Skončily prázdniny, pryč je doba dovolených, ale vzpomínky v nás ještě zůstaly. Chtěla bych se proto s Vámi podělit o několik hezkých zážitků z rehabilitačního tábora ve Svojanově u Moravské Třebové. Už mnoho roků jezdíme s Ústavem soc. péče z Bystrého – „Domov na zámku,“
V tomto ústavu pečují o více než sto chlapců, kteří potřebují zvláštní péči, pomoc, obsluhu či dozor. Za ta léta jsme poznali obětavé vychovatelky a vychovatele. Před těmito lidmi by člověk měl smeknout. Kdo má postižené dítě, ví co to je. Rodiče to dělají z lásky pro dítě, které přivedli na svět, ale vychovatelé a vychovatelky se na tuto službu dali dobrovolně.

Na letošním táboře jsme užili hodně zajímavého, hlavně sportu a pohybu, ke kterému patřila voda, koupání, závody na loďkách, nechyběli ani koně. Byli jsme v jeskyních, projeli jsme se vláčkem, byli jsme na zájezdu ve Vyškově v parku s brontosaury a v ZOO.

Pro nás, věřící, je nedělní bohoslužba povinností a tak jsme se také sháněli po této možnosti. Nedaleko od Svojanova je obec Maletín, jen asi 3 km. Tam ale pravidelné bohoslužby nejsou. V sobotu, hned po příjezdu si zjišťujeme situaci. Venku je 270 C, ale my jdeme statečně polní cestou k Maletínu. Ve vesnici nikdo neví, jestli nějaká mše svatá bude sloužena. Lidé nás posílají od domu k domu. Nakonec se paní kostelnice snaží dovolat panu děkanovi do Zábřehu. Pan děkan slibuje, že přijede. Zábřeh je vzdálen asi 15 km. V neděli v 15:00 hod. se nás schází asi 35, většinou turisté a sbor mladých, kteří mši svatou doprovází krásnými zpěvy. Čteme Slovo Boží a také mu nasloucháme a říkáme si, jak je to krásné, kde je přítomen kněz a Pán Ježíš. V žáru letního slunce se vracíme zpoceni 3 km zpět do tábora, ale je nám krásně. Osvěžená duše dodává energii do celého těla.

A tak mě napadá myšlenka, jak jsme my, měšťáci, někdy pohodlní. Do kostela to máme jen několik kroků, jsme důchodci, práce nás tolik nehoní a přesto nejdeme. Přitom mše svatá má tak úžasnou cenu. Nikdo jiný nám Boží Slovo nevyloží a nedoplní tak dobře a s takovým zápalem, jako naši kněží a přesto to mnohé nezajímá, netouží po tom. Čas nám rychle utíká, zvláště nám starším a brzy se ocitneme tváří tvář před Pánem. Co mu řekneme, jak vysvětlíme, že jsme za ním nespěchali i když jsme mohli. Kde jsme ten čas promarnili?

Emilie T. s rodinou

• 25.10 v 9. 00 hodin pravidelná ministrantská schůzka na faře, všichni ministranti jsou srdečně zváni.
• 25.10 v 19.00 hodin setkání starší mládeže (od 18 roků) na faře téma POVOLÁNÍ křesťana (manželství, kněžství, svobodný stav, nebo jinak?)
• 26.10. Kaplan Pavel Sandtner srdečně zvu všechny farníky na oslavu svých 30 tých narozenin. Začátek ve 14.00 hodin na faře ve stodole. Bude co jíst i pít…

Upozornění

• Dnes v 15.00 hod. setkání manželů na faře a v 18.00 hod. modlitba rodičů za děti.
• Ve středu odpadá hodina náboženství pro 3. ročník.
• Ve čtvrtek odpadá hodina náboženství pro 1. ročník.
• V pátek  od 14.00 hod. na faře setkání dětí z 1. – 5. třídy. Od 15.00 hod. setkání dětí na faře z 6. – 9. třídy.  Od  17.30 hod. tichá adorace před vystavenou NSO a od 18.30 hod. dětská mše svatá. 
• V sobotu v 9.00 hod. na faře ministrantská schůzka. V 19.00 hod. na faře setkání starší mládeže. Téma setkání: Povolání křesťana (manželství, zasvěcený život, svobodný stav).
• Na příští neděli připadá výroční oslava posvěcení farního kostela. Věřící v tento den může získat plnomocný odpustek, když se při návštěvě kostela zbožně pomodlí Otčenáš a Věřím v Boha. Od 14.00 hod. na faře oslava 30. narozenin pana kaplana     P. Pavla Sandtnera. Pan kaplan všechny srdečně zve.
• V sobotu 1.11. od 13.00 hod. ve sportovní hale se uskuteční vikariátní volejbalový turnaj. Zájemci se mohou hlásit do 25.10. u Aničky Henzlové. Podrobnější informace získáte na nástěnce u kostela.

Poděkování

• Děkujeme za péči o kostel, za úklid na faře a za vaše příspěvky do sbírky. Sbírka z této neděle je určena na misie.

BOHOSLUŽBY VE FARNOSTI PŘIBYSLAV

Upozornění

• Dnes v 15.00 hod. setkání žen na faře.

• V pátek od 14.00 hod. na faře setkání dětí z 1. – 5. třídy. Od 15.00 hod. setkání dětí na faře z 6. – 9. třídy. Od 17.30 hod. tichá adorace před vystavenou NSO a od 18.30 hod. dětská mše svatá. Od pátku do soboty se ve Věžnicích uskuteční taneční vikariátní setkání mládeže. Bližší informace zájemci získají na venkovní nástěnce.

• Příští neděle je dnem modliteb za misie. Sbírka z této neděle je určena na misie. Modlitbami a finančním darem můžeme podpořit misie. V 15.00 hod. setkání manželů na faře. V 18.00 modlitba manželů za děti.

Poděkování

• Děkujeme za péči o kostel, za úklid na faře a za vaše příspěvky do sbírky.
• Děkujeme dobrovolníkům za pomoc při opravě ohradní zdi kostela.

Bohoslužby ve farnosti Přibyslav

O uplynulém víkendu 3. až 5. října 2008 se uskutečnil osmý ročník hudebního festivalu Přibyslavské nocturno, který přibyslavská farnost pořádá pravidelně od roku 2001. Letošní ročník proběhl oproti předchozím létům o čtrnáct dní dříve, důvodem bylo teplejší počasí.

Páteční nocturno

Festival odstartoval ve farní stodole krátce po půl osmé večer vystoupením folkového dua Jir-Ka. Jiří Fryč a Kamila Novotná, jak se členové dua jmenují, během hodiny zahráli a zazpívali písničky ze své vlastní tvorby a přidali i několik písní převzatých

Následovalo vystoupení formace Pavel Helan a Kapela, která předvedla skvělou hudební show. V podání této hudební čtveřice zazněla krom jejich vlastních skladeb například i píseň Johnnyho Cashe, při které se tato legenda amerického country díky Pavlu Helanovi zhmotnila na jevišti. Vrcholem jejich vystoupení pak byla záverečná píseň Včelka Mája a věrná imitace Karla Gotta.

Jako třetí se představila skupina Hadry z těla, která zahrála svůj hradní folk-punk. Rychlý punkový rytmus rozhýbal do té doby poněkud ztuhlé publikum, a tak alespoň malá část přítomných využila prostor mezi diváky a pódiem pro tanec pogo, později i polku.

Závěr pátečního nocturna patřil funky undergroundové skupině Sodan´ton, jejichž koncert trval až daleko za půlnoc.

Sobotní nocturno

První část sobotního nocturna začala v 16 hodin na farním dvoře workshopem Škola gospelu. Přítomní návštěvníci se mohli v následujících dvou hodinách naučit pod vedením zpěváků a muzikantů z gospelového souboru ADD Gospel čtyři gospelové písně.

Večerní část sobotního programu začala v 19 hodin, letos výjimečně opět ve farní stodole. Jako první se představilo havlíčkobrodské trio TeaPacks, které se svým instrumentálním etno-jazzem sklidilo u publika značný úspěch. Neméně úspěšný byl i druhý vystupující soubor a to, již zmíněný, ADD Gospel. Rytmické melodie převážně anglických písní rozehřály snad všechny posluchače, zároveň jim však písně dávaly prostor k zamyšlení, možná i modlitbě. Na závěrečné čtyři skladby byli na pódium pozváni účastníci odpoledního workshopu, kteří tak společně se souborem Add Gospel mohli předvést své odpolední snažení.

Nedělní nocturno

Třídenní festival Přibyslavké nocturno 2008 zakončila již tradičně nedělní bohoslužba, kdy při druhé mši svaté zazpívalo přibyslavské sdružení pro starou hudbu La Via a přibyslavský Chrámový sbor.

Fotogalerie

Další fotografie naleznete na webu Nocturna a také ve fotogalerii autora.

[Ukázat prezentaci]

1 2 3 ►

V současné době stále čekáme na vyjádření Ministerstva kultury ČR, zda budou naše varhany zařazeny mezi národní kulturní památky. Další kroky (např. upřesnění data zahájení oprav nástroje) budeme moci uskutečnit až po obdržení konečného rozhodnutí.

Děkujeme všem dárcům a organizátorům, kteří se rozhodli věnovat výtěžek ze svých akcí na podporu tohoto projektu.

Rádi bychom poděkovali paní Matějíčkové a paní Kunstárové za uspořádání prodejní výstavy grafických listů akad. mal. Václava Matějíčka v prostorách KZM Přibyslav. Tuto výstavu můžete navštívit v prostorách Kurfürstova domu i během měsíce října.

Také bychom rádi poděkovali hlavní pořadatelce výstavy „Mladých amatérských výtvarníků a fotografů z Vysočiny“ s názvem „Mladí umělci čarují“, slečně Lence Bukovské, a všem, kteří zde své práce prezentují – jmenovitě: Lucii Farkové, Lukáši Králi, Ludmile Šejstalové a Lence Štukhejlové. Výstava probíhá v budově Kulturního domu v Přibyslavi do konce listopadu.

Závěrem bychom chtěli poděkovat zaměstnancům KZM Přibyslav za zaštítění těchto akcí.

Pozn.: Text zpracovali Karel Březina a Marie Zrzavá pro Přibyslavský občasník 10/2008 (č. 214), ročník XVIII, Přibyslav 2008.

Drazí farníci,
církev nás zvláště v měsíci říjnu vybízí k modlitbě růžence.

Starobylá legenda klade počátek této modlitby do 13. století a považuje za tvůrce růžencové pobožnosti svatého Dominika, kterému se měla zjevit Panna Maria a sama jej modlitbě růžence naučit. Když se Dominik dlouhý čas marně snažil potřít bludy panující v jižní Francii, odešel do lesní samoty, kde se po tři dny postil a vzýval ve svých modlitbách Bohorodičku. Když bděním a posty vyčerpán usnul, zjevila se mu Panna Maria a řekla mu: „Víš, synu můj, jakých prostředků užil Bůh, aby spasil lidské pokolení? Prvním bylo pozdravení, které mi přinesl anděl, pak následovalo požehnané narození a svatý život Ježíše Krista, potom jeho hořké umučení a smrt, posléze jeho slavné vzkříšení a nanebevstoupení. Tím byl svět vykoupen a nebe se otevřelo. Tato tajemství života a utrpení Kristova, spojená s Pozdravením andělským a Modlitbou Páně, jsou mým růžovým věncem. Ohlašuj jej odpadlíkům a všem hříšníkům, to bude počátek jejich obrácení.“ Podle této legendy svatý Dominik, poslušný pokynů Panny Marie, sestavil modlitbu růžence.

S velkým odstupem času nelze zjistit, nakolik se legenda zakládá na pravdě. S jistotou ale lze konstatovat, že při všech velkých zjeveních Panny Marie, která církev uznalá za pravdivá – Lurdy, La Saletta nebo Fatima – Panna Maria doporučuje rozjímavou modlitbu růžence.

Horlivým propagátorem pobožnosti svatého růžence v 19. století byl papež Lev XIII, který roku 1883 zasvětil Královně růžence celý měsíc říjen.

Přispěním papeže Pia X. se od roku 1913 slaví 7. října památka Panny Marie Růžencové. Původně se tento mariánský svátek nazýval Panny Marie Vítězné a připomínal slavné vítězství křesťanských vojsk nad Turky v námořní bitvě u Lepanta, která se odehrála 7. října 1571. V den válečného střetnutí se křesťané v Římě na prosbu papeže nepřetržitě modlili v chrámech svatý růženec. Na poděkování Panně Marii za vítězství, byl zaveden svátek Panny Marie Vítězné, který se slavil v den výročí bitvy.
Povzbuzují vás k modlitbě růžence v rodinách, v kostele, v kaplích!

Pastorační plán na měsíc říjen

• 3. – 5. října Přibyslavské nocturno
• 10. října farní biblická olympiáda
• 11. října brigáda na odvlhčení ohradní zdi od kostela
• 12. října setkání žen na faře
• 16. října biblická hodina
• 17. – 18. října vikariátní setkání mládeže ve Věžnicích
• 19. října setkání manželů na faře

P. Zdeněk Kubeš

Ohlédnutí za létem

Skončily prázdniny, pryč je doba dovolených, ale vzpomínky v nás ještě zůstaly. Chtěla bych se proto s Vámi podělit o několik hezkých zážitků z rehabilitačního tábora ve Svojanově u Moravské Třebové. Už mnoho roků jezdíme s Ústavem soc. péče z Bystrého – „Domov na zámku,“
V tomto ústavu pečují o více než sto chlapců, kteří potřebují zvláštní péči, pomoc, obsluhu či dozor. Za ta léta jsme poznali obětavé vychovatelky a vychovatele. Před těmito lidmi by člověk měl smeknout. Kdo má postižené dítě, ví co to je. Rodiče to dělají z lásky pro dítě, které přivedli na svět, ale vychovatelé a vychovatelky se na tuto službu dali dobrovolně.

Na letošním táboře jsme užili hodně zajímavého, hlavně sportu a pohybu, ke kterému patřila voda, koupání, závody na loďkách, nechyběli ani koně. Byli jsme v jeskyních, projeli jsme se vláčkem, byli jsme na zájezdu ve Vyškově v parku s brontosaury a v ZOO.

Pro nás, věřící, je nedělní bohoslužba povinností a tak jsme se také sháněli po této možnosti. Nedaleko od Svojanova je obec Maletín, jen asi 3 km. Tam ale pravidelné bohoslužby nejsou. V sobotu, hned po příjezdu si zjišťujeme situaci. Venku je 270 C, ale my jdeme statečně polní cestou k Maletínu. Ve vesnici nikdo neví, jestli nějaká mše svatá bude sloužena. Lidé nás posílají od domu k domu. Nakonec se paní kostelnice snaží dovolat panu děkanovi do Zábřehu. Pan děkan slibuje, že přijede. Zábřeh je vzdálen asi 15 km. V neděli v 15:00 hod. se nás schází asi 35, většinou turisté a sbor mladých, kteří mši svatou doprovází krásnými zpěvy. Čteme Slovo Boží a také mu nasloucháme a říkáme si, jak je to krásné, kde je přítomen kněz a Pán Ježíš. V žáru letního slunce se vracíme zpoceni 3 km zpět do tábora, ale je nám krásně. Osvěžená duše dodává energii do celého těla.

A tak mě napadá myšlenka, jak jsme my, měšťáci, někdy pohodlní. Do kostela to máme jen několik kroků, jsme důchodci, práce nás tolik nehoní a přesto nejdeme. Přitom mše svatá má tak úžasnou cenu. Nikdo jiný nám Boží Slovo nevyloží a nedoplní tak dobře a s takovým zápalem, jako naši kněží a přesto to mnohé nezajímá, netouží po tom. Čas nám rychle utíká, zvláště nám starším a brzy se ocitneme tváří tvář před Pánem. Co mu řekneme, jak vysvětlíme, že jsme za ním nespěchali i když jsme mohli. Kde jsme ten čas promarnili?

Emilie T. s rodinou

Přibyslavské slavnosti

Letos nejen začátek září, ale už konec srpna patřil v Přibyslavi různým slavnostem. Každý si mohl vybrat svou zálibu a pobavit se. Byl to sváteční čas pro celé město i v okolní obce. Krásné je, že lidé při tom nezapomínají ani na duševní osvěžení a na Pána Boha. Byla to setkání rodáků v České Jablonné a ve Dvorku s přítomností kněze, Božího slova a bohoslužby. Při MOTODĚNÍ na mši svaté pro drsné chlapy, řidiče těžkých motocyklů, bylo dojemné sledovat s jakou pokorou sami přinášeli obětní dary a přistupovali ke stolu Páně.
Slavnostním zakončením všech oslav byla veřejná mše svatá na náměstí v Přibyslavi v neděli 14. září. Léto už definitivně odešlo, na to nás upozornil ledový vítr, který se od rána proháněl po ulicích, ale při bohoslužbě se nás sluníčko snažilo zahřát, stejně jako krásná promluva pana faráře o kříži a lásce Pána Ježíše k nám. Ta dovršovala ten veliký dar veřejné bohoslužby, která byla sloužena za všechny lidi a rodiny farnosti, města a okolí. Bohoslužby se zúčastnili i lidé, kteří jinak do kostela nezajdou. Význam této spolupráce farnosti a radnice ocenil i starosta města na konci bohoslužby.

Emilie T.

UPŘÍMNÁ VYPRÁVĚNÍ POUTNÍKA SVÉMU DUCHOVNÍMU OTCI

Neustálá modlitba

Upřímná vyprávění poutníka svému duchovnímu otci jsou světovým bestsellerem duchovní literatury. Díky tomuto dílu anonymního ruského autora, které vzniklo v první polovině devatenáctého století, se západní křesťané seznámili s tzv. modlitbou Ježíšovou, kterou východní křesťané praktikují formou „modlitby srdce“.
„Bez přestání se modlete“ srov. 1 Sol 5,17 – tak nás vybízí Písmo svaté. Jak se však dá bez přestání modlit? To je otázka, kterou si klade „ruský Poutník“ v knize Upřímná vyprávění poutníka svému duchovnímu otci. Staří mniši nepokládali tento text za zbožné povzbuzení, ale za Boží přikázání. „Není nám předepsáno pracovat, bdít, neustále se postit“, říká Evagrius Pontský, „ale byl nám dán zákon modlit se bez ustání“. Apoštol Pavel vybízí: „ Na prvním místě žádám, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy, díkuvzdání za všechny lidi,…“ (1 Tim 2,1). Apoštol staví modlitbu před všechno ostatní. Je mnoho dobrých věcí, které se po křesťanu žádají, ale modlitba musí být přede všemi věcmi, protože bez ní nelze uskutečnit žádné jiné dobré dílo. Bez modlitby nelze najít cestu k Pánu, nelze pochopit pravdu, přibít na kříž tělesné vášně, osvítit srdce světlem Kristovým a spasitelně se s ním spojit.
Různé úkony zbožnosti mají svůj čas, ale modlitba nezná volno, bez modlitby nelze udělat nic dobrého a bez Evangelia se nelze naučit náležité modlitbě.

Jak tohoto Božího přikázání dosáhnout?

Neustálá vnitřní modlitba Ježíšova je nepřetržité, nikdy neustávající vzývání božského jména Ježíše Krista ústy, myslí a srdcem, při představě jeho stálé přítomnosti a prosba o jeho smilování při každé činnosti, na každém místě, v každém čase, dokonce i ve spánku. Vyjadřuje se těmito slovy: Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nade mnou (hříšným)! Kdo si tomuto vzývání navykne, bude zakoušet velikou útěchu a tak silnou potřebu stále se tuto modlitbu modlit, že bez ní nebude moci být a ona sama od sebe v něm bude prýštit. Nyní už chápeš, co je neustálá modlitba? Přinuť se stále to pronášet. Jestli v tom nějaký čas vytrváš, nade vší pochybnost se ti otevře vchod do srdce. Je to ověřeno zkušeností. Pro svět temnoty není nic strašnějšího než modlitba srdce a proto se tě bude snažit všemožně vyrušovat a odvrátit tě od modlitby. Poutník vyznává: „Tak jsem přivykl modlitbě, že když ji třeba na krátký čas přestanu konat, cítím, jakoby mně něco chybělo, jako bych něco ztratil. Začnu se modlit a hned v tu chvíli mi je lehko a příjemně. Vzývání jména Ježíše Krista mně na cestě obveselovalo a všichni lidé byli ke mně lepší, zdálo se, jako by mě milovali. Vše, co mě obklopovalo, mi připadalo okouzlující: stromy, tráva, ptáci, země, vzduch, světlo, vše jako by mi říkalo, že existuje pro člověka a dosvědčuje Boží lásku k člověku. A vše se modlí a opěvuje Boží slávu“. Objevit tajemství modlitby znamená zakoušet nebeskou slast již zde na zemi. Této milosti může dosáhnout ten, s prostotou a laskavostí srdce hledá Pána.

Vyprávění Poutníka o blahodárném působení Ježíšovy modlitby – první příběh

Tak jsem šel a bez přestání jsem opakoval slova modlitby: Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nade mnou hříšným. Po krátkém čase jsem pocítil, že modlitba sama od sebe začala přecházet do srdce. Srdce při svém pravidelném tlukotu začalo jakoby uvnitř sebe vyslovovat slova modlitby: 1.Pane 2. Ježíši 3. Kriste atd. Přestal jsem modlitbu vyslovovat ústy a poslouchal jsem, co říká srdce. Začal jsem v srdci a mysli pociťovat velkou lásku k Pánu Ježíši. Se slzami v očích jsem Mu začal děkovat, že ve své lásce poskytuje svým mým jménem mně, nehodnému a hříšnému tvoru, takovou útěchu. Ve svém nitru jsem pociťoval velikou radost ze vzývání jména Ježíše Krista a poznal jsem, co znamenají jeho slova : „Vždyť království Boží je mezi vámi“ (Lk 17,21).
Druhý den mi mnich přinesl Evangelia. Otevřel jsem je a říkám: „Nevezmu si je. Ničemu nerozumím. Nejsem zvyklý číst“. Mnich mě přesvědčoval, že v samých slovech Evangelia je blahodárná síla. Nevadí, že nerozumíš, jenom pilně čti. Jeden svatý řekl: I když Božím slovům nerozumíš, běsi rozumí, co čteš a třesou se. Ještě toto ti řeknu: Jan Zlatoústý píše, že místnost, v níž se uchovává Evangelium, zastrašuje ducha tmy a bývá nepřístupná jejich úkladům. K tomu následující příběh: Můj život se ubíral temnými cestami nemravnosti, nechal jsem se unášet světskými myšlenkami a ne cestou Kristovou. A snad bych i zahynul, kdyby mně nepomáhalo to, že jsem žil se svou zbožnou matkou a se sestrou. Jednou, když jsem e procházel po bulváru, seznámil jsem se s krásným mladým člověkem, který mi o sobě prozradil, že je Francouz, aprobovaný student, nedávno přišel z Paříže a hledá místo vychovatele. Jeho výtečné vzdělání mi velmi imponovalo, přijal jsem ho k sobě jako hosta a spřátelili jsme se. V průběhu dvou měsíců mě často navštěvoval, jindy jsme se spolu procházeli, flámovali, vyjížděli jsme do společnosti, samé nemravnosti. Jednou ke mně přišel s pozváním do jedné z výše zmíněných společností. Řekl jen několik slov a najednou mě začal prosit, abych s ním vyšel z mé pracovny, v které jsme seděli. To mi připadalo divné, řekl jsem mu, že jsem si už nejednou všiml jeho neochoty zůstávat v mé pracovně a zeptal jsem se ho, co je toho příčinou? On mi po různých výmluvách nakonec řekl: „Na poličce mezi knihami máš postavené Evangelium. Já si té knihy tak vážím, že je mi zatěžko mluvit v její přítomnosti o našich rozptýleních. Odnes ji odtud a budeme moci hovořit bez zábran. Ve své lehkomyslnosti jsem se nad jeho slovy pousmál, vzal jsem Evangelium z poličky a řekl jsem: „Sám si ho odnes do pokoje“. Jakmile jsem se ho dotknul Evangeliem, v ten okamžik se zachvěl a zmizel.
Ti, kdo se horlivě věnují modlitbě, jsou vystaveni zkouškám. Starec začal hovořit: Buď bdělý duchem a neklesej na mysli a vzpomeň na to, co řekl apoštol: „ …ten, který je ve vás, je větší než ten, který je ve světě“. Žádná zkouška není nad síly člověka, „…Bůh je věrný, nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát“ (1 Kor 10, 13). Někdy jsme pošpiněni a trpíme za ty, kterým jsme duchovně prospěli.

Vyprávění Poutníka o blahodárném působení Ježíšovy modlitby – čtvrtý příběh

Starec říkával, že protivenství proti modlitbě přicházejí ze dvou stran, z levé a z pravé. Totiž, když se nepříteli nepodaří odvrátit od modlitby neužitečnými myšlenkami a hříšnými úmysly, vyvolává v paměti poučné vzpomínky nebo vnuká krásné myšlenky, jen aby odvedl od modlitby, kterou nemůže strpět. A proto mě učil, abych během modlitby nepřijímal ani nejkrásnější duchovní myšlenky.
Sami před sebou utíkáme a pravdu zaměňujeme za bezcenné věci. Myslíme si: rád bych se věnoval duchovním věcem nebo modlitbě, ale starosti a péče o život mi k tomu nedopřejí čas. Ale co je důležitější a potřebnější – spása a věčný život duše nebo pomíjivý život o který se tolik staráme.
Podle vnitřního naladění duše poměřujeme podstatu věcí, to znamená, kdo jaký je, tak soudí i o jiných. Kdo dosáhl pravé modlitby a lásky, nemá rozlišování věcí, nerozlišuje spravedlivého od hříšníka, ale všechny miluje stejně a neodsuzuje je, jako Bůh nechává svítit slunce a sesílá déšť na poctivé i nepoctivé.
K duchovnímu posvěcení a k tomu, aby se někdo stal pozorným a vnitřním člověkem, je třeba vzít jakýkoli text Písma svatého a co nejdéle mu věnovat veškerou pozornost a rozjímat nad ním. A otevře se mu světlo poznání. Stejně je třeba postupovat i u modlitby. Chceš-li, aby byla čistá, pravá a přinášela útěchu, je třeba vybrat si nějakou krátkou, avšak silnou modlitbu a mnohokrát ji opakovat. Pak pocítíš chuť k modlitbě.

Vyprávění Poutníka o blahodárném působení Ježíšovy modlitby – pátý příběh

Bůh nepotřebuje naše hříšné modlitby, avšak z lásky k nám, má rád, když se modlíme. A není mu příjemná pouze svatá modlitba, kterou v nás působí sám Duch svatý. Ale je mu cenná i každá věc učiněná pro něho, každé předsevzetí, pohnutka a myšlenka zaměřená k jeho chvále. Za to všechno se Boží milosrdenství odměňuje štědře. Láska Boží odplácí dobrotu tisíckrát větší, nežli si lidské skutky zaslouží. Jan Zlatoústý to potvrzuje slovy: „Žádné dobro i sebemenší nebude spravedlivým Soudcem nepovšimnuto. Jsou-li hříchy sledovány s takovou důkladností, že jsme zodpovědní za slova, touhy i za myšlenky, tím spíše dobré skutky, jakkoli nepatrné, budou nám připočteny k dobru“.
Uvedu ti příklad. V besarabském klášteře byl starec-mnich dobrého života. Jednou na něho přišla zkouška – velmi se mu zachtělo ryby. A protože ji nemohl v klášteře dostat, chystal se jí koupit na tržišti. Dlouho bojoval s tou myšlenkou. Uvažoval, že mnich se má spokojit se společnou klášterní stravou. Nakonec nepřátelské lákání zvítězilo a on se vydal na tržnici. Vyšel z kláštera a v tom si všiml, že nemá v ruce růženec. Přemýšlel: Copak půjdu bez růžence jako voják bez meče? A chtěl se vrátit do kláštera. V tom růženec našel v kapse. Vzal jej, nasadil na ruku a pokračoval na tržiště. Když se přiblížil k tržišti, uviděl tam stát koně s vozem. Najednou se kůň něčeho polekal a dal se do běhu. Narazil do mnicha a srazil ho na zem. Příliš ho ale nezranil. Pár kroků od něho se ovšem vůz převrátil a rozletěl se na kousky. Rychle vstal a teprve teď se vylekal. Zůstal stát v úžasu nad tím, jak ho Bůh ochránil, neboť kdyby se vůz převrátil o vteřinku dříve, rozdrtil by ho. Dále o tom nepřemýšlel. Koupil rybu a vrátil se do kláštera, kde ji snědl. V noci měl sen, ve kterém se mu zjevil stařík, který mu řekl: „Poslouchej, já jsem ochránce tohoto kláštera a jdu ti vysvětlit, co se dnes stalo. Hleď, tvůj slabý zápas se smyslovým pokušením a lenost v sebeovládání dali příležitost nepříteli, aby pro tebe připravil zkázonosnou událost, které jsi byl svědkem. Ale tvůj anděl ochránce to vytušil, vnukl ti myšlenku k modlitbě, vzpomínku na růženec a že jsi vnuknutí přijal a jal ses hledat růženec, to ti zachránilo život. Vidíš lásku Boží k člověku a jeho štědrou odměnu za malé obrácení k němu“.
Skutečně nekonečná je láska Boží k nám hříšným. Není podivuhodné, že pro takovou malou věc, pro to, že vytáhl růženec z kapsy, navlékl si jej na ruku a jedenkrát vyslovil jméno Boží, pro takovou maličkost byl dán člověku život.
Vytáhl knihu z kapsy a začal číst krásný příběh o jakémsi zbožném Agathonovi, který byl od dětství veden zbožnými rodiči, aby každý den před ikonou Matky Boží recitoval modlitbu Zdrávas Maria. To vykonával každodenně. Potom když dospěl, začal žít sám podle sebe, zabýval se světskými věcmi a jen zřídka odříkával tu modlitbu až s ní úplně přestal. Jeden večer přijal na nocleh poutníka, který měl vidění, aby šel k Agethonovi a vytkl mu, že se přestal modlit k Matce Boží. Agathon uváděl jako příčinu toho, že se přestal modlit, že neviděl z modlitby žádný žitek. Tehdy mu poustevník řekl: Vzpomeň si, ty slepý a nevděčný, kolikrát ti ta modlitba pomohla a zachránila tě. Vzpomeň si, jak si byl v dětství zachráněn před utonutím! Vzpomeň, jak nakažlivá epidemie přivedla mnohé sousedy do hrobu a ty jsi zůstal zdráv! Vzpomeň, jak jste s kamarádem spadli z vozu, jak on si polámal nohy a tobě se nic nestalo! A ještě mnohé připomněl Agathonovi a nakonec řekl: věz, že všechny tyto nehody byly od tebe odvráceny z přízně Přesvaté Bohorodičky za krátkou modlitbu, kterou jsi každodenně přednášel. Pokračuj dále a nepřestávej tou modlitbou oslavovat Nebeskou Královnu a ona tě neopustí.
Nevím, jestli je má modlitby Bohu milá, neboť když se pomodlím, pociťuji někdy velkou radost, lehkost a uklidnění, sám nevím proč. Jindy pociťuji tíži, stesk a malomyslnost. Ale i tak se chci modlit až do smrti. Nezneklidňuj se, vše je Bohu milé a vše vede ke spáse. Ať už je následkem modlitby lehkost nebo tíha, vše je dobré, říkají svatí Otcové. Žádná modlitba se před Bohem neztratí. Lehkost, teplo a sladkost ukazují, že Bůh za modlitbu odměňuje a utěšuje. A tíže, chmury, únava znamenají, že Bůh očišťuje a posiluje duši a skrze užitečné trápení ji vede ke spáse.

Pokračování příště

Bohoslužby ve farnosti Přibyslav v měsíci říjnu 2008.

Změna bohoslužeb vyhrazena.

Upozornění

• V pátek od 14.00 hod. na faře setkání dětí z 1. – 5. třídy. Od 15.00 hod. setkání dětí na faře z 6. – 9. třídy. Od 17.30 hod. svátost smíření a od 18.30 hod. dětská mše svatá. Po mši svaté na faře se uskuteční farní biblická olympiáda. Nejlepší budou odměněni. Přijďte si zasoutěžit ve znalostech Bible.
• V sobotu v 8.00 hod. brigáda na odvlhčení ohradní zdi před kostelem. Prosíme dobrovolníky o pomoc.
• Ve dnech 17.-18.10. se ve Věžnicích uskuteční taneční vikariátní setkání mládeže. Zájemci získají bližší informace na venkovní nástěnce, včetně té, že se mají přihlásit do 12.10. u Aničky Henzlové.
• Předplatitelé si v zákristii mohou vyzvednout nové číslo IKD.
• Během měsíce října budou ke koupi farní stolní kalendáře.

Poděkování

• Děkujeme za péči o kostel, za úklid na faře a za vaše příspěvky do sbírky.
• Děkujeme dobrovolníkům za přípravu a organizaci hudebního festivalu Přibyslavské nocturno 2008.
• Děkujeme za dar 3000 Kč určený na potřeby farnosti.

Bohoslužby

SLAVNOST SVATÉHO VÁCLAVA

Upozornění

Ve čtvrtek po mši sv. adorace za nová kněžská a zasvěcená povolání. V 19.30 hod. na faře biblická hodina.
V pátek kněz navštíví nemocné. Od 14.00 hod. na faře setkání dětí z 1. – 5. třídy. Od 15.00 hod. setkání dětí na faře z 6. – 9. třídy. Od 17.30 hod. svátost smíření a od 18.30 hod. dětská mše svatá. V 19.30 hod. ve farní stodole začíná Přibyslavské nocturno 2008. Srdečně zvou pořadatelé. Bližší informace získáte na plakátech nebo v Přibyslavském občasníku.
Zvláště v měsíci říjnu nás církev vybízí k modlitbě růžence. Pamatujme na tuto krásnou modlitbu v rodinách, v kostele, v kaplích.

Poděkování

Děkujeme za péči o kostel, za úklid na faře a za vaše příspěvky do sbírky

BOHOSLUŽBY VE FARNOSTI PŘIBYSLAV