Milí farníci,
měsíc září k nám hovoří nejenom krásou přírody, ale také říká, že nám začala škola. V druhé polovině srpna jsem navštívil Základní školu Přibyslav a s vedením školy domluvil základní rámec výuky náboženství v nastávajícím školním roce. Při návštěvě školy jsem poprosil vedení školy, aby rodičům prvňáčků byly předány přihlášky na výuku náboženství a knížečky Bůh mluví ke svým dětem. Rodiče dětí z ostatních ročníků si přihlášku vyzvednou v zákristii nebo na faře. Jednotlivé ročníky budou mít hodiny náboženství následovně:

  1. ročník – čtvrtek 11.40 – 12.25
  2. ročník – pondělí 11.40 – 12.25
  3. ročník – středa 12.35 – 13.20
  4. ročník – čtvrtek 12.35 – 13.20
  5. ročník – pondělí 12.35 – 13.20
  6. ročník – pondělí 14.15 – 15.00
  7. ročník – pondělí 14.15 – 15.00
  8. ročník – čtvrtek 15.05 – 15.50
  9. ročník – čtvrtek 15.05 – 15.50

Vzhledem k počtu dětí a vyučovacímu plánu může dojít ke změnám!

Výuka náboženství začne v pondělí 8. Září.

Školní rok 2008/09 začneme společně ve farním kostele 5.září při mši svaté s Veni Sancte. Výuka náboženství začne od 8.září. V průběhu měsíce září děti obdrží pomůcky potřebné pro výuku náboženství. Prosím rodiče, aby věnovali patřičnou pozornost výchově svých dětí v oblasti víry. Myslím, že výuka náboženství tomu může napomoci. Přeji všem, kteří se budou podílet na vzdělání a výchově dětí elán, odvahu a radost.

Pastorační plán na měsíc září je bohatý. Z nabídky upozorňuji na farní zájezd a svědectví Jana Málka o celosvětovém setkání mládeže. Farní zájezd zahrnuje prohlídku kláštera, kostela a slavení mše svaté v Tišnově – Porta Coeli. Dále návštěvu soukromého vinného sklípku ve Velkých Pavlovicích. Odjezd z Přibyslavi v sobotu 20. září v 8.00 hod.

V pátek 26. září se o své zážitky podělí přímý účastník celosvětového setkání mládeže v Sydney Jan Málek. Vyprávění bude doprovázeno bohatým obrazovým materiálem.

Pastorační plán na měsíc září

  • 5. září mše svatá na začátek školního roku
  • 8. září zahájení výuky náboženství
  • 14. září mše svatá na náměstí
  • 19. září pracovní zasedání pastorační rady farnosti
  • 20.září farní zájezd do Tišnova (Potra Coeli) a vinného sklípku
  • 26. září svědectví Jana Málka o celosvětovém setkání mládeže

P. Zdeněk Kubeš

Pozvánka na výstavu

Výstava obrazů a grafických listů akad. mal. Václava Matějíčka
(*1941 – †2002)

Uzavřené dílo akademického malíře Václava Matějíčka, který se věnoval převážně figurální malbě a různým grafickým technikám.

Zahájení výstavy proběhne dne 11.září v 17.00 hodin
ve výstavní síni Kurfürstova domu.

Výtěžek z prodeje grafických listů bude věnován na opravu varhan v kostele Narození sv.Jana Křtitele v Přibyslavi.

MODLIT SE SLOVO BOŽÍ

Církev měla vždy v úctě Boží slovo jako samo tělo Páně, vždyť – především v posvátné liturgii – nepřestává brát a podávat věřícím chléb života ze stolu jak Božího slova, tak Kristova těla. Vždy měla a má Písmo svaté spolu s posvátnou tradicí za nejvyšší pravidlo své víry, neboť Písmo svaté, Bohem vnuknuté a jednou provždy zaznamenané, podává nezměnitelně slovo Boha samého a v slovech proroků a apoštolů dáván zaznít hlasu Ducha svatého. Je tedy třeba, aby se zbožnost křesťana živila a řídila Písmem svatým. V posvátných knihách Písma svatého totiž Otec, jenž je na nebesích, s láskou vychází vstříc svým dětem a rozmlouvá s nimi. Slovo Boží má takovou moc a sílu, že je pro církev oporou a životem a pro její děti posilou víry, pokrmem duše, čistým a trvalým pramenem duchovního života.

(Konstituce Dei Verbum).

Druhý vatikánský koncil slovo Boží navrátil do středu života církve. Slovo Boží je znovuobjeveno jako živé, dynamické a účinné, schopné posilovat víru, inspirovat život a být normou křesťanských postojů. Ambrožova slova o četbě Písma svatého jsou aktuální i dnes: „Proč nevěnujete svůj volný čas četbě Písma? Vy se nezabýváte Kristem? Nenavštěvujete ho, neposloucháte ho?…“ Jan Zlatoústý napomíná křesťany: „Vlažnost, do které jste upadli, souvisí s tím, že nečtete celé Písmo a vybíráte si to, co se vám zdá jasnější a užitečnější, přičemž vše ostatní zanedbáváte. Hereze vznikaly právě tímto přístupem, který nechce číst celé Písmo svaté.“

Slovo Boží

Písmo je Boží poselství, které je určeno každému člověku. Má-li nám Písmo svaté zprostředkovat Boží slovo, je třeba k němu přistupovat jako ke slovu, které od Boha vychází a k Bohu opět přivádí.

Slovo Boží je třeba rozjímat, to znamená znovu a znovu ho pročítat, přežvykovat a opakovat si ho pro sebe, přemílat ho a recitovat, ukládat si ho do paměti a uchovávat v srdci a tak se disponovat k modlitbě.

K Písmu svatému je třeba přistupovat jako k živému slovu, se snahou hledat jeho smysl a aktuální hodnocení nás samých. Slovo je projevem Boží moci a dotýká se každé situace a každého z nás.

Slovo Boží v liturgii

Privilegovaným místem, kde se Písmo stává Slovem, je liturgie. V liturgii se slovo stává znovu živým a účinným, protože Kristus je zde přítomný a nechává slovo zaznít vlastním hlasem. Tak se slovo nestává pouhou literou.

Když se totiž v církvi předčítá Písmo, promlouvá v ní samotný Kristus, on sám v ní jedná a působí svým slovem. Svatý Pavel píše: „Když jste nás slyšeli kázat Boží slovo, vzali jste ho ne jako slovo lidské, ale jako slovo Boží – vždyť jím skutečně je. A protože věříte, ukazují se na vás i jeho účinky (1Sol 2,13)

Při každé bohoslužbě slova se určitý text, úměrně naší víře, rozvine před našima očima a Kristus ho vysvětluje našim srdcím. Mocí Ducha svatého nám v něm dává zaslechnout aktuální poselství, a to v závislost na naší osobní víře.

Bohoslužba slova má tedy neoddiskutovatelné prvenství, protože „žádné proroctví v Písmu není ponecháno soukromému výkladu“ (2Petr 1,20). Každé osobní rozjímání Písma svatého má tedy k bohoslužbě slova směřovat jako k svému cíli a má být zároveň přípravou na ni a jejím pokračováním. Jan Zlatoústý proto často nabádal věřící, aby na liturgii slova navazovalo osobní rozjímání Písma svatého: „Až se vrátíte domů, měli byste vzít Písmo svaté a s vaší manželkou a vašimi dětmi znovu číst a společně opakovat slyšené slovo.“ Slyšené slovo je jako semeno zaseté rozsévačem: po naslouchání je nutné bojovat proti ďáblu, který může přijít a okrást nás o slovo nebo se snaží rozsévat koukol. Je-li pravdou, že Písmo je Boží poselství člověku, platí také, že nestane-li se Písmo rozhovorem s Bohem, zůstává neplodným.

Písmo svaté a Duch svatý

Věřící člověk má brát Písmo svaté do ruky s vědomím, že jen Boží milostí může rozumět tomu, co čte. Proto první a základní postoj každého, kdo se chystá k četbě (rozjímání) Písma svatého je, prosit, aby Duch svatý osvítil celou naši bytost, a tak nás uschopnil k setkání s Pánem. Písmo svaté se stává plodným slovem pouze tehdy, když Duch Boží osvěcuje toho, kdo Písmo čte. Řehoř Veliký říká, že „tentýž Duch, který se dotkl duše proroka, dotýká se duše čtenáře“.

Příchod Ducha, na který se připravujeme modlitbou, působí vnitřní odpoutanost. Odpoutání od sebe sama je nutné. Nemůžeme naslouchat Božímu slovu, jestliže neztišíme své nitro, nemůžeme být svobodní vůči Božímu působení, pokud si něco vyhrazujeme pro sebe. Pokud naše mysl není takového úsilí schopná, následujme radu Pachomia, která zní: „Rozbouřeným myšlenkám, které nás sužují a vyvěrají z našeho srdce jako vřící voda, učiňme přítrž tím, že budeme číst Písmo svaté a neustále ho přežvykovat … a budeme od nich osvobozeni…“

Otevřít Písmo svaté a číst znamená podle Jeronýma „nastavit plachty Duchu svatému, aniž bychom věděli, kam doplujeme“.

Čtěte a naleznete

Četba vyžaduje především určitý čas. Je třeba cvičit se v kázni ve vztahu k času a tak nacházet vhodný okamžik k četbě. Ten bude pro každého člověka jiný, ale vždy je nezbytnou podmínkou věrnost.

K četbě – a to je třeba zdůraznit – je zapotřebí čas, a to vhodný čas. Čtení Písma svatého nemůže být nikdy okrajovým doplňkem dne. V této uspěchané době přichází pokušení „vykázat“ rozjímání Písma svatého do „přebytečných“ chvil dne. Pokud však tímto způsobem přesuneme četbu Písma svatého do nevhodného času, nikdy nedosáhneme kýženého ovoce. Bez usebrání, kdy člověk vstupuje do svého pokojíku, zavírá za sebou dveře a v skrytu čte (srov. Mt 6,6), bez vnějšího i vnitřního ticha není možné očekávat Boha.

Zakoušením Boží blízkosti se v nás rozlévá radost a bázeň. Bázeň ne ve smyslu strachu, ale jako pocit zkroušené nepatrnosti, pocit duchovního pohnutí. Tak jako lid plakal, když Ezdráš četl Písma i my někdy můžeme zakusit pocit duchovní zkroušenosti. Pláč v Duchu je velkým bohatstvím. Není snad právě zkroušenost pláčem modlitbou Ducha svatého v nás? (Řím 8,26).

Pro Boží slovo je charakteristické, že je každodenním chlebem. Podobně jako hmotný pokrm není vždy stejně chutný, tak ani duchovní pokrm nemůže vždy poskytnout stejné uspokojení. Přistoupit k Písmu svatému ve víře znamená být připraven naslouchat i nesnadným, cizím poselstvím, které na mě v prvním okamžiku nelze vztahovat. Text mi možná nic neříká, ale přátelský rozhovor přece nespočívá jen ve slovech, ale patří k němu i mlčení. Mlčení, které je výmluvné, protože vyjadřuje naši prázdnotu a malost před Bohem. Makarios moudře smýšlí, když říká: „Buďte rádi za to, co chápete a snažte se to uvést do praxe. Potom bude zjeveno vašemu duchu i to, co vám zůstalo skryté!“

Vytrvalost v četbě Písma svatého je znamením a měřítkem našeho duchovního života. Každý duchovní pokrok totiž pochází z četby a rozjímání Písma, nikoli z našeho rozhodnutí nezávisle na Bohu. Jeroným říká: „Četba plodí vytrvalost, vytrvalost plodí důvěrný vztah a důvěrný vztah plodí a rozmnožuje víru.“

Rozjímání vyžaduje tvrdou a vytrvalou práci, ale celé generace křesťanů z něho bohatě čerpali. Důležité je, abychom si po příkladu Panny Marie nad textem kladli otázku, co mají Boží slova znamenat (Lk 1,29) a uchovávali je věrně v srdci a rozvažovali o nich (Lk 2,19).

Četba Písma sv. směřuje k tomu, abychom byli uchváceni Bohem. Sv. Augustin nás o tom moudře poučuje: „Pokud je text Písma modlitbou, modlete se, je-li nářkem, naříkejte, je-li vděčností, radujte se, pokud text dodává naději, doufejte, vyjadřuje-li bázeň, mějte bázeň. Protože to, co vnímáte v textu, je zrcadlem vás samých.“ Modlitba je mou odpovědí Bohu. On se mi dal v četbě, já se mu dávám v modlitbě.

Přijaté Boží slovo nemůže nechat příjemce neutrálním. Slovo Boží v tom, kdo ho přijímá, působí vykoupení nebo odsouzení. Pokud někdo nedokonává slovo Boží v praxi, způsobuje, že v tom slově se podobně jako v maně objeví červi, kteří ho užírají. To soud slova, jak o něm hovoří Ježíš.

Jak má vypadat četba Písma svatého

Tvůj pokoj nebo jakékoli místo v ústraní ať jsou pro tebe svatyní, kde se setkáváš s Pánem Bohem. Jistě pocítíš přítomnost Nepřítele, který tě bude ponoukat k útěku, který ztíží tvou samotu, který tě rozptýlí tvými vlastními zvyky a starostmi, který se tě bude snažit svést tisícerými světskými myšlenkami. Neklesej na mysli a nezoufej, jen vytrvej v tomto boji proti démonu, protože Pán není od tebe daleko. Chceš-li, pomáhej si ikonou, rozžatou svící, křížem.

Čas pro četbu Písma svatého zvol podle své pracovní doby, avšak stanovenému času zůstaň věrný jednou pro vždy. Není seriózní se setkávat s Pánem v modlitbě jen tehdy, když je volno mezi povinnostmi, jako kdyby byl Pán jakousi „vycpávkou“. A nikdy neříkej: „Nemám čas!“, protože tím o sobě prohlašuješ, že jsi modloslužebník. Čas je tu proto, aby ti sloužil, nejsi otrokem času!

Každý den k nám Pán volá: „Kéž byste dnes uposlechli mého hlasu! Nezatvrzujte se svá srdce!“ (Žl 95,8 a Žid 3,7).

Prosba o Ducha svatého

Než začneš číst Písmo svaté, PROS Ducha svatého, aby na tebe sestoupil, aby „otevřel oči tvého srdce“, aby ti zjevil Boží tvář ve světle víry. Vezmi Bibli, polož ji před sebe s úctou a vzývej Ducha svatého. Duch je ten, který sehrál klíčovou roli při utváření Božího Slova. On ho nechal sepsat skrze proroky, apoštoly, evangelisty. On ho daroval církvi a neporušené ho nechal dojít až k tobě.

Pokud chceš, můžeš se modlit takto: Bože náš, tys poslal na svět svého Syna, aby ses ukázal lidem.

Pošli mi nyní svého svatého Ducha, abych v tomto Slově, které přichází od tebe, mohl potkat Ježíše Krista, abych ho hlouběji poznal a díky tomuto poznání ho vroucněji miloval, a tak došel nebeské blaženosti. Amen. Buď si jist Ježíšovým slovem: „Jestliže tedy vy, třebaže jste zlí, umíte dávat svým dětem dobré dary, čím spíše nebeský Otec dá Ducha svatého těm, kdo ho prosí!“ (Lk 11,13).

LÉTO, PRÁZDNINY A VZPOMÍNKY

Vyvolat vzpomínky dokážou snad všechny lidské smysly. Dodnes, když cítím vůni bílých lilií, vybaví se mi vzpomínka smutná. Našim sousedům zemřela malá holčička Janička. Bylo jí jeden a půl roku. Byla krásná, roztomilá, jako panenka. Často jsme si s ní hrály, vozily jsme jí v kočárku, vodily za ručičku. Pak se rozstonala a i když byla v nemocnici, zemřela. Nepamatuji se vůbec na pohřeb, ale když kvetou a voní bílé lilie, objeví se mi před očima malá rakvička s Janičkou, doslova obloženou květy. Tolik kytiček jsme pro ní donesly, že byl z nich vidět jen její malý obličejíček. A nejvíc bylo lilií a nejvíce voněly. Kdybych si celý rok na Janičku nevzpomněla, vzpomenu si vždycky, když kvetou a voní tyto krásné květy. A že už je to pěkně dávno!

Prázdniny – to je dětství, voňavé lesy plné borůvek, malin, hub a z nich pak babičkou upečené a uvařené dobroty. Horké léto, které nám tenkrát vůbec nevadilo. I když, co bychom si zapírali, také se nám pokaždé na ty borůvky nechtělo a což na houby! Na ty jsme museli časně ráno, sotva se rozbřesklo. A když jsme o žních museli dělat povřísla, tak jsme si často v duchu tajně přáli, aby přišla bouřka a byla chvíle odpočinku. To se ale pak musely snopy honem „panákovat“ a už se běželo domů. Tatínek s maminkou litovali, že to mohlo počkat, až to dokosí. Ale doma měli také co dělat a my děti jsme obyčejně někam zalezly s knížkou, nebo si šily na panenky. Když nás to omrzelo, už jsme klečely na lavici před domem a pozorovaly, jak je venku. Když jsme uznaly, že to jde, hned jsme toho využily. Vždyť ono bylo po té bouřce tak hezky! Jak krásně se to brouzdalo na boso v loužích! Někdy bylo takové teplé blátíčko, jako hedvábné, které protékalo skrz prsty. Pak jsme zase našly louže na trávníku a nohy se docela dobře umyly. Tehdy jsme ještě neměli návsi a silnice zaasfaltované. Když se nás takhle pár sešlo, radili jsme se, co s načatým večerem? To nebylo jednoduché – teď je to paráda! Děti vědí, že mohou sedět u televize nebo u počítače. Ale tenkrát? Každý měl jiný nápad a jeden lepší než druhej. Co kdybychom šly spát k někomu na seno?, nebo taky Vítkovi už mají letní jabka?, jo a na Franclovom poli už jsou lusky! Musí se na to rozumem – ještě je mokro, nejlepší bude to seno. Jestli nám to naši dovolí u nás na půdě a jestli budou smět kamarádky. Přes výstrahy, že se tam budeme bát, že se nám netopýři zapletou do vlasů, že po nás polezou pavouci, nám to naši dovolili.

Ještě nám maminka dala deky, aby nás seno nepíchalo a tatínek baterku, abychom viděly na ustlání a „dobrou noc, nebreptejte dlouho a taky se nezapomeňte pomodlit“. Jestli jsme se pomodlily, už se nepamatuju, ale pamatuju se, že to byla krása. Když začalo znovu pršet a na střechu šuměl déšť, my jsme přestávaly brebtat a pomalu jsme usínaly. To nám vydrželo třeba týden. Na ty letní jablka taky došlo. Tatínek, který nějak zpozoroval, že se chystáme na výpravu, zakázal „opovažte se chodit krást jabka! Vždyť ty samý máme na zahradě!“ Neposlechly jsme, kradly jsme. Ale já si dodnes myslím, že ty Vítkovy jabka byly přece jen lepší než naše. To byla výprava holčičí. Kluci dostali chuť na hrách a opakovalo se to samé. Zase to tatínek poznal a říkal bratrovi „nechoď na žádnej Franclův hrách, dojdi si za dne na náš.“ Jenže, raďte chytrému: „Kluci říkali, že žádnej náš hrách nechtějí, protože, tati, ty seš moc hodnej a to nemá cenu. Francl se pořádně rozzlobí, když nás načapá a to je lepší. A přece se nepude na lup za dne.“

My holky jsme měly ještě jeden důležitý zájem. Taky tajný a napínavý. „Špehovaly“ jsme zami-lované párky. Plížily jsme se s tlukoucím srdcem za nimi a když jsme viděly, jak se ti dva políbili, byly jsme úplně zničený!

Píšu o samých neplechách, ale přesto musela být – a byla – povinnost k práci na prvním místě. Hodně tehdy děti pomáhaly. Ale děti jsou děti a vždy musí mít nějakou radost a zábavu. Čas prázdnin byl přepestrý , že to nejde ani vypsat. A nejednou tu byl svátek Nanebevzetí Panny Marie, naše pouť, no a to je za čtrnáct dní už po prázdninách. Zase bude škola a už je na čase! Vždyť jak se tak dívám, to jsme za dva měsíce nadělaly hříchů. To se nám ani na papírek nevejde.

Marie V.

POTŮČEK MLÁDÍ

Veselý potůček vine se z hor,

s radostným pospěchem obtéká bor,

zatéká v doubravu, ztrácí se v háj

a zase s jásotem utíká v dál.

Krůpěje stříbrně ze skály zvoní,

padají na zem a stékají po ní.

křišťálem plní se studánek dol,

tam, kde se prostírá dumavý bor.

SETKÁNÍ S JEŽÍŠEM

„V bídě, hladu, umírání, strádá tolik bratří Tvých,

lhostejnost nám vidět brání Tebe, trpícího v nich.“

Bylo skoro již poledne, když jsem se probral z narkózy. Ležel jsem na pokoji, který jsem neznal i když si byly podobné. Mírným pohybem hlavy jsem začal prozkoumávat své okolí. Nejdříve vpravo, směrem k oknu. Tam stála jedna prázdná ustlaná postel, ve které nikdo neležel. Na druhé posteli vlevo ležel nějaký muž, otočený zády ke mně. Chytil jsem se smyčky nad hlavou, abych se trochu povytáhl a lépe viděl. Postel trochu zavrzala a muž se pomalu otočil a usmál se. „Tak buďte vítán z věčných lovišť. Co se vám zdálo?“ Jako by nevěděl, že v narkóze se nic nezdá. Byl to usměvavý, třiaosmdesátiletý, bělovlasý pán a jeho bílé vlasy, prosvětlené žárovkou nad jeho hlavou, zářily jako svatozář. Blesklo mi hlavou, jestli jsem ještě vůbec na Zemi a jestli moje hlava také takhle nezáří. Byl jsem ale na Zemi a ta skutečnost byla vzápětí potvrzena jako tvrdá až krutá. Přicházela sestřička a také zažertovala: „Dobré ráno – v poledne.“ Pak už se věnovala pacientovi po mé levici. Když z něho stáhla přikrývku, čekal mě šok. Ten usměvavý pán měl levou nohu uříznutou nad chodidlem a pravou nad kolenem. Pro odvod tekutin visela z jeho těla hadička s plastovým sáčkem. Sestra mu píchla do břicha inzulín, pacienta přikryla a odešla. Stále jsem se nemohl vzpamatovat z tohoto zážitku. Ten usměvavý muž, který mě po operaci tak hezky přivítal, je lidská troska, proti mým bolístkám z několika stehů, které pomalu přicházely k sobě. I když to bylo nepříjemné, byl jsem rád, že se se svým malým utrpením mohu alespoň trochu přiblížit Kristovu utrpení a splatit kousek svého velikého dluhu. Teď mám vedle sebe člověka úplně tělesně zničeného, ale duševně nezlomeného. Možná, že on Ježíše neznal, ale Ježíš jistě znal jeho. Jeho optimismus a dobrá nálada v takové situaci přece nemohou být jen produktem pouhé lidské vůle.

Když jsme spolu večer hovořili, dozvěděl jsem se, že všechno jeho utrpení má na svědomí cukrovka. Nepadlo však ani slůvko nějakého stesku nebo beznaděje. Jeho jedinou rezignací byla slova: „Co s tím naděláte, přece se kvůli tomu nezblázním. Nějak se to už musí vydržet.“ Tím jasně dával najevo, že svůj kříž chce bez zaváhání donést až do konce. Když jej druhý den odváželi na oddělení dlouhodobě nemocných, stiskl mi beze slova silně ruku a já se zmohl jen na tiché „Bůh vás opatruj!“

Ten jas kolem jeho hlavy nebyl asi jen od vlasů, protože nepohasínal ani v šeru dlouhé chodby.

Vladimír J.

Bohoslužby ve farnosti Přibyslav v měsíci září 2008.

1. 9. 7:30 Za rodiny: Eliášovu, Lehrlovovu a Wasserbauerovu
2. 9. 18:30 Za + Rudolfa Svobodu a rodiče, za rod Půžů
3. 9. 7:30

18:30

Za + Josefa Bratršovského a jeho rodiče

VESNICE

4. 9. 18:30 O Boží požehnání a ochranu P. Marie pro rodinu

Zvolánkovu a Podrázských

5. 9. 18:00 Za žáky, studenty, rodiče, učitele a vychovatele
6. 9. 7:00 Za + Františka a Emilii Pometlovy a dceru Boženu
7. 9. 8:00

9:30

11:00

Za + manžele Pěchovy a ten rod, za rodiče Kárníkovy

Za farnost // a Václava Novotného

OLEŠENKA – POUTNÍ MŠE SVATÁ

8. 9. 7:30 Za maminku, sestru Vlastu Vokáčovou a duše v očistci
9. 9. 18:30 Za rodinu Roseckých a Kočovu
10. 9. 7:30

18:30

Za + rodiče Křížovy, syna Václava a manželku

VESNICE

11. 9. 18:30 Za + Jindřicha a Františku Kodrasovy, jejich rodiče a syna
12. 9. 18:30 Za + Karla Pometla, Josefa a Růženu Tománkovy
13. 9. 7:00 Za rodinu Coufalovu a Vlčkovu
14. 9. 8:00

9:30

18:30

Za + Marii a Josefa Novotných, oboje rodiče a duše v oč.

Za město a farnost – mše sv. na náměstí

Za + Marii a Jana Němcovy a celý rod

15. 9. 7:30 Na úmysl dárce
16. 9. 18:30 Za + Miloslava Zadáka, Ladislava Linharta a bratra
17. 9. 7:30

18:30

Za + rodiče Velímovy a děti, za rodiče z obojí strany

VESNICE

18. 9. 18:30 Za + Miloslava a Ludmilu Kasalovy a t.r. za rodinu Řezníčk.
19. 9. 8:00 Za + Františka Pometla a rodiče
20. 9. 7:00 Za + Josefa Fiedlera a duše v očistci
21. 9. 8:00

9:30

11:00

Za + rodiče Sedlákovy, tři syny a duše v očistci

Za farnost

STŘÍBRNÉ HORY

22. 9. 7:30
23. 9. 18:30 Za rodinu Štefáčkovu,Němcovu, za Rudolfa Mášu a d.v o.
24. 9. 7:30

18:30

Za + rodiče Močubovy, syna Františka a rodiče z obojí str.

VESNICE

25. 9. 18:30 Za + Václava a Alžbětu Tachovských, rodiče a duše v oč.
26. 9. 18:30 Za + Václava a Marii Kasalovy, jejich děti a rodiče z obojí st.
27. 9. 7:00 Za + P. Václava Konfršta, rodiče a sestru s manželem
28. 9. 8:00

9:30

11:00

Za + rodiče Štefovy, oboje rodiče, sourozence a duše v oč.

Za farnost

ŽIŽKOVO POLE

Změna bohoslužeb vyhrazena.

...