Autor: Jan Málek

logo msPřibyslav – Ve dnech 12. až 14. dubna se v tomto malebném městě uskutečnilo setkání ministrantů královéhradecké diecéze. Na Vysočinu dorazilo na 270 účastníků ze všech koutů velké diecéze. Setkání navštívili také královéhradečtí biskupové Jan Vokál a Josef Kajnek.

Ministranty, kteří se hned po příjezdu ubytovali v místní základní škole, čekal nabitý program. V pátek setkání zahájilo komponované představení ve farní stodole. Ministranti tak měli možnost, díky několika hraným scénkám, se seznámit s hlavním mottem setkání „Neboj se, jen věř“, které odkazovalo ke dvěma klíčovým událostem, které si katolická církev tento rok připomíná, první je Rok víry vyhlášený emeritním papežem Benediktem XVI a druhou je 1150. výročí příchodu slovanských věrozvěstů Cyrila Metoděje.

V sobotu dopoledne absolvovali ministranti katechezi o kříži, na jejímž závěru dostal každý kopii, tisíc let starého křížku, který se našel na Velehradě jako připomínku působení slovanských misionářů. Poté vyrazili účastníci na trasu kolem Přibyslavi. Na pěti stanovištích plnili různé úkoly, které odkazovali na působení Cyrila a Metoděje na našem území.

Po chutném obědě čekal všechny vrchol celého setkání. Společná mše s biskupem Janem. Průvod ministrantů zaplnil celé náměstí a prošel od školy až ke kostelu. Ministrantů bylo tolik, že zaplnili polovinu přibyslavského kostela. Otec biskup ve svém kázaní podtrhnul význam ministrantské služby jako klíčového předpokladu pro budoucí povolání ke kněžství.

Mši následoval volitelný program. Účastníci si mohli vybrat mezi návštěvou hasičského muzea a věže, či letiště s meteorologickou stanicí, nebo promítáním fotografií z Ugandy případně si odpoledne zpestřit fotbalem.

Po večeři následovala večerní vigilie, při které biskup Jan na farní zahradě požehnal oheň od, kterého byl zapálen paškál a posléze i svíčky v rukách jednotlivých účastníků. Ministranti pak vykročili průvodem z fary do ztemnělého kostela, kde každý položil svojí hořící svíčku před oltář a poté setrval v tiché adoraci vedené otcem biskupem.

V neděli ministranti opět prošli náměstím, aby zakončili setkání mší svatou s otcem biskupem Josefem Kajnekem. Následovanou společným obědem. Servírovala se zdejší specialita – smažený sýr hermelín.

O zdárný průběh setkání se staral tým několika desítek přibyslavských farníků pod vedením Petra Málka ml., kteří setkání několik měsíců dopředu připravovali a zajišťovali tak stravování, ubytování, hudební doprovod a realizaci jednotlivých částí programu. Oporou jim byli zkušení kněží, P. Jan Uhlíř zodpovědný za pastoraci ministrantů na úrovni diecéze a zdejší duchovní správce P. Zdeněk Kubeš.

 

JM

 

Ve dnech 16. – 21. srpna se uskutečnilo ve španělské metropoli Madridu celosvětové setkání mládeže s papežem Benediktem XVI.  Jedná se o jedno z největších setkání lidí na planetě vůbec pořádané římskokatolickou církví. Z přibyslavské farnosti vyrazilo na cestu do Španělska na 19 poutníků, kteří cestovali podle svých možností autobusem, autem či letadlem.

Dobrá polovina Přibyslaváků (včetně autora těchto řádků) využila nabídky Sekce pro mládež při České biskupské konferenci a vyrazila do Madridu s desetidenním předstihem, aby se tak mohla účastnit i předprogramu ve španělské diecézi Tarragona. V autobuse spolu s námi cestovali i mladí z nedalekého městečka Polná, ale také z  Časlavi (současného působiště doberského rodáka P. Bohuslava Staříka) a Kutné Hory.  Samotná cesta autobusem na hispánský poloostrov byla dosti náročná a trvala téměř tři dny. Proto každý uvítal v půli cesty téměř půldenní zastávku v malebném francouzském městečku Annecy, ležícím pod Savojskými Alpami.

Tarragona, která se stala na bezmála týden útočištěm pro tři tisícovky poutníků z celé ČR, je katalánské město ležící na pobřeží Středozemního moře asi 100km jižně od Barcelony. Jeho historie sahá až do starověku, kdy bylo správním centrem tehdejší římské provincie Hispania. Z této doby se zde zachovalo velké množství památek včetně amfiteátru či zbytků místodržitelského paláce.

Na programu bylo, vedle aklimatizace na subtropické počasí, které zde panovalo, především poznávání španělské kultury, života zdejší církve, ale i zdejšího moře. Nechyběla ani návštěva centra regionu Barcelony, kde se setkali poutníci ubytovaní v celém Katalánsku a na břehu moře slavili mši svatou. Byla také příležitost prohlédnout si famosní katedrálu Sagrada Familia, která se staví již přes sto let a stále není dokončena.  Vyvrcholením předprogramu v Tarragoně byla závěrečná mše v pravé býčí aréně. Poté následovala cesta rozpáleným vnitrozemím až do hlavního města Madridu.

Čeští poutníci byli v Madridu ubytováni v několika školách v centru města, z nichž jedna sloužila jako české centrum. Zde bydlela většina přibyslavských poutníků.  Madrid nabízel více než miliónu poutníků z celého světa po celý týden velmi nabitý program. Od kulturních představení, koncertů, muzikálů až po pořady duchovního rázu, především každodenní katecheze biskupů, adorace či prezentace spirituality a práce katolických řádů a komunit.

Přestože velký počet poutníků představoval často potíže, zejména při cestování po městě či při stravování, mezi všemi účastníky panovala radostná a otevřená atmosféra, lidé z různých koutů země se spolu spontánně dávali do řeči a občas si také vyměnili nějakou drobnost na památku. V této souvislosti je třeba podotknout, že o propisku s logem města Přibyslav byl velký zájem napříč všemi kontinenty.

Mottem celého setkání byl biblický citát: „V Kristu zapusťte kořeny, na něm postavte základy, pevně se držte víry.“  Papež proto spolu s biskupy inicioval vznik nového katechismu přímo pro mladé s názvem YOU CAT, který inspirován dnešními cestovními průvodci moderním jazykem pomocí otázek a odpovědí provází čtenáře po základních aspektech katolické víry.

Vrcholem Světových dnů mládeže byl příjezd Svatého Otce a jeho setkání s mladými. Papež dorazil do Madridu již ve čtvrtek a zdržel se až do neděle. Během čtvrtka se stihl pozdravit a přivítat s mladými na náměstí Cibeles. V pátek předsedal křížové cestě, která probíhala v ulicích města. V sobotu se papež spolu s v tu chvíli již dvoumilionovým zástupem shromáždil na letišti Quatro Vientos, aby zde vedl noční vigilii spojenou s adorací. Naprosto nečekaně však do programu zasáhla prudká bouře. „Největší zážitek byl předposlední den, na letišti při velké bouři, když se začala trhat plachta na jednom ze sloupů, které držely světla. Museli jsme po něm vylézt a zbylou plachtu strhat dolů aby ho vítr neshodil. Zapůsobila na mě ta obrovská masa lidí na letišti, kteří tam zůstali přes bouřku, noc i to vedro.“ přibližuje atmosféru na letišti poutník Michal Málek. Papež a ani miliony poutníků se nenechali rozmary počasí zastrašit a program po chvilce přerušení pokračoval dále. „Drazí mladí, prožili jsme společné velké dobrodružství. Děkuji vám za obdivuhodný příklad, který jste dali. V Kristu tak jako dnes je vždycky možné čelit životním zkouškám. Nezapomeňte.“ rozloučil se papež ten večer s mladými. Po skončení vigilie přečkali poutníci na letišti až do rána.

Světové dny mládeže byly zakončeny slavnostní mší svatou na letišti Quatro Vientos, které se účastnilo přes dva miliony věřících ze 170 zemí světa.  Ve své promluvě především papež mladým lidem připomněl, že autentické následování Krista je možné pouze ve společenství církve. „Není možné odtrhávat Krista od církve, jako není možné oddělovat hlavu od těla,“ uvedl v této souvislosti papež a dodal: „Nelze následovat Ježíše osamoceně. Kdo podlehne pokušení jednat „na vlastní konto“ či žít víru podle individualistické mentality, která převládá ve společnosti, vystavuje se riziku, že se nikdy nesetká s Ježíšem Kristem anebo skončí následováním Jeho falešného obrazu.“

V závěru bohoslužby pak papež mladé lidi z celého světa pozval na příští Světové dny mládeže, které se v roce 2013 uskuteční v brazilském Rio de Janeiru.  Kdo ví, zda bude mít Přibyslav své zástupce i za dva roky v Brazílii?

 

Bc. Jan Málek

psáno pro Přibyslavský Občasník, říjen 2011

V sobotu 25. června se ve farní stodole v Přibyslavi uskutečnil tradiční Pouťový koncert. Letošní ročník byl výjimečný v tom, že se poprvé před diváky představil Přibyslavský dudácký soubor, zkráceně zvaný PŘIDUS.  Byl to právě kapelník Tomáš Jajtner, který celý koncert doprovázel na dudy. Kapela hrála dále ve složení:  Pavel Linka, Pavel Jajtner, Růžena Dejmalová, Eva Musilová a Tomáš Laudát.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

“ Já jsem si dudy oblíbil už jako dítě. Vždy se mi líbil klasický český folklor. Proto když jsem dospěl, jedny opravdové dudy jsem si pořídil.“ přibližuje Tomáš Jajtner důvody, které ho vedly k založení kapely.

 

Téměř zaplněná farní stodola si poslechla výběr lidových písní především z oblasti Chodska a Jižních Čech, kde jsou dudy doma. Došlo také na lidovou tvorbu z Přibyslavi a okolí, ztělesněnou lidovou písní „Z Losence si holkou neber, vem si raději z Vepřovýho“, která byla publikem velmi vřele přijata.

 

Všichni návštěvníci koncertu měli také možnost si s dudáckou kapelou sami lidové písně zazpívat. Povedený hudební recitál ocenilo na pět desítek posluchačů bouřlivým potleskem.

Reportáž o tomto  podivuhodném hudebním tělese přinesl i Český rozhlas Region. Poslechnout si ji můžete zde.

 

Honza Málek

Pozvánka

Přijměte srdečné pozvání na letošní ročník Pouťového koncertu, který se koná v sobotu 25.6. od 17:00 na farní zahradě. Premiérově  vystoupí zbrusu nový přibyslavský dudácký soubor PŘIDUS  vedený taktovkou Tomáše Jajtnera. Vstupné dobrovolné.

Srdečně zvou pořadatelé.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

V úterý 24. 5.  se uskutečnila v pařížském centru College de Bernardins panelová debata jejímž hostem byl i pražský arcibiskup Dominik Duka. Tématem kulatého stolu bylo “ Uzdravení paměti v postkomunistické společnosti. „

 

College de Bernardins- jedna z mála zachovaných středověkých památek nesakrálniho typu, dnes centrum, kde se střetává Církev se Společností

Panel byl rozdělen na dvě části  v  prní vystoupil na úvod moderator Antoine Arjakovskij ze Lvova, který posluchače uvedl do problematiky a představil situaci vyrovnání se s komunismem v postkomunistických zemích. Po něm následoval polský dominikán Tomasz Dostatní, který se ve svém příspěvku zaměřil na situaci církve během komunistické vlády v Polsku. Německý historik a kněz Albert Peter Rehman představil výsledky výzkumu, který se zabýval příčinami a motivací spolupráce katolických kněží s komunistickou tajnou službou. Francouzský historik Henry Rousso promluvil ol hlavních liniích francouzské debaty o paměti a jejím vztahu k historii a dějinám vůbec.

Diskusní panel – druhý zprava Dominik Duka

V druhé části kolokvia vystoupil Dominik duka se svým příspěvkem “ Eglise, coopération, combat, collaboration, coopération„, který zevrubně mapoval příčiny a průběh spolupráce kněží s komunistickým řežimem, stejně jako snahy komunistického aparátu o ovládnutí a podrobení katolické církve. Poukázal na to, že přestože se jeví spolupráce kneží s StB jako odsouzeníhodná, nelze ji jenom jednoduše generalizovat, protože se jedná o problematiku, která je mnnohem složitější než na první pohled vypadá.

 

Dominik Duka přednáší plynulou francoužštinou svůj příspěvek

Po pražském arcibiskupovi vystoupil pařížský pomocný biskup Eric de Moulins-Beaufort, který v kontextu slov Dominika duky poukazal na obdobnou snahu pařížského kardinala Jean- Marie Loustige, který v 90. letech usiloval o usmíření za zločiny spáchane na katolických kněžích a věřících během francouzské Revoluce.

Závěr přednášky patřil diskusi, jak mezi panelisty navzájem, tak i mezi přítomným publikem.

 

 

Jan Malek, publikovano na rejwi.signaly.cz

 

Možná někteří z vás navštěvují nějaké to spolčo, a někteří z vás dokonce nějaké to spolčo vedou. Nuže právě pro vás je určen tento skromný článek, jehož cílem je s patřičným odstupem přiblížit signálnické veřejnosti způsob pastorace mládeže ve Francii na případové studii jednoho Pařížského společentví.

Trávím ted nějaký čas v Paříži, takže  mám informace z první ruky. Spolčaření má ve Francii dlouhou tradici a je tu mnohem rozvinutější jak u nás. Zajímavostí je, že nejen každá farnost, ale většinou i každá univerzita má svoje spolčo, které funguje vedle řady ostatních studentských organizací. Já sám docházím do Centra Saint Guillaume ktere se působí na pařížské Sciences Po.

Spolčo působí na škole již řadu let a za tu domu se mu podařilo získat slušné zázemí. Jedná se především o vlastní prostory kousek od školy, kde se odehrává většina aktivit. A jež slouží jako každodení zátemí pro studenty.O duchovní vedení studentu se tu starají staletímy proveření jezuité. Spolčo má k dispozici dva kněze a poučeného laika- biblistu. Nezbytnou součastí je také tým 12 studentu, který zajištuje a koordinuje aktivity společenství.

Jádrem spolčařských aktivit jsou čtvrteční večery, které se konají každý týden. Program je pokaždé stejný a zároveň trochu jiný. Začíná se mší v kapli, poté následuje společná večeře u jednoho stolu a  na závěr vždy nějaký tématický program. Jednou je to beseda nad novou knížkou, někdy přijde nějaký zajímavý host, někdy se diskutuje a rozjímá nad biblí a někdy se jenom tak prohlížejí fotky. Nikdy to však neni nuda 😉

Vedle pravidelných čtvrtečních setkání pořáda spolčo také řadu mimořádných akcí. Nejvýznamější bývají konference, které se konají přímo na půdě Sciences Po. Jejich téma většinou leží na pomezí náboženství a politiky, což dokáže vždy vzbudit zájem studentů, takže na konferencích bývá plno. Dobrým zvykem, který následuje po skončení konference je „bufet“, který není ničím jiným než hitparádou kulinářského umění slečen ze společenství, a přehlídkou francouzské kuchyně vůbec. Další velkou akcí, kterou spolčo v poslední době pořádalo byla expedice do Moskvy během jarních prázdnin, jejímž tématem bylo pátrání po vztahu mezi katolictvím a ortodoxní církví. Spolčo se také zapojuje do akcí pořádaných ostatními organizacemi, ať už je to výdeřená pouť do Chartres nebo momentální příprava na Světové dny mládeže v Madridu.

Zvláštní kapitolou pro spolčo jsou jeho bývalý členové, kteří už jeho řady opustily protože dostudovali a vykročili do samostatného života. Tito se stávají mecenáši a spolčo v jeho aktivitách rozličným způsobem podporují. A že jich je, vždyt spolčo už na škole funguje od roku 1962. Bez jejich pomoci by nebylo možné realizovat takové množství akcí.

Možná si myslíte, že takové spolčaření může fungovat jenom ve Francii, ale dle mého názoru můžou takto brzy fungovat i spolča u nás. Chce to jenom čas a nebát se přiložit ruku k dílu. Nemyslíte?

 

Honza Málek , publikováno na: http://rejwi.signaly.cz/

 

Poutový koncert

V sobotu 27. června se na faře uskuteční již tradiční Pouťový festival. Akce začne v 17:00 Pouťovým koncertem v kostele , na kterém vystoupí scholy Cum Laude a C-WOX. Program bude poté pokračovat na farním dvoře a ve farní stodole. Vystoupí zde mladé a nadějné kapely z širého okolí. Na 20:30  je naplánována premiera nové divadelní hry z pera Tomáše Jajtnera s názvem „Parta Prima Pistolníků“ . Hru předvede Divadelní soubor Muzikál. její autor k tomu dodává: „Máme v plánu zmrazit veškerýho diváka.“ Takže je se na co těšit 🙂

Vstupné 50,- Občerstvení zajištěno. Akce se koná za každého počasí. Změna programu vyhrazena.

Ve dnech 15. až 20. července se konal v australském Sydney Světový den mládeže (World Youth Day). Jako jediný účastník z Přibyslavské farnosti jsem měl možnost se této úžasné akce také zúčastnit, proto bych se rád na následujících řádcích podělil o několik svých dojmů z této daleké poutě.

S myšlenkou Světových dnů mládeže přišel již v roce 1983 papež Jan Pavel II., který pozval mládež z celého světa, aby se setkala v Římě. Jeho výzvy uposlechlo na tři sta tisíc mladých.  Od té doby se proto koná každé dva až tři roky Světový den mládeže pokaždé na jiném místě zeměkoule.  Jedná se o největší mládežnickou akci na světě, kterou pořádá Katolická církev. Počet účastníků každého Světového dne jde vždy do statisíců. V roce 1993 se na závěrečné mši na Světovém dni mládeže v Manile na Filipínach sešlo více jak 4 miliony lidí, což bylo největší setkání lidí na této planetě vůbec.

Letos v červenci přijalo pozvání Sv. Otce do australského Sydney více jak čtvrt milionu poutníků ze všech koutů zeměkoule.  Z Čech vyrazila do Austrálie organizovaná skupina 220 poutníků, včetně dvou biskupů Mons. Jiřího Paďoura a Pavla Posáda. Do Melbourne jsme odlétali po menších skupinkách z Vídně nebo z Prahy s přestupem v Soulu. Já odlétal spolu s devadesátkou dalších účastníků ve čtvrtek 4. července z Vídně. Cesta trvala díky osmihodinovému časovému posunu dva dny, z toho jsme v letadle strávili 22 hodin.

Hned po příletu a příslušné imigrační kontrole jsme nasedli do připravených autobusů, které nás rozvezli do různých farností v Melbourne, kde jsme měli strávit týden na předprogramu (Days in Dioceses Melbourne) před samotným setkáním v Sydney.  Spolu s několika dalšími jsem tento týden strávil ve farnosti Mooloorbark.  Bydlel jsem s třemi ostatními kluky z Čech v rodině manželů Carollových.  Byli to již starší důchodci, avšak velmi aktivní. Ron byl velký sportovec, který holdoval judu, fotbalu a zejména golfu.  Na golfovém hřišti trávil tři dny v týdnu. Golf je obecně v Austrálii hodně rozšířený sport. Dovolit si ho může každý, kdo o to stojí. Členství v golfovém klubu zde stojí pár dolarů měsíčně.  Zato Margrit si ještě v důchodu přivydělávala jako prodavačka v charitním obchodě. V Austrálii totiž máte na každém parkovišti vedle odpadkového koše také velký kontejner od charity, kam se dají odložit nepotřebné věci. Charita pak tyto věci třídí a co jde, prodává ve speciálních obchodech, které se podobají našim second handům či komisnímu prodeji. Z výtěžku jsou pak financovány rozličné sociální služby.

Naši melbernští rodiče se o nás opravdu vzorně starali. Všemožně se snažili, abychom měli všeho dostatek a nic nás netrápilo. Neváhali nám například sehnat do pokoje malá elektrická kamínka, abychom si mohli v pokoji přitopit. V Austrálii je totiž v tomto ročním období zima, sice tu nechumelí, ale teploty se nevyšplhají více než na 15 stupňů, přesto většina domu ani nemá centrální vytápění. Australané jsou prostě na zimu doma zvyklý.  Moc času jsme však s našima adoptivními rodiči nepobyli. Každý den nás čekal většinou velmi nabitý program.  První den jsme vyrazili prohlédnout si centrum Melbourne, které bylo od naší farnosti vzdáleno asi tři čtvrtě hodiny jízdy vlakem.  Jako poutníci jsme obdrželi pas, díky kterému jsme měli volný vstup nebo slevu do většiny galerií, muzeí a dalších atrakcí v Melbourne, čehož jsme patřičně využívali celý týden. Také jsme vyrazili z Melbourne na australský venkov do městečka Yea, kde jsme v místním kostelíku slavili mši svatou s českým kapucínem Aurelem Hrdinou, který v Austrálii působí již padesát let. Jeden den nato jsem navštívil spolu s dalšími vybranými účastníky všech národností cisterciácké opatství Tarrawarra Abbey, kde jsme půl dne strávili se zdejšími mnichy v  modlitbách, rozjímání, ale i společném stolování.  V podvečer následovala taneční zábava spojená s výukou tradičních australských tanců „Bush dances“ v hale katolické univerzity. Nezapomněli jsme navštívit také místní zoo, které bylo plné zástupců zdejší jedinečné fauny, koalami počínaje, přes ptakopysky či vombaty a klokany konče. Proběhlo také milé setkání s českými krajany z Melbourne v jejich centru s přiléhavým názvem Šumava.

 Vrcholem Dnů v diecési byla společná mše svatá na fotbalovém stadionu Telstra Dome, na které se sešli všichni poutníci, kteří trávili předprogram v melbournské diecési, ale také i místní věřící. Na zaplněný stadion tak dorazilo více jak čtyřicet tisíc lidí. Organizátoři dokázali využít všech možností, které tento moderní stadion poskytoval a tak z pro někoho nudného obřadu dokázali udělat za pomoci, světel, laseru, kouře či velkoplošných obrazovek docela vkusnou show. A publikum to dokázalo ocenit, ještě nikdy jsem nezažil, aby přede mší mezi lidmi obíhala pověstná mexická vlna, tak jak tomu bylo v Telstra Dome.

Po skončení předprogramu v Melbourne následoval celodenní přesun autobusy, který nepostrádal prvky dramatu, po bezmála tisícikilometrové trase do Sydney, a během něhož se nám na dva dny ztratila naše zavazadla, takže jsme byli nuceni spát první noc bez spacáku v nevytopených školách, což opravdu nebylo příjemné. Byl jsem ubytován v dívčí katolické škole Rosebank College. Spolu s námi tu ještě bydlela velká skupina Papuánců z Nové Guinei. Měl jsem z nich nejdříve trochu obavy, ale nakonec se ukázali jako velmi milí lidé, kteří se od nás ani tak nelišili, každý  měl svůj mobil či digitální foťák a večer psal emaily domů stejně jako my.

 V úterý jsme se v Sydney jen tak rozkoukávali. Odpoledne však Světové dny mládeže oficiálně začali mší svatou v přístavišti Barangaroo, kterou sloužil australský kardinál Pell a během své promluvy přivítal všechny poutníky z více jak 170 zemí světa.

Ve středu dopoledne se konala, tak jako posléze každý den, katecheze českých biskupů na australské katolické univerzitě nedaleko škol, kde jsme byli ubytováni. Celé odpoledne pak vyplnil Youth Festival, což bylo velké množství koncertu, workshopu a přednášek, které se konali po celém městě. Já jsem spolu s dalšími zamířil k Opeře, před kterou se odehrával jeden z největších koncertů. Cestou jsme potkávali spoustu poutníků z celého světa. Obvykle když se s někým dáte do řeči, tak uděláte i společnou fotku na památku, či si něco drobného vyměníte. V této souvislosti musím zmínit, že propiska s logem města Přibyslav, je celosvětově žádaný artikl, protože za ní lze bez problému získat, náramek z Québecu, odznáček z Chile, šátek z USA či záložku z Indonésie.

Ve čtvrtek po ranní katechezi a obědě, který se na setkání vydává specifickým způsobem. Při takovém množství lidí nelze vydávat jednotlivé porce, nýbrž se vydávají balíčky po šesti porcích, proto je vždy potřeba sestavit před každým obědem i večeří šestičlennou skupinku, což mnohdy vede k čilé mezinárodní spolupráci. Vrcholem dne však byl příjezd Sv. Otce do Sydney. Policejní helikoptéry ve vzduchu a obojživelná komanda v rychlých člunech brázdící vody přístavu nasvědčovali, že se bude dít něco velkého. Papežův příjezd byl fenomenální. Benedikt XVI. projel na lodi kolem Opery i pod Harbour Bridge následován celou flotilou dalších lodí. Dojeli až k přístavišti Barangaroo, kde Sv. Otec vystoupil na podium, aby se pozdravil se všemi přítomnými poutníky.  Požehnal zástupům a přednesl krátkou řeč  na uvítanou, ve které se zabýval zejména mottem celého setkání, jímž byl úryvek z Písma: „Dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky.“

Pátek byl ve znamení křížové cesty. Jednotlivá zastavení byla rozmístěna podél nejvýznamnějších míst ve městě. Ježíš tak nesl svůj kříž ulicemi Sydney až k Opeře, aby pak dojel lodí až na Barangaroo, kde křížová cesta vyvrcholila. Po celou dobu setkání probíhal bohatý doprovodný program. Na výstavišti probíhala stálá prezentace řádů a hnutí v církvi. Všude po městě byli vyznačené prostory, kde se lidé mohli na chvíli zastavit a ztišit se v modlitbě.

V sobotu se vydáváme již brzy ráno na pěší pouť směrem na dostihové závodiště Randwick, kde Světové dny mládeže vrcholily. Ve večerních hodinách se takřka bez ohlášení objevil na hlavním podiu papež Benedikt XVI., aby zahájil a vedl večerní vigílii, během které zazněla svědectví několika mladých lidí, kteří vyprávěli o tom, jak jim Duch Svatý pomohl v jejich životě. Jedním z nich bylo i svědectví Marušky Štěpánové z Červeného Kostelce, která vyprávěla, jaká úskalí přináší pro mladého křesťana život v jedné z nejateističtějších zemí v Evropě. Svatý otec se ve své promluvě zaměřil na klíčové problémy dnešní doby. Varoval před mravním relativismem a duchovní vyprázdněností konzumní společnosti. Poté následovala tichá modlitba před Nejsvětější Svátostí, což byl pro mě nejsilnější moment setkání. Celý ten několika set tisícový dav najednou ztichl a po celém širém závodišti se rozhostilo na několik desítek minut hrobové ticho. Po skončení adorace jsme všichni strávili noc na závodišti pod širým nebem až do dalšího dne.

V neděli ráno se konala na Randwicku závěrečná mše svatá, při které Svatý Otec biřmoval 24 mladých lidí jak z Austrálie, tak z ostatních kontinentů. Evropu v tomto výběru reprezentovali pouze dva lidé, jedním z nich byl osmnáctiletý Vašek Rylko z Ostravy.  Svatý otec na závěr poděkoval všem účastníkům, a oznámil, že příští Světové dny mládeže se budou konat v roce 2011 ve španělském Madridu.

Naše česká skupina se v Austrálii zdržela ještě více jak týden, který jsme věnovali výletům po okolí Sydney. Navštívily jsme zejména národní park Modré hory, nazvaný podle modrého oparu, který se vznáší nad nekonečnými eukalyptovými lesy, které zde rostou, či Královský národní park, což je několik desítek kilometrů dlouhý pás pobřeží podél Pacifiku, charakteristický svými rozeklanými útesy. Dalším cílem našich výletů byli známé sydneyské pláže včetně té nejznámější Bondi Beach, která byla, přestože zrovna byla zima, plná surfařů.

Z Austrálie jsem odlétal zpět 29. července spolu s částí naší české výpravy. S jednodenní zastávkou v Soulu jsme 30. července šťastně dosedli na Vídeňském letišti.  Byla to nezapomenutelná cesta.

Závěrem bych si všechny čtenáře dovolil pozvat na přednášku a promítání fotografií a video dokumentu ze Světového dne mládeže, které se uskuteční v pátek 26. září v 19:30 ve farním sále v Přibyslavi.

Jan Málek ml.