Myšlenka na neděli (www.paulinky.cz)

Pavel a Barnabáš se vrátili do Lystry, Ikónia a do Antiochie. […] Potom prošli Pisídií a Pamfýlií a hlásali slovo Páně v Perge. Pak odešli do Atálie. Odtamtud odpluli lodí do Antiochie, kde byli kdysi doporučeni milosti Boží k dílu, které teď ukončili.

Sk 14,21b-27

liturgie on-life

Po letmém vyslechnutí úryvku ze Skutků apoštolů v prvním čtení se podivíme, jaký zvláštní cestopis se to dostal do nedělní liturgie. Dozvídáme se, kam se Pavel a Barnabáš vrátili, kudy prošli, kam odešli, odkud odpluli a podobně. Posloucháme přitom názvy, které na mapě světa už dávno nenajdeme. Proto je důležité otevřít Skutky apoštolů a přečíst si krátký úryvek vybraný do liturgického čtení v celém kontextu. Tam se nám totiž otevřou širší obzory a pomohou nám pochopit mnohé důležité souvislosti. Zjistíme, že Pavlův a Barnabášův návrat do Lystry, Ikónia a do Antiochie, kde utvrzovali a povzbuzovali učedníky, určitě nebyl příjemnou vzpomínkovou cestou s nostalgickým nádechem. Vrátit se do Lystry znamenalo vrátit se na místo, kde Pavel málem přišel o život (viz Sk 14,19). Podobně i návrat do Ikónia byl asi sotva zdvořilostní návštěvou předchozího působišti. Při první návštěvě tohoto města se totiž „pohané a židé se svými předními muži též strojili k tomu, aby je ztýrali a kamenovali“ (srov. Sk 14,5).

Sice méně vyostřená, ale určitě ne pohodová atmosféra provázela Pavla a Barnabáše i v Antiochii (v Pisídii). Ačkoli měl Pavel příležitost přednést v tamější synagoze důležité slovo, které si našlo nemálo pozorných posluchačů, ani toto působení se neobešlo bez protivenství ze strany závistivců a štváčů (viz Sk 13,14-52). Pavel a Barnabáš se však navzdory prožitým námahám, zklamáním, neúspěchům a nebezpečím odhodlaně vracejí právě do těchto měst. Jejich počínání je jasným důkazem, že Ježíšovo nové přikázání – přikázání milovat se navzájem tak, jak nás miloval on (viz evangelium Jan 13,31-33a.34-35), není nedosažitelnou utopií, o níž se sotva někdo pokusí. V případě Pavla a Barnabáše se láska, kterou přikazuje Ježíš (t.j. láska provázená ochotou k oběti vlastního života), stala živou skutečností. Zdánlivě obyčejný „cestopis“ ze Skutků apoštolů zachycuje její velmi konkrétní projevy. Tím naznačuje i nám, že právě zdánlivě obyčejné okolnosti našeho života jsou privilegovaným prostorem, kde lze toto Ježíšovo nové přikázání naplňovat. Jednou z podob jeho uskutečňování může být například zodpovědnost a obětavost vůči těm, kteří jsou nám svěřeni (podobně jak to dělali Pavel a Barnabáš), nebo naopak důvěra vůči těm, jimž jsme svěření (podobně, jak to pravděpodobně prožívali věřící v Lystře, Ikóniu, Antiochii, Pisídii, Pamfýlii, Perge či Atálii).

Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem; jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem.

Jan 13,31-33a.34-35
E-vangelium on-life

Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem. – Ježíš hovoří o „novosti“ a nám se přitom ta slova zdají být už tolikrát slyšené… A přece jsou i dnes jedinečným rozlišovacím znakem Kristových učedníků. Podle toho všichni poznají…– a ne podle něčeho jiného.

Zvláštní, že Ježíš nepřikazuje učedníkům milovat ostatní, ale milovat se navzájem mezi sebou. To však nevylučuje lásku k těm ostatním, k těm „okolo“. Naopak: jen společenství založené na vzájemné lásce dokáže tuto lásku projevovat navenek.

Ježíš vyslovil tato slova před hrstkou následovníků, kteří potřebovali znát „svůj“ charakteristický znak, který je bude provždy označovat i odlišovat od ostatních. Snad se staletími stalo, že počet křesťanů stoupl na tisíce či stovky tisíc a tak se nám může zdát, že (alespoň v Evropě) jsou vlastně všichni (víceméně) křesťany, a že tedy Kristovi učedníci ani nepotřebují charakteristický znak, který by je přesně definoval. A tak jsme Kristovo „nové“ přikázání zredukovali na charitativní služby. To ale nestačí. Ve společnosti, která je stále lhostejnější, omrzenější a otupenější se skuteční Kristovi učedníci znovu ocitají v menšině a znovu potřebují očistit „punc“, který je jasně definuje. Budete-li mít lásku k sobě navzájem… Jen tak otevřeme blahobytem, úspěchem a požitkem zalepené oči svých současníků, aby i oni viděli a rozpoznali „nová nebesa a novou zemi … nový Jeruzalém, Boží stan mezi lidmi“ (viz Zj 21,1-5a).

0 comments

Odpovědět