Archiv autora: Martin Ležák

Při vybavení si vzpomínek na letní Světové dny mládeže ve španělské metropoli Madridu se mi evokuje mnoho příběhů, zážitků či příhod, které jsme měli možnost prožít ať společně, spolu s miliony mladých poutníků z celého světa, či jako jednotlivci. A právě spojení osobních prožitků s okamžiky společnými patří mezi nejpůsobivější chvíle celého setkání. Touto skutečností byl zcela jistě ovlivněn Jan Pavel II. při uskutečnění prvých Světových dní, ale i určitě jeho nástupce Benedikt XVI.

         Síla společenství katolické mládeže se ukázala ve sváteční nedělní den, kdy se na madridské letiště Quatre Vientos sjelo na několik milionů nejen mladých věřících. Svatý otec nás nabádal k jednotě a opravdovosti vyznání, položil nám též otázku z Matoušova evangelia: „Za koho mne pokládáte vy?“ na kterou si každý přítomný odpověděl sám ve svém nitru. I když celá slavnost byla vyvrcholením Světového setkání mládeže, nejsilnější duchovní zážitek jsem si neodnesl z ní, nýbrž z páteční křížové cesty v samotném centru Madridu na třídě Cibeles. Jednotlivé zastavení byly čteny v různých jazycích, kříž symbolizující Ježíšovo utrpení nesly skupiny mládeže z celého světa. Každý věřící si ve svém nitru mohl uvědomit sílu skutku, který pro nás vykonal Ježíš Kristus. Při této pobožnosti jsem si uvědomil, že svůj kříž vleče nejen každý z nás, ale mnohdy i celé skupiny či národy lidí představující miliony obyvatel celé naší planety. Důkazem budiž hladomor, kterým trpí dvě třetiny lidské populace, válečné konflikty či nejrůznější strasti samotné lidské existence (právo na život, svobodu). Naději v těchto okamžicích nám dává svým utrpením ale hlavně následným zmrtvýchvstáním Ježíš Kristus. Sílu celé pobožnosti posilňovala hojná, až statisícová účast věřících.

         Při běžném vyslovení motta celého setkání, kterým bylo: „V Kristu zapusťte kořeny, na něm postavte základy, pevně se držte víry (Kol 2, 7),“ jsem si ani neuvědomoval krásu, jedinečnost a obrovskou moudrost tohoto biblického citátu, jímž bylo prostoupeno celé setkání. Nejpoutavější důkaz opravdovosti této biblické myšlenky se mi dostal právě o páteční křížové cestě. Před naší českou skupinou se nacházela mladá španělská rodina. Po skončení křížové pobožnosti jsem, ač neslušně, poslouchal jejich rozhovor s mladými Američany. Rozhovor nebyl na první doslech (a při prvním významu) nikterak neobyčejný, ovšem zcela neopakovatelným se stal při mém večerním vzpomínání na prožitý den. Ona mladá španělská rodina líčila americkým přátelům svůj životní příběh: oba manželé byli křesťané, rodiče z jedné strany nikoli. Protože se milovali, vzali se, i přes nevůli nevěřící strany budoucí společné rodiny. V současné  chvíli mají děti a starají se o všechny čtyři prarodiče (které vzali i na páteční křížovou cestu). Na můj soukromý pohled působili jako nejšťastnější rodina na světě a možná se stali i mým budoucím vzorem v manželském a rodinném životě. Možná se tážete: „A proč?“ Oba manželé zůstali opravdoví ve víře, zapustili své kořeny v Kristu tím, že se i před počáteční odpor jedné strany rodiny rozhodli žít podle křesťanských zásad. Tak postavili základy svému, na první pohled vynikajícímu vztahu s dětmi i širší rodinou, a dnes jsou, jak jsem již uvedl velice šťastní. Možná jde o všední příběh jedné španělské rodiny, ve mne však zanechal doživotní stopu.

            Na celém setkání bylo jedinečné poznávat různé národy a etnické skupiny, se kterými jsme se mnohdy bavili o nejrůznějších tématech. Bylo skvělé vědět, že i přes jiný rozdílný jazyk a kulturu jsme jeden národ – křesťané. Madrid tak prozářily nejen paprsky žhavého srpnového Slunce, ale i paprsky Kristovy lásky v každém z nás.

 

Martin Ležák

Drazí farníci,

dne 15.září roku 2011 uplynulo 10 let ode dne, kdy byl otec Zdeněk Kubeš naplno povolán do Boží služby. Ano, již deset let působí mezi svými ovečkami, neprve jako kaplan v Jičíně, posléze od července roku 2003 u nás na Vysočině, ve fanosti Přibyslav.

Na neděli 11.záři naplánovali členové pastorační a ekonomické farnosti slavnostní poděkování otci Zdeňkovi za jeho slova a skutky, které pro nás, přibyslavské farníky, vyslovoval či naplňoval. Na výraz našeho díku mu byly předány dary: kněžské roucho – ornát a květinový věnec. Slavnostní akt na konci mši svaté doprovodil svým slovem člen ekonomické rady farnosti pan Václav Henzl, který svými slovy vřele poděkoval otci Zdeňkovi za jeho službu a skutky, které mnohdy nejsou lehké.

Závěrem je mou milou povinností poděkovat otci Zdeňkovi za jeho slova a moudré myšlenky, kterým vždy velice rádi, pilně a bedlivě nasloucháme. Poděkujme mu za vše dobrodinnní, jenž pro naši farnost učinil a popřejme mu i nadále mnoho trpělivosti se svými farními ovečkami, mnoho zdraví i Božích milostí.

Martin Ležák

Drazí farníci,

již se stalo milou tradicí, že s končícími prázdninami se vydávájí poutníci z naší fanosti k významnému mikroregionálnímu poutnímu místu – ke kapli svaté Anny u Pohledu – kam je zve otec Zdeněk na mši svatou. Ta je sloužena nejen za přicházející poutníky z nedalekého i širšího okolí, ale i za všechny přibyslavské farníky.

Hlavní pohledská pouť ke svatým Jáchymovi a Anně letos připadala na 31.července, kdy se na místo bývalých léčebných lázní s vyvěrajícím minerálním pramenem a přilehlou poutní kaplí sjelo na několik stovek věřících. I přibyslavská farní obec má ke kapli úzký vztah, proto se otec Zdeněk před několika roky rozhodl zavést pěší a cyklistickou pouť pro přibyslavské farníky. Z pouti se stala milá tradice, každoročně se těší větší oblibě. Letos byl termín pouti stanoven na 28.srpen (podle církevního kalendáře 22.neděle v mezidobí).

Kaple svaté Anny byla postavena na místě posvátných pramenišť, jeden z pramenů je mezi veřejností v součastnosti velice oblíben. Voda je bohatá na výskyt minerálních látek, které dávají vodě výtečnou chuť. Léčebnou až kouzelnou moc zdejších pramenů v minulosti využila i tehdejší vrchnost, jenž zde v minulosti nechala vystavět vyhlášené lázně. Na ně už dnes lze bohužel jen vzpomínat ze starých fotografií a písemných pramenů. Jedinečnost a posvátnost místo ovšem neztratilo i díky kapli svaté Anny, která je v součastnosti opravována do původního honosného stavu.

Martin Ležák

Drazí farníci a lidé dobré vůle,

v sobotu 10.září se v kostele sv.Jana Křtitele v Přibyslavi poprvé na Varhanním koncertu slavnostně rozezní varhany, které procházely mnohaměsíční celkovou rekonstrukcí. Celé dílo se podařilo dokončit zejména díky neutuchajícímu pracovnímu elánu varhanářského mistra, ale taktéž i díky Vašim darům, pomoci i modlitbám. Vám všem, kteří jste se jakkoliv podíleli na zdárné opravě našeho varhanního unikátu patří upřímný dík: Zaplať Pán Bůh!

Havarijní stav varhan či jednotlivé etapy celkové rekonstrukce varhanového tělesa můžete shlédnout na fotografiích hlavního restaurátora  – varhanářského mistra pana Dalibora Michka, jenž průběh oprav průběžně dokumentoval.

 Slavnost Těla a Krve Páně je mnohdy zkracována jen jako slavnost Božího Těla. V tento den bývá všudypřítomný Kristus v reálné přítomnosti se všemi obyvateli města, to když je monstrance – Svátost oltářní – nesena ve slavnostním průvodu po městě. V přibyslavské farnosti má tento církevní svátek svoje nezastupitelné místo. I když tedy Slavnost Božího Těla je jistou tradicí, letošní rok byl v mnoha aspektech netradiční… Ptáte se v čem konkrétně? Jednalo se především o termín samotné slavnosti, jež podle liturgických pravidel připadala na čtvrtek 23.června a to kvůli kolizi se svátkem Narození sv.Jana Křtitele – v naší farnosti tedy poutní slavností. Celý průběh se lišil od jiných ročníků ještě v trase i poloze jednotlivých zastavení (oltářů). Zástup družiček, ministrantů, knězů, hudebníků i veřících procházel místo přibyslavského náměstí nejbližší okolí chrámu Páně. Konkrétní místa, kde byly jednotlivé oltáře umístěny, jsou zevrubněji popsány a zobrazeny níže ve fotogalerii.

Děkujme Pánu, že se slavnost jeho Krve a Těla velice povedla, každý z nás odcházel ze silným duchovním zážitkem. 

S menším zpožděním Vám přinášíme foto ohlédnutí za slavnostním udělením svátosti, jež má nezpochybnitelný význam v životě každého křesťana. Řeč jde o svátosti eucharistie, prvního svatého přijímání, která patří mezi svátosti iniciační – uvádějící křesťana do dospělého křesťanského života. Svátost prvého svatého přijímání byla všem 14 prvokomunikantům udělena jako tradičně při nedělní mši svaté 19.června. Po slavnostní mši svaté byly děti otcem Zdeňkem pozvány na společný oběd, po němž se všichni prvokomunikanti se svými rodiči, ale i ostatními dětmi a farníky, sešli k příjemnému programu na farní zahradu.

Celý den byl prozařován svátostní a radostnou atmosférou, která byla znamením Boží radosti z nových prvokomunikantů. Celý den zachytil jako tradičně ve svých fotografiíích Petr Málek starší:

Po menším zpoždění Vám přinášíme fotografie ze „Setkání všech žijících přibyslavských ministrantů“. Prvotní nápad o přátelském setkání či zavzpomínání se zrodil v hlavách bývalého přibyslavkého ministranta – pana Fikara, a otce Zdeňka. O akci byl mezi bývalými, ale i současnými služebníky u oltáře nemalý zájem, dokonce přijeli i mnozí bývalí ministranti jež dnes v našem městě nepobývají. Celé střetnutí ministrantských generací bylo naplánováno na 27.květen roku 2011.

Celé setkání začalo májovou pobožností, která byla pro mnohé bývalé ministranty silným duchovním zážitkem, ale poté i příležitost pro vybavení si vzpomínek z dětství. Tehdy byly májové pobožnosti tradiční náplní ministrantské služby. Následovala mše svatá  při které se liturgické texty okrajově dotýkali služby u oltáře, společně  jsme poté poděkovali Pánu za uskutečnění  společného ministrantského setkání. Samotné setkání se uskutečnilo ve farní stodole, pro hosty byly připraveny bohaté tabule. Bylo krásné pozorovat či naslouchat bývalým ministrantům, někteří z nich ve svých slovech velmi barvitě a zajímavě vzpomínali na společné časy strávené při službě u oltáře, zejména mladí ministranté uvíítali mnohdy interesantní  historky starší ministrantské generace.

Dovolím si tvrdit, že má slova vynahradí fotografie, při něchž se Vám můžou evokovat zážitky, které jsme v tento květnový pátek společně zažili.

Ve dnech 6. až 9.května 2011 se vydali přibyslavští farníci na další pouť za poznáním, tentokrát za našimi východními sousedy – na Slovensko. Kromě cestovatelských zážitků z poznání jiné kultury si každý poutník na své cestě chtěl vyprosit co nejvíce božích milostí, třeba i díky tradičně slouženým mším svatým, ze kterých si každý odnesl hluboký duchovní zážitek. Poděkování k uskutečnění zájezdu patří hlavním organizátorům pánům Petrovi Málkovi a Milošovi Půžovi, otci Zdeňkovi za jeho slova, ale i Vám, zúčastněným poutníkům.

Pojďme se společně ohlédnout za celou poutí ve fotografiích otce Zdeňka:

Samozřejme také připravujeme souhrný článek o zážitcích či průběhu farní pouti za krásami našich východních sousedů.

Začátek jara bývá vyhrazen mládeži, konkrétně Diecéznímu setkání.  Jako tradičně se uskuteční v centru diecéze, tedy v Hradci Králové, dne 16.dubna 2011. Začátek je stanoven jako obvykle na 9:00 hodin ve Filharmonii v Hradci Králové. Motto celého setkání: „V Kristu zapusťte kořeny, na něm postavte základy, pevně se držte víry.“ (srov. Kol 2,7). 

A na co se můžete těšit? katecheze P. Františka Blahy, SDB, svědectví, informace, zážitková hra po městě, příležitost ke svátosti smíření, adorace. V 15.00 hod. bude Mons. Josef Kajnek celebrovat mši svatou v katedrále Svatého Ducha. Jako bonus je připraveno od 17.00 hod. v kostele Panny Marie divadelní představení „Moravské pašije“ v podání divadla Víti Marčíka.

Hlásit se můžete v sakristii, v případě zájmu bude vypraven autobus z přibyslavského autobusového nádraží.

Milí ministranti,

chtěli bychom vás srdečně pozvat na Diecézní ministrantské setkání, které se tentokrát uskuteční se v Červeném Kostelci, a to o víkendu ve dnech 6.-8.května 2011. Možná už jste na nějakém ministrantském setkání byli, a tak víte, že se můžete těšit na bohatý program.

Tentokrát vás zveme na pouť do Compostely, při které zažiješ mnohá dobrodružství se svými kamarády. Připraveny jsou i lanové aktivity, ministrantské dovednosti, výstup na věž, rytířské souboje, projížďka na koni. Kromě her a soutěží se samozřejmě budeme také společně modlit a poznávat dobrotu našeho Pána Ježíše.

Za přípavný tým se na Tebe těší P. Jan Uhlíř.

 

A co si vzít s sebou? spacák a karimatku, ministrantské oblečení, sportovní oblečení, přezůvky, 200 Kč jako příspěvek a samozřejmě si přibal i dobrou náladu:-)

Hlásit se můžeš v sakristii nebo osobně u Martina či Lukáše Ležákových do 24.dubna.