Velikonoční zamyšlení

Stojíme na prahu Velikonoc. Květnou nedělí vstupujeme do Svatého týdne. Průvodem s ratolestmi, který je součástí liturgie Květné neděle, si připomínáme Kristův slavný vjezd do Jeruzaléma, kdy jásající dav volal Hosana Synu Davidovu. Mnozí v něm vidí slíbeného osvoboditele Izraele. Postojem i slovy mu vyjadřují důvěru. Pak ale nastane zlom. Při bohoslužbě slova se čtou pašije. A najednou si uvědomujeme, jak jsou postoje lidí nestálé. Ti, kteří volali Hosana Synu Davidovu, nyní volají Ukřižuj. Musíme si pravdivě přiznat, že stejně jako Ježíšovi současníci i my jsme schopni přejít od Hosana k Ukřižuj. Také učedníci, kteří s Ježíšem nadšeně vstupovali do Jeruzaléma, najednou mění svůj postoj a Ježíše opouštějí. Dotýkali se Slova života, dívali se do jeho očí a přesto nic nepochopili – dokonce Ježíše opustili. Jak bychom si mohli namlouvat, že právě my, zůstaneme věrní. Ježíš pije pohár samoty, zrady a utrpení. A přece tento příběh nekončí zapečetěním hrobu, do kterého Ježíše uložili.

Svatý týden je zarámován do dvojího Kristova triumfu. Na Květnou neděli je to triumf světský, okázalý a všem viditelný, ale zároveň pomíjivý. O týden později si připomeneme triumf druhý,nenápadný, mnohým skrytý a přesto trvalý. Děje se beze svědků a bez provolávání slávy. Pouze noc směla znát hodinu, kdy Pán vstal z hrobu. Není žádného vnějšího důkazu, který by nutil lidi této velikonoční zvěsti uvěřit. Avšak ti, kteří uvěřili, ví, že tato událost se netýká pouze Krista, ale že je rozhodující událostí v dějinách lidského rodu. A mezi těmito dvěma nedělemi se znovu otvírá příběh který je alfou i omegou naší víry. Co to znamená uvěřit velikonočnímu příběhu. Znamená to pochopit, že my sami jsme součástí tohoto příběhu. Že vyprávění o velikonočních událostech nejsou pouze historickou záležitostí, ale že mají dopad i pro náš život. To že my sami jsme součástí tohoto příběhu, je důvod, proč každý rok znovu slavíme Velikonoce. Stále a stále je třeba pohlížet na život skrze velikonoční události. Pokusme se letos vstoupit do dramatu Velikonoc se všemi osobními dramaty nebo dramaty, které se dějí kolem nás. Jedině u paty kříže v nás může víra vyzrát. Vyzrálou víru nezbytně potřebujeme, abychom dokázali přehodnotit všechno to, co děláme ze zvyku a mohli tak proměnit šeď našeho každodenního života v nádherné zjevení Božího království, které je přítomno mezi námi.

P. Zdeněk Kubeš

Pastorační plán na měsíc duben

  • 1.4. symbolická poslední večeře
  • 4.4. 2.4. křížová cesta a velkopáteční obřady
  • 2. – 3.4. adorace u Božího hrobu
  • 3.4. vigilie
  • 15.4. biblická hodina
  • 16.4. přednáška o nových formách duchovního života
  • 17.4. diecézní setkání ministrantů
  • 17.4. brigáda na opravu hospodářských budov
  • 18.4. setkání manželů na faře a modlitba rodičů za děti
  • 24.4. brigáda na opravu hospodářských budov
  • 29.4. biblická hodina na faře

0 kněžství

Kdo je kněz? – Člověk, který stojí na místě Boha. Člověk, kterému byly svěřeny všechny Boží pravomoce.

Náš Pán říká knéžím: „Jako Otec poslal mě, tak i já posílám vás.“

„Na nebi i na zemi mi byla dána veškerá moc, jděte tedy a učte všechny národy…“

„Kdo vás poslouchá, mě poslouchá. Kdo vás odmítne, mne odmítne.“

Když kněz odpouští hříchy, neříká: „Bůh ti odpouští ,“ ale říká: „uděluji ti rozhřešení.“

Kdo ukládá eucharistii do svatostánku? – Kněz.

Kdo přináší Vaší duši vstup do života? – Kněz.

Kdo připravuje Vaší duši na věčnost, aby mohla předstoupit před Boha? -Kněz.

Může vám Panna Maria nebo andělé dát rozhřešení? – Ne! ale každý kněz ano. Každý kněz je mocí Boži skutečně něco mimořádného. Po Bohu je kněz vším. Nechte farnost třeba 20 let bez kněze a lidé se začnou klanět zvířatům. Až v nebi budeme schopni pochopit radost, kterou přináší každé sloužení mše svaté.

Kněz musí být vždy zahalen Duchem svatým, tak jako je jeho tělo zahaleno do kněžského roucha. Nikdy nemluvte o knězi špatně!

I nám rodiče kladli na srdce, že máme kněze ctít, milovat a Pánu Bohu děkovat za ně. Učí nás a vedou na cestě za Kristem.

Pro FL pnpravil a Emilie T. (Z knihy Svědek Boží lásky – životopis Jana Maria Vianneye.)

KNĚZ

Jan Filip

Zem plná viny v bolesti se chvěje,
na čele plá jí hříchu znamení –
a hle, tam přival milosti se leje,
jenž v zdroji tajemném se prameni.

Jak Mojžíš vyved z hory vodu kdysi,
by žízeň lidu v poušti uhasil,
dlaň vůdce žehná, mrtvé k žití křísí
a vede duše tam, kde čeká cíl.

Ó, posvátné jsou čisté rety jeho,
jež Boha s nebe na zem volají,
když u oltáře stojí bělostného
a svatá slova ústa šeptají.

Bůh vyvýšil ho mocí nad anděla,
sám do jeho se klade náručí,
pokrmem svatým Krve Své i Těla
všem z jeho ruky život zaručí.

Když hřích a skvrna srdce lidské tíží,
on slovem božským viny odpouští
a duše šťastná k Pánu se zas blíži,
by nezhynula v trní na poušti.

Útěcha smutným, útočiště slabým
a jistá pomoc srdcím zraněným,
smíření zloby, posílaje chabým
a v boji světa k smrti znaveným.

K ovečce v hloží s úsměvem se sklání
jak Pastýř dobrý, jež má stádo rád,
s úsměvem snáší nevděk i pohrdání,
odpustí křivdu třeba tisíckrát.

Když svět zná hněv, on lásku má v svém zraku,
když spílají, dlaň s žehnáním k nim vznes’
vždy stojí pevně v bouři blesků,mraků
jak skála v moři, pravý Kristův kněz.

Zem plná viny v bolesti se chvěje,
na čele plá ji hříchu znamení,
do noci hrůzy, do tmy beznaděje
zdroj milostí se z kněze pramení.

To byly bály.

Na kabelovce jsme viděli několik plesů, které byly nedávno pořádány. Pěkné byly! S vkusným předtančením v Žižkově Poli i před plesem městským. Opravdu plesové, včetně hudby. Vyprávěla jsem dětem, jak to bylo dříve.

Od Vánoc do Masopustu bylo přece jen trochu oddechu. Když napadl sníh, bylo dobře nejen pro přírodu, protože si pole odpočívaly jako pod peřinou, ale i pro lidi. I oni si potřebovali odpočinout. Práce byla jen ta nejnutnější kolem poklizení dobytka, někdy se ještě mlátilo to, co bylo svezené ve stodole, ženy dělávaly povřísla z ručně vymlácené žitné slámy, aby byly připravené na vázání ječmene a ovsa o příštích žní. A chlapi většinou opravovali porouchané nářadí, nebo dělali březová košťata, nebo taky nic.

Večer přicházel brzy a tak i děti se po návratu z klouzačky rády hřály u kamen. A všelicos vzbudilo jejich pozornost. I Když se to týkalo jen dospělých. Bude bál! Hasičskej. I mysliveckej a třeba taky obecní! No, musí se to stihnout do postu, jak říkali dospělí. Potom bylo vidět jednou odpoledne, jak chodí od chalupy k chalupě dva hasiči. Měli uniformy a kabelu a pěkně jim to slušelo ve svátečním. Roznášeli pozvánky a vstupenky na bál. My děti jsme byly moc rády, když tatínek vstupenky koupil. „Naši půdou do bálu,“ chlubily jsme se. Ale to říkali všichni a maminka třeba řekla, že to nemusí být jistý, že půjdou. Bylo nám to divný, proč tedy kupovali vstupenky? Tak nám tatínek vysvětlil, že hasičům se musí dát vydělat, protože jsou velice důležití. Chrání nás, kdyby náhodou hořelo. „Nikdy člověk neví, kdy je bude potřebovat. Červenej kohout se může objevit třeba v zimě. Hodně se topí a jiskra z komína zaletí do sena a je to hned. V létě zase jsou bouřky a kdo ví, kam Boží posel dopadne.“

Nakonec naši přece jen do bálu šli a je to zvláštní, snad jsme to více prožívaly my děti. Všechno se udělalo dřív než jindy, vydrhnutá podlaha i pečený buchty, taky tatínek šel poklízet dřív a dokonce babička řekla mamince, že za ní podojí, aby se mohli brzy vypravit.

Tak jsme byly i my brzy vykoupaný a už jsme jen z postele sledovaly, jak se maminka s tatínkem vypravují do bálu. Dodnes je vidím! Nejdříve se tatínek oholil, břitvou, a opatrně, aby se nepořezal, Teprve potom maminka donesla nažehlenou bílou košili, kravatu a vykartáčované černé šaty. Myslím, že to byly stejné, ve kterých se kdysi ženil. A na mamince jsme mohli oči nechat, jak se nám líbila. Vždyť si brala „bálové šaty,“ které jsem ve skříni tolik obdivovala. Myslím, že víc než dvoje neměla a stačily jí na všechny bály. Ach, ty naše maminky skromné. Než rodiče odešli, přikázali nám, ať koukáme spát a nezlobíme, že nám něco přinesou. A taky jo! Ráno byla na stole krabička a v ní zákusky, které se na bále prodávaly. To byla dobrota! Pak jsme dychtivě poslouchaly co maminka vyprávěla babičce. Kdo měl sólo, jak ji všichni sousedé provedli, (což tatínek musel oplácet i když nerad tancoval), s kým šli na štamprli a jak hezky hráli. Taky byla loterie a kdo vyhrál. Ale nebyli žádní sponzoři a ceny byly skromné. Vyhlášená kuchařka (která většinou pekla i na svatby) upekla dva – tři dorty, bábovku s panenkou, řezník dal párky, někdo třeba pytel brambor, králíka či párek holubů. To jsme se smáli, že to je „dar nedar,“ beztak se holubi vrátí zpátky domů. No a my jsme poslouchaly s vykulenýma očima. Nás tehdy těšilo, že se tatínek s maminkou taky bavili. A přáli jsme si, aby zase šli na každý další bál. Bály tehdy měly úroveň a důstojnost. To nebyla obyčejná tancovačka! Když jsem viděla film „Hoří má panenko,“ tak mi připadalo, že je to zesměšňování venkovských lidí. Přesto film dostal cenu.

Marie Voralová

Bohoslužby ve farnosti Přibyslav v měsíci dubnu 2009.

29.3. 7:30 Za Josefa Strašila, rodiče a bratry
30.3. 18:00 Za rodiče Flesarovy a tři syny
31.3. 7:30
18:00
Za Josefa Henzla a rodiče
VESNICE
1.4. 18:00 Na poděkováni za dar eucharistie a svátostného kněžství
2.4. 18:00 Velkopátečnl obřady
3.4. 20:00 Za farnost
4.4 8.00
9.30
Za Romana Podrázského a rodiče
Za Františka a Ludmilu Hoclmanovy, oba rody a d. v oč
5.4. 8:00
9:30
11:00
Za rodiče Beranovy, vnuka Josefa a duše v očistci
Za rod Prokešů, Hyblbauerů a Němců
ŽIŽKOVO POLE
6.4. 18:30 MŠE SVATÁ NENÍ
7.4 7:30
18:30
MŠE SVATÁ NENÍ
VESNICE – MŠE SVATÁ NENÍ
8.4. 18:30 Za rodiče Křížový, syna Václava a jeho manželku
9.4. 18:00 Za Magdalenu Krčálovou, dva manžely, jejich rody a d v o
10.4 7:00 Za rodinu PospÍchalovu a Kubátovu
11.4. 8:00
9:30
11:00
Za rodinu Doležalovu a Josefa Landsmana
Za rodiče Štefovy, oboje rodiče, sourozence a duše v oč.
ŽIŽKOVO POLE
12.4. 7:30 Za rodiče Močubovy, syna Františka a oboje rodiče
13.4. 18:30 Za rodinu Koudelkovu
14.4. 7:30
18:30
Za rodiče Halíkovy a Lupoméřických, za manžela Vladislava Halílka a vnuka
VESNICE
15.4. 18:30 Za rodiče Zadákovy, syna a oba rody
16.4. 18:30 Za Vlastu a Jaroslava Mášovy, jejich rody a duše v oč.í
17.4. 7:00 Za rodiče a syna
18.4. 8:00
9:30
11:30
Za Marii Syberovou, manžela, rodiče a sourozence
Za farnost
STŘÍBRNÉ HORY
19.4. 7:30 Za rodinu Kubíčkovu
20.4. 18:30 Za Václava Zábranu, ten rod a duše v očistci
21.4. 7:30
18:30
Za rodiče Šrámkovy a syna Josefa
VESNICE
22.4. 18:30 Za Simonu Přibylovou a zemřelé kamarády
23.4. 18:30 Na poděkování za 50 let společného života
24.4. 7:00 Za pěstouna Františka, jeho rodiče a duše v očistci
25.4. 8:00
9:30
18:30
Za Antonína Doláka, rodiče a sestru
Za Františka Bořila a duše v očistci
Za farnost
26.4. 7:30 Za Jaroslava Krejsku, rodiče a sourozence
27.4. 18:30 Za Miloslava Svobodu, rodiče a bratra
28.4. 7:30
18:30
Za rodiče Vellmovy, děti a rodiče z oboji strany
VESNICE
29.4. 18:30 Za rodiče Rázlovy a syna
30.4. 18:30 Za Stanislava Vence a rodiče
1.5. 7:00 Za Františka Filipa, manželku, rodiče a sourozence
2.5. 8:00
9:30
11:00
Za, oběti válečných konfliktů
Za farnost
ŽIŽKOVO POLE

Změna bohoslužeb vyhrazena.

0 comments

Odpovědět