Velikonoční zamyšlení

Stojíme na prahu Velikonoc. Květnou nedělí vstupujeme do Svatého týdne. Průvodem s ratolestmi, který je součástí liturgie Květné neděle, si připomínáme Kristův slavný vjezd do Jeruzaléma, kdy jásající dav volal Hosana Synu Davidovu. Mnozí v něm vidí slíbeného osvoboditele Izraele. Postojem i slovy mu vyjadřují důvěru. Pak ale nastane zlom. Při bohoslužbě slova se čtou pašije. A najednou si uvědomujeme, jak jsou postoje lidí nestálé. Ti, kteří volali Hosana Synu Davidovu, nyní volají Ukřižuj. Musíme si pravdivě přiznat, že stejně jako Ježíšovi současníci i my jsme schopni přejít od Hosana k Ukřižuj. Také učedníci, kteří s Ježíšem nadšeně vstupovali do Jeruzaléma, najednou mění svůj postoj a Ježíše opouštějí. Dotýkali se Slova života, dívali se do jeho očí a přesto nic nepochopili – dokonce Ježíše opustili. Jak bychom si mohli namlouvat, že právě my, zůstaneme věrní. Ježíš pije pohár samoty, zrady a utrpení. A přece tento příběh nekončí zapečetěním hrobu, do kterého Ježíše uložili.

Svatý týden je zarámován do dvojího Kristova triumfu. Na Květnou neděli je to triumf světský, okázalý a všem viditelný, ale zároveň pomíjivý. O týden později si připomeneme triumf druhý,nenápadný, mnohým skrytý a přesto trvalý. Děje se beze svědků a bez provolávání slávy. Pouze noc směla znát hodinu, kdy Pán vstal z hrobu. Není žádného vnějšího důkazu, který by nutil lidi této velikonoční zvěsti uvěřit. Avšak ti, kteří uvěřili, ví, že tato událost se netýká pouze Krista, ale že je rozhodující událostí v dějinách lidského rodu. A mezi těmito dvěma nedělemi se znovu otvírá příběh který je alfou i omegou naší víry. Co to znamená uvěřit velikonočnímu příběhu. Znamená to pochopit, že my sami jsme součástí tohoto příběhu. Že vyprávění o velikonočních událostech nejsou pouze historickou záležitostí, ale že mají dopad i pro náš život. To že my sami jsme součástí tohoto příběhu, je důvod, proč každý rok znovu slavíme Velikonoce. Stále a stále je třeba pohlížet na život skrze velikonoční události. Pokusme se letos vstoupit do dramatu Velikonoc se všemi osobními dramaty nebo dramaty, které se dějí kolem nás. Jedině u paty kříže v nás může víra vyzrát. Vyzrálou víru nezbytně potřebujeme, abychom dokázali přehodnotit všechno to, co děláme ze zvyku a mohli tak proměnit šeď našeho každodenního života v nádherné zjevení Božího království, které je přítomno mezi námi.

P. Zdeněk Kubeš

Pastorační plán na měsíc duben

• 1.4. symbolická poslední večeře
• 4.4. 2.4. křížová cesta a velkopáteční obřady
• 2. – 3.4. adorace u Božího hrobu
• 3.4. vigilie
• 15.4. biblická hodina
• 16.4. přednáška o nových formách duchovního života
• 17.4. diecézní setkání ministrantů
• 17.4. brigáda na opravu hospodářských budov
• 18.4. setkání manželů na faře a modlitba rodičů za děti
• 24.4. brigáda na opravu hospodářských budov
• 29.4. biblická hodina na faře

0 kněžství

Kdo je kněz? – Člověk, který stojí na místě Boha. Člověk, kterému byly svěřeny všechny Boží pravomoce.

Náš Pán říká knéžím: „Jako Otec poslal mě, tak i já posílám vás.“

„Na nebi i na zemi mi byla dána veškerá moc, jděte tedy a učte všechny národy…“

„Kdo vás poslouchá, mě poslouchá. Kdo vás odmítne, mne odmítne.“

Když kněz odpouští hříchy, neříká: „Bůh ti odpouští ,“ ale říká: „uděluji ti rozhřešení.“

Kdo ukládá eucharistii do svatostánku? – Kněz.

Kdo přináší Vaší duši vstup do života? – Kněz.

Kdo připravuje Vaší duši na věčnost, aby mohla předstoupit před Boha? -Kněz.

Může vám Panna Maria nebo andělé dát rozhřešení? – Ne! ale každý kněz ano. Každý kněz je mocí Boži skutečně něco mimořádného. Po Bohu je kněz vším. Nechte farnost třeba 20 let bez kněze a lidé se začnou klanět zvířatům. Až v nebi budeme schopni pochopit radost, kterou přináší každé sloužení mše svaté.

Kněz musí být vždy zahalen Duchem svatým, tak jako je jeho tělo zahaleno do kněžského roucha. Nikdy nemluvte o knězi špatně!

I nám rodiče kladli na srdce, že máme kněze ctít, milovat a Pánu Bohu děkovat za ně. Učí nás a vedou na cestě za Kristem.

Pro FL pnpravil a Emilie T. (Z knihy Svědek Boží lásky – životopis Jana Maria Vianneye.)

KNĚZ

Jan Filip

Zem plná viny v bolesti se chvěje,
na čele plá jí hříchu znamení –
a hle, tam přival milosti se leje,
jenž v zdroji tajemném se prameni.

Jak Mojžíš vyved z hory vodu kdysi,
by žízeň lidu v poušti uhasil,
dlaň vůdce žehná, mrtvé k žití křísí
a vede duše tam, kde čeká cíl.

Ó, posvátné jsou čisté rety jeho,
jež Boha s nebe na zem volají,
když u oltáře stojí bělostného
a svatá slova ústa šeptají.

Bůh vyvýšil ho mocí nad anděla,
sám do jeho se klade náručí,
pokrmem svatým Krve Své i Těla
všem z jeho ruky život zaručí.

Když hřích a skvrna srdce lidské tíží,
on slovem božským viny odpouští
a duše šťastná k Pánu se zas blíži,
by nezhynula v trní na poušti.

Útěcha smutným, útočiště slabým
a jistá pomoc srdcím zraněným,
smíření zloby, posílaje chabým
a v boji světa k smrti znaveným.

K ovečce v hloží s úsměvem se sklání
jak Pastýř dobrý, jež má stádo rád,
s úsměvem snáší nevděk i pohrdání,
odpustí křivdu třeba tisíckrát.

Když svět zná hněv, on lásku má v svém zraku,
když spílají, dlaň s žehnáním k nim vznes’
vždy stojí pevně v bouři blesků,mraků
jak skála v moři, pravý Kristův kněz.

Zem plná viny v bolesti se chvěje,
na čele plá ji hříchu znamení,
do noci hrůzy, do tmy beznaděje
zdroj milostí se z kněze pramení.

To byly bály.

Na kabelovce jsme viděli několik plesů, které byly nedávno pořádány. Pěkné byly! S vkusným předtančením v Žižkově Poli i před plesem městským. Opravdu plesové, včetně hudby. Vyprávěla jsem dětem, jak to bylo dříve.

Od Vánoc do Masopustu bylo přece jen trochu oddechu. Když napadl sníh, bylo dobře nejen pro přírodu, protože si pole odpočívaly jako pod peřinou, ale i pro lidi. I oni si potřebovali odpočinout. Práce byla jen ta nejnutnější kolem poklizení dobytka, někdy se ještě mlátilo to, co bylo svezené ve stodole, ženy dělávaly povřísla z ručně vymlácené žitné slámy, aby byly připravené na vázání ječmene a ovsa o příštích žní. A chlapi většinou opravovali porouchané nářadí, nebo dělali březová košťata, nebo taky nic.

Večer přicházel brzy a tak i děti se po návratu z klouzačky rády hřály u kamen. A všelicos vzbudilo jejich pozornost. I Když se to týkalo jen dospělých. Bude bál! Hasičskej. I mysliveckej a třeba taky obecní! No, musí se to stihnout do postu, jak říkali dospělí. Potom bylo vidět jednou odpoledne, jak chodí od chalupy k chalupě dva hasiči. Měli uniformy a kabelu a pěkně jim to slušelo ve svátečním. Roznášeli pozvánky a vstupenky na bál. My děti jsme byly moc rády, když tatínek vstupenky koupil. „Naši půdou do bálu,“ chlubily jsme se. Ale to říkali všichni a maminka třeba řekla, že to nemusí být jistý, že půjdou. Bylo nám to divný, proč tedy kupovali vstupenky? Tak nám tatínek vysvětlil, že hasičům se musí dát vydělat, protože jsou velice důležití. Chrání nás, kdyby náhodou hořelo. „Nikdy člověk neví, kdy je bude potřebovat. Červenej kohout se může objevit třeba v zimě. Hodně se topí a jiskra z komína zaletí do sena a je to hned. V létě zase jsou bouřky a kdo ví, kam Boží posel dopadne.“

Nakonec naši přece jen do bálu šli a je to zvláštní, snad jsme to více prožívaly my děti. Všechno se udělalo dřív než jindy, vydrhnutá podlaha i pečený buchty, taky tatínek šel poklízet dřív a dokonce babička řekla mamince, že za ní podojí, aby se mohli brzy vypravit.

Tak jsme byly i my brzy vykoupaný a už jsme jen z postele sledovaly, jak se maminka s tatínkem vypravují do bálu. Dodnes je vidím! Nejdříve se tatínek oholil, břitvou, a opatrně, aby se nepořezal, Teprve potom maminka donesla nažehlenou bílou košili, kravatu a vykartáčované černé šaty. Myslím, že to byly stejné, ve kterých se kdysi ženil. A na mamince jsme mohli oči nechat, jak se nám líbila. Vždyť si brala „bálové šaty,“ které jsem ve skříni tolik obdivovala. Myslím, že víc než dvoje neměla a stačily jí na všechny bály. Ach, ty naše maminky skromné. Než rodiče odešli, přikázali nám, ať koukáme spát a nezlobíme, že nám něco přinesou. A taky jo! Ráno byla na stole krabička a v ní zákusky, které se na bále prodávaly. To byla dobrota! Pak jsme dychtivě poslouchaly co maminka vyprávěla babičce. Kdo měl sólo, jak ji všichni sousedé provedli, (což tatínek musel oplácet i když nerad tancoval), s kým šli na štamprli a jak hezky hráli. Taky byla loterie a kdo vyhrál. Ale nebyli žádní sponzoři a ceny byly skromné. Vyhlášená kuchařka (která většinou pekla i na svatby) upekla dva – tři dorty, bábovku s panenkou, řezník dal párky, někdo třeba pytel brambor, králíka či párek holubů. To jsme se smáli, že to je „dar nedar,“ beztak se holubi vrátí zpátky domů. No a my jsme poslouchaly s vykulenýma očima. Nás tehdy těšilo, že se tatínek s maminkou taky bavili. A přáli jsme si, aby zase šli na každý další bál. Bály tehdy měly úroveň a důstojnost. To nebyla obyčejná tancovačka! Když jsem viděla film „Hoří má panenko,“ tak mi připadalo, že je to zesměšňování venkovských lidí. Přesto film dostal cenu.

Marie Voralová

Bohoslužby ve farnosti Přibyslav v měsíci dubnu 2009.

29.3.	7:30	Za Josefa Strašila, rodiče a bratry
30.3.	18:00	Za rodiče Flesarovy a tři syny
31.3.	7:30 18:00	Za Josefa Henzla a rodiče VESNICE
1.4.	18:00	Na poděkováni za dar eucharistie a svátostného kněžství
2.4.	18:00	Velkopátečnl obřady
3.4.	20:00	Za farnost
4.4	8.00 9.30	Za Romana Podrázského a rodiče Za Františka a Ludmilu Hoclmanovy, oba rody a d. v oč
5.4.	8:00 9:30 11:00	Za rodiče Beranovy, vnuka Josefa a duše v očistci Za rod Prokešů, Hyblbauerů a Němců ŽIŽKOVO POLE
6.4.	18:30	MŠE SVATÁ NENÍ
7.4	7:30 18:30	MŠE SVATÁ NENÍ VESNICE – MŠE SVATÁ NENÍ
8.4.	18:30	Za rodiče Křížový, syna Václava a jeho manželku
9.4.	18:00	Za Magdalenu Krčálovou, dva manžely, jejich rody a d v o
10.4	7:00	Za rodinu PospÍchalovu a Kubátovu
11.4.	8:00 9:30 11:00	Za rodinu Doležalovu a Josefa Landsmana Za rodiče Štefovy, oboje rodiče, sourozence a duše v oč. ŽIŽKOVO POLE
12.4.	7:30	Za rodiče Močubovy, syna Františka a oboje rodiče
13.4.	18:30	Za rodinu Koudelkovu
14.4.	7:30 18:30	Za rodiče Halíkovy a Lupoméřických, za manžela Vladislava Halílka a vnuka VESNICE
15.4.	18:30	Za rodiče Zadákovy, syna a oba rody
16.4.	18:30	Za Vlastu a Jaroslava Mášovy, jejich rody a duše v oč.í
17.4.	7:00	Za rodiče a syna
18.4.	8:00 9:30 11:30	Za Marii Syberovou, manžela, rodiče a sourozence Za farnost STŘÍBRNÉ HORY
19.4.	7:30	Za rodinu Kubíčkovu
20.4.	18:30	Za Václava Zábranu, ten rod a duše v očistci
21.4.	7:30 18:30	Za rodiče Šrámkovy a syna Josefa VESNICE
22.4.	18:30	Za Simonu Přibylovou a zemřelé kamarády
23.4.	18:30	Na poděkování za 50 let společného života
24.4.	7:00	Za pěstouna Františka, jeho rodiče a duše v očistci
25.4.	8:00 9:30 18:30	Za Antonína Doláka, rodiče a sestru Za Františka Bořila a duše v očistci Za farnost
26.4.	7:30	Za Jaroslava Krejsku, rodiče a sourozence
27.4.	18:30	Za Miloslava Svobodu, rodiče a bratra
28.4.	7:30 18:30	Za rodiče Vellmovy, děti a rodiče z oboji strany VESNICE
29.4.	18:30	Za rodiče Rázlovy a syna
30.4.	18:30	Za Stanislava Vence a rodiče
1.5.	7:00	Za Františka Filipa, manželku, rodiče a sourozence
2.5.	8:00 9:30 11:00	Za, oběti válečných konfliktů Za farnost ŽIŽKOVO POLE

Změna bohoslužeb vyhrazena.

Milí farníci,

v měsíci březnu si připomeneme svatého Josefa, snoubence Panny Marie. Pro náš náboženský život jsou důležité vzory, kterými se můžeme inspirovat. Kromě našeho Pána Ježíše Krista a Panny Marie jsou to Boží svatí, kteří nám jsou něčím blízcí. V pátek 19. března oslavíme tesaře Josefa, který byl s Pannou Marii Ježíšovi ze všech lidí nejblíže. Josef byl zajisté vzorným příkladem k následování pro Ježíše. Josef byl člověkem stojícím oběma nohama na zemi, ale s myslí pozdviženou k Bohu. Čím tesař z Hazareia může být pro nás inspirující?

Ježíš Kristus je Syn živého Boha, narozený z Panny Marie. Josef se prototypem věřícího člověka. Vidíme v jeho rozhodování pochybnosti, které vyplývají z toho, že to co nastává, přesahuje všechny jeho představy. Josef je odkázán na víru v Boží Slovo. Rozhodnutí je ponecháno na jeho odpovědnosti. Josef pomýšlí na to, že se diskrétně stáhne. Ale anděl ho povzbuzuje, aby Matku i Syna přijal. Tomu, který není jeho syn, má dát jméno. Ten, který není jeho syn, očekává od Josefa „ano“, aby se mohl stát jeho synem. Josef se tak stává tím, který slyší Slovo a uskutečňuje ho.

Josef znamená: „Ať Bůh přidá!“ to je tajemné jméno každého člověka, který je konečný, ale přitom touží po nekonečnu. Je otevřený tomu, co ho přesahuje a co jediné ho může naplnit. Člověk je k touze po nekonečnu stvořen: „Stvořil si nás pro sebe, Pane, a nepokojné je naše srdce, dokud nespočine v tobě“ (sv. Augustin).

Josef nemá s narozením Ježíše nic společného, protože evangelista Matouš zdůrazňuje, že Panna Mana počala dítě, dříve než začala s Josefem bydlet. Josef je zde proto, aby přijal tu, která mu má předat Boží dar. Protože Josef ví, že ten dar mu nepřísluší, je v pokušení se stáhnout. Lásku si nikdo a nikdy nezaslouží. Láska za něco je „prostitucí“. Láska je vždy spojena s pokorou, s vědomím, že je nezasloužená, protože se nám v ní daruje někdo druhý.

Josef se rozhodne Marii propustit. Činí tak tváří v tvář Božímu tajemství. Nechce ji ale přitom vystavit veřejnému pohoršení. Nicméně není se svými argumenty spokojený. V neklidném spánku přemítá. Když už člověk neví kudy kam, přichází Bůh s řešením. Josefovi se ve snu zjevil anděl Páně. Spravedlivý, který má čisté srdce, má sny Boží, které odhalují pravdu a vybízejí k její realizaci. Josef je ve snu vyzván, aby přijal dar a to v naprosté svobodě. „Neboj se…“ První slova, které člověk řekl Bohu, byla: „Bál jsem se“ (Gn 3,10). A proto „Neboj se“ jsou první slova, kterými se Pán obraci na člověka, když se mu zjevuje.

Jako u Marie, tak i u Joseia byla pokora jeho největší ctností. Byl si vědom toho, že plní roli zástupce věčného Otce. Poroučení činí hluboce duchovní lidi pokornějšími, než poslouchání. Pokora svatého Josefa byla živena tím, že měl poroučet Ježíši. Postupně jak Ježíš dospíval, Josef ustupuje do pozadí. Zemřel dříve, než mohl zaslechnout Ježíšova kázání nebo vidět jeho zázraky.

Základem Josefovi zbožnosti byla jako u Marie pokora. Celý jeho život byl zaměřen k dobru druhých. A v tom je jeho nadčasový odkaz. Byl vyvolen za hlavu svaté rodiny, snoubence Matky Boží, pěstouna Božího Syna a přesto se v životě choval jako Boží nástroj a sluha. Vždy tichý a spoléhající se na Boha.

Svatý Josef je jedinečný obraz nebeského Otce. Tak se nám jeví ze stránek Písma svatého. Je to vzácný přiklad k následování a to nejen v postní době.

P. Zdeněk Kubeš

Pastorační plán na měsíc březen

• 5.3. křížová cesta mužů
• 7.3. křížová cesta
• 11.3. biblická hodina
• 12.3. křížová cesta dětí
  zasedání pastorační a ekonomické rady

• 14.3. křížová cesta

setkání žen na faře

• 19.3. křížová cesta ministrantů
• 20.3. jarní úklid kostela
• 21.3. setkání manželů na faře
  křížová cesta rodičů za děti
• 25.3. biblická hodina
• 26.3. křížová cesta mládeže
• 27.3. svátost smíření pro farnost
  diecézní setkání mládeže
• 28.3. křížová cesta

V souvislosti se svým odchodem z královéhradecké diecéze do arcidiecéze pražské biskup Mons. Dominika Duky prosí o modlitby za sílu a dary Ducha Svatého pro jeho nové poslání. Se stejnou naléhavostí vyzývá k modlitbám za jeho nástupce ve službě diecézního biskupa v Hradci Králové.

P. Zdeněk Kubeš

Dětský maškarní ples

Na sobotní odpoledne 6. února se těšily nejen malé děti, ale i dospělí, kteří byli zvědaví na první dětský karneval na faře. Farní sál přivítal princezny, kovboje, indiány, vodníky, Karkulky a další postavy, kterým dali ožít holčičky a kluci společně s rodiči, kteří se postarali o opravdu nápadité masky. Již na chodbě na nás dýchl známý duch farních akcí provázený napečenými dobrotami, které byly již připravené na stolech a čekaly na zakousnutí. Ve vyzdobeném sále vyhrával pan Sejkora ze Žižkova Pole, který všem přítomným během celého bálu dokazoval, že zná snad všechny písničky, které se líbí dětem a na které se dobře tančí. Děti se náramně bavily, tančily, ochutnávaly připravené občerstvení a zároveň měly možnost prožít se svými kamarády pěkné odpoledne. Pan farář se celou dobu karnevalu účastnil ( i když neměl žádnou masku), pronesl zahajovací řeč a na konci losoval 5 výherců, kteří odcházeli se sladkými cenami, které věnovaly do tomboly některé maminky.

Tímto bych ráda poděkovala všem, kdo se podílel na organizaci karnevalu, zvláště T. Durčákové a H. Vlčkové, které nápad uspořádání karnevalu na faře zrealizovaly.
Doufám, že se letošním karnevalem založila nová masopustní tradice pro děti. Už se všichni těšíme, že se sejdeme příští rok!

Jana Kamarádova

Vážení farníci,

Popeleční středou, která připadá na 17. února, vstoupíme do doby postní. Žijeme v době, která je charakteristická překotnými změnami. Žijeme uprostřed těchto změn a přitom si uvědomujeme, že svět potřebuje hlubší a trvanlivější proměnu. Proměnu, která by se týkala nás samých, našeho vnímání, smýšlení i jednání. Díky horečnému spěchu se zdá, že ve světě převládá chaos, takže dost dobře nerozumíme tomu, co se vlastně děje. Cítíme, že život v chaosu není dobrý, že k dobrému a spokojenému životu potřebujeme pořádek. Proto se někteří lidé snaží vymanit z pout chaosu tím, že dělají věci, které jim přinášejí chvilkovou úlevu a pocit uspokojení. Z takovéhoto způsobu života se dříve nebo později dostaví únava. Únava člověka paralyzuje, takže není schopen plnit své úkoly a poslání. Aby člověk mohl uspokojivě plnit své poslání, potřebuje si důkladně odpočinout. Jedinečná forma odpočinku se nachází ve ztišení.

Postní doba je pro křesťany obdobím, kdy je vhodné pracovat na osobní obnově, abychom dokázali urovnat chaos v nás samých. Tohoto cíle nedosáhneme pouhou naší lidskou vůlí, ale musíme v sobě najít ochotu ztišit se a dovolit Bohu, aby on sám nás proměňoval a urovnával, co je v nás pokřivené a zmatené.

Do svatopostního úsilí žehná P. Zdeněk Kubeš

Pastorační plán na měsíc únor

• 5.2. veřejné zasedání pastorační a ekonomické rady farnosti
• 6.2. dětský maškarní ples
• 11.2. biblická hodina
• 17.2. Popeleční středa
• 19.2. křížová cestaa
• 21.2. setkání manželů na faře
  křížová cesta rodičů za děti
• 25.2. biblická hodina
• 26.2. křížová cesta
• 28.2. křížová cesta

DĚTSKÝ MAŠKARNÍ PLES

pořádá

Římskokatolická farnost Přibyslav

V sobotu 6.2. 2010 od 14.00 do 16.00 hod.

Místo konání: farní sál.

Občerstvení zajištěno.

K tanci a poslechu zahraje pan Sejkora.

Vstupné dobrovolné.

Tři nejlepší masky budou vyhodnoceny.

Drazí farníci,
s přelomem starého a nového roku bývají spojeny velké oslavy, při kterých se setkávají přátelé a přejí si vše dobré do nastávajícího nového roku. Když si přejeme, nechtějme za každou cenu velké věci. Ke krásným přáním patří i obyčejná přání. Žijme rok 2010 drobnostmi, které dny a týdny přinesou a ze kterých budeme postupně skládat náš život. Přejme si lidskost a normalitu života. Přání můžeme vyjádřit modlitbou Tomáše Mora:

„Dej nám zdravé tělo, Pane, – a moudrost, jak s ním zacházet.
Dej nám zdravou soudnost, Pane, – ať vidíme, co je dobré a čisté,kdekoli.
Dej nám duši stále mladou, abychom nevzdychali a nereptali, – abychom nebrali příliš vážně své pošetilé malé „já“.
Prosíme tě, Pane, daruj nám humor a milost porozumět vtipu, – ať máme radost ze života a radost umíme druhým dát….“

Do nového roku nás vyprovázejí slova Lukášova evangelia. Lukáš, který ve svém podání vychází z toho, jak Maria o všech událostech rozvažovala a uchovávala je ve svém srdci, nám umožňuje rozpoznat lidskou blízkost, mateřskou něhu a srdečnost Panny Marie. Nový rok začínáme s Pannou Marií, která je Boží Matkou a zároveň i naší Matkou. Celé generace našich předků s velkou láskou lnuly k Panně Marii, o čemž svědčí velký počet chrámů zasvěcených Panně Marii. Ve vztahu k Panně Marii nemá jít o sentimentální zbožnost, ale o vztah k té, která svou živou víru projevovala v každodenním životě. Od Panny Marie se máme učit rozjímat o Božím slově a uchovávat je ve svém srdci. Platí zvlášť v současném světě, ze kterého se vytrácí vztah, protože se vše automatizuje a racionalizuje, takže se člověk stává zákazníkem nebo klientem, který vše obdrží po předložení platební karty.

Se začátkem nového roku je spjato ohlédnutí za uplynulým rokem a jeho krátká rekapitulace.

• V roce 2009 přijalo křest 25 dětí. Je to o 6 křtů méně než v předcházejícím roce.
• Oproti pokřtěným je zde počet církevních pohřbů. Těch bylo v tomto roce 34. Je zde nárůst o 14 pohřbů. Poprvé za dobu svého působení v přibyslavské farnosti musím se smutkem konstatovat, že počet pohřbů převýšil počet křtů. Začínám tak více rozumět významu slov, která hovoří o tom, že v některých farnostech kněz už pouze pohřbívá.
• Svátost pomazání nemocných přijalo 58 osob, což je o 3 méně než v roce 2008. Na tomto místě vás povzbuzuji k tomu, abyste se nebáli zavolat k nemocným kněze, zvláště než jdou do nemocnice.
• Církevní sňatek v našem kostele uzavřelo 11 párů snoubenců. Počet sňatků narostl ve srovnání s uplynulým rokem o 7.
• První svaté přijímání přijalo 14 dětí. Oproti roku 2008 je zde pokles o 6 prvokomunikantů. Toto číslo dokládá, že v některých případech jsou sliby rodičů, které dávají při udělování křtu, nepravdivé.
• Svátost biřmování, která byla ve farnosti udělována po pěti letech, přijalo 55 biřmovanců. V roce 2004 přijalo svátost biřmování 53 biřmovanců.
• Z větších investičních akcí byla dokončena oprava ohradní zdi kolem areálu fary a z části byl vydlážděn vjezd do areálu fary. Zpráva o hospodaření farnosti bude zveřejněna v měsíci lednu.

Závěrem vám, vážení farníci, děkuji za vše dobré, co jste během uplynulého roku pro farnost vykonali.

• Děkuji panu kaplanovi, otci Pavlovi, jako svému nejbližšímu spolupracovníkovi, za pomoc při duchovní správě farností.
• Děkuji členům Pastorační a Ekonomické rady farnosti za jejich pomoc v ekonomických záležitostech a při pastoraci farnosti.
• Panu kostelníkovi, ministrantům za jejich službu u oltáře.
• Poděkování patří také varhaníkům za jejich obětavou službu, chrámovému sboru a skupině Cum Laude.
• Děkují animátorům, kteří vedli skupiny dětí a mládeže.
• Děkuji všem dobrovolníkům, kteří pomáhali při údržbě, opravě,výzdobě, úklidu kostela a fary.
• Děkuji všem dárcům, kteří věnovali finanční nebo hmotné prostředky farnosti.

Využívám této příležitosti, abych se omluvil všem, kterým jsem svým slovem nebo jednáním ublížil či je poškodil. Prosím Pána Boha i vás za odpuštění.

Do nového roku vstupujeme s Marií, Josefem, pastýři, s mudrci a řadou nesčetných a nepatrných ctitelů novorozeného dítěte, kteří v průběhu věků přijali tajemství vtěleného Božího Slova. Dovolme tomu, který se stal člověkem, aby zazářil v našich srdcích, rozzářil a rozehřál naše domovy, přinesl klid a naději do našeho města i do celého světa. To je mé přání vám do nového roku. Přání, které se stává pokornou a důvěřivou modlitbou k Dítěti Ježíši, aby jeho světlo zažehnalo každou temnotu z vašich životů a naplnilo vás láskou a pokojem. Bůh, který v Kristu rozzářil tvář svého milosrdenství, kéž vás nasytí svým štěstím a učiní vás posly své dobroty. Šťastný nový rok vám všem!

P. Z. Kubeš

Pastorační plán na měsíc leden

• 9.1. Tříkrálová sbírka
• 10.1. setkání žen na faře
• 14.1. biblická hodina
• 17.1. setkání manželů na faře
• 23.1. 3. benefiční farní ples
• 24.1. ekumenická bohoslužba
• 30.1. duchovní obnova pro farnost

Vůně zimy

Voní taky zima? Jaro, léto, podzim – ty voní. Jsou přece plné probouzení přírody, kvetení, zrání. Ale zima? Dříve výstižně nazývaná „Morana,“ ta už té vůně asi moc nevydává. On ty venkovní vůně buď mráz zaková ledovým kladívkem, nebo jě sníh zasype bílou peřinou. Zkusme však přece zalovit ve vzpomínkách na dětství a to by v tom byl čert, abychom si něco nevybavili.

Když jsme se takhle k večeru vraceli z klouzačky, z každé chalupy stoupal kouř. Topilo se většinou dřevem a bylo-li jasno, stoupal pěkné vzhůru a voněl večerem. Už jsme se těšili do teplé seknice a rádi jsme svlíkli promrzlé boty a rukavice. Babička nalila z kamnovce do lavoru teplou vodu, abychom si vyhřáli nohy a už jsme se ohlíželi po jídle. A jak nám voněla na plotně bramboračka s houbami, nebo kafe a topinky. A jak nám chutnalo! Když pak dědiček přinesl z půdy jablíčka, rozložil je na pekáč a dal píct do trouby, to bylo za chvíli vůně. Posypané skořicovým cukrem, co se tomu vyrovná? Nebo jak voní v zimě chlív. Skutečné voní !! Alespoň ve vzpomínkách. Když v zimě tatínek krmil a my šly za ním, rychle jsme musely zavřít dveře, aby na dobytek nešel mráz. To se hned úplné „zahulilo“ v chlívě párou. Ale bylo tam teplicko, voněla řezanka, seno i otruby. Sláma na podestlání byla jako zlatá a taky voněla. Líhaly na ní kočky, které čekaly, až přijde maminka dojit a hned jim do misky naleje čerstvé mlíko. A taky voňavé. Nekrmilo se žádnou slláží, z ničeho nebyla cítit nepříjemná kyselina. Ani z toho hnoje!

V létě jsme trhaly lipový i bezový květ a babička jej sušila na čaj. V zimě jsme jiný nepily. Slazený medem. Pouze tatínkovi a dédíčkovi se občas „vylepšil“ rumem, aby se zahřáli ještě víc. Měli „privilegia“ s rumovou vůní. A což vůně Vánoc, kterou má pouze tohle jediné období. Nejkrásnější vůně z celého roku a patří jenom zimě!

Co by to bylo za zimu, kdyby v ní chyběla vůně zabijaček? Ta kdysi také patřila jenom paní Zimě. Kdo by tenkrát zabíjel v létě? Za prvé na to nebyl čas a za druhé nebyly žádné mrazáky. Takže nejprve nastala doba, kdy se pekla buchta do jitrnic, vařily se kroupy, loupal se česnek a cibule, pekly se bábovky a buchty (protože řezník je jedl rači než maso), aby byly k tomu čaji s rumem. Všechno muselo být připravené na den „D“. Pak už voněly polívky, ovar, jitrnice, jelita, škvarky a nakonec uzené. Kdo by odolal? A já bláhová myslela, že zima žádné vůně neměla. Tehdy přece všechno tak vonělo! Bylo to naše dětství, kde byla laskavá maminka a přísný tatínek (nebo obráceně), babička se svou širokou zástěrou i srdcem a dědiček, který by pro vnoučata snesl modré z nebe.

Jsou čtyři roční období. Prolínají se často jedno do druhého, ale přesto má každé svůj typický ráz, krásu a odlišnost. Kdo je vnímavý, pozná, že Stvořitel moudře myslel na všechno.

Marie Voralová

Nový rok

Jaký bude ten nový rok, do kterého jsme právě vstoupili, to nevíme. Ale vždy jej začínáme s důvěrou, že bude jistě lepší a úspěšnější, než ten minulý. Taková už je lidská povaha, že stále touží po lepším, po více štěstí. Projevem těchto tužeb jsou novoroční blahopřání, které svým přátelům projevujeme mnoha způsoby. Naši předkové si právali: Štěstí, zdraví, pokoj svatý a Boží požehnání.

Po probdělé silvestrovské noci bylo jistě hodné těch, kteří Nový rok prospali. Křesťané by mezi ně patřit neměli. Je potěšující, že každým rokem přibývá těch, kdo o půlnoci na přelomu obou roků místo zábavy, televize nebo alkoholu dávají přednost modlitbě ve snaze, aby první vteřiny a minuty roku patřily Tomu, kdo nám je dává, od Něhož všechno pochází a k Němuž má všechno směřovat.

Pán Ježíš často říkal: „Pokoj vám!“ Ta slova ať platí zvláště v celém novém roce nám všem. Ať všichni rozvadění se usmíří. Pokoj vám. Ať se naše města a vesničky promění v klidné oázy štěstí a radosti z požehnané práce. Ať naše měs¬ta a vesničky zní pokojnou a ra¬dostnou písní, aby se i celá naše země stala natrvalo zemí míru mezi všemi národy světa. Nejživější a stálá vzpomínka z dětství je vzpomínka na ma¬minku. Maminka je zdrojem bezpečí a lásky. Na Nový rok byl svátek Matky Boží Panny Marie a my všichni jsme jejími dětmi. Proto se všichni cítíme pod její ochranou v bezpečí a všichni pociťujeme její lásku. Co nám nový rok přinese, nevíme. Ale v každém případě bychom si měli najít dostatek času ktomu, abychom posvěcovali svůj život křesťanskou vírou a láskou. Svatý apoštol Pavel napsal: „Vím, že těm, kteří milují Boha, všechno pomáhá k dobrému. A je-li s námi Bůh, kdo proti nám?“

Podle K.Filipa upravil Vladimír Janáček

Bohoslužby ve farnosti Přibyslav v měsíci dubnu 2009.

4.1.	7:30	Za rod Fišarů, Půžů a Palečků
5.1	18:00	Za rod Mrňků, Zapletalů a Tománků
6.1.	8:00 18:00
7.1.	18:00	Za rodinu Peřinovu a Bohuslava Solničku
8.1.	18:00	Za + Emila Zicha, syna Miroslava a duše v očistci
9.1.	7.00	Za Jiřiinu Šenkýřovu a její rodinu
10.1	8:00 9:30 18:00	Za Milušku Urbanovou a oboje rodiče Na poděkováni za 80 let života Za farnost
11.1.	7:30	Za rod Sobotků a Roseckých
12.1.	18:00
13.1.	7:30 18:00	VESNICE
14.1.	18:00
15.1.	18:00	Za + rodiče Fišarovy a Slámový
16.1.	7:00	Za + rodiče Kamarádovy, Wasserbauerovy a oboje rody
17.1.	8:00 9:30 11:00	Za farnost Za + Jana Tonara a rodiče STŘÍBRNĚ HORY
18.1.	7:30
19.1.	18:00	Za + rodiče Kárnlkovy, rody z obou stran a duše v očistci
20.1.	7:30 18:00	Za + Jindřicha Martinka VESNICE
21.1.	18:00	Za + Jana a Marii Pometlovy, syny Karla a Jana a duše v oč
22.1	18:00	Za + Annu a Josefa Vlčkovy
23.1.	7:00	Za + P. Karla Filipa, rodiče, sourozence a duše v očistci
24.1	8:00 9:30 18:00	Za + Václava Matějíčka Za + manžele Strašilovy a jejich tři syny EKUMENICKÁ BOHOSLUŽBA
25.1.	7:30	Za farnost
26.1.	18:00	Mše svatá nebude
27.1.	7:30 18:00	VESNICE – Mše svatá nebude
28.1.	18:00	Mše svatá nebude
29.1.	18:00	Za + Františka Šímu a rodiče
30.1.	16:30	Na poděkováni za prokázaná dobrodiní s prosbou
31.1.	8:00 9:30 18:00	Za + Zdeňka Hrubého, rodiče, sourozence a celý rod Za + rodiče Bořilovy, Lehrlovy, jejich syny a vnuka Lukáše Za farnost

Změna bohoslužeb vyhrazena.

Drazí farníci,

na první neděli adventní tradičně žehnáme adventní věnce. Věnec je znamením vítězství a odměny – vkládá se na hlavy vítězů. Křesťanství dalo věnci ještě jiné významy. Věnec se stal znamením oslavy přicházejícího Pána a znamením, že náš život v Ježíši Kristu dojde svého naplnění.

Na adventním věnci jsou čtyři svíce, které symbolizují čtyři adventní neděle. Čtyřka má také svou symboliku: čtyři jsou živly (země, voda, vzduch a oheň) a čtyři jsou světové strany. Když na kruhovém věnci planou čtyři svíce dostává se do souladu vše, co je ve světě v protikladu (země – vzduch, oheň – voda). V přicházejícím Pánu se vše sjednocuje.

Zelené ratolesti na našem adventním věnci jsou pro nás se začínající zimou znamením naděje. Přesto jsme mnohdy zoufalí a nedokážeme z naděje žít.

Svíce na adventním věnci jsou znamením přicházejícího Pána Ježíše, který o sobě prohlásil, že je světlo světa. Připomínají nám, že jsme na cestě k pravému světlu a zároveň na cestu svítí. I my máme být světélky, které ukazují druhým lidem správný směr.

Náš věnec symbolizuje smíření a jednotu. Zaměřme naše adventní snažení třeba tímto směrem. Usilujme o to, abychom byli pravými tvůrci pokoje a smíření.

Všemohoucí Bože, požehnej nám a veď nás cestou adventního snažení.

P. Zdeněk Kubeš

Pastorační plán na měsíc prosinec

• 3.12. biblická hodina
• 5.12. Mikulášská mše svatá
• 6.12. setkání žen na faře
• 13.12. zápis intencí na 1. pololetí roku 2010
  13.12. setkání manželů na faře na faře
• 17.12. biblická hodina
• 19.12. mše svatá v pečovatelském domě
  svátost smíření pro farnost
• 20.12. večeře s mládeží
• 25.12. dětské vánoční představení
• 26.12. zpívání koled v kostele
• 27.12. žehnání vína
• 27.12. vánoční hokejový turnaj
• 31.12. děkovná mše sv. a oslava konce roku na faře

Jeden dárek navíc

Začíná doba adventní – čas zvláštní přípravy na vánoční radost. Vánoce jsou ale úzce spojeny s chudobou a tak i naše přípravy musí mít s chudými něco společného, aby naše vánoční radost byla tou pravou, kterou nám připravil náš Bůh – Otec. Všichni jsme povoláni k lásce, abychom se dělili o to, co jsme od Boha zadarmo dostali a také dovedli přijímat lásku od ostatních.

Proto i u nás v kostele, v bočním křídle, bude celý advent připravena pokladnička, kam mohou děti i dospělí přispět na dárky a chléb pro chudé. Může to byt i hodnota toho, co si v adventu dokážeme odříci. Děti mohou vymyslet dárek, který by těmto dětem udělal radost. Dárek namalovat na obrázek a spolu s našetřenými penězi přinést do kostela. Vaší dobrotě a fantazii se meze nekladou.

Vy jste světlo světa. Mt 5, 14

Marie P.

Vánočni přiběh

Malý chlapec zaťukal na okno, ve kterém se svítilo. Otevřela mu mladá žena: „Co chceš?“ „Budu mít narozeniny, přišel jsem vás pozvat na oslavu.“ „Promiň, ale máme moc práce. Budou Vánoce a já nevím, kam dřív skočit,“ zněla odpověď.

Chlapec šel dál a zazvonil u sousedního domu. Na jeho pozvání uslyšel strohou odpověď: „Kdo jsi? Vůbec tě neznám. Oslava? Musím koupit spoustu dárků k Vánocům, nemám čas na nějaké oslavy.“

Ani v dalších domech se mu nevedlo jinak. Všude měli spoustu práce a starostí, nikdo neměl čas se zastavit.

„Škola! Tam jsou děti a ty jisté rády přijdou,“ napadlo chlapce. Zašel tedy do školy. Děti zrovna nacvičovaly koledy. „Nám, nám, narodil se!“ neslo se chodbou a chlapec se potěšené usmál. „Oslava narozenin? To zní zajímavé. A bude tam taky diskotéka? A hodně jídla a pití?“ Děti se předháněly v otázkách. „No…, to zrovna ne,“ zašeptal chlapec. ,A co tam teda bude?“ vyhrkla udiveně jedna slečna. „Bude tam ticho, krásný zpěv a já. Budeme spolu a bude nám dobře. Můžeme si povídat o všem, o čem budete chtít. Vždyť to budou mé narozeniny. Bude to hezké, uvidíte.“ Děti se daly do smíchu: „Takovou oslavu si nech.“ A pokračovaly v nacvičování koled./p>

Chlapec šel se svěšenou hlavou pryč. Ještě zaslechl jednu učitelku, jak si stěžuje druhé: „Já bych ty Vánoce zrušila. Vůbec nestíhám uklízet a péct, teď ještě ty nácviky s dětmi, doma nervy s manželem …“

Malému chlapci vyhrkly slzy. „Tak oni by Vánoce zrušili. Chtěli by zrušit moje narozeniny. A já se na ně vždycky tak těším. Mám pro lidi připraveno tolik obdarování, ale oni o ně nestojí.“

Smutně došel až k malé zasněžené chaloupce. „Tak ses opět vrátil s nepořízenou, Ježíši?“ uvítala jej stařenka. „Nic si z toho nedělej, tak budeme opět slavit spolu jen my dva. Oni ať si slaví ty „své“ Vánoce…“

„Je mi lidí moc líto. Honí se a při tom se těší, až budou svátky pryč. Kdyby přijali mé pozvání, stačilo by tak málo…“ „To jsou lidé. Chtějí si vše dělat po svém. Dělají si život složitý, musí mít ve všem jasno, a přitom jim nedochází ani to základní – že bez tebe se pachtí marně.“

Přiblížil se konec roku a s ním i období adventu, tedy příprava na Oslavu. Zkus se zamyslet, co pro Tebe znamenají Vánoce. Co budeš slavit Ty?

Přeji všem krásný zbytek roku.

autor neznámý

Listopad bohatý na duchovní dary

V pondělí 2. listopadu, po mši svaté za zemřelé v kostele, se konala na hřbitově pobožnost za všechny duše našich zemřelých. Sešli jsme se s knězem ve velikém počtu a snažili se získat plnomocné odpustky pro duše v očistci.

V pátek 6. listopadu jsme si ve farním sále, při promítání diapozitivů, oživili a připomněli krásná místa při farní pouti po Itálii. Tuto besedu připravil pan Miloš Půža a pan Petr Málek. Všichni jim ještě jednou děkujeme.

V sobotu 7. listopadu jsme z rukou našich kněží přijali svátost pomazání nemocných. Každým rokem přistupuje k této svátosti několik desítek věřících a pan farář nám vždy připomíná a vysvětluje význam a sílu této svátosti. Je však veliká škoda, že nepřistoupí všichni, kdo by mohli tuto svátost přijmout. Zvláště my, v pokročilém věku, jsme svědky toho, že Pán volá i mladé lidi a to by nás mělo přesvědčit, že člověk nezná dne ani hodiny. Bláhová jsou slova některých farníků: „Ještě mám čas, zatím se necítím ani starý ani nemocný.“ Když si člověk ve chvíli, kdy kněz maže naše ruce a čelo posvěceným olejem, může plně uvědomit sílu této svátosti, že nám Pán v této chvíli dává sílu, odpouští hříchy a v mnoha případech uzdravuje tělesné neduhy, ale hlavně posvěcuje naši duši a připravuje ji na setkání s ním, vhrknou mi slzy do očí a říkám si: „Pane, až budu jednou umírat, dopřej mi, aby to bylo po přijetí této svátosti.“ Velice hezkým a přátelským zakončením bylo pozvání ke stolu na faru, kde bylo připraveno občerstvení. Z celého srdce děkujeme za udílení této svátosti.

V pátek 21. listopadu se uskutečnila duchovní obnova mládeže, kterou vedl host P. Tomáš Hofman s naším kaplanem P. Sandtnerem.

Emilie T.

Vánoční modlitba

Drahý pane,
v tomto čase dávání a příjímání přehlédnu snadno dary,
které mně dáváš Ty.
Děkuji Ti za místo, kde mohu bydlet, za oděv,
jídlo a všechny dobré věci, které mi denně opatřuješ.
Děkuji za lidi, které jsi postavil do mého života,
kteří znají mé nedostatky, ale stále mne milují.
Děkuji Ti, že zůstáváš se mnou v nesnázích života
a táhneš mne blíž k sobě.
Děkuji za pokoj, který dáváš jedině Ty.
Nejvíc ze všeho Ti děkuji, Pane, za to, že ses narodil
pro mou záchranu.
Děkuji Ti, že moje budoucnost je v Tvých rukou.
Děkuji Ti, že jsi nadějí pro každého.

Drazí farníci,

slavností Všech svatých a následně Vzpomínkou na všechny věrné zemřelé vstupujeme do měsíce listopadu. V období od 1. listopadu do 8. listopadu je možné získat plnomocné odpustky pro duše v očistci při splnění těchto podmínek.

Odpustky pro duše v očistci

Základní podmínky pro získání odpustků pro duše v očistci jsou:

stav posvěcující milosti alespoň na konci předepsaných skutků;

všeobecný úmysl získat odpustky;

vykonání předepsaných skutků.

Prvního listopadu odpoledne a druhého listopadu po celý den je možno získat plnomocné odpustky přivlastnitelné pouze duším v očistci za předpokladu vykonání předepsaných skutků:

1. při návštěvě kostela se pomodlit Modlitbu Páně a Vyznání víry;

2. sv. zpověď (nemusí být ten den);

3. sv. přijímání;

4. modlitba na úmysl Svatého otce;

5. vyloučení sebemenšího zalíbení v hříchu.

Od 1. do 8. listopadu je možno získat denně plnomocné odpustky přivlastnitelné pouze duším v očistci za těchto podmínek:

1. sv. zpověď;

2. sv. přijímání;

3. modlitba na úmysl Svatého otce;

4. při návštěvě hřbitova modlitba za zemřelé.

V pondělí 2. listopadu v 18.00 hod. společně vykonáme pobožnost na hřbitově, při které se pomodlíme za naše drahé zemřelé.

P. Zdeněk Kubeš

Pastorační plán na měsíc listopad

• 2.11. v 18.00 hod. pobožnost na hřbitově
• 6.11. v 19.00 hod. povídání o farní pouti do Itálie
• 7.11. společné udílení svátostí pomazáni nemocných
• 8.11. setkání žen na faře
• 15.11. setkání manželů na faře
• 19.11. biblická hodina na faře
• 20.11. pracovní zasedání pastorační a ekonomické rady farnosti
• 21.11. duchovní obnova mládeže
• 28. – 29.11. výstava betlému na faře
• 29.11. fórum mládeže – poradní setkání na téma vánočního setkání
• 29.11. fotbalový turnaj pro žáky ZŠ

RADOSTNÝ SVÁTEK FARNOSTI

V neděli 11. října udělil otec biskup Mons. Dominik Duka 54 čekatelům v Přibyslavi svátost biřmování, na kterou se připravovali několik měsíců. Pro naší farnost to byla radostná událost a velké Boží požehnání.

V pondělí po mši svaté při krátkém setkání na faře jsme si zavzpomínali na návštěvu Svatého otce, na silné zážitky z přímého setkání i ze sledování celého průběhu návštěvy v televizi. Bylo to veliké vyznamenání, které se dostalo naší malé zemi uprostřed Evropy. Ve světle vzpomínek z jeho návštěvy se umocňují krásné dojmy plné radosti, že v dnešní době 54 mladých lidí v naší farnosti s radostí přijímá dary Ducha svatého a sílu žít podle evangelia. Bylo radostí slyšet vyznání dospělé ženy, která se netajila vděčností za to, že mohla tuto svátost přijmout, ale také že mohla chodit na přípravu, kde načerpala nové poznatky a více si mohla osvojit a prohloubit učení Církve svaté o této svátosti.

Také mi ale utkvěla v paměti slova otce biskupa, že bankroty a ekonomické potíže nejsou tím největším neštěstím pro lidstvo, ale bankroty v morálním životě a jednání lidí.

Nejen pro otce biskupa byly připraveny malé dárky a květiny. Pěkným gestem bylo, když dvojice mladých lidí dala kytici květů našemu panu faráři s poděkováním za velikou práci a mnoho trpělivosti při přípravě biřmovanců. Zaplať Pán Bůh za všechnu námahu.

Emilie T.

NADĚJE PRO SPÁSU DĚTÍ, KTERÉ UMÍRAJÍ NEPOKŘTĚNÉ

Z bolestivé zkušenosti řady rodičů plyne, jak palčivá je otázka po tom, v jakém stavu se nacházejí dětí, které umírají před porodem, během porodu nebo záměrně vyvolaným potratem, prostě dětí, které zemřely, aniž přijaly křest. Z tohoto důvodu jsem zaměřil pozornost na toto těma a v následujícím příspěvku nabízím shrnutí práce mezinárodni teologické komise, která se situaci dětí, které umírají nepokřtěné, věnovala.

Mezinárodni teologická komise přistoupila k tématu dětí, které umírají nepokřtěné v epoše, která se vyznačuje vzrůstajícím počtem nepokřtěných dětí. V dané situaci vyvstávali otázky po možnosti spásy také pro tyto děti. Církev v této situaci přemýšlí o údělu všech lidí, zvláště těch nejslabších, a to jsou především ti, kteří ještě nedosáhli užívání rozumu.

Tradiční nauka církve hovořila o limbu, který byl pojímán jako stav, v němž duše dětí, které umírají nepokřtěné, z důvodu prvotního hříchu nezasluhují odměnu blaženého patření na Boha, netrpí však žádnými tresty, neboť se nedopustily osobních hříchů. Tato teorie se nikdy nestala neměnitelným dogmatem, i když byla častokrát zmiňována. Jedná se tedy o možnou teologickou teorii.

Zdá se však, že Duch svatý v současném historickém okamžiku přivádí církev k novému promýšlení tohoto choulostivého tématu. Zvláště v současné době mnoho lidí bojuje s pokušením zoufalství. Krize naděje v současném světě církev vede k prohlubováni naděje, která má své kořeny v Božím slově. V Kristu se nám zjevuje nezměrné Boží milosrdenství, díky kterému se učíme Bohu důvěřovat.

Lidé se všude pohoršují nad utrpením dětí. V tomto kontextu se církev pochopitelně opět vrací k reflexi různých novozákonních textů, které hovoří o Ježíšově lásce k dětem: „Nechte děti a nebraňte jim přijít ke mně, neboť takovým patří nebeské království“ (Mt 19,14); „Kdo přijme jedno z takových dětí kvůli mně, mne přijímá“ (Mk 9,37). Možná se skutečně jedná o okamžik připravený Prozřetelností k tomu, aby došlo k novému promýšlení dané věci.

Současna církev odpovídá na znameni doby obnovenou naději, což plati o světě obecně, ale také specificky o dětech, které umírají bez křtu. Křesťané stále zakoušejí Kristovo vítězství nad hříchem a smrtí, což si připomínají zvláště v liturgii. Zakoušejí také nekonečné milosrdenství Boží. To vše posiluje naši naději. To, co víme o Bohu, o Kristu a o cirkvi, nám dává oprávněný důvod doufat ve spásu nepokřtěných dětí.

Druhý vatikánský koncil učí, že Bůh neodpírá pomoc nezbytnou ke spáse těm, kdo nemají vlastní vinu na tom, že ještě nedospěli k výslovnému poznání Boha, a s pomocí milosti usilují o spravedlivý způsob života. Bůh osvěcuje každého člověka, aby nakonec mohl dosáhnout života (srov. Lumen gentium, č.16).

Tato slova se přímo vztahují na ty, kdo dosáhli věku užívání rozumu a kdo činí odpovědná rozhodnutí, neznamená to však, že se nevztahují také na děti. „Kristus zemřel za všechny, a protože poslední povoláni člověka je ve skutečnosti jedno, totiž božské, musíme být také přesvědčení, že Duch svatý dává všem možnost, aby se přičlenili k tomuto velikonočnímu tajemství“ (Gaudium et spes, č.22).

Platí, že Boží moc není omezena na svátosti. Bůh může účinek svátosti udělit i bez svátosti. Bůh tudíž může udělit milost, kterou jinak získáváme skrze křest, i bez křtu, tj. bez vykonání svátostného znamení. Co je však podmínkou uděleni milosti, to je Kristova oběť na kříži.

Situaci malých dětí věnoval zvláštní pozornost papež Inocenc III.: „Není myslitelné, že jsou zatraceny všechny malé děti, jichž každý den tolik umírá, aniž by milosrdný Bůh, který nechce, aby někdo zahynul, obstaral také pro ně nějaký prostředek spásy. Rozlišujeme dvojí hřích: prvotní a osobní. Prvotní hřích je člověku připočten bez jeho souhlasu, zatímco osobni hřích je spáchán se souhlasem svobodné vůle. Prvotní hřích, který je člověku započten bez jeho souhlasu, je také bez jeho souhlasu odstraněn svátostným křtem. Můžeme se však zcela oprávněné tázat, jestli Bůh nenabízí nějaký prostředek spásy také pro ty dětí, které umírají bez křtu, případně se můžeme tázat, jak si tento prostředek spásy máme představit? Řešení se nabízejí takováto:

1. Obecně můžeme usuzovat na to, že v oněch dětech, které trpí a umírají, je určitá podobnost s Kristem, s jeho smrtí, tedy účastí na Kristově utrpení, které člověku zajistilo spásu. Tyto děti mají účast na Kristově utrpení. Proč by nemohly mít účast i na Kristově vzkříšení?

2. Některé trpící a umírající děti jsou oběťmi násilí. V jejich případě je možné vnímat určitou podobnost se Svatými neviňátky, které byly pro Krista povražděny. Svatá neviňátka trpěla a zemřela pro Krista, i když nevědomě. Jejich vrazi byli vedeni sobeckým úmyslem zahubit dítě Ježíše. Také život dnešních dětí, které jsou v mateřském lůně, je často v ohrožení kvůli sobectví jiných osob. V tomto případě se nenarozené děti ocitají v podobné situaci, v jaké se ocitla Svatá neviňátka. Nemohou být tedy i tyto děti svaté?

Je také možné, že Bůh prostě a jednoduše působí a dává nepokřtěným dar spásy podobný tomu, který dostávají svátostným způsobem pokřtěné dětí. Tento případ je možné přirovnat k nezaslouženému daru, jejž udělil Bůh Marii v okamžiku neposkvrněného početí. V něm jí Bůh daroval milost dříve, než ji Kristus svým životem získal.

3. Svatý Pavel učí, že nevěřící manželský partner je prostřednictvím svého křesťanského manžela posvěcen a že také jejich děti jsou „svaté“ („Nevěřící muž je totiž posvěcen manželstvím s věřící ženou a nevěřící žena manželstvím s věřícím mužem, jinak by vaše děti byly nečisté; jsou však přece svaté!“ 1Kor 7,14). Takovýmto způsobem se osvětluje skutečnost, že svatost se rozlévá i na lidi, kteří se nacházejí mimo viditelné hranice církve, a to prostřednictvím mezilidských svazků. V případě, který popisuje Pavel, se jedná o rodinná pouta mezi manželkou a manželem a mezi rodiči a jejich dětmi. Svatý Pavel má za to, že manželský partner a potomek věřícího křesťana mají díky rodinnému svazku určitý styčný bod s církví a se spásou. Pavlova slova nedávají záruku spásy pro nevěřícího manželského partnera nebo pro nepokřtěné potomky, nicméně skýtají naději ve spásu těchto lidí.

4. Velké milosrdenství Boha, který „chce, aby se všichni lidi zachránili“ (1 Tim 2,4), a Ježíšova něha k dětem „nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim“ (Mk 10,14), nám dovolují doufat, že je nějaká cesta spásy pro dětí, které zemřely bez křtu.

5. Ježíš učil: „Jestliže se někdo nenarodí z vody a z Ducha, nemůže vejít do Božího království“ (Jan 3,5). Z toho je zřejmé, že svátostný křest je nezbytný. Na jiném místě Ježíš říká: „Když nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život“ (Jan 6,53). Z toho vyplývá nezbytnost eucharistie, která je se křtem úzce spjata. Nicméně nemůžeme z textu tvrdit, že ten, kdo nepřijal svátost eucharistie, nemůže dojít spasení. Závěr je takový, že nikdo není spasen bez nějakého vztahu ke křtu a k eucharistii, tedy k církvi, která spravuje svátosti.

Dospěli jsme k závěru, že je mnoho důvodů pro to, abychom mohli doufat, že děti, které umírají bez křtu, budou spaseny a budou se moci těšit z blaženého patření na Boha.

Připravil P. Zdeněk Kubeš

ODPOČÍVEJTE V POKOJI

Jeden francouzský spisovatel vypravuje o lékaři, který se domníval, že má málo pacientů a proto přemýšlel, jak by se u lidí něčím proslavil, aby ho více vyhledávali. Bylo před dušičkami. Hroby na hřbitově byly ozdobeny květinami a světly a tak dostal zvláštní nápad. V týdnu před dušičkami prohlásil, že dokáže vzkřísit jednoho člověka z mrtvých. Jednoho z těch, kteří byli na hřbitově pochováni. Jeho slova samozřejmě vzbudila velký rozruch a ve stanovený den se celá obec shromáždila na hřbitově. Poslední přišel onen lékař. Všichni dychtivě čekali, co se bude dít a lékař řekl: „Slíbil jsem vám, že vzkřísím jednoho z pohřbených lidí k životu. Nuže, koho chcete abych vzkřísil?“ Mezi přítomnými zavládlo ticho. Lékař tedy pokračoval: „Nikdo nic neříkáte? Nuže, vzkřísím třeba toto děťátko z hrobečku hned na kraji hřbitova. Tenkrát jste při jeho pohřbu tolik nad ním naříkali.“ Tu se najednou ozval hlas ženy: „Pane doktore, prosím vás, ne! Já už čekám druhé dítě, jak bych se mohla starat o obé najednou. Když už je v hrobečku, nechte ho tam spinkat.“

„Nuže“, řekl lékař, „tak vzkřísím toho mladého jinocha, co měl nedávno pohřeb. Tolik lidi bylo na pohřbu a všichni ho oplakávali.“ Najednou se ale ozvala dívka: Prosím vás, pane doktore, ne. Nechte mého bratra spát. Víte, já mám známost a budu mít brzo svatbu a dostanu věno, které by jinak dostal bratr. Kdybyste ho vzkřísil, nedostala bych nic a bylo by po svatbě.“ „Tak co když vzkřísím toho stařečka nebo stařenku tady v tomto hrobě?“ ptá se lékař. Tu se ale ozval hospodář: „Pane doktore, Jen to né! Vždyť my se sami už chystáme na výměnek. Kam bychom šil, kdyby byl výměnek obsazený. Víte, oni se již v životě hodně napracoval a natrpěli, už si opravdu zaslouží ten klidný spánek na věčnosti. Nechte je v hrobě klidně spát.“

Lékař tedy pokračoval: „Vzkřísím vám tedy vašeho starostu obce. Byl tak dlouho vaším představeným, velebili jste jeho zásluhy a zkušenosti.“ Hned se ale ozvali jiní přítomní: „Ne, toho ne, pane doktore! Víte, on měl mnoho zásluh, ale přece jen byl na nás dost přísný. Teď máme nového starostu, ten je o mnoho mírnější a tak už nechceme měnit.“

Nakonec lékař řekl: „Tak vzkřísím vašeho starého pana faráře. Toho jste měli všichni tolik rádi.“ Tu nastalo mlčení, až konečně promluvilo několik mladých lidí: „Pane doktore, prosíme vás, ani jeho nebuďte. Víte, měli jsme ho rádi, ale teď je mezi námi nový, mladý pan farář, ten nám lépe rozumí. Jiného už bychom nechtěli. My vám, pane doktore, věříme, že byste dovedl někoho vzkřísit z mrtvých, ale prosíme vás, nechte raději všechny v jejich hrobech spát a věnujte se raději nám živým a my si vás budeme všichni vážit a ctít.“

Když člověk tento příběh čte, působí to jaksi tísnivě a smutně. Někteří lidé tolik naříkají pro ztrátu svých zemřelých a zatím už nikdo po nich doopravdy netouží. Dávají na hrob kytice, ale již nemají touhu se s nimi setkat.

Podle P. Karla Filipa upravil Vladimír J.

VŮNĚ PODZIMU

Přišlo to najednou. Ráno začaly mlhy, na oraništích a bramborových polích se objevily bilé pavučinky, kterým se říká babi léto. A babi léto už není léto žhavého
mládí, ale léto klidného podzimu. Začne žloutnout a padat listí, tu a tam je cítit vůně bahna z vypuštěných rybníčků. Vypadá to, že se příroda zklidňuje. Zdaleka to však neznamená, že lidi můžou složit ruce do klína. Kdepak! Po sklizeném obilí se musejí pole zorat, aby byla připravená na příští rok, hnědá brambořiště čekají na vyorávání, aby vydala svoji úrodu. Brambory byly odjakživa v našem kraji snad nejdůležitější plodinou. Když začala jejich sklizeň, často chybělo ve třídě hodně děti, které musely zůstat doma, aby pomáhaly při vybírání. Tatínek napsal omluvenku a tenkrát to každý pan učitel pochopil a žáčka omluvil. Věděl sám, že je třeba každé ruky, která unese košík a může pomoci. Tak jsme se od mala zapojovaly do každé práce i když jsme někdy košík sotva zmohly. Vyorávalo se „čertem“ a z košíků se brambory sypaly do pytlů. Navečer se odvážely s pole do sklepa, kde se rozhrnovaly a taky zvláštně voněly. Zkrátka bramborově a zemitě. Ale skutečná vůně podzimu byla, když se dělaly ohníčky z vyvláčené bramborové natě. Když jsme šly ze školy, smluvily jsme se a sotva jsme se převlékly a splnily své povinnosti, už jsme běžely péct brambory. Pravda je, že jsme často při tom musely hlídat hejno hus. Kouř z ohýnků stoupal k nebi snad z každého bramborového pole. Ohýnek se trochu přiživil chrastím a do žhavých uhlíků se daly brambory. Než se v popelu upekly, tak jsme si ještě pro „vylepšení jídelníčku“ opékaly jabka a kolečka bodláku (pupavy). Když slupka popraskala a pořádně zčernala, byly hotový. Voněly krásně a jak nám chutnaly! Kluci pak zkusili vyhrábnout brambory, „jestli už jsou“. Když se brambora zmáčkla a popraskala, byla „akorát“. Seděly jsme kolem ohýnku a přikládaly hrstičky natě a pochutnávaly si na suchých bramborách, pusy i ruce špinavé. Že jsou ruce „příbory králů“ jsme nevěděly, ale myslím, že jsme se jako králové tenkrát cítily. Ještě než jsme šly domů, musely jsme ohníček „zneškodnit.“ Když nebyla v blízkosti studánka ani potůček, tak se o to poctivě postarali kluci. Řekli „holky, otočte se, nebo děte pryč a my to uhasíme“, což jsme respektovaly.Husy už se odebraly domů samy před námi a tak jsme je následovaly.

Z komínů chalup stoupal kouř, živený dobrým dřevem a voněl večerem. Přestože jsme měli venku tak pestrý jídelniček, tak jsme po domácí očistě večeři nepohrdli i když to byly třeba jen klafaný brambory a podmáslí. Ale když ona tolik voněla cibulka, no a podzim je přece čas brambor. Pak maminka řekla, že zejtra se budou trhat švestky, protože se bude píct chleba, tak se po něm dají do pekárny sušit. A taky křížaly. A tak ať se nám chtělo nebo nechtělo, bratr se postaral o zásobu švestek a já krájela ze spadaných jablek křížaly. Ještě do horké pekárny po chlebě se narovnaly lisy plné ovoce, kde se krásně usušilo. Když je maminka vyndávala, byla síň plná vůně. A zásoby na zimu. Také když se sklidila jablka a hrušky, uskladnila se na půdu a některá se vyrovnala na skříně. Celý dům pak voněl jako nejkrásnější sad. Když se ale našlapalo zeli do sudu a začalo kvasit, to zrovna moc příjemně nevonělo. Přesto i tohle k podzimu patřilo. Venku voněla země čerstvé zoraná a zasetá, spadané listí odkrylo červené jeřabiny a šípky. V zimě si na nich pochutnají ptáčci, kteří od nás neodletí. Všechno má svůj účel!

Když člověk zavře oči a otevře duši vzpomínkám, tak cítí nejen všechny vůně podzimů svého dětství, ale i velkou pokoru před koloběhem přírody a moudrým řízením Božím.

Podzimní

Jaroslav Seifert

Víš, ty břízo, co bych chtěl?
Trochu zlata do klobouku.
Krávy už nám spásly louku a ohýnek dohořel.
Sedím schoulen u pasáčků,
stoupá šedý dým.
Včera ještě bylo léto, dnes je na podzim.

Marie Voralová

K JEŽÍŠKOVI DO BETLÉMA

ŘÍMSKOKATOLICKÁ FARNOST PŘIBYSLAV Vás zve

v sobotu 28.11. a v neděli 29.11. 2009

NA VÝSTAVU BETLÉMŮ

VÝZVA PRO VŠECHNY FARNÍKY

Pokud můžete na výstavu zapůjčit vlastní betlem, přineste jej na faru v pátek 27. 11. od 17:00 do 18:00 hod. Velmi tím prospějete krásné vánoční tradici, kterou je zapotřebí udržet a obohacovat hlavně pro děti. (příp. kontakt: Zd. Bencová tel. 737 348 808)

Zpověď úspěšného podnikatele Radima Passera

Už jako desetiletý kluk jsem si vysnil, že budu skvělým fotbalistou a k tomu budu mít krásnou ženu, hodně dětí, dům svých snů… ano, to vše bylo součástí mých představ. Dnes jsem většinu toho měl, jen kariéru fotbalisty jsem vyměnil za kariéru úspěšného podnikatele. Hodnota mé firmy už stoupla na několik stovek milionů korun. Prožíval jsem „americký sen.“

Byl pátek dopoledne a já se chystal za Janou do porodnice. Očekávali jsme narození našeho prvorozeného syna. A tu mne napadlo, že by bylo dobré, kdybychom se pomodlili. Jana se sice několikrát snažila se mnou hovořit o Bohu, ale já jsem byl jako zabedněnec, který nechtěl nic
slyšet. Ale toto byla mimořádná situace. Velmi záleželo na tom, aby nevznikly žádné problémy. Proto jsem se chtěl pro jistou obrátit k Bohu.Před půl druhou odpoledne byl náš syn na světě. Dali jsme mu jméno Max, po mém tatínkovi. Hned se mi moc líbil. Narodil se však o pár týdnů dříve, a tak putoval do inkubátoru. Jana celý porod statečně zvládala, nyní ji lékaři nechali odpočívat. Zůstali jsme spolu sami na jednom z porodních pokojů. Drželi jsme se za ruce a prožívali jsme krásné, obyčejné lidské štěstí.

Následující den byla překrásná sobota. Hned ráno jsem volal ženě do porodnice. Byla v pořádku a velice šťastná. Rychle jsem se oblékl a spěchal za nimi do nemocnice když jsem přejížděl Vltavu po Jiráskově mostě, tekly mi slzy radostí.

Každý den jsem spěchal domů. Těšil jsem se na koupání Maxíčka, u něhož jsem nikdy nechtěl chybět. Za několik dní se Janě zdálo, že chlapeček málo pije, poprosila mne, abych zavolal do nemocnice.

Hned druhý den ráno jsme předali syna panu doktorovi. Po chvíli jsme si vyslechli špatnou zprávu – Maxíček musí na operaci. Cestou z nemocnice jsme oba plakali, tašku na miminko jsme nesli prázdnou. Nemohli jsme té zprávě stále uvěřit. Jana se ke mně obrátila a řekla: „Myslím si, že Bůh nám chce něco říct.“ V ten okamžik jsem si uvědomil, jaký jsem zoufalec, jak podivné mám poskládány své priority. Nedával jsem Bohu šanci, aby se stal součástí mého života. Velmi silně jsem právě teď vnímal, že Bůh existuje. Zároveň se mi vynořily výčitky svědomí vůči Bohu i své ženě. A nahlas jsem řekl: „Jáni, já bych se chtěl změnit.“

Po několika dnech jsme s Janou přijeli za Maxíčkem do nemocnice. Jakmile se objevil doktor, došlo nám, že je zle. Měl v očích slzy, když nám říkal, že náš chlapeček má v hlavičce nádor, který nelze vyoperovat. Nemá žádnou naději na přežití. Dal bych všechno, co jsem měl, abych mu mohl pomoci. V nerovném souboji se však nedalo nic dělat. Asi po dvou měsících náš chlapeček zemřel. Můj „americký sen“ se zhroutil jak domeček z karet.

Rozhodl jsem se následovat Boha, ale zatím jsem nevěděl, co to vlastně obnáší. Duchovní temnota, která mne obklopovala, sice pomalu ustupovala, ale stále jsem mnoho věcí nechápal. S Janou jsme hodně hovořili o Bohu. Chtěl jsem v otázce vztahu s Pánem Bohem udělat trvalou změnu. Pomalu jsem začínal chápat, kým skutečně je Ježíš Kristus.

Ještě jsem musel ujít velký kus po duchoví cestě, než jsem uvěřil, že milostí Boží mohu být spasen. S lítostí jsem Bohu vyznal své hříchy. Výsledkem byl pokoj v mém srdci. Uvědomil jsem si, že mi Bůh skrze spravedlnost a oběť Pána Ježíše Krista odpustil. V srdci jsem pak pocítil hlubokou vděčnost za Boži lásku a milosrdenství ke mně. To mě vedlo ke změně. Z hloubi svého srdce jsem toužil následovat svého Spasitele. To znamená dát přednost jeho vůli před mou vlastni, důvěřovat ve všem více jemu, než sobě.

S Janou jsme prožívali krásný vztah s Ježíšem, který byl středem našeho života, a po létech čekaní jsme se opět těšili na miminko. Boží cesty jsou pro nás smrtelníky něčím naprosto úžasným, co nelze vystihnout. Bůh nám dává svobodu rozhodování. Ví však, co je pro nás věčný úděl nejlepší. Přeje si, abychom se pro něho každodenně rozhodovali. K ničemu nás však nenutí. Největší překážkou pro přijetí Boha je pýcha. Právě i ta nepochybné i mně dlouho bránila uvědomit si vůbec, že i já potřebuji ve svém životě Ježíše. Nedocházelo mi, že bez něho je všechno pomíjivost a marnost. Teprve když Bůh dopustil, aby náš syn zemřel, mé spoléháni na sebe se ukázalo, jako základy stavby postavené na písku.

Bolest v srdci přetrvávala, ale měli jsme naději, která se stávala jistotou. Náš život dostával s Ježíšem opět smysl. Bůh vždy vykoná svou část společné práce s člověkem. A zbytek? Ten již máme v rukou pouze my sami. Je totiž našim svobodným rozhodnutím, přijmout Ježíše či nikoli.

Kdo důvěřuje Ježíši, ten je v životě i ve smrti v dobrých rukách.

Drazí farníci,

srdečně vás všechny zvu na liturgické obřady Svatého týdne.
Na Zelený čtvrtek oslavíme památku Večeře Páně. Po obřadech jste zváni na faru na symbolickou velikonoční večeři, kterou slavil Ježíš se svými učedníky.
Při velkopátečních obřadech si připomeneme Umučení Páně a na Bílou sobotu, velikonoční vigílií, vstoupíme do slavnosti Zmrtvýchvstání Páně.

P. Zdeněk Kubeš

Pastorační plán na měsíc duben

• 3.4. křížová cesta mládeže
• 4.4. diecézní setkání mládeže
• 4.4. svátost smíření pro farnost
• 3. – 5.4. týden modliteb za mládež
• 5.4. křížová cesta
• 9.4. Zelený čtvrtek – společná „Poslední večeře“ na faře
• 10.4. velkopáteční křížová cesta
• 19.4. florbalový turnaj pro ZŠ
• 24.-26.4. diecézní setkání ministrantů
• 25.4. diecézní pouť ke sv. Vojtěchovi na Libici
• 26.4. Vlil. benefiční koncert na opravu varhan

Začátek postní doby

V neděli 22. února nás mládež pod vedením ing. Tomáše Jajtnera překvapila veselým programem a maškarním průvodem městem, který zakončoval období masopustu. Zpívali, tančili, sehráli divadélko a my jsme se smáli a tleskali.
Ve středu 25. února, na Popeleční středu, jsme vstoupili do postní doby. Boží dům se naplnil věřícími, kteří při mši svaté přijali z rukou kněze znamení kříže popelem se slovy: „Pamatuj, že prach jsi a v prach se obrátíš.“ Po celou postní dobu se v pátek a v neděli konají pobožnosti Křížové cesty. Je to
velmi pěkný zvyk, že tyto pobožnosti vedou všechny generace farníků, od dětí až po seniory. Na každé pobožnosti se sejde velká skupina věřících. To napovídá, že si dobře uvědomujeme, že rozjímání o utrpení Pána Ježíše k době postní patří.
Dalším, hezkým zážitkem byla duchovní obnova, kterou vedl P. Jan Linhart. V pátek večer nám promítl cestování po Gruzii. Přiblížil nám zemi bohatou na krásu horských velikánů i hlubokých údolí, starobylých chrámů i život prostých pastevců. V sobotu proběhlo několik hodnotných přednášek, byly zodpovězeny i různé dotazy farníků. Mezitím jsme se mohli na faře občerstvit z pohoštění, které připravily pečlivé hospodyňky. Za všechno srdečně děkujeme P. Linhartovi i našim kněžím, kteří tuto duchovní obnovu zprostředkovali a zařizovali.
V sobotu 14. března se uskutečnila brigáda na zateplení farního sálu.Ten den se udělal veliký kus užitečné práce a brigádníci byli odměněni dobrým obědem, který přichystaly pečlivé ženy. Pan farář nešetřil chválou a poděkováním, ke kterému se připojujeme. Díky všem, kdo jsou ochotni pro farnost něco z lásky udělat.
Emilie T.

Svátek Božího milosrdenství

První neděle po Božím hodu velikonočním je svátkem Božího milosrdenství. Letos to bude 19. dubna. Před tímto svátkem se můžeme modlit novénu, kterou Pán Ježíš obdařil příslibem: „Skrze tuto novénu Milosrdenství obdařím duše všemi milostmi.“ Slovo „všemi“ znamená dosažení všech dobrodiní, o které bude duše prosit, bez ohledu na to, zda se bude modlit o milosti pro sebe nebo pro druhé. Novéna spočívá v denní modlitbě Korunky k Božímu milosrdenství, počínaje Velkým pátkem a konče sobotou před svátkem Milosrdenství.
Korunka k Božímu milosrdenství se doporučuje i mimo novénu, protože Pán slíbil: „Kdokoliv se ji bude modlit, dosáhne v hodině smrti velikého milosrdenství.“
V našem kostele je společná modlitba Korunky každý pátek v 15 hodin a také v sobotu po mariánském večeřadle.
Třetí hodinu odpoledne, to je hodinu své smrti, pojmenoval sám Ježíš „Hodinou milosrdenství pro svět“ a vyzývá nás, abychom se každý den ve tři hodiny odpoledne alespoň krátce ponořili do jeho umučení, zvláště do jeho opuštěnosti v hodině smrti. Sám Pán říká: „V této hodině neodřeknu nic duši, která mě prosí pro mé umučení.“
Využijeme této obrovské milosti v dnešní době, kdy sám Ježíš nabízí milosti pro nás, pro naše blízké i pro zcela neznámé lidi, kteří jsou třeba v nebezpečí věčného zatracení a tyto milosti můžeme získat za zcela minimální oběť. Vždyť modlitba Korunky trvá jen asi 12 minut.
Důvěřujme v Boží Milosrdenství!
(texty novény budou na stolku u hlavního vchodu)
M. Pleslová

Bohoslužby ve farnosti Přibyslav v měsíci dubnu 2009.

30.3.	7:30	Za rodinu Kubíčkovu
31.3.	18:30	Za Vlastu a Jaroslava Mášovy, jejich rody a duše v očistci
1.4.	7:30 18:30	Za rodiče Šrámkovy a syna Josefa VESNICE
2.4.	18:30	Za Romana Podrázkého, rodiče a duše v očistci
3.4.	18:30	Za Františka a Emilii Pometlovy a dceru Boženu
4.4	7.00	Za Dr. Jiřího Procházku, ten rod a duše v očistci
5.4.	8:00 9:30 11:00	Za farnost Za Jaroslava Prokeše, rodiče a bratra ŽIŽKOVO POLE
6.4.	7:30	Za rodiče Beranovy, vnuka Josefa a duše v očistci
7.4	18:30	Za Magdalenu Krčálovou, dva manžely, rodiče a sourozence
8.4.	7:30 18:30	Za rodiče Velínovy, děti a rodiče z obojí strany VESNICE
9.4.	18:00	Na poděkování za dar eucharistie a svátost kněžství
10.4	18:00	Velkopáteční obřady
11.4.	20:00	Vigilie – Za farnost
12.4.	8:00 9:30 18:30	Za rodinu Doležalovu a za Josefa Landsmana Za Františka Bořila a celý rod Za farnost
13.4.	8.00 9.30 11.00	Za rodiče Havlíčkovy a sourozence Za Simonu Přibylovou a zemřelé kamarády ŽIŽKOVO POLE
14.4.	18:30	Mše svatá nebude
15.4.	7:30 18:30	Mše svatá nebude VESNICE
16.4.	18:30	Na poděkování
17.4.	18:30	Za Jiřího a Marii Freudlovy a jejich rodiče
18.4.	7:00	Za rodinu Pospíchalovu a Kubátovu
19.4.	8:00 9:30 11:00	Za rodiče Štefovy, oboje rodiče, sourozence a duše v očistci Za farnost STŘÍBRNÉ HORY
20.4..	7:30	Za rodiče Močubovy, syna Františka a rodiče z obojí strany
21.4.	18:30	Za rodinu Dobrovolných a celý rod
22.4.	8:00 18:30	Za Zdeňka Stránského VESNICE
23.4.	18:30	Za Josefa Pokorného, rodiče a sourozence
24.4.	18:30	Za Josefa Henzla a rodiče
25.4.	7:00	Za pěstouna Františka, jeho rodiče a duše v očistci
26.4.	8:00 9:30 18:30	Za Ludvíka Lána a ten rod Za rodiče Kašpárkovy, Fišarovy, Krškovy a celý rod Za farnost

Změna bohoslužeb vyhrazena.

Drazí farníci!

Chystáme se projít postní pouť, která nás přivede ke svátečním oslavám ústředního tajemství víry – tajemství utrpení, smrti a vzkříšení Ježíše Krista. Připravujeme se k prožití příhodného času, ve kterémjsme zváni, abychom rozjímali o díle spásy, které náš Pán završil na kříži. Spásonosný plán nebeského Otce se dovršil tím, že se jednorozený Syn svobodně a bezvýhradně daroval lidem. „ Nikdo mi ho (život)nemůže vzít, ale já ho dávám sám od sebe” ( Jan 10,18), říká Ježíš, čímž jasně potvrzuje, že naprosto dobrovolně vydává svůj život za spásu světa. Aby potvrdil, že se skutečně jedná o veliký dar lásky, náš Vykupitel dodává: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátelé položí svůj život”(jan 15,13).

Postní doba, mimořádná příležitost k obrácení, nám pomáhá kontemplovat toto nádherné tajemství lásky. Je návratem ke kořenům víry. Rozjímáme-li o vykoupení, o nevýslovném daru Boží milosti, nemůžeme si neuvědomit, že to vše jsme obdrželi výlučně z láskyplné Boží iniciativy.

Bůh nám zcela dobrovolně dal svého Syna. Kdo z lidí si kdy mohl zasloužit podobnou výsadu? Svatý Pavel říká: „ Vždyť všichni jsou hříšníky a nedostává se jim Boží spásy. Z jeho milosti však docházejí ospravedlnění zdarma” (Řím. 3,23-24). Bůh nás miloval nekonečně milosrdnou láskou a nezastavil ho ani hřích. Dobrotivě se sklonil k naší nemohoucnosti a učinil z ní příležitost, aby nově a hojně vylil svou lásku.

„Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte.” Kéž se tato slova evangelia rozezní v srdci každého z nás. Postní doba, která nás obrací k duchovnímu rozměru tajemství smrti a vzkříšení našeho Pána, ať nás všechny přivede k hlubokému úžasu nad velikostí daru, kterého se nám dostalo. Ano! Zadarmo jsme dostali. Není snad náš život úplně proniknut Božím dobrodiním? Božím darem je vznik života i jeho podivuhodný rozvoj. Právě proto, že se jedná o dar, nemůžeme lidskou existenci chápat jako majetek nebo soukromé vlastnictví, byť by nás schopnosti, kterými dnes lidstvo disponuje pro zkvalitňování života, mohly vést k přesvědčení, že se člověk stal „ pánem” nad životem. Nesmíme nikdy zapomenout, že lidský život je dar a tuto svou hodnotu si uchovává i tehdy, je-li poznamenán utrpením a omezeností. Tento dar je proto nutné stále přijímat a milovat. Zdarma jsme svůj život přijali, zdarma jej máme nabídnout ve službě druhým.

Postní doba nám opět představuje Krista, který se za nás obětoval na Kalvárii, a jedinečným způsobem nám dává poznat, že Kristus vykoupil život celého lidstva. Skrze Ducha Svatého obnovuje Kristus náš život a dává nám účast na svém božském životě, uvadí nás do niterného vztahu s Bohem a dává nám zakoušet jeho lásku. O tomto vznešeném daru má každý křesťan vydávat svědectví. Svatý Jan píše ve svém evangeliu: „ Věčný život pak je to, že poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista” (Jan 17,3). Tento život jsme obdrželi při křtu a máme jej neustále rozvíjet a věrné na něj odpovídat osobné i jako společenství modlitbou, slavením svátosti a svědectvím života podle evangelia.

Jestliže jsme svůj život zadarmo přijali, máme jej také zadarmo darovat svým bratřím. Ježíš to vyžaduje od svých učedníků, když je jako své svědky posílá do světa: „Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte." Prvním darem, který máme věnovat svým bližním, je životní svatost, která dosvědčuje velkorysost Boží lásky. Postní putování ať je pro všechny věřící jedním velikým pozváním k prohloubeni tohoto našeho zvláštního povolání. Všichni, kdo jsme uvěřili, musíme otevřít svůj život velkorysosti a bezvýhradné se věnovat Bohu i bližnímu.

„Máš něco, co bys nedostal?" (1 Koř 4,7), ptá se svatý Pavel. Z tohoto vědomí pak vychází požadavek milovat bližní a věnovat se jim. Úkol pomáhat potřebným je tím naléhavější, čím větší nouzi tito lidé zakoušejí. Svět hodnotí vztahy k druhým lidem na základě úroků a zisků. Každý, i ten nejneschopnější člověk musí však být přijímán a milován proto, že je to člověk, bez ohledu na přednosti a vady. Křesťané se tak stávají apoštoly naděje a budují civilizaci lásky. Velmi příznačné je to, že Ježíš pronesl slova „Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte" právě v okamžiku, kdy posílal své apoštoly, aby šířili evangelium spásy – první a nejvýznamnější dar, který dal lidstvu. Chce, aby se jeho království, které se přiblížilo na dosah (srov. Mt 10,5), šířilo skrze skutky nezištné lásky jeho učedníků. Tak to dělali apoštolově na úsvitu křesťanství a každý, kdo se s nimi setkal, mohl poznat, že přinášejí poselství, které je svým významem převyšuje. Stejně jako tehdy se i v současnosti stává dobro, které konají věřící, znamením a často přímo pobídkou k víře. Jestliže křesťan – podobné jako milosrdný Samaritán – vychází vstříc potřebám svého bližního, jeho pomoc se nikdy neomezuje pouze na hmotnou rovinu, ale vždy je to zároveň zvěst o Božím království, která lidem přináší pravý smysl života, naděje a lásky.

Jaké období by mohlo být vhodnější pro toto svědectví štědré lásky, kterou dnešní svět tak potřebuje, než tato postní doba? V samotné lásce, kterou k nám Bůh chová, je obsažena výzva, abychom se velkodušné darovali druhým.
Tímto postním putováním kéž nás provází Maria, Panna a Matka krásného milováni a Matka naděje.

Poselství papeže Jana Pavla II. k postní době 2002 upravil
P. Zdeněk Kubeš.

Pastorační plán na měsíc březen

• 1.3. Křížová cesta
• 6.3. Křížová cesta rodin
• 6. – 8.3. Postní duchovní obnova farnosti
• 8.3. Křížová cesta
• 13.3. Křížová cesta mužů
• 14.3. Brigáda na zateplení stropu sálu
• 15.3. Setkání manželů na faře
  Křížová cesta manželů za děti
• 20.3. Křížová cesta dětí
  Zasedání Pastorační rady farnosti
• 21.3. Brigáda na zateplení stropu sálu
• 22.3. Poradní setkání s mládeží – fórum mládeže
  Křížová cesta
• 27.3. Křížová cesta ministrantů
• 28.3. Úklid kostela
  Tomáš Kempenský – Cesta k pokoji (pan Částek)
• 29.3. Křížová cesta

Setkání zástupců ekonomických rad farností Královéhradecké diecéze

Toto setkání se uskutečnilo dne 31.1.2009 v Hradci Králové v prostorách Nového Adalbertina.

Mons. Tomáš Holub přivítal všechny přítomné a v samém úvodu zdůraznil, že finance jsou důležitý prostředek k dosažení určitých cílů nikoliv však cíl samotný: „ Naším cílem je, aby se konkrétní lidé mohli setkat s živým Bohem".

Na tomto setkání byli zástupci ekonomických rad farností seznámeni s finanční situací diecéze, s dosavadním systémem financování různých oblastí, které souvisí s životem farností naší diecéze. Dále zde byl přednesen návrh nového systému financování.

Níže je uveden souhrnný přehled informací, které na setkání zazněly. Na diecézních webových stránkách www.diecezehk.cz by měly být zveřejněny související informace a materiály.

Pro fungování farností slouží princip solidarity, to znamená, že ekonomicky silnější farnosti přispívají těm slabším. Ekonomická situace a dobré hospodaření v rámci celé diecéze musí být zodpovědně řešeny.

V letech 1992 až 2007 pomáhala s financováním organizace „Kirche in not" Díky této organizaci se podařilo získat celkem 152 mil Kč ze zahraničí a 180 aut pro službu knězi.

Biskupství má dnes dluh 29 mil Kč.

Řešení situace:

a) Principy – splácení dluhu biskupství není věcí farností, ale biskupství

• zachovat solidaritu v diecézi, pomoc mezi farnostmi
• solidarita u všech v situaci nedostatku
• zásadní průhlednost a možnost vnější kontroly

b) Vytvoření fondu solidarity

• hospodaření fondu je odděleno od hospodaření biskupství
• transparentní rozdělování peněz
• zveřejnění všech žádostí
• zveřejnění rozdělení peněz dle směrnic viz web: http://www.diecezehk.cz

Plnění fondu:

• 10% z prodeje majetku farností
• 10% ze zisku hospodářské činnosti farností po odečtení přímých nákladů
• 10% ze sbírek zůstávajících ve farnosti
• 7% z čisté mzdy knězi, kteří bydlí v církevních budovách

Zrušeny budou kontribuce

Čerpání fondu – na jaké účely budou peníze rozdělovány:

• svépomocný fond farností ( zajištění spoluúčasti na získané dotace)
• vikariátní stavební technici
• plošné pojištění církevního majetku
• náklady na tiskoviny pro diecézi (IKD …)
• diecézní pastorační aktivity ( diecézní pastorační rada, podpora pro ministranti, mládež)
• mimořádné celodiecézní aktivity

Vedení diecéze nechce žít na úkor farností, ale nese zodpovědnost za celek a vzájemnou solidaritu mezi farnostmi.

Setkání zástupců ekonomických rad farností se bude konat pravidelně 1 x do roka.

Michael Omes

Bylo to dříve opravdu jiné?

Byl únor a ten je měsícem opravdu zimním. Prosinec byl nic moc. Vánoce na blátě, až ke konci daly mrazy o sobě trošku vědět. Leden by se měl, coby zimní měsíc, letos úplné stydět. Sníh jen poskrovnu, přesto my starší často říkáme, že bychom zimu ani nemuseli mít a tak vzpomínáme: „jo, to za našeho dětství, to bejvaly zimy." Je to pravda i není. Také se to počasí střídalo. Byly časy, že mrzlo, jen praštělo, ale sníh nebyl. Mráz byl jen „na holo" a to zrovna nebylo moc dobré.pro pole a příští úrodu. Vymrzalo obilí. Také byl strach, že bude málo vody ve studních a málo vláhy na lukách. Zase to mělo výhodu pro něco jiného. Za takových holomrazů chodili chlapi dobývat pařezy. Dnes to zní jako pohádka, ale byla to pravda. Čím větší pařez, tím lepší. Takový vyschlý, prosmolený pařez se silnými kořeny na povrchu, ten už stál za to. Když byl mráz a sucho, to si chlapi pochvalovali, že je to čistá práce. Je to obdivuhodné, co ti naši udření tatínkové a dědové všechno stihli. My děti jsme to braly jako samozřejmost. Kolikrát jsem nesla tatínkovi svačinu. Hlavně horký kafe, aby se zahřál. Maminka obalila bandičku s kafem kolika útěrkama, dala do tašky a ještě ucpala okolo, k tomu krajíc chleba s kouskem uzeného a už jsem metelila co nejrychleji, aby to nevystydlo. Tatínek třeba namítal, že to nemuselo bejt, že mu nejni zima. A opravdu. Mně zábly ruce a tatínek si div nevyhrnoval rukávy. Vysvětlil mi, že takový pařez, ten umí zahřát nejmíň třikrát. Když se dobývá, když se řeže a štípá a nejvíc zahřeje když se s nim přiloží do kamen. Dal mi napít kafe, který bylo z bandičky vo hodně lepší, než doma z hrnku a já se pomalu loudala zpátky.

„Je-li v nás i někdy prázdno, žal a zima, to jen s nás život tíhu snímá; na troud v nás spálí všechno pochybné a křivé. Jak táta buď! Už v létě udělal dříví do foroty, na zimu myslil a na všechny psoty. Jen tak našel zjara pramen vody živé. (Mil. Bureš – Otvírání studánek)

Teprve v únoru zima skutečně dorazila. V dnešní době jí říkají kalamita. Únor je měsíc zimní a já dodnes nechápu, proč se prázdninám, které v tomto měsíci školní děti mají, říká „jarní prázdniny." Pak se notabene učí, že 21. březen je prvním jarním dnem. No, ať tak nebo tak, venku se chumelilo, dělaly se závěje, „čerti se žení:" Zase jsou vidět děti na sáňkách, na bobech a na lyžích, l sněhuláka ještě umí postavit a je hezké, že často s nimi je i tatínek a maminka. To je dobře. Když se pak vrátí domů , do teplická k radiátorům, většinou se baví televizí nebo počítačem. Kdepak my! Když z nás maminka stahala mrazem ztuhlé válenky a tepláky, na kterých byly úplné rampouchy, rozložila a rozvěsila všechno kolem kamen, ze kterých sálalo teplicko.

My jsme se převlečeni do suchého hrnuli ke stolu, kde už voněla bramboračka. Zapražená, hustá a samozřejmě s houbama. Za chvíli byl hrnec prázdný. Maminka jen řekla, no, to vám teda vytrávilo a byla to pravda.

Pak nastaly chvíle večerních her. Těch se zúčastnil i dědiček. Však nás uměl bavit. Co ten uměl věcí. Z knoflíků a sirek vyrobil „cvrčky", se kterými jsme závodili, z dřevěných špulek a gumiček udělal pohyblivá vozítka, co na stole sama jezdila. Nebo jsme si na stůl nakreslili hřiště s brankami a už se hrálo. Cvrnkali jsme proti sobě taky s knoflíkárna. A rádi jsme hrávali karty – zelenou louku, černého Petra, švindl, červená bere a jiné hry. Kdoví, jestli se ještě všechny hrají. Někdy tatínek rozložil na stole mapu a hráli jsme si na hledání měst. No a „Člověče, nezlob se" nesmělo chybět. Naše hry byly skromné, často vytvořené vlastní fantazií. Večer příjemně ubíhal, za chvíli se muselo pomalu končit, než maminka s babičkou přijdou z dráni, abychom už byli v posteli. Ještě jsme dědička uprosili, aby nám dělal zvířátka na zeď. A on vykouzlil rukama stínového zajíčka, vlka, kozu, slona … a už dost. Nakonec ještě přečítal kousek „Broučků". A ještě alespoň modlitbičku na dobrou noc. A to už jsme jako ve snu slyšeli, jak v síni maminka s babičkou o klepávají sníh a říkají, jak tam chumelí, že nejni ani světa znát. Byl únor a chumelilo zrovna jako teď, že není světa znát. A za měsíc už má být jaro!

Marie V.

Sněženka ze tmy vyhlédla, schoulená v ledové pěsti,
a ptala se, celá pobledlá, sml-li v té zimě už kvésti.
Ještě se schovej nakrátko, ještě si, sněženko, zdřímni.
Až otevřeš své poupátko, já skončím písničku zimní:"
(J. Seifert)

Jedinečná nabídka!

Přijďte si zauklízet na faru a získat skvělý pocit radosti z práce pro všechny.
Každý, kdo by chtěl přiložit ruku k dílu je vítán po celý rok! (Malí, velcí, mládež, rodiny – všichni)
Počet dobrovolníků není ničím omezen. Čím více vás bude, tím lépe.
Na faře je sešit, do kterého je možno zapsat svou pomoc na určité
soboty během roku. Bližší informace u Zd. Bencové na tel.:
737 348 808 nebo na faře. Díky za vaší pomoc všem.

Bohoslužby ve farnosti Přibyslav v měsíci březnu 2009.

2.3.	7:30	Za + Josefa Jandu
3.3.	18:00	Za rod Zábranu
4.3.	7:30 18:00	Za + Vlastu a Jaroslava Frúhbauerovy VESNICE
5.3.	18:00	Za + rodiče Křížový, syna Václava a manželku
6.3.	18:00	Za rodiče Wasserbauerovy a celý rod
7.3.	16.30	Na úmysl dárce
8.3.	8:00 9:30 18:00	Za + rodiče Doležalovy, dceru Marii a Josefa Landsmana Za + Stanislava Hájka, Růženu a Josefa Tománkovy a t.r. Za farnost
9.3.	7:30	Za + rodiče Filipovy, jejich rodiče a sourozence z obojí str.
10.3.	18:00	Za + Františku a Jana Štefovy. oboje rodiče a duše v očistci
11.3.	7:30 18:00	Za + Františku Klusáčkovou a Františku Nechvátalovou VESNICE
12.3.	18:00	Za + Jiřího Hladíka, jeho rodiče a rodiče Šmidrkalovy
13.3.	18:00	Za + rodiče Pospíchalovy, zetě Jaroslava a ten rod
14.3.	7:00	Za + Josefa Strašila, rodiče a dva bratry
15.3.	8:00 9:30 11:00	Za + Jaroslava a Annu Bezpalcovy, jejich rodiče a souroz. Za farnost STŘÍBRNÉ HORY
16.3.	7:30	Za manžele Sobotkovy
17.3.	18:00	Za + rodiče Fišarovy a Slámový
18.3.	7:30 18:00	Za + rodiče Kamarádovy a vnuka Josefa VESNICE
19.3.	8:00 18:00	Za + P.Josefa Malého, P.Jana Bártu a P.Jana Cimburka
20.3.	18:00	Za + Josefa a Annu Nejedlých, oba rody a syna Miloslava
21.3.	7:00	Za + Josefa Půžu, celý rod, za rodinu Novotných a d. v oč.
22.3.	8:00 9:30 18:00	Za + Josefa a Růženu Zichovy a duše v očistci Za + Františka a Ludmilu Holmanovy, jejich rody a d.v oč. Za farnost
23.3.	7:30	Za uzdraveni Aničky
24.3.	18:00	Za rodinu Roseckých a Kočovu
25.3.	8:00 18:00	Za + P. Josefa Němce Za + Josefa a Marii Švomovy a děti
26.3.	18:00	Za rod Fišarů, Chalupu a Karlů
27.3.	18:00	Za rodinu Koudelkovu
28.3.	7:00	Za + Aloise Musila, sourozence a celý rod
29.3.	8:00 9:30 18:00	Za + rodiče Flesarovy, tři syny a ten rod Za + Josefa Krále a ten rod Za farnost

Změna bohoslužeb vyhrazena.

Drazí bratři a sestry!

Každý další nový rok, každý měsíc, týden i den nám připomíná, že Bůh vede celé dějiny lidstva ke zdárnému dovršení. Bůh, všemohoucí Pán, se svou nekonečnou láskou řídí dějiny lidstva, národů i životy jednotlivých lidí, přestože je vše poznamenáno našimi slabostmi a hříchy. Tento hříchem poznamenaný svět je ale Božím Synem vykoupený. Různé události v průběhu dějin nás stále a stále přesvědčují, že jedině vtělené Boží Slovo je neochvějnou jistotou našeho pozemského putování. Bůh k nám promlouvá skrze svého Syna, aby každý v něm měl život věčný.
Bůh se stále zjevuje skrze svého Syna, abychom ho více a více poznávali, neustále rozvíjeli božský život a tak se stávali Božími dětmi. Smíme doufat, že s vynaložením společného úsilí, urazíme další etapu cesty víry, směrem k vytouženému cíli, kterým je patření na Boží slávu.
Slavností Panny Marie, Matky Boží jsme vstoupili do roku 2009. K jeho zahájeni není vhodnější slavnosti než slavnost Panny Marie. Laskavý pohled Matky Ježíše Krista, ale také matky naší, nás bude provázet po celý rok 2009. Na ni se obracejme s dětskou důvěrou, aby nám pomáhala svatě prožívat každý den nového roku.
Na počátku nového roku jsou lidé zvědaví, co stane v jejich životech a ve světě. Není třeba věštit budoucnost. Mnoho událostí v osobním životě i ve světě je odvislých od našich rozhodnutí. Když se například rozhodneme celý rok se pravidelně a dobře modlit, nevynechávat z vlastní viny nedělní mši svatou, pravidelně se zpovídat, posvěcovat se a posilovat přijímáním Těla Páně, smiřovat se s lidmi, žít podle víry v pokoře a lásce, budeme mít jistotu, že všechny ty dobré skutky přinesou velké dobro nejen nám, ale i ostatním lidem a celému světu. Ve Fatimě řekla Panna Maria, že války a pohromy by mohly být odvráceny, kdyby se lidé modlili a obrátili. Můžeme říci, že úděl lidstva a světa závisí od dobra, pro které se v tento čas rozhodneme a které budeme uskutečňovat.

V roce 2008 křest přijalo 31 dětí a jeden dospělý. Oproti pokřtěným je zde počet církevních pohřbů. Těch bylo v uplynulém roce 19. Srovnáním pokřtěných a zemřelých, kteří měli křesťanský pohřeb, vychází, že se naše farnost rozrostla o 13 nových křesťanů, a to je radostné konstatování.
Svátost pomazání nemocných přijalo 61 nemocných. Na tomto místě povzbuzuji rodinné příslušníky nemocných, aby se nebáli zavolat k nemocným kněze, zvláště než nastoupí do nemocnice. Církevní sňatek v našem kostele uzavřely 4 páry snoubenců a jeden civilní sňatek byl církevně konvalidován. První svaté přijímání přijalo 20 dětí a jeden dospělý. Jeden dospělý, který přijal křest, byl zároveň biřmován

P. Zdeněk Kubeš

Pastorační plán na měsíc únor

• 8.2. setkání žen na faře
• 15.2. setkání manželů na faře
• 20.2. přednáška o vlivu médií
• 27.2. křížová cesta (povedou ženy)

Farní pouť 2009

Srdečně Vás všechny zveme na již tradiční farní pouť.
Letos pojedeme do Itálie. Navštívíme Benátky, Padovu, Loreto, Assisi a další.
Termín zájezdu je 7. – 13. 5. 2009. Cena 6 700,- Kč.
Přihlásit se můžete do konce února u p. Lehrlové.
Tel. 776 599 570.

NAŠE FARNOST JE ŽIVÁ

Když se ohlédneme za uplynulým rokem 2008, uvidíme i v naší farnosti veliký kus dobré práce.
Z technických prací nás upoutá opravená obvodní zeď kolem fary s novým obloukovým vjezdovým portálem. V kostelní uličce a od schodiště do kostela k faře odvlhčené zdi, při vchodu do kostela byla zabudována nová nerezová škrabadla – rohože. V kostele byla dokončena rekonstrukce osvětlení. Dokončena byla i rekonstrukce I. patra na faře, vybudováno sociální zařízení se sprchou. Velký podíl na těchto pracích mají i brigádníci z farnosti, ve stále větším počtu z řad mladých lidí.
Máme ve farnosti dva kněze, ale práce a starostí mají nad hlavu. Kromě vlastní farnosti zajišťují duchovní správu pro Stříbrné Hory a celé Nížkovské farnosti.. Přesto v naší farnosti stačili zajistit mnoho programů a nabídek pro všechny generace farníků. Byly to výstavy Nejsvětější svátosti, Korunka Božího milosrdenství, různá setkání, sportovní soutěže, různé oslavy, biblické hodiny, různé přednášky, bohatá nabídka možnosti svátosti smíření, svátosti pomazání nemocných, výstava betlémů, náboženské četby, vyučování náboženství a mnoho další činnosti. Bylo to náročné, ale s pomocí Boží se všechno zvládlo k plné spokojenosti farníků.
Na mikulášské nadílce po mši svaté, podělil sv. Mikuláš snad více než sto dětí různými sladkostmi.
K štědrovečerní večeři naši knězi pozvali několik osamělých farníků. Také pozvání farníků na faru k přátelskému posezení a k přípitku na Silvestra, po děkovné mši svaté, bylo velmi hezkým gestem dobré vůle.
Za všechno našim kněžím děkujeme a z upřímného srdce jim přejeme pevné zdraví, plnost Božího požehnání do další práce i ochranu Panny Marie na všech jejich cestách.
Emilie T.