohromady lepidlem a doporučujeme výslednou kartu zalaminovat, aby byla trvanlivější. Náš obrázek mohou pak mít děti při modlitbě před očima, mladší děti si ho mohou prohlížet, starší číst text, který se tak lépe naučí.

Odkaz na zdroj ilustrované modlitby „Otče náš – modlíme se s dětmi“, kde jsou nabídnuty i další možnosti, jak lze s modlitbou pracovat: http://deti.vira.cz/clanky/Otce-nas-modlime-se-s-detmi.html

 

Puzzle „Každý světec je originální“ nám stručně charakterizuje několik světců. Zkuste přiřadit správně dvojice k sobě, a pak si vše zkontrolujte…

Odkaz na soubor ke stažení: http://brno.biskupstvi.cz/kc/soubory/Svetci/Kazdy%20svetec%20je%20orig.pdf

Řešení:
Sv. Lukáš: lékař, autor jednoho z evangelií
Sv. Václav: dobrý panovník, hlavní patron české země
Sv. Ludmila: výborná babička, dobře vychovala vnuka
Sv. Matouš: původně celník, později apoštol a evangelista
Sv. František z Assisi: miloval přírodu, jako první postavil jesličky
Sv. Terezie Veliká: řeholnice, učitelka církve, zakladatelka mnoha klášterů
Sv. Terezie z Lisieux: řeholnice, karmelitka, „objevila“ cestu duchovního dětství

 

2014-07_Hra_do_kralovstvi_obrazekKe hře „Do království za Králem“ potřebujeme dva až tři hráče, stejný počet figurek a hrací kostku. Hrací plánek hry si můžeme vybarvit, případně podlepit tvrdým papírem nebo zalaminovat. Potom postupujeme podle pokynů na hracím plánu – vítězem se stává ten, kdo první dorazí do království za Králem.

Odkaz na hru ke stažení: http://deti.vira.cz/aktivity/Hraji/Do-kralovstvi-za-Kralem

 

Obrázkové „Vyprávění o Cyrilu a Metodějovi“ nám připomene základní mezníky ze života těchto dvou světců, které si připomínáme začátkem prázdnin.

Odkaz na soubor ke stažení: http://brno.biskupstvi.cz/kc/soubory/Cyril_a_Metodej/CM_vypraveni.pdf

 

Bludiště „Cesta na Moravu“ skrývá dva úkoly. Řešením prvního úkolu je rok „863“ a druhá tajenka nám oznamuje „radostné poselství o Ježíši Kristu“.

Odkaz na soubor ke stažení: http://brno.biskupstvi.cz/kc/soubory/Cyril_a_Metodej/C_a_M_cesta%20na%20Moravu.pdf

 

Milí a vážení farníci,

měsíc červen je v naší farnosti každoročně bohatý na liturgické slavnosti. První významnou slavností bude v neděli 6. června slavnost Těla a Krve Páně, která je spojena s eucharistickým průvodem městem. Vás i vaše přátele zvu na tuto krásnou slavnost. Prosím maminky, aby vypravily své dcery za družičky. Starší dívky prosím, aby se ujaly organizace družiček a nesení symbolů.

O dva týdny později 20. června při druhé mši svaté děti ze třetí třídy poprvé přistoupí ke svatému přijímání. První svaté přijímání dětí patří mezi ty nejdůležitější a nejkrásnější slavnosti. Na odpoledne je připraven zábavný program pro všechny farníky s nafukovacím hradem pro děti.

Červnové liturgické slavnosti zakončí v neděli 27. června titulární slavnost kostela. Za splnění známých podmínek je možné získat plnomocné odpustky. Nedělní pouti bude předcházet hudebně dramaticky komponovaný sobotní večer pod záštitou Ing. Kasala.

Pastorační plán na měsíc červen

  • 6.6. Boží Tělo – eucharistický průvod městem
  • 10.6. biblická hodina
  • 11.6. setkání s rodiči prvokomunikantů
  • 12.6. setkání prvokomunikantů na faře
  • 13.6. zápis intencí na II. Pololetí roku 2010
  • 19.6. svátost smíření pro prvokomunikanty
  • 20.6. první svaté přijímání dětí a zábavné farní odpoledne
  • 24.6. biblická hodina
  • 26.6. komponovaný večer pod záštitou ing. Kasala
  • 27.6. titulární slavnost kostela – pňbyslavská pouť
  • Krásné prožití měsíce června Vám přeje

    P. Zdeněk Kubeš

    Farní pouť do Maďarska

    Maďarsko – země vína, lázeňství a velmi chutné kuchyně. To vše se dá napsat ve zkratce o Maďarsku. Ovšem Maďarsko není jen víno a horké prameny, ale najdeme tu nespočet zajímavých, pro nás – křesťany, tolik významných a nezapomenutelných míst. Pojďte se mnou objevit kouzla této rovinaté země.

    Avšak nezbývá mi, než vás ještě seznámit s naší milou průvodkyní paní Emilkou, která se stala nedílnou součástí naší farní výpravy a vždy nás dokázala zaujmout svým osobitým vystupováním a výkladem. Vše ještě umocňovala velmi ladnou slovenštinou.

    Prvním zajímavým místem, které jsme mohli společně navštívit byl klášter Pannonhalma, což v překladu znamená Panonský kopec. A opravdu. Na stejně nazývaném kopečku (282 m n.m.) se skoro až do nebes vypíná benediktinské arciopatství sv. Martina. Bylo zaleženo v 10. století knížetem Gejzou a dnes je zapsáno ve světovém kulturním dědictví UNESCO. Ovšem je velká škoda, že z původního opatství nezbylo takřka skoro nic, jen pozdně románské jádro baziliky. Opatství totiž podlehlo nájezdům Turků, ostatně jako velká většina maďarských památek. Po prohlídce areálu jsme zde také společně sloužili mši svatou v doprovodu mariánských písní. Ihned po mši svaté jsme se vydali na cestu vstříc Balatonskému jezeru a lázním v Hevízu. Hevízské lázně patří mezi nejnavštěvovanější v Maďarsku, ovšem v tuto roční dobu ještě nebývají areály tolik zaplněné. Zahřála nás termální sirná voda, která vyvěrá ze země z hloubky asi 30 metrů a teplota vody přesahovala třicet stupňů Celsia. Hevízský lázeňský areál obsahuje mimo sirných koupelí také perličkovou koupel, několik saun, teplou páru a nespočet masážních a relaxačních lehátek k odpočinku. Hevíz je klasické lázeňské městečko s velkým počtem hotelů – město žije z cestovního ruchu. Koupele v termálech jsme si všichni nemohli vynachválit, ale zub času nenávratně plynul dále, a tak jsme museli po třech hodinách strávených v koupelích pokračovat v naší cestě po Maďarsku. Avšak než jsme vyrazili, mnozí poutnicí využili čas na osvěžení se českým pivem nejmenované značky nebo douškem odpolední kávy. Navečer jsme navštívili poutní mariánské místo Andoscz, vzdálené od Hevízu asi hodinu cesty. Zde jsme si prohlídli krásně zrestaurovaný barokní mariánský kostel a shlédli muzeum šatiček pro zdejší sochu Panenky Marie. Bohužel areál kláštera, nejspíše benediktinského, není v nejlepším stavu, ale už i zde se blízká na lepší časy a bylo zde vidět, že už i sem doputovaly nějaké peníze z evropských fondů na opravu kulturních památek. Na klášteře zrovna probíhala oprava střechy a výměna krovů. Nezbývá než za zdárnou opravu pamatovat v našich modlitbách a prosbách. Den jsme zakončili výbornou večeří v nedalekém hotelu, ovšem ten nejlepší gastronomický zážitek měl teprve přijít.

    Crrrrrr! Zazvonil budík a my měli před sebou další hezký den. Co nás čeká? Návštěva města Pécs, další mariánské poutní místo Mariagyůd a lázně Harkány. Ale postupně. Město Pécs je pátým největším městem v Maďarsku se 170 000 obyvateli. Pécs se nachází pouze 40 km od chorvatských hranic. Nachází se zde nejstarší maďarská univerzita a raně křesťanské památky s krásnou katedrálou. Na prohlídku historického jádra Pécse jsme měli pouze dopoledne. Proto byl program velmi nahuštěn. Nejprve jsme navštívili katedrálu sv.Petra a Pavla, kde jsme byli uchváceni výzdobou a klenotnicí s liturgickými pozlacenými předměty. Poté jsme se odebrali na prohlídku raně křesťanských památek. Celý areál se jmenuje Cella septicora. Obsahuje spoustu pozůstatku hrobek, kaplí, hospodářských budov, které jsou ukryty v podzemí a i přístup k nim vede pomocí podzemních chodeb, chodbiček a nejrůznějších schodišť. Cella septicora je stavba se sedmi kaplemi a byla vybudována v 4.století. Celý tento podzemní areál je pojmenován po této stavbě. Bohužel čas neúprosně letěl dopředu, a tak nám nezbývalo, než opustit Pécs a vyrazit směrem k poutnímu místu Mariagyůd. Mariagyůd patří mezi nejnavštěvovanější poutní místa v Maďarsku, také kvůli více jak 200 zázrakům. Lidé na poděkování Panence Marii nechávají vyrábět děkovné destičky a ne jen z Maďarska. Našli jsem tu také děkovné destičky z Chorvatska, Slovenska a Polska. Zde jsme také sloužili mši svatou, avšak po mírných komplikacích. Místní farář nebyl tu dobu zrovna přítomen. Má totiž na starosti, jak jsme se později dozvěděli, 14 městeček a obcí. A tak jsme náhodu zastihli místního varhaníka, pro kterého už nebyl problém půjčit nám všechny náležitosti ke slavení mše svaté na tomto krásném místě. Poděkovali jsme Duchu svatému a Panence Marii za ochranu, přimluvili jsme za všechny, kdo budou vykonávat nějaké důležité životní kroky a zkoušky a vyprosili jsme si její ochranu. Posledním bodem programu tohoto dne byla návštěva lázní Harkány. Toto lázeňské městečko leží asi 30 minut jízdy z Mariagyúd, lázně jsou skoro už na hranicích s Chorvatskem. Využili jsem tak další možnosti se k relaxaci v sirných termálních vodách a skoro 3 hodiny jsme relaxovali v těchto termálech, které byli ještě teplejší než den předchozí. Teplota nejteplejšího bazénu dosahovala 38 stupňů Celsia. Po koupelích následoval odjezd do hotelu v městečku Šiklos, kde přišel ten slibovaný nejlepší kulinářský zážitek zájezdu. K večeři se podávalo vepřové maďarské koleno a jako zákusek typické maďarské kaštanové pyré. K jídlu jsme měli možnost ochutnat maďarské vína a po jídle následovalo zpívání u harmoniky českých lidovek. Tyto pokrmy byly opravdu jedinečné a ještě dlouho na něj budou účastníci zájezdu vzpomínat.

    Na třetí den jsme měli naplánovanou návštěvu dalšího mariánského poutního místa Mariabesnyo a návštěvu Budapeště. Ale nejprve jsme museli přejet skoro celé Maďarsko, z jihu jakoby na sever po zcela nové dálnici z Pésce do Budapeště. Cesta zabrala celé dopoledne a mohli jsme se tak kochat,bohužel jen z oken autobusu, typickou maďarskou přírodou. Rovina, občas nevelký kopeček, velké lány polí a občas nějakou vesničku. Do Mariabesnyo jsme dorazili těsně po poledni a ihned následovala bohoslužba. Zde bylo všechno perfektně připraveno a my se tak mohli zaposlouchat do biblických textů a mariánských písní. Po skončení mše jsme si prohlídli kostel včetně jeho hezkého okolí a ihned vyrazili do hlavního metropole Maďarska -do Budapeště. Budapešť má okolo 2 milionů obyvatel, bohužel z její starší zástavby toho díky Turkům a vřavě obou světových válek moc nezbylo. Budapešť je vlastně spojení tří měst – Starý Budín, Budín a Pešť. Města spojuje několik honosných mostů přes monumentální řeku Dunaj. Město prodělalo na konci 19.století velkou stavební revoluci, z té doby je zde mnoho honosných budov – pro příklad věhlasná budova Maďarského parlamentu, což je vlastně kopie anglického typického parlamentu, Akademie věd, chrámy a nejrůznější hotely. Budapešť je výkladnice neostylových budov. Bohužel na prohlídku Budapešti by nám nestačil ani týden, proto jsme si prohlídli jen ty nejvýznamnější budapešťské památky – katedrálu sv. Štěpána, veleznámý řetězový most přes Dunaj, Rybářskou baštu a chrám sv. Matěje. Odtud je možné spatřit Budapešť jako na dlani. Přímo před námi se tyčí parlament. Závěrečným bodem programu v hlavním městě byla hodinová plavba lodí po Dunaji. Mohli jsme shlédnout všechny významné budapešťské památky – Hrad, Rybářskou baštu, chrám sv. Matěje, citadelu, univerzitu, divadla, výstavní síně, hotely ale také mosty, které byly po druhé světové válce dosti poškozeni, ne-li zcela. Plavba byla také poslední bod sobotního dne. Spali jsme na okraji v Budapešti, kde jsme si opět večer mohli zapět české národní písně, které obdivovaly nejen norské turistky, které s námi také sdílely tento hotel.

    A je tu neděle. Poslední den farní poutě. Vstávali jsme brzy, abychom co nejdříve mohli vyrazit směr Ostřihom. Do tohoto centra maďarského křesťanství jsme cestovali Dunajským ohybem, což je považováno za jedno z nejkrásnějších zákoutí Dunaje vůbec. Ostřihom bývala po staletí hlavní centrum Uherské říše. Největším lákadlem Ostřihomi je monumentální klasicistní bazilika sv. Štěpána vypínající se nad hraniční řekou Dunajem. Zde v boční kapli sloužil pan farář nedělní bohoslužbu. Tato bohoslužba byla vyvrcholením celé poutě a došlo také na slova díků. Řečnického úkolu se zhostil pan Henzl a poděkoval všem lidem, kteří se na přípravě a fungování zájezdu podíleli. Poté jsme si prohlédli baziliku, navštívili vzácnou klenotnici a zájemci vyšplhali na kopuli tyčící se 100 metrů nad zemí. Bohužel čas se neúprosně krátil a blížil se čas odjezdu. Na závěr jsme navštívili místní obchodní park, kde jsme mohli utratit zbylé forinty, což je maďarská národní měna. Nakoupili jsme tokajské víno a čabajky a vyrazili na cestu zpět do naší vlasti. Těžko jsme se loučili s Maďarskem, mnozí si tuto zem zamilovali. A já doufám, že se vám Maďarsko pohledem mým – pohledem Lukáše Ležáka líbilo a někdy se do této malebné země podíváte a sami mi potvrdíte, že Maďarsko je okouzlující a plné krásných zážitků a dojmů.

    Lukáš Ležák

    Zaplať Pán Bůh

    V minulém čísle FL byla pozvánka na májové putování do Dvorka k obrázku Panny Marie Pomocnice křesťanů. Pořadatelé tohoto putování nemohli vybrat vhodnější dobu. To se projevilo až při samém putování – předvečer svátku seslání Ducha Svatého (dříve Hod Boží svatodušní). Mnohého jistě odradilo počasí, nízká oblačnost skoro až na zemi. Kdo se ale nedal odradit – nelitoval. Ještě než jsme nedošli do Dvorka, sluníčko zvedlo mraky a rozmetalo je po celé obloze. Každý pak říkal: byl to nejkrásnější den za celý máj, bohužel jediný. A tak se u obrázku pod korunami mohutných smrků opět nesl zpěv mariánských písní, dětské hlasy s básničkami i milá slova pana faráře k zamyšlení i k rozjímání.

    A pak nás čekalo opět královské pohoštění. Stoly se prohýbaly pod množstvím dobrot masitých pochoutek i sladkostí. Také k pití byl veliký výběr všeho možného. Sotva něčeho trochu ubylo, už to bylo doplňováno dalším. Všude vládla pohoda a dobrá nálada. To byly, po krásném počasí, ty dary Ducha Svatého. Né to jídlo a pití, ale ta láska s jakou bylo všechno zorganizováno, přichystáno a podáváno. Farníci ze Dvorka s láskou všechno připravili a netajili se svou radostí z naší přítomnosti. My jsme jim zase opláceli vděčností za jejich lásku. Protože zásadně odmítli jakoukoliv pomoc, natož úhradu na náklady a lidské DÍKY se nám zdá málo, nezbývá, než za nás udělat dlužníkem někoho jiného. Nejlépe to vyjadřuje staré, osvědčené, ale křesťanské:

    Zaplať Vám to Pán Bůh.

    Za všechny účastníky

    Vladimír Janáček s rodinou

    Cestičky dětství a mládí

    Když projíždíme krajinou, tak je někde na polích, úplně uprostřed, vidět osamělý strom, nebo křížek či Boží muka. Zdá se to divné. Jak je možné, že tam, kam se normálně nikdo nedostane, někdo postavil kříž či zasadil strom? Ale je to proto, že kdysi, nejméně před půl stoletím tady vedly cestičky, pěšinky, meze i úvozy. A všechny měly svůj význam. Vedly od jedné vesničky k druhé, vinuly se poli i lukami, ke každé samotě, kolem potoka ke mlýnu, lesem k pěkné hájovně. Meze oddělovaly jedno pole od druhého. Nebyla to jen pole sousedů, ale i hospodáři měli svá pole takto ohraničená a oddělená, meze plnily svou funkci i tím, že zabraňovaly splavování půdy s pole, zvláště, když bylo na svahu. Pro krásu a užitek tam vyrůstaly šípkové růžičky a jiné keře, které poskytovaly úkryt zajíčkům a koroptvičkám. A voněly mateřídouškou, svítily bílými i modrými zvonečky a když se po nich šlo, tak hebounké klásky trávy šinraly na nohou. V nedělních odpoledních si vyšli hospodáři obhlédnout svá pole, aby odhadli, jaká bude úroda. A meze většinou končily u pěšinky nebo u cestičky a byla-li tu i pěkný křížek. Často se ani nevědělo kdo jej tam postavil. Někdo říkal to, jiný ono. Nejčastěji však na poděkování za Boží ochranu. Bývalo takových křížů na rozcestí polí dost.

    A stromy plnily svůj účel tím, že poskytovaly v parných dnech osvěžení ovocem i stínem, když byly žně a sklízela se úroda. Na stromech při cestě také byly obrázky Panny Marie. Jeden u cesty nad tratí a jeden u pěšinky k nádraží. Každý byl jiný, byly posvěcený a my holky jsme se staraly o jejich zdobení. Dělaly jsme věnečky a nosily pugéty kytek. Když jsme delší dobu zapomněly, tak jsme se u obrázku omlouvaly a myslely jsme, že máme hřích. Hlavně ale proto, že se nám ta jedna Panna Maria líbila víc, než ta druhá. Ale co se dalo dělat, on ten jeden obrázek byl opravdu hezčí. Kde jsou dnes obrázky našeho dětství? Pěšinky zarostly, stromy byly většinou vykácené a meze rozorané…

    Někdy v neděli odpoledne řekla babička, že se půjdeme podívat k některé dceři. Všechny tři byly vdané ve vedlejších vesnicích. Byla jsem šťastná, když mě babička vzala ssebou. Do sáčku dala asi tři nedělní buchty, „aby tam nepřišla s prázdnýma rukama“ a šly jsme. Kousek za ves po cestě, potom na pěšinku a nakonec po mezi. Byla to nejkratší cesta. Pak ještě babička řekla „pudeme zadem“ a tak jsme obešly celé stavení a šly jsme přes zahrady. Babička zkrátka chtěla diplomaticky zjistit, jestli má tetička vysetej mák, burýnu a jestli má pěknou hlavatici. Asi dvě hodiny si popovídala s dcerou Nanynkou, já se prolítala s bratrancem a sestřenicí po návsi a vydaly jsme se k domovu. Bylo to o kousek kratší, protože jsme už nemusely jít zadem.

    O těch cestičkách a pěšinkách dětství a mládí by se dalo psát do nekonečna. Do školy jsme chodily ze tří vesnic a taky děti ze samot, z fořtovny a z nádraží. Všechny chodily vyšlapanými cestičkami, aby to měly co nejkratší. Někdy se ovšem ty nejkratší vzdálenosti protáhly tím, že jsme jedni druhé vyprovázely. Takže jsme šly domů „přes nádraží“, „přes chalupy“, „přes fořtovnu“. A k tomu tolik důležitých zdržení! Vždyť už byl vyrostlý šťovík, který nám tolik chutnal, nedbaje na to, že „na něj čuraji žáby“, zastavit se a poslouchat kukačku, za kolik roků se vdáme atd. Tehdy jsme nikam nespěchaly, protože děti nikam nespěchají.

    Když přišel „čas nezralých malin“, kudy jinudy jsme chodily na zábavy, než zase známými pěšinkami a cestičkami. A ze zábav pak jsme mívaly doprovod často prodloužený přes všelijaké meze, kde se tak dobře sedělo, zvlášť když se nechtělo domů. Hlavu plnou písniček a tance a už jsme myslely na to, kam půjdeme příště.

    Byla to doba, kdy člověk neměl téměř žádnou možnost jezdit auty, ale přesto měli lidi ksobě blízko. Když se podíváme po krajině, často uvidíme i uprostřed pole kříž nebo osamělý strom. Tudy kdysi vedly cesty, pěšinky i meze, které zkracovaly cestu z jedné vesnice do druhé. Byly to často cestičky úzké i kamenité, ale přesto se každému vryly do paměti a do srdce. Byly to cestičky dětství a domova.

    Marie Voralová

    Mateřství Panny Marie

    Kristus zvolil „hodinu“ své smrti na kříži za okamžik, kdy slavnostně vyhlásil univerzální mateřské poslání Panny Marie. Během pozemského života Panny Marie se její mateřství rozvíjelo, aby nabylo svého vrcholu v nebi. Nyní Matka Boží i Matka naše zná každé své dítě v Bohu. Díky blaženému patření na Boha zná své děti osobně a důvěrněji než ostatní svatí. Mariino tělo bylo vzkříšeno, stejně jako tělo Kristovo, a proto má Maria stejnou tělesnou přirozenost jako my a také schopnost citu, již ostatní svatí, protože jsou bez těla, postrádají. Mariin mateřský vztah k lidem je proto mimořádně důvěrný a vřelý.

    Být matkou však neznamená pouze vědět, ale také jednat. Co Maria pro své děti dělá? Křesťanská tradice jasně dosvědčuje, že Ježíšova Matka se přimlouvá za celý svět. Maria touží pro své dětí po tomtéž jako Bůh. Modlitba, která má svůj původ v Mariině milosrdenství, je účinná proto, že se v ní odráží láska a milosrdenství samotného Boha.

    Je-li Mariina modlitba odrazem Boží lásky a milosrdenství, není pak zbytečná? Není. Všemohoucímu Bohu, který nikoho nepotřebuje, se zalíbilo, aby vykoupení nebylo pouze jeho dílem, ale i dílem lidským a to v každé době a na zemi i na nebi. Bůh do svého vykupitelského díla zapojil ženu – Pannu Marii a církev svěřil do rukou mužům – apoštolům. Bůh umožňuje, aby se každý člověk na své spáse podílel a aby si ji zasloužil. Smysl přímluvy Panny Marie a svatých mají svůj důvod v náklonnosti Boží k člověku.

    Kristovo srdce představuje mužskou podobu Boží lásky, zatímco srdce Mariino její podobu ženskou a mateřskou. Bohu s zalíbilo naslouchat těmto dvěma srdcím, protože jsou tak úzce spojena. Pro tuto blízkost srdcí se Mariina modlitba stává součástí modlitby Kristovy a je také tak účinná. Maria přednáší Bohu své prosby, které jsou shodné s jeho vůlí. Je to něco podobného, jako když žena říká svému muži svá přání, po kterých touží a muž je potěšen, že se to od ženy dovídá. Mariina přímluva je účinná, jinak bychom těžko vysvětlovali častou zkušenost křesťanů tvrdících, že Maria je v jejich životech skutečně přítomná.

    Jak text dosvědčuje, Panna Maria je nám velmi blízko a její mateřské srdce pro nás bije. Prokažme ji také svou náklonnost a v měsíci mají na ni více pamatujme, třeba při májových pobožnostech.

    P. Zdeněk Kubeš

    Pastorační pián na měsíc květen

  • během měsíce května se budou konat májové pobožnosti
  • 6. – 9.5. farní pouť do Maďarska
  • 13. 5. biblická hodina
  • 15. 5. diecézní setkání dětí v Hradci Králové
  • 15. 5. brigáda na faře
  • 21. 5. zasedání pastor, a ekonom, rady farnosti
  • 22. 5. májové putování do Dvorka
  • 27. 5. biblická hodina
  • 29. 5. Misijní den v Polné
  • 30. 5. farní pouť do Číhoště
  • DVĚ MATIČKY

    Jan Filip

      Domov můj je maličký, přesto není chudičký,

      považte jen, lidé zlatí, vždyť já mám dvě matičky.

      Ta jedna mne vychovává, libá moje tvářičky,

      ta druhá mne pozoruje s nebe skrze hvězdičky.

      Ta jedna se za mně modli k té mé druhé matičce,

      druhá milost uděluje – nejvyšší je světice.

      Nevíte snad, lidé drazí, kdo ta druhá Matička?

      Maria, Královna máje, Ježíškova Matička.

    Koho volit Dluh vůči sobě nebo jiným

    V souvislosti S volbami do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky vydala rada lustitia et pax při České biskupské konferenci dokument nazvaný „Koho volit. Dluh vůči sobě nebo jiným“. Členové rady tímto dokumentem reagují na současné předvolební klima v naší společnosti.

    Jaro je symbolem znovuzrození, a to jak pro křesťany, tak pro všechny, kteří vnímají probouzející se svět přírody do nového života. Obnova a znovuzrození jsou v přeneseném smyslu i podstatou jediného alespoň trochu fungujícího politického systému. S každými volbami se přece v demokracii zbavujeme zatuchlosti a náchylnosti ke korupci těch, kdo jsou u moci. Volíme nový tým, který slibuje být lepší. Často je to ovšem ten nejvíce populistický. Zřídka vyhrává tým, který by sliboval churchillovské „Pot, krev a slzy“. A tak nejednou svými hlasy otevřou nepoučitelní voliči dveře k moci těm, kdo naslibuji nesplnitelné, ale v tu chvíli věrohodně znějící.

    Každý zodpovědný volič si musí klást otázku: „Na základě jakých argumentů věnuji svůj hlas té či oné politické straně? Které téma je pro naši budoucnost, o níž se bude během několika týdnů spolurozhodovat, klíčové?“

    Křesťanský volič při svém rozhodování přirozeně bere v úvahu soulad vůdčí ideologie politických stran se svým přesvědčením. To je jistě správné, samo o sobě však nedostatečné. V situaci, kdy není většina politického spektra vyhraněně protikřesťanská, nabývají na významu i mnohá témata důležitá na první pohled „pouze“ z hlediska sekulárního. Jejich podrobnější zkoumání totiž nezřídka ukáže, že i ona obsahují hodnotovou dimenzi, jež by žádnému křesťanovi neměla být ve volbách lhostejná.

    Česká republika se nachází v situaci, kdy prudce roste její veřejný dluh, podle propočtů každou sekundu o 4756 korun. Přesáhl již 1,3 bilionu korun (tzn. 35 % HDP). Jen letos plánujeme na úhradu úroků státního dluhu vydat 76 miliard korun. I když země zatím není považována za ohroženou rizikem tzv. státního bankrotu a u svých dluhopisů platí nižší „rizikovou přirážku“ než Itálie či Portugalsko, nemluvě o Řecku či Lotyšsku neúnosné tempo zadlužování považujeme za hlavní téma letošních voleb. Toto téma je zároveň symbolem, nakolik političtí představitelé jednají s ohledem na budoucnost, či naopak líbivými sliby a neochotou řešit nepopulární záležitosti zadlužují generaci našich dětí. Jsme zklamáni tím, nakolik nás, voliče politické strany, v diskusi o budoucím vývoji veřejných rozpočtů podceňují.

    Předseda národohospodářské komise největší levicové strany v jednom z deníků sdělil, že „konkrétní rozpočtově škrty přece každá vláda předloží v srpnu 2010″ (tzn. až po volbách). Zatím jeho strana inzeruje, že zaplatí „zvýšení dětských přídavků a rodičovských příspěvků“ z jednorázových příjmů. Významný český politolog rezignoval na jakoukoli analýzu programu této strany: „V těch návrzích nedokážeme rozlišit mezi skutečnými plány a něčím, co je spíše předvolebním heslem.“ Avšak i hlavní ekonomický expert největší pravicové strany předkládá podbízivý návrh, podle nějž prý budou poslanci a ministři osobně finančně trestáni za to, když „připustí zvyšování dluhů“. Jak máme uvěřit, že je takový návrh vůbec vážně míněn, když se ministři a poslanci této strany takového jednání předtím sami nezřídka dopouštěli?

    Cítíme loajalitu ke svému státu a jsme srozuměni s tím, že abstraktní „úspory“ znamenají konkrétní nepříjemné věci. Může to být zmrazení platu či propouštění některých z nás, ať už pracují ve státní nebo v nestátní sféře. Může to znamenat zastavení velkých investic, na něž stát momentálně nemá peníze. Může to znamenat pomalé či nulové zvyéování důchodů a rušení různých státních příspěvků pro rodiny s dětmi. Může to znamenat ve zdravotnictví zvýšení spoluúčasti pacientů, delší čekací lhůty a zavírání některých oddělení nemocnic. Koho v takové situaci volit?

    Dá se předpokládat, že víc než jindy bude pozornost voličů zaměřena na menší politické strany. Pozorný volič možná nalezne odpovědnou dlouhodobou vizi i v programu jiných stran. Podle průzkumů čeští voliči stále cítí, že strany zvládají maximálně běžný provoz, nevědí, kam vlastně směřujeme, ani nedokážou ukázat realistický směr. Je nejvyšší čas, aby politici vzali na vědomí, že bezostyšnou hrou o moc snižuji důvěru obyvatel ve smysl voleb. Nás voliče zajímá delší horizont než čtyři roky a hlavně to, aby zastupitelská demokracie byla s to řešit vážné výzvy současné doby.

    Nesporně bude každý souhlasit s tím, že „Cítit se dobře v nějakém prostředí“ znamená rozumět si s ostatními, komunikovat, souviset s prostředím, být, v něm zapojen a spoluvytvářet ho, nebýt v něm zbytečný, mít podíl na jeho podobě. Nemáme-li alespoň nějaké tušení celku, zůstává pro nás část těžko srozumitelná. A jak se uvádí v dokumentu „Pokoj a Dobro“, nezapomínejme na to, že člověk je součástí stvořeného světa a jako takový by měl dbát na dobrovolnou skromnost, kulturu služby a dávání.

    Václav Malý, biskup,předseda rady lustitia et pax při ČBK Praha 27.4.2010

    Sacramentum caritatis

    Sacramentum caritatis, což přeloženo znamená Svátost lásky, je posynodální apoštolskou exhortací papeže Benedikta XVI., pojednávající o eucharistii jak o zdroji a vrcholu poslání církve.

    Svátost lásky, nejsvětější eucharistie, je darem, kterým Kristus dává sám sebe a zjevuje nekonečnou lásku Boží každému člověku. Ježíš obětí na kříži projevil lásku až do krajnosti. Stejně tak nás Ježíš v eucharistické svátostí nadále miluje až do krajnosti, protože nám daruje své tělo a svou krev. Ve svátosti oltářní jde Pán vstříc člověku. Stává se jeho společníkem na cestě a pokrmem pro člověka hladovějícího po pravdě a svobodě. Pravda vás osvobodí, říká Kristus. Ježíš je jako Severka ukazující správný směr lidské svobodě. Bez Krista svoboda ztrácí svou orientaci a stává se libovůlí.

    „Tajemství víry!“ tímto zvoláním, které je proneseno po slovech proměňování, kněz vyjadřuje svůj údiv nad proměnou podstaty chleba a vína v tělo a krev Pána Ježíše. Je to skutečnost přesahující veškeré lidské chápání. Víra je ve své podstatě posilňována zvláštním způsobem eucharistií. Proto svátost oltářní stojí v centru života církve. Čím živější je eucharístická víra Božího lidu, tím hlubší je jeho účast na životě církve.

    „Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří nezahynul, ale měl život věčný. Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen“ (Jan , 3,16 – 17). V eucharistii Ježíš nedává něco, ale sám sebe. Obětuje své tělo a prolévá svou krev. V chlebu a vínu, pod jejichž způsobami se Ježíš dává, je celý božský život, který se nám daruje. V oběti na kříži se Bůh obrací proti sobě samému, aby pozvedl člověka a zachránil ho. Je to láska ve své nejradikálnější podobě.

    Pán Ježíš při poslední večeři dává apoštolům příkaz: „To konejte na mou památku“ (Lk 22,19; 1 Kor 11,25). Od nás tak žádá, abychom jeho dar svátostně zpřítomňovali. Církev je povolána, aby každodenně slavila eucharistickou hostinu. Včleňuje tak spasitelnou oběť Ježíše Krista do lidských dějin a svátostně ho zpřítomňuje v každé kultuře a v každé době. V souvislosti se slavením eucharistie patří rozhodující úloha Duchu Svatému zvláště ve vztahu k přepodstatnění. Svatý Cyril Jeruzalémský připomíná, že my „vzýváme milosrdného Boha, aby seslal svého Svatého Ducha na oběti (chléb a víno), které byly předloženy a aby je proměnil v tělo a krev Ježíše Krista. To, čeho se dotkne Duch Svatý, je úplně posvěceno a proměněno.

    Skrze svátost eucharistie zahrnuje Ježíš věřící do své oběti na kříži. Církev se rodí z Kristova kříže. Apoštol Jan vidí v krvi a vodě, které vytekly z Kristova probodeného boku, symbol svátostí. Mezi Kristovou obětí, eucharistií a církví je úzký příčinný charakter. Tak jako má církev svůj počátek v Kristově oběti na kříži, tak má také svůj počátek v eucharistii, protože v ní se zpřítomňuje Kristova výkupná oběť. Eucharistie tak vytváří církev, ale zároveň církev utváří eucharistii. Eucharistie vytváří silné pouto mezi katolickou církví a pravoslavnými církvemi, které si uchovaly ryzí a neporušenou podstatu eucharistické oběti.

    II. vatikánský koncil připomněl, že ostatní svátostí a také všechny církevní služby a apoštolská díla souvisejí s posvátnou eucharistií a jsou k ní zaměřeny. Vždyť nejsvětější eucharistie obsahuje celé duchovní dobro církve – Krista samého. Nesmíme nikdy zapomínat, že jsme křtěni a biřmováni vždy ve vztahu k eucharistii. Teprve účast na eucharistii v nás zdokonaluje to, co jsme dostali při křtu. A tak nejsvětější eucharistie završuje svátost křtu i biřmování a stává se středem a cílem svátostného života. Obdržet křest, biřmování a přistoupit poprvé k eucharistii jsou rozhodující okamžiky nejen pro člověka, kterému se jich dostává, ale i pro celou rodinu, ve které příjemce žije.

    Láska k eucharistii vede ke stále většímu vědomí hodnoty svátosti smíření, protože mezi těmito svátostmi existuje vzájemné pouto. V současné době jsme svědky toho, jak jsou věřící ponořeni do kultury, která směřuje ke ztrátě schopnosti vnímat hřích a která dává přednost povrchním postojům. Vede ktomu, že se zapomíná na potřebu být v milosti Boží, abychom mohli důstojně přistoupit k svatému přijímání. Ztráta vědomí hříchu s sebou nese i určitou povrchnost v chápání Boží lásky.

    Eucharistie poukazuje na jedinečný vztah lásky mezi mužem a ženou. Eucharistie posiluje nerozlučitelnou jednotu a lásku každého křesťanského manželství. Mocí svátosti je v něm manželské pouto spojeno s Kristem. Tak jako je Kristus nerozdělitelně spojen s církví, tak má být nerozdělitelně spojen muž seženou. Toto obojí spojení je jedinečným způsobem přítomno právě v eucharistii. Eucharistie vyjadřuje nezvratnost Boží lásky k církvi. Na tomto základě není těžké pochopit, proč i manželská láska má být nerozlučitelná. Vždyť pravá láska touží po výlučnosti. Jsou však věřící, kteří se po uzavření svátostného manželství rozvedli a uzavřeli nový sňatek. Jedná se o ožehavý problém v současné společnosti. Církevní praxe založená na Písmu svatém (srov. Mk 10,2-12), nepřipouští ke svátostem rozvedené, kteří vstoupili do nového manželství.

    Rozvedení žijící v novém manželství však i nadále patří do církve, která je povzbuzuje ke křesťanskému způsobu života a k účasti na mši svaté, i když nemohou přistoupit ke svatému přijímání. Tam, kde věřící žijící v novém manželství, žijí spolu jako přátelé, jako bratr a sestra, mohou znovu přistupovat ke svatému přijímaní.

    Plodná účast na slavení eucharistie vyžaduje splnění osobních podmínek. Nelze očekávat plodnou účast na slavení eucharistie, když se k ní přistupuje povrchně, aniž by člověk předtím zamyslel nad svým životem. K tomu vede usebrání a ztišení, alespoň chvíli před začátkem mše svaté, půst a pokud je to nutné i svátostná zpověď. Plnou účast na eucharistii má člověk tehdy, když přistoupí ke svatému přijímání. Nesmí to však vést k automatismu, jakoby samotná přítomnost v kostele znamenala právo či dokonce povinnost přistoupit ke svatému přijímání. I když není možné přijímat eucharistii, účast na mši svaté zůstává nezbytná a platná.

    Z vědomí, co vše dává eucharistie křesťanovi, vyvstává přikázání světit neděle a svátky. Život z víry je ohrožen tam, kde člověk netouží po účasti na slavení eucharistie, ve které si připomínáme velikonoční vítězství. Účastnit se nedělního bohoslužebného shromáždění spolu se všemi bratry a sestrami, s nimiž tvoříme tajemné tělo Ježíše Krista, je z jedné strany požadavek křesťanského svědomí, z druhé strany je toto svědomí společným slavením bohoslužby formováno. Ztráta smyslu po neděli jako dnu Páně, který je třeba světit, je příznakem ztráty vědomí toho, že jsme dětmi Božími. Tam, kde se člověk necítí dítětem Božím, nevnímá potřebu se s Bohem setkávat. I když již sobotní večer od prvních nešpor patří k neděli, takže je možné již v sobotu večer splnit nedělní povinnost, je nutné připomenout, že je to v prvé řadě neděle, kterou je třeba slavit, aby nakonec neskončila jako den „prázdný“, v němž zcela schází Bůh. Neděle je také dnem odpočinku od práce. Křesťané ovlivněni židovskou tradicí spatřovali ve dni Páně také den odpočinku od každodenní námahy. To má svůj důležitý význam, protože se tím relativizuje práce, která má svůj význam pouze ve vztahu k člověku a ne naopak. Práce je pro člověka a ne člověk pro práci. Takto je člověk chráněn před zotročením. Je nevyhnutelné, aby se člověk nenechal prací pohltit a aby si z ní neudělal božstvo v domnění, že v ní najde poslední smysl svého života. V den zasvěcený Bohu člověk pochopí smysl svého života i práce.

    „Chléb, který já dám, je mé tělo obětované za život světa“ (Jan 6,51). Těmito slovy Pán odhaluje pravý smysl daru vlastního života obětovaného za všechny lidi. Odkazuje to také na jeho niterný soucit, s jakým přistupuje ke každému člověku.

    V evangeliích se často hovoří o Ježíšových citech, které choval vůči lidem, zvláště vůči hříšníkům a trpícím. Ježíš skrze hluboký lidský soucit vyjadřuje Boží plán spasit každého člověka, aby mohl dosáhnout věčného života. Každé slavení eucharistie z nás činí svědky Božího soucitu s každým člověkem. V blízkosti eucharistie se rodí služba lásky vůči bližnímu, která spočívá v tom, že já miluji v Bohu a s Bohem také osobu, která mi není příjemná nebo kterou neznám. Učím se tak hledět na druhého člověka nejen svýma očima, nýbrž očima Ježíše Krista. Prostřednictvím eucharistie Ježíš posiluje společenství mezi lidmi a zvláště vybízí ty, jejichž vztah je zatížen konfliktem, aby se co nejdříve smířili.

    Eucharistie je pokrmem pravdy, který nás podněcuje k tomu, abychom se stavěli proti situacím nedůstojným člověka, v nichž lidé umírají kvůli nedostatku potravy, z důvodu nespravedlnosti a vykořisťování. Na základě dostupných statistických údajů lze potvrdit, že téměř polovina z výdajů určených na zbrojení by byla dostačující k tomu, aby vysvobodila z pout bídy nepřeberný zástup chudých. Sbírky konané při liturgických shromážděních, které jsou určeny na zmírnění chudoby jsou tohoto neutěšeného stavu nejen připomínkou, ale jsou zároveň stále aktuální a potřebné.

    Eucharistie stojí na počátku každé formy svatosti, ke které je každý člověk povolán. Kolik svatých učinilo svůj život opravdovým díky své eucharístické zbožnosti. Svatost vždy nacházela svůj střed ve svátosti eucharistie. Proto je třeba, abychom v církvi v toto Nejsvětější tajemství skutečně věřili a s úctou ho slavili. Slavení a uctívání eucharistie umožňují, abychom se přiblížili Boží lásce tak blízko, že se s milovaným Pánem spojíme. Na začátku čtvrtého století byla křesťanská bohoslužba císařskými úřady ještě zakázaná. Někteří křesťané v severní Africe však nemohli žít bez slavení eucharistie a tak zákaz porušili. Při svém mučení prohlásili, že pro ně nebylo možné žít bez eucharistie, bez pokrmu Páně.

    Tento výtah z apoštolské exhortace má jako dobrý nástroj posloužit k tomu, aby památka Pánova umučení a Zmrtvýchvstání vedla každého věřícího ktomu, aby ze svého života učinil pravou duchovní bohoslužbu.

    Podle posynodální apoštolské exhortace SACRAMENTUM CARITATIS připravil P. Zdeněk Kubeš

    POZVÁNKA NA VÝSTAVU – PUTOVNÍ MISIJNÍ VÝSTAVA – BANGLADÉŠ

    Do téměř nejchudší země světa, ležící mezi Indií a Myanmarem nás zavede misijní výstava věnovaná Bangladéši, kterou si můžete prohlédnout v našem kostele od 1. do 16. května. Záběry pochází z misijní cesty, které se zúčastnil i arcibiskup Jan Graubncr. Můžete se těšit na rýžová políčka, život prostých lidí i pohled na bohatství víry domorodců. K dispozici bude i časopis Duha, který je celý věnovaný Bangladéši. Naleznete zde mnoho zajímavostí o této vzdálené zemi.Třeba kolik lidí zde žije a s čím si místní děti hrají. Zkuste hádat jaká zvířata zde žijí?

    POZVÁNKA NA MÁJOVOU

    VŠICHNI JSTE SRDEČNĚ ZVÁNI DO DVORKA

    na májovou pobožnost u obrázku Panny Marie Pomocnice křesťanů.

    Sraz poutníků je v sobotu 22. května 2010 v 10:00 hod. u věže kostela.
    Zajištěno je pohoštění, možná bude i překvapení.

    Zdena Bencová

    BUĎME NADĚJI SVĚTA

    Milí rodiče a děti!

    Přijměte pozvání Papežského misijního díla, královéhradecké diecéze a havlíčkobrodského vikariátu na

    5. MISIJNÍ DEN DĚTÍ

    a

    8. CELOSTÁTNÍ MISIJNÍ POUŤ
    v sobotu 29. května 2010 v Polné

    Program je na téma „svatí kněží a misionáři“. Farnosti havlíčkobrodského vikariátu si vybraly světce a připravují stanoviště, kde se děti seznámí s činností misionářů formou zábavných soutěží a her. Čekají na vás mnohá dobrodružství na různých kontinentech. „Náš farní misionář“se jmenuje sv. Jan Nepomuk Neumann, redemptorista a biskup filadelfský.

    Rodák z Prachatic prožil polovinu svého života pod vlajkou s hvězdami
    a pruhy jako americký občan. Víc se můžete dozvědět na radiu Proglas,
    kde se právě čte jeho životopis.
    Podrobný program setkání získáte z plakátů.
    Z Přibyslavi pojede autobus v 8.30 hod. z autobusového nádraží
    Těšíme se na vás!

    Velikonoční zamyšlení

    Stojíme na prahu Velikonoc. Květnou nedělí vstupujeme do Svatého týdne. Průvodem s ratolestmi, který je součástí liturgie Květné neděle, si připomínáme Kristův slavný vjezd do Jeruzaléma, kdy jásající dav volal Hosana Synu Davidovu. Mnozí v něm vidí slíbeného osvoboditele Izraele. Postojem i slovy mu vyjadřují důvěru. Pak ale nastane zlom. Při bohoslužbě slova se čtou pašije. A najednou si uvědomujeme, jak jsou postoje lidí nestálé. Ti, kteří volali Hosana Synu Davidovu, nyní volají Ukřižuj. Musíme si pravdivě přiznat, že stejně jako Ježíšovi současníci i my jsme schopni přejít od Hosana k Ukřižuj. Také učedníci, kteří s Ježíšem nadšeně vstupovali do Jeruzaléma, najednou mění svůj postoj a Ježíše opouštějí. Dotýkali se Slova života, dívali se do jeho očí a přesto nic nepochopili – dokonce Ježíše opustili. Jak bychom si mohli namlouvat, že právě my, zůstaneme věrní. Ježíš pije pohár samoty, zrady a utrpení. A přece tento příběh nekončí zapečetěním hrobu, do kterého Ježíše uložili.

    Svatý týden je zarámován do dvojího Kristova triumfu. Na Květnou neděli je to triumf světský, okázalý a všem viditelný, ale zároveň pomíjivý. O týden později si připomeneme triumf druhý,nenápadný, mnohým skrytý a přesto trvalý. Děje se beze svědků a bez provolávání slávy. Pouze noc směla znát hodinu, kdy Pán vstal z hrobu. Není žádného vnějšího důkazu, který by nutil lidi této velikonoční zvěsti uvěřit. Avšak ti, kteří uvěřili, ví, že tato událost se netýká pouze Krista, ale že je rozhodující událostí v dějinách lidského rodu. A mezi těmito dvěma nedělemi se znovu otvírá příběh který je alfou i omegou naší víry. Co to znamená uvěřit velikonočnímu příběhu. Znamená to pochopit, že my sami jsme součástí tohoto příběhu. Že vyprávění o velikonočních událostech nejsou pouze historickou záležitostí, ale že mají dopad i pro náš život. To že my sami jsme součástí tohoto příběhu, je důvod, proč každý rok znovu slavíme Velikonoce. Stále a stále je třeba pohlížet na život skrze velikonoční události. Pokusme se letos vstoupit do dramatu Velikonoc se všemi osobními dramaty nebo dramaty, které se dějí kolem nás. Jedině u paty kříže v nás může víra vyzrát. Vyzrálou víru nezbytně potřebujeme, abychom dokázali přehodnotit všechno to, co děláme ze zvyku a mohli tak proměnit šeď našeho každodenního života v nádherné zjevení Božího království, které je přítomno mezi námi.

    P. Zdeněk Kubeš

    Pastorační plán na měsíc duben

    • 1.4. symbolická poslední večeře
    • 4.4. 2.4. křížová cesta a velkopáteční obřady
    • 2. – 3.4. adorace u Božího hrobu
    • 3.4. vigilie
    • 15.4. biblická hodina
    • 16.4. přednáška o nových formách duchovního života
    • 17.4. diecézní setkání ministrantů
    • 17.4. brigáda na opravu hospodářských budov
    • 18.4. setkání manželů na faře a modlitba rodičů za děti
    • 24.4. brigáda na opravu hospodářských budov
    • 29.4. biblická hodina na faře

    0 kněžství

    Kdo je kněz? – Člověk, který stojí na místě Boha. Člověk, kterému byly svěřeny všechny Boží pravomoce.

    Náš Pán říká knéžím: „Jako Otec poslal mě, tak i já posílám vás.“

    „Na nebi i na zemi mi byla dána veškerá moc, jděte tedy a učte všechny národy…“

    „Kdo vás poslouchá, mě poslouchá. Kdo vás odmítne, mne odmítne.“

    Když kněz odpouští hříchy, neříká: „Bůh ti odpouští ,“ ale říká: „uděluji ti rozhřešení.“

    Kdo ukládá eucharistii do svatostánku? – Kněz.

    Kdo přináší Vaší duši vstup do života? – Kněz.

    Kdo připravuje Vaší duši na věčnost, aby mohla předstoupit před Boha? -Kněz.

    Může vám Panna Maria nebo andělé dát rozhřešení? – Ne! ale každý kněz ano. Každý kněz je mocí Boži skutečně něco mimořádného. Po Bohu je kněz vším. Nechte farnost třeba 20 let bez kněze a lidé se začnou klanět zvířatům. Až v nebi budeme schopni pochopit radost, kterou přináší každé sloužení mše svaté.

    Kněz musí být vždy zahalen Duchem svatým, tak jako je jeho tělo zahaleno do kněžského roucha. Nikdy nemluvte o knězi špatně!

    I nám rodiče kladli na srdce, že máme kněze ctít, milovat a Pánu Bohu děkovat za ně. Učí nás a vedou na cestě za Kristem.

    Pro FL pnpravil a Emilie T. (Z knihy Svědek Boží lásky – životopis Jana Maria Vianneye.)

    KNĚZ

    Jan Filip

    Zem plná viny v bolesti se chvěje,
    na čele plá jí hříchu znamení –
    a hle, tam přival milosti se leje,
    jenž v zdroji tajemném se prameni.

    Jak Mojžíš vyved z hory vodu kdysi,
    by žízeň lidu v poušti uhasil,
    dlaň vůdce žehná, mrtvé k žití křísí
    a vede duše tam, kde čeká cíl.

    Ó, posvátné jsou čisté rety jeho,
    jež Boha s nebe na zem volají,
    když u oltáře stojí bělostného
    a svatá slova ústa šeptají.

    Bůh vyvýšil ho mocí nad anděla,
    sám do jeho se klade náručí,
    pokrmem svatým Krve Své i Těla
    všem z jeho ruky život zaručí.

    Když hřích a skvrna srdce lidské tíží,
    on slovem božským viny odpouští
    a duše šťastná k Pánu se zas blíži,
    by nezhynula v trní na poušti.

    Útěcha smutným, útočiště slabým
    a jistá pomoc srdcím zraněným,
    smíření zloby, posílaje chabým
    a v boji světa k smrti znaveným.

    K ovečce v hloží s úsměvem se sklání
    jak Pastýř dobrý, jež má stádo rád,
    s úsměvem snáší nevděk i pohrdání,
    odpustí křivdu třeba tisíckrát.

    Když svět zná hněv, on lásku má v svém zraku,
    když spílají, dlaň s žehnáním k nim vznes’
    vždy stojí pevně v bouři blesků,mraků
    jak skála v moři, pravý Kristův kněz.

    Zem plná viny v bolesti se chvěje,
    na čele plá ji hříchu znamení,
    do noci hrůzy, do tmy beznaděje
    zdroj milostí se z kněze pramení.

    To byly bály.

    Na kabelovce jsme viděli několik plesů, které byly nedávno pořádány. Pěkné byly! S vkusným předtančením v Žižkově Poli i před plesem městským. Opravdu plesové, včetně hudby. Vyprávěla jsem dětem, jak to bylo dříve.

    Od Vánoc do Masopustu bylo přece jen trochu oddechu. Když napadl sníh, bylo dobře nejen pro přírodu, protože si pole odpočívaly jako pod peřinou, ale i pro lidi. I oni si potřebovali odpočinout. Práce byla jen ta nejnutnější kolem poklizení dobytka, někdy se ještě mlátilo to, co bylo svezené ve stodole, ženy dělávaly povřísla z ručně vymlácené žitné slámy, aby byly připravené na vázání ječmene a ovsa o příštích žní. A chlapi většinou opravovali porouchané nářadí, nebo dělali březová košťata, nebo taky nic.

    Večer přicházel brzy a tak i děti se po návratu z klouzačky rády hřály u kamen. A všelicos vzbudilo jejich pozornost. I Když se to týkalo jen dospělých. Bude bál! Hasičskej. I mysliveckej a třeba taky obecní! No, musí se to stihnout do postu, jak říkali dospělí. Potom bylo vidět jednou odpoledne, jak chodí od chalupy k chalupě dva hasiči. Měli uniformy a kabelu a pěkně jim to slušelo ve svátečním. Roznášeli pozvánky a vstupenky na bál. My děti jsme byly moc rády, když tatínek vstupenky koupil. „Naši půdou do bálu,“ chlubily jsme se. Ale to říkali všichni a maminka třeba řekla, že to nemusí být jistý, že půjdou. Bylo nám to divný, proč tedy kupovali vstupenky? Tak nám tatínek vysvětlil, že hasičům se musí dát vydělat, protože jsou velice důležití. Chrání nás, kdyby náhodou hořelo. „Nikdy člověk neví, kdy je bude potřebovat. Červenej kohout se může objevit třeba v zimě. Hodně se topí a jiskra z komína zaletí do sena a je to hned. V létě zase jsou bouřky a kdo ví, kam Boží posel dopadne.“

    Nakonec naši přece jen do bálu šli a je to zvláštní, snad jsme to více prožívaly my děti. Všechno se udělalo dřív než jindy, vydrhnutá podlaha i pečený buchty, taky tatínek šel poklízet dřív a dokonce babička řekla mamince, že za ní podojí, aby se mohli brzy vypravit.

    Tak jsme byly i my brzy vykoupaný a už jsme jen z postele sledovaly, jak se maminka s tatínkem vypravují do bálu. Dodnes je vidím! Nejdříve se tatínek oholil, břitvou, a opatrně, aby se nepořezal, Teprve potom maminka donesla nažehlenou bílou košili, kravatu a vykartáčované černé šaty. Myslím, že to byly stejné, ve kterých se kdysi ženil. A na mamince jsme mohli oči nechat, jak se nám líbila. Vždyť si brala „bálové šaty,“ které jsem ve skříni tolik obdivovala. Myslím, že víc než dvoje neměla a stačily jí na všechny bály. Ach, ty naše maminky skromné. Než rodiče odešli, přikázali nám, ať koukáme spát a nezlobíme, že nám něco přinesou. A taky jo! Ráno byla na stole krabička a v ní zákusky, které se na bále prodávaly. To byla dobrota! Pak jsme dychtivě poslouchaly co maminka vyprávěla babičce. Kdo měl sólo, jak ji všichni sousedé provedli, (což tatínek musel oplácet i když nerad tancoval), s kým šli na štamprli a jak hezky hráli. Taky byla loterie a kdo vyhrál. Ale nebyli žádní sponzoři a ceny byly skromné. Vyhlášená kuchařka (která většinou pekla i na svatby) upekla dva – tři dorty, bábovku s panenkou, řezník dal párky, někdo třeba pytel brambor, králíka či párek holubů. To jsme se smáli, že to je „dar nedar,“ beztak se holubi vrátí zpátky domů. No a my jsme poslouchaly s vykulenýma očima. Nás tehdy těšilo, že se tatínek s maminkou taky bavili. A přáli jsme si, aby zase šli na každý další bál. Bály tehdy měly úroveň a důstojnost. To nebyla obyčejná tancovačka! Když jsem viděla film „Hoří má panenko,“ tak mi připadalo, že je to zesměšňování venkovských lidí. Přesto film dostal cenu.

    Marie Voralová

    Bohoslužby ve farnosti Přibyslav v měsíci dubnu 2009.

    29.3. 7:30 Za Josefa Strašila, rodiče a bratry
    30.3. 18:00 Za rodiče Flesarovy a tři syny
    31.3. 7:30
    18:00
    Za Josefa Henzla a rodiče
    VESNICE
    1.4. 18:00 Na poděkováni za dar eucharistie a svátostného kněžství
    2.4. 18:00 Velkopátečnl obřady
    3.4. 20:00 Za farnost
    4.4 8.00
    9.30
    Za Romana Podrázského a rodiče
    Za Františka a Ludmilu Hoclmanovy, oba rody a d. v oč
    5.4. 8:00
    9:30
    11:00
    Za rodiče Beranovy, vnuka Josefa a duše v očistci
    Za rod Prokešů, Hyblbauerů a Němců
    ŽIŽKOVO POLE
    6.4. 18:30 MŠE SVATÁ NENÍ
    7.4 7:30
    18:30
    MŠE SVATÁ NENÍ
    VESNICE – MŠE SVATÁ NENÍ
    8.4. 18:30 Za rodiče Křížový, syna Václava a jeho manželku
    9.4. 18:00 Za Magdalenu Krčálovou, dva manžely, jejich rody a d v o
    10.4 7:00 Za rodinu PospÍchalovu a Kubátovu
    11.4. 8:00
    9:30
    11:00
    Za rodinu Doležalovu a Josefa Landsmana
    Za rodiče Štefovy, oboje rodiče, sourozence a duše v oč.
    ŽIŽKOVO POLE
    12.4. 7:30 Za rodiče Močubovy, syna Františka a oboje rodiče
    13.4. 18:30 Za rodinu Koudelkovu
    14.4. 7:30
    18:30
    Za rodiče Halíkovy a Lupoméřických, za manžela Vladislava Halílka a vnuka
    VESNICE
    15.4. 18:30 Za rodiče Zadákovy, syna a oba rody
    16.4. 18:30 Za Vlastu a Jaroslava Mášovy, jejich rody a duše v oč.í
    17.4. 7:00 Za rodiče a syna
    18.4. 8:00
    9:30
    11:30
    Za Marii Syberovou, manžela, rodiče a sourozence
    Za farnost
    STŘÍBRNÉ HORY
    19.4. 7:30 Za rodinu Kubíčkovu
    20.4. 18:30 Za Václava Zábranu, ten rod a duše v očistci
    21.4. 7:30
    18:30
    Za rodiče Šrámkovy a syna Josefa
    VESNICE
    22.4. 18:30 Za Simonu Přibylovou a zemřelé kamarády
    23.4. 18:30 Na poděkování za 50 let společného života
    24.4. 7:00 Za pěstouna Františka, jeho rodiče a duše v očistci
    25.4. 8:00
    9:30
    18:30
    Za Antonína Doláka, rodiče a sestru
    Za Františka Bořila a duše v očistci
    Za farnost
    26.4. 7:30 Za Jaroslava Krejsku, rodiče a sourozence
    27.4. 18:30 Za Miloslava Svobodu, rodiče a bratra
    28.4. 7:30
    18:30
    Za rodiče Vellmovy, děti a rodiče z oboji strany
    VESNICE
    29.4. 18:30 Za rodiče Rázlovy a syna
    30.4. 18:30 Za Stanislava Vence a rodiče
    1.5. 7:00 Za Františka Filipa, manželku, rodiče a sourozence
    2.5. 8:00
    9:30
    11:00
    Za, oběti válečných konfliktů
    Za farnost
    ŽIŽKOVO POLE

    Změna bohoslužeb vyhrazena.