Milí farníci,

v měsíci březnu si připomeneme svatého Josefa, snoubence Panny Marie. Pro náš náboženský život jsou důležité vzory, kterými se můžeme inspirovat. Kromě našeho Pána Ježíše Krista a Panny Marie jsou to Boží svatí, kteří nám jsou něčím blízcí. V pátek 19. března oslavíme tesaře Josefa, který byl s Pannou Marii Ježíšovi ze všech lidí nejblíže. Josef byl zajisté vzorným příkladem k následování pro Ježíše. Josef byl člověkem stojícím oběma nohama na zemi, ale s myslí pozdviženou k Bohu. Čím tesař z Hazareia může být pro nás inspirující?

Ježíš Kristus je Syn živého Boha, narozený z Panny Marie. Josef se prototypem věřícího člověka. Vidíme v jeho rozhodování pochybnosti, které vyplývají z toho, že to co nastává, přesahuje všechny jeho představy. Josef je odkázán na víru v Boží Slovo. Rozhodnutí je ponecháno na jeho odpovědnosti. Josef pomýšlí na to, že se diskrétně stáhne. Ale anděl ho povzbuzuje, aby Matku i Syna přijal. Tomu, který není jeho syn, má dát jméno. Ten, který není jeho syn, očekává od Josefa „ano“, aby se mohl stát jeho synem. Josef se tak stává tím, který slyší Slovo a uskutečňuje ho.

Josef znamená: „Ať Bůh přidá!“ to je tajemné jméno každého člověka, který je konečný, ale přitom touží po nekonečnu. Je otevřený tomu, co ho přesahuje a co jediné ho může naplnit. Člověk je k touze po nekonečnu stvořen: „Stvořil si nás pro sebe, Pane, a nepokojné je naše srdce, dokud nespočine v tobě“ (sv. Augustin).

Josef nemá s narozením Ježíše nic společného, protože evangelista Matouš zdůrazňuje, že Panna Mana počala dítě, dříve než začala s Josefem bydlet. Josef je zde proto, aby přijal tu, která mu má předat Boží dar. Protože Josef ví, že ten dar mu nepřísluší, je v pokušení se stáhnout. Lásku si nikdo a nikdy nezaslouží. Láska za něco je „prostitucí“. Láska je vždy spojena s pokorou, s vědomím, že je nezasloužená, protože se nám v ní daruje někdo druhý.

Josef se rozhodne Marii propustit. Činí tak tváří v tvář Božímu tajemství. Nechce ji ale přitom vystavit veřejnému pohoršení. Nicméně není se svými argumenty spokojený. V neklidném spánku přemítá. Když už člověk neví kudy kam, přichází Bůh s řešením. Josefovi se ve snu zjevil anděl Páně. Spravedlivý, který má čisté srdce, má sny Boží, které odhalují pravdu a vybízejí k její realizaci. Josef je ve snu vyzván, aby přijal dar a to v naprosté svobodě. „Neboj se…“ První slova, které člověk řekl Bohu, byla: „Bál jsem se“ (Gn 3,10). A proto „Neboj se“ jsou první slova, kterými se Pán obraci na člověka, když se mu zjevuje.

Jako u Marie, tak i u Joseia byla pokora jeho největší ctností. Byl si vědom toho, že plní roli zástupce věčného Otce. Poroučení činí hluboce duchovní lidi pokornějšími, než poslouchání. Pokora svatého Josefa byla živena tím, že měl poroučet Ježíši. Postupně jak Ježíš dospíval, Josef ustupuje do pozadí. Zemřel dříve, než mohl zaslechnout Ježíšova kázání nebo vidět jeho zázraky.

Základem Josefovi zbožnosti byla jako u Marie pokora. Celý jeho život byl zaměřen k dobru druhých. A v tom je jeho nadčasový odkaz. Byl vyvolen za hlavu svaté rodiny, snoubence Matky Boží, pěstouna Božího Syna a přesto se v životě choval jako Boží nástroj a sluha. Vždy tichý a spoléhající se na Boha.

Svatý Josef je jedinečný obraz nebeského Otce. Tak se nám jeví ze stránek Písma svatého. Je to vzácný přiklad k následování a to nejen v postní době.

P. Zdeněk Kubeš

Pastorační plán na měsíc březen

• 5.3. křížová cesta mužů
• 7.3. křížová cesta
• 11.3. biblická hodina
• 12.3. křížová cesta dětí
  zasedání pastorační a ekonomické rady

• 14.3. křížová cesta

setkání žen na faře

• 19.3. křížová cesta ministrantů
• 20.3. jarní úklid kostela
• 21.3. setkání manželů na faře
  křížová cesta rodičů za děti
• 25.3. biblická hodina
• 26.3. křížová cesta mládeže
• 27.3. svátost smíření pro farnost
  diecézní setkání mládeže
• 28.3. křížová cesta

V souvislosti se svým odchodem z královéhradecké diecéze do arcidiecéze pražské biskup Mons. Dominika Duky prosí o modlitby za sílu a dary Ducha Svatého pro jeho nové poslání. Se stejnou naléhavostí vyzývá k modlitbám za jeho nástupce ve službě diecézního biskupa v Hradci Králové.

P. Zdeněk Kubeš

Dětský maškarní ples

Na sobotní odpoledne 6. února se těšily nejen malé děti, ale i dospělí, kteří byli zvědaví na první dětský karneval na faře. Farní sál přivítal princezny, kovboje, indiány, vodníky, Karkulky a další postavy, kterým dali ožít holčičky a kluci společně s rodiči, kteří se postarali o opravdu nápadité masky. Již na chodbě na nás dýchl známý duch farních akcí provázený napečenými dobrotami, které byly již připravené na stolech a čekaly na zakousnutí. Ve vyzdobeném sále vyhrával pan Sejkora ze Žižkova Pole, který všem přítomným během celého bálu dokazoval, že zná snad všechny písničky, které se líbí dětem a na které se dobře tančí. Děti se náramně bavily, tančily, ochutnávaly připravené občerstvení a zároveň měly možnost prožít se svými kamarády pěkné odpoledne. Pan farář se celou dobu karnevalu účastnil ( i když neměl žádnou masku), pronesl zahajovací řeč a na konci losoval 5 výherců, kteří odcházeli se sladkými cenami, které věnovaly do tomboly některé maminky.

Tímto bych ráda poděkovala všem, kdo se podílel na organizaci karnevalu, zvláště T. Durčákové a H. Vlčkové, které nápad uspořádání karnevalu na faře zrealizovaly.
Doufám, že se letošním karnevalem založila nová masopustní tradice pro děti. Už se všichni těšíme, že se sejdeme příští rok!

Jana Kamarádova