[metaslider id=11715]

Názory a komentáře

Odpustky pro duše v očistci

 1. a 2. listopadu

1. listopadu odpoledne a 2. listopadu po celý den je možno při návštěvě kteréhokoli kostela získat plnomocné odpustky, přivlastnitelné pouze duším v očistci.
Kromě tří obvyklých podmínek
sv. zpověď
– sv. přijímání
– modlitba na úmysl Svatého otce

je podmínkou pomodlit se při návštěvě kostela Modlitbu Páně a Vyznání víry a vyloučení veškeré náklonnosti k jakémukoliv hříchu.

 

1. až 8. listopadu (oktáv)

Po těchto 8 dní je možno získat po splnění tří obvyklých podmínek (sv. zpověď, sv. přijímání, modlitba na úmysl Svatého otce) denně plnomocné odpustky, přivlastnitelné pouze duším v očistci, navštíví-li někdo hřbitov a pomodlí se tam třeba v duchu za zemřelé.

V ostatních dnech lze při návštěvě hřbitova získat takovýmto způsobem odpustky částečné.

Svátost smíření není nutné přijímat každý den. Stačí ji vykonat před začátkem týdne modliteb za zemřelé, v jeho průběhu, nebo až v dalších dnech po jeho skončení.
Svaté přijímání a modlitba na úmysl Svatého otce jsou nutné každý den, kdy chcete plnomocný odpustek získat.

V rukou katolických křesťanů, zvlášť starších, vidíme často růženec. Sto padesát zrnek uspořádaných pětkrát po deseti, zakončených křížem, je letitá relikvie, která člověka opakováním modlitby Zdrávas Maria uvádí do tajemství Ježíšova života. Je staletími osvědčeným a doporučeným prostředkem křesťanské spirituality a vede k přemýšlení o nejdůležitějších událostech evangelia. V holandském katechismu, krátce po koncilu, se o této rozjímavé modlitbě píše: „Slova růžence jsou tak krásná a tak libozvučná, že darují čtvrthodinu času, ve kterém může být člověk v tichu, samotě a pravdě před Bohem.“ A protestantský teolog Karl Barth, když přemítá o mariánské zbožnosti katolických křesťanů, uvádí: „Mnozí dnes považují úctu k Matce Boží za jakýsi druh překonané zbožnosti a jako překážku pro jednotu křesťanů. Kde však jde o mlčící přecházení Mariina »budou mě blahoslavit všechna pokolení«, tam se musí odporovat. Katolická církev a mnohem víc církve východní mohou darovat křesťanstvu posvátnou ikonu Matky Boží a její chvalozpěv jdoucí všemi pokoleními v původní zbožnosti.“

Zbožný muslim vzývá Alláha v 99 jménech jako „milosrdný, dobrotivý, svatý, nekonečný, všemohoucí“. Východní náboženství znají tzv. modlitební šňůrky k vzývání Višny. Zbožný hindu opakuje bez přestání svou posvátnou formuli. Velící učitelé duchovního života ji opakují celý den a to, i když jsou na cestách. My, křesťané, nemůžeme bez povšimnutí přejít tyto formy zbožnosti. I náš náboženský život potřebuje kontinuitu, opakování, potřebujeme i chvíle věrného setrvávání v opakované modlitbě.

Opakované vyslovování modlitby Zdrávas Maria pomáhá hlouběji proniknout do tajemství pravd víry. Nejde o to, aby se při růženci myslelo na každé slovo. Můžeme při této modlitbě myslet na potřeby svého života, na události, v nichž tolik lidí trpí. Můžeme myslet i na souseda, který umírá…

S Marií ke Kristu, tím je vysloveno poslední a nejhlubší odůvodnění modlitby růžence. Náš pohled i srdce se pozvedá k Marii. Když ji poznáme jako tu, která je „plná milosti“, naše modlitba vyústí ve chvalozpěv Boží velikosti, Boží dobroty a Božího slitování.

Mons. Josef Socha

Svatováclavské legendy, kolik je v nich bohatství. Autoři těchto starodávných spisů si ani tak nevšímají Václavova knížecího profilu, jako spíš jeho duchovních aktivit, kterými obohacoval své současníky. Když se dnes do těchto životopisných črtů člověk zaposlouchá, objevuje v nich velké povzbuzení a poznává, že světec Václav nepatří jen minulosti a dávným dějinám našeho národa, kdy se rodil duch české státnosti, ale že jeho postava osloví vnímavého posluchače i dnes.

S jakou zvláštní vyrovnaností vstupuje Václavův majestát do naší současné rozháranosti, která obírá českého človíčka o bohatství ducha a o jeho tvořivou inspiraci. Jak na nás i dnes po tolika staletích zapůsobí Václavova statečnost, se kterou odhaluje zbabělost těch, kdo se bezostyšně pyšní blahobytným stylem života? Jak dovede jeho štědrost zabušit na naše už téměř ospalé svědomí, které nás oslepuje při řešení dnešních problémů? A co Václavova moudrost a prozíravost, s jakou se vypořádával s těžkostmi, které musel jako panovník řešit? Není tato jeho moudrost a prozíravost odhalením bezduché prázdnoty života těch, kteří vězí v osidlech světáckosti a nezáleží jim na mravním profilu lidské důstojnosti? Václavova láska k pravdě, kterou se stával den ze dne nepohodlným těm, kdo holdovali rozmařilému a bohapustému životu a tak se snadno zaprodávali tlaku veřejného mínění a domnívali se, že oni jsou protagonisté moderního stylu života, není výmluvným svědectvím o jeho čistém a pokorném vztahu k Bohu a člověku? A kdo je ještě dnes schopný vnímat Václavovu zbožnost a lásku k Ježíši Kristu? Nejsou právě tyto ctnosti osvětlením jeho mučednické smrti, lásky k vlasti a milosrdenství k trpícímu člověku?

O tomto světci na úsvitu našich národních dějin platí slova Knihy Moudrosti: „Ti, kdo střeží svaté příkazy, budou uznáni za svaté. Ti, kdo jsou o nich poučeni, naleznou ospravedlnění. Buďte tedy žádostiví mých slov, tužte po nich a poučí vás.“

Svatý Václav není pro nás Čechy jen mrtvým idolem, který na chvíli ožívá v srdcích lidí, když se nad naším národem vznáší temnota všelijakých zkoušek a trápení. Není jen symbolem, který tu a tam přiměje lidi k zamyšlení nad tajemstvím jednoty a pokoje. Je pro nás i dnes svědkem víry v Boha, který i v proměnách času zůstává se svou láskou k člověku stejný včera i dnes. Je svědkem hodnot, které vítězně přežívají filozofické a ideologické teorie a programy, které za sebou zanechávají nejen materielní zpustošení, ale i prázdnotu lidských srdcí.

Václavova tisíciletá přítomnost v dějinných událostech českého národa je živá proto, že i on je živý. Jeho příklad burcuje nejen k zamyšlení, ale i k následování. Jak znám jeho život? Nejsou to jen informace, které bezhlavě přijímám z ideologicky zabarvených a historicky zkreslených informací? Anebo příklad Václavova života zůstává živým odkazem panovníka, který svatě střežil svaté příkazy a byl žádostiv Božího slova?

V onom svatováclavském chorálu „Nedej zahynouti nám ni budoucím“ je vyjádřena touha těch, kdo mají odvahu sepnout ruce k modlitbě a prosit o Boží požehnání a radost ze služby Bohu a lidem.

Svatý Václave, oroduj za náš český národ i za jeho budoucnost a zůstávej s námi v našich zápasech, v nichž bolestně hledá každý z nás svou vlastní identitu, radost a pokoj srdce.

Mons. Josef Socha

Vážené sestry, vážení bratři, milí spolupracovníci Papežských misijních děl,
při příležitosti Misijní neděle, kterou budeme slavit příští týden, vás srdečně zdravím.

Bohatý člověk v dnešním evangeliu se Ježíše zeptal: „Mistře dobrý, co musím dělat, abych dostal věčný život?“ Podobně bychom se měli ptát i my, když uvažujeme o misiích.

„Co máme dělat?“ Většina z nás přispěje na misie, a to s nejlepším úmyslem. Přesto se stává, že je to pro nás jen jedna z mnoha sbírek. Misijní neděle ale není pouze o sbírce. Sbírka je projevem našeho vztahu k misiím. Misijní neděle nás zve k vnitřnímu pohledu do světa potřebných. Nechceme mluvit o chudých z jiných koutů světa, o jejich potřebách, strádání, bídě jen kvůli tomu, abychom vzbudili soucit. Ten vede jen k povrchnímu pohledu. Rád bych Vás o Misijní neděli pozval k pohledu na misie očima těch, o kterých mluvíme a kterým chceme pomáhat. Oni sami nejlépe vidí potřeby svého okolí. Oni se skutečně snaží podle evangelia sytit hladové, učit nevzdělané, léčit nemocné, hlásat evangelium až na konec světa. Narážejí však na překážky, které jsou ale s naší pomocí překonatelné. Nedívejme se na ně jako lidé z druhé strany, jen jako nějací sponzoři, ale jako ti, kteří jsou s nimi v Kristu jedna veliká rodina. My jsme pozváni ke společnému dílu jako jejich spolupracovníci na šíření Božího království. Prakticky to znamená podpořit je modlitbou, přispět jim svým darem, ale taky se ve svém okolí snažit o totéž: vydávat svědectví Kristu, přivádět k němu ty, kdo ho dosud neznají, a pomáhat ke křesťanskému životu hledajícím i těm, kdo na cestu za ním teprve vykročili nebo byli v Jeho jménu pokřtěni.

Misijní neděle je pozváním i novou příležitostí k oživení našeho misijního postoje, který se projeví podporou misionářů v dalekých zemích i naším zapojením do misie v Českých zemích. Mladík z evangelia Ježíšovo pozvání nepřijal, a proto odešel smutný.

Jako nový národní ředitel Papežských misijních děl bych měl velkou radost, kdybych příští neděli spolu s Vámi mohl nově přijmout Ježíšovo pozvání k účasti na misijním poslání církve. Budu rád, když Papežská misijní díla nebudou vnímána jen jako další nadace, která pomáhá potřebným, ale jako živé společenství těch, kteří chtějí přinášet Krista dnešnímu světu.

Ze srdce Vám žehná

Leoš Halbrštát
národní ředitel PMD

2015_CCK_pomoc-uprchlikumMístní skupina Českého červeného kříže Přibyslav se připojuje k humanitární sbírce na pomoc uprchlíkům. Sbírka proběhne v neděli 20. 9. 2015 od 7:30 do 15:30 hod. na faře. Potřebné věci, které můžete darovat, jsou uvedeny na přiloženém plakátku. Díky.

Více také na: http://www.cckpribyslav.cz/materialni-sbirka-na-pomoc-uprchlikum-20-9-2015/

Marie Zrzavá

Rok zasvěceného života

Roku zasvěceného života byl věnován již jeden z předchozích příspěvků, který přinášel informaci o možnosti dosažení odpustků.

Zde se nabízí nahlédnout na Rok zasvěceného života z jiného úhlu pohledu, a to přímo očima zasvěcených osob.

Posláním Roku zasvěceného života je vděčnost Pánu za dar zasvěceného života církvi, především za 50 let jeho obnovy v duchu II. vatikánského koncilu. Zároveň má být pro zasvěcené osoby výzvou, aby hleděli do budoucnosti s nadějí a s důvěrou v Pána, kterému zasvětili svůj život, žili přítomnost s nadšením, evangelizovali své vlastní povolání a v různých formách zasvěceného života vydávali světu svědectví o kráse následování Krista.

Arcidiecézní centrum mládeže v Olomouci vytváří seriál krátkých videí k Roku zasvěceného života.

V jednotlivých dílech hovoří na vybraná témata kněží i osoby z různých řeholních řádů.

 

Otec Gorazd – (Ne)všednost

Sestra Olga – Povolání

Salesián o. Libor – Flexibilita

Sestra Hyacinta – Služba

Dominikán Jindřich OP – Svatost

Sestra Lucia – Radost

Kapucín Marek – Obdarování

Sestra Ráchel – Chudoba

Otec Mirek – Vzdělání

Sestra Růžena – Věrnost

 

Videa jsou dostupná také na www.mladez.ado.cz.

Od 30. listopadu 2014 do 2. února 2016 vyhlásil papež František Rok zasvěceného života. Během něho lze získat plnomocné odpustky za obvyklých podmínek (svátostná zpověď, přijímání eucharistie a modlitba na úmysl Svatého otce) všem, kteří se budou „opravdově kát a budou vedeni duchem lásky.“

V královéhradecké diecézi biskup Jan Vokál ustanovil několik posvátných míst, na kterých lze získat dne 15. a 16. srpna, 29. srpna 2015 a 2. února 2016 plnomocné odpustky. Nám nejblíže je kostel Nanebevzetí Panny Marie v Havlíčkově Brodě, pak kostel Narození Panny Marie v Želivi a kostel Nanebevzetí Panny Marie v Chrudimi.

článek převzat z dubnového Farního listu
celý text je k dispozici na webu Biskupství královéhradeckého

Marie Zrzavá

2015_Zlate_Hory_poutni_misto_zajezd
Poutní místo Zlaté Hory, kde farní zájezd zahájíme

Odjezd na letošní farní zájezd, který je naplánován za poznáním severozápadní Moravy, konkrétně Jeseníků, se pomalu – ale jistě blíží. Proto jsou zde sepsány některé informace z příprav a přiložen aktuální rozpis cesty.

Autobus byl naplněný koncem března. Doposud nezaplatilo asi 15 účastníků. Poslední termín placení je nástup do autobusu. Ubytování je ze dvou třetin zaplaceno. 

Zájezd většinou připravuji v prosinci a během ledna domlouvám návštěvy zámků a dodělávám kalkulaci zájezdu.

Letos jsem dodělal zájezd v půli ledna. Ve Velkých Losinách jsem chtěl navštívit nově vybudovaný aquapark z termálních pramenů. V březnu měli otvírat nový areál. Stavba dostala skluz a nově vybudovaný aquapark bude otevřen v červnu. Musel jsem najít náhradu za tuto atrakci. Byl mi nabídnut poslední volný termín návštěvy přečerpávající elektrárny Dlouhé Stráně. Domluvil jsem tedy místo koupání ve Velkých Losinách. Exkurze přečerpávající elektrárny Dlouhé Stráně je zaplacena. Navštívíme strojovnu, promítnou nám film o elektrárně a navštívíme dolní i horní nádrž.  Tuto změnu avizuji dopředu, aby nebyl někdo zklamaný.  O koupání nepřijdeme, koupat se dá v Karlově Studánce v lázeňském domě. Děkuji za pochopení.

Přikládám soubor s podrobnými informacemi pro účastníky zájezdu o celé cestě včetně GPS a plánovaného časového harmonogramu: 2015_Farni_zajezd_informace.

Petr Málek

Svatý týden tvoří vrchol církevního roku. Připomínáme si v něm události, ze kterých vyplývá smysl a cíl veškerých lidských dějin – Ježíšovo utrpení, smrt a zmrtvýchvstání.

Podrobné a přehledné informace  o svátku Velikonoc, slavnosti zmrtvýchvstání Ježíše Krista, tradici i současnosti, jsou zpracovány pro všechny věkové kategorii na webových stránkách http://velikonoce.vira.cz.

 

Květná neděle

Vzpomínáme na den, kdy Ježíš slavným způsobem vjel do Jeruzaléma a zveřejnil tak svoje mesiášské poslání. Velké množství lidí mu vyšlo naproti, mávalo ratolestmi a volali: „Hosana – sláva -Synu Davidovu!…“

Tak také křesťané vycházejí naproti Kristu se svěcenými ratolestmi. Vyjadřují tak ochotu zemřít tomu, co není Boží, aby to, co Boží je, v nás zvítězilo.

Zelený čtvrtek

V tento den si připomínáme den ustanovení Nejsvětější svátosti a ustanovení kněžství. V liturgii se objevuje obřad mytí nohou. Je to vnější vyjádření rozhodnutí napodobovat Kristovu pokoru a ducha služebné lásky bez ohraničení.

Velký pátek

Těžko lze lidskými slovy vyjádřit jeho otřesnost: Smrt Božího Syna, způsobená lidmi, ale i jeho útěšnost: naše vykoupení.

Nepatrným projevem naší účasti na Kristově utrpení je náš dnešní půst.

Na začátku obřadů padá kněz před oltářem na tvář, aby tak vyjádřil náš zármutek nad Kristovým utrpením, ale i naši ochotu nést životní kříže a tak Ježíše následovat.

Bílá sobota

Ztracené naděje. Mrtvé tělo leží pohřbeno s mnohými (falešnými) očekáváními…

Noc ze soboty na neděli nazýváme: Velká noc

Liturgie začíná svěcením ohně a svíce, které jsou symbolem zmrtvýchvstalého Krista, vítěze nad smrtí a nad temnotami zla. Křesťan, který je včleněn do Krista – světla, se ovšem stává také celou svou bytostí pramenem světla pro ostatní.

Při liturgii slova rozjímáme o velikých a obdivuhodných činech, které Bůh vykonal od počátku světa, aby připravil a uskutečnil naši záchranu – spásu.

Při liturgii křtu obnovujeme svůj křest, při kterém jsme se sjednotili s Kristem, vstali jsme do nového života a se svící – světlem v ruce si uvědomujeme poslání, které z toho plyne.

Při eucharistické liturgii tvoříme rodinu dětí Božích kolem jednoho stolu. Abychom se mohli rozvíjet, růst, potřebujeme výživu. Jsou jimi Tělo a krev velikonočního Beránka – Krista. Eucharistie je nám pokrmem na cestě až k branám věčnosti, k branám našeho Domova.

článek převzat z http://www.pastorace.cz/Tematicke-texty/Svaty-tyden-kratky-pruvodce.html