Dali mu jméno Ježíš

Ježíš je představen v chrámě.  Naplňuje se čas, který označuje přechod od zaslíbení k naplnění. Zákon, chrám a proroctví jsou tři podoby toho, který měl přijít. On je vtělené Boží Slovo, Boží Sláva a Boží tvář. Jeho první příchod do Jeruzaléma vyznačuje práh přechodu od řádu očekávání k řádu naplnění.

Ježíšův prostý příchod do chrámu, kterým se naplňuje Zákon, je třeba vnímat s hrozivými starozákonními vizemi o hrozivém definitivním příchodu Pána.

Od této chvíle můžeme Boha oslovovat jménem, protože jméno přijal. Simeon v moci Ducha poznává Pána a může v pokoji zemřít, protože strach ze smrti je přemožen poznáním Pána života a smrti.

Boha nikdo nikdy neviděl. Nikdo ho nepoznal, tím méně ho mohl nazvat jménem. My nyní můžeme oslovit Boha jménem, protože byl počat jako člověk. Jaký je to zvrat, že můžeme dát jméno tomu, který dává jména všemu, že můžeme jménem volat na toho, který z nicoty povolává vše a působí, že věci jsou. Když oslovuji nějakého člověka jménem, znamená to, že on existuje pro mě a já pro něho. Přeneseně můžeme říct, že když Boha oslovuji jménem, jsem zde pro něho a on je zde pro mne. Tak začíná nová forma dialogu mezi člověkem a Bohem.

Jméno Ježíš znamená „Bůh zachraňuje“. Člověk, který je ztracen, poznává Boha jako toho, který ho zachraňuje. Tento Bůh, který naháněl strach, může být nazýván jménem, zvláště pak v beznadějné situaci, protože je Spasitelem.

Také Bůh se raduje z toho, že ho člověk volá jménem. Ten, který je láska, se raduje z toho, že je oslovován jménem od toho, kterého miluje.

Pán přichází do svého domu. Přichází jako slabé dítě, ne jako soudce, který soudí všechny, kteří překračují Zákon. On přichází odpykat náš trest.

O svátku Uvedení Páně do Chrámu žehnáme zapálené svíce. Jestliže zažíháme plamen svíce, ukazujeme tím na Boží světlo, které k nám přichází a od něhož pochází všechno světlo. Světlo, které k nám od Boha přichází, zahání ty nejtemnější temnoty a vše osvěcuje hojností věčného světla.

Panna Marie, Matka Boží, přinášející do chrámu v náručí „Věčné světlo“, přichází na pomoc všem, kteří žijí v temnotách, aby jim nabídla světlo vyvádějící ze všech temnot.

Vždyť opravdu „světlo přišlo na svět“, aby ho osvítilo, opravdu nás navštívil ten, „který vychází z výsosti“. To je tajemství, které si připomínáme se svícemi v rukou, abychom tak naznačili, že nám zazářilo světlo, které „osvěcuje každého člověka přicházejícího na tento svět“.

Nikdo ať nezůstane neosvícený tímto božským světlem. Nikdo ať nesetrvá v temnotě. Se Simeonem se společně radujme z Původce a Otce světla.

P. Zdeněk Kubeš

Únorový výtisk ke stažení

FL_2015-02 ve formátu pdf – k vytištění

 

1 comment

Odpovědět