Farní pouť do Maďarska
Maďarsko – země vína, lázeňství a velmi chutné kuchyně. To vše se dá napsat ve zkratce o Maďarsku. Ovšem Maďarsko není jen víno a horké prameny, ale najdeme tu nespočet zajímavých, pro nás – křesťany, tolik významných a nezapomenutelných míst. Pojďte se mnou objevit kouzla této rovinaté země.
Avšak nezbývá mi, než vás ještě seznámit s naší milou průvodkyní paní Emilkou, která se stala nedílnou součástí naší farní výpravy a vždy nás dokázala zaujmout svým osobitým vystupováním a výkladem. Vše ještě umocňovala velmi ladnou slovenštinou.
Prvním zajímavým místem, které jsme mohli společně navštívit byl klášter Pannonhalma, což v překladu znamená Panonský kopec. A opravdu. Na stejně nazývaném kopečku (282 m n.m.) se skoro až do nebes vypíná benediktinské arciopatství sv. Martina. Bylo zaleženo v 10.století knížetem Gejzou a dnes je zapsáno ve světovém kulturním dědictví UNESCO. Ovšem je velká škoda, že z původního opatství nezbylo takřka skoro nic, jen pozdě románské jádro baziliky. Opatství totiž podlehlo nájezdům Turků, ostatně jako velká většina maďarských památek. Po prohlídce areálu jsme zde také společně sloužili mši svatou v doprovodu mariánských písní. Ihned po mši svaté jsme se vydali na cestu vstříc Balatonskému jezeru a lázním v Hevízu. Hevízské lázně patří mezi nejnavštěvovanější v Maďarsku, ovšem v tuto roční dobu ještě nebývají areály tolik zaplněné. Zahřála nás termální sirná voda, která vyvěrá ze země z hloubky asi 30 metrů a teplota vody přesahovala třicet stupňů Celsia. Hevízský lázeňský areál obsahuje mimo sirných koupelí také perličkovou koupel, několik saun, teplou páru a nespočet masážních a relaxačních lehátek k odpočinku. Hevíz je klasické lázeňské městečko s velkým počtem hotelů – město žije z cestovního ruchu. Koupele v termálech jsme si všichni nemohli vynachválit, ale zub času nenávratně plynul dále, a tak jsme museli pod 3 hodinách strávených v koupelích pokračovat v naší cestě po Maďarsku. Avšak než jsme vyrazili, mnozí poutníci využili čas na osvěžení se českým pivem nejmenované značky nebo douškem odpolední kávy. Navečer jsme navštívili poutní mariánské místo Andoscz, vzdálené od Hevízu asi hodinu cesty. Zde jsme si prohlídli krásně zrestaurovaný barokní mariánský kostel a shlédli muzeum šatiček pro zdejší sochu Panenky Marie. Bohužel areál kláštera, nejspíše benediktinského, není v nejlepším stavu, ale už i zde se blízká na lepší časy a bylo zde vidět, že už i sem doputovaly nějaké peníze z evropských fondů na opravu kulturních památek. Na klášteře zrovna probíhala oprava střechy a výměna krovů. Nezbývá než za zdárnou opravu pamatovat v našich modlitbách a prosbách. Den jsme zakončili výbornou večeří v nedalekém hotelu, ovšem ten nejlepší gastronomický zážitek měl teprve přijít.
Crrrrrr! Zazvonil budík a my měli před sebou další hezký den. Co nás čeká? Návštěva města Pécs, další mariánské poutní místo Mariagyüd a lázně Harkány. Ale postupně. Město Pécs je pátým největším městem v Maďarsku se 170 000 obyvateli. Pécs se nachází pouze 40 km od chorvatských hranic. Nachází se zde nejstarší maďarská univerzita a raně křesťanské památky s krásnou katedrálou. Na prohlídku historického jádra Pécse jsme měli pouze dopoledne. Proto byl program velmi nahuštěn. Nejprve jsme navštívili katedrálu sv.Petra a Pavla, kde jsme byli uchváceni výzdobou a klenotnicí s liturgickými pozlacenými předměty. Poté jsme se odebrali na prohlídku raně křesťanských památek. Celý areál se jmenuje Cella septicora. Obsahuje spoustu pozůstatku hrobek, kaplí, hospodářských budov, které jsou ukryty v podzemí a i přístup k nim vede pomocí podzemních chodeb, chodbiček a nejrůznějších schodišť. Cella septicora je stavba se sedmi kaplemi a byla vybudována v 4.století. Celý tento podzemní areál je pojmenován po této stavbě. Bohužel čas neúprosně letěl dopředu, a tak nám nezbývalo, než opustit Pécs a vyrazit směrem k poutnímu místu Mariagyüd. Mariagyüd patří mezi nejnavštěvovanější poutní místa v Maďarsku, také kvůli více jak 200 zázrakům. Lidé na poděkování Panence Marii nechávají vyrábět děkovné destičky a ne jen z Maďarska. Našli jsem tu také děkovné destičky z Chorvatska, Slovenska a Polska. Zde jsme také sloužili mši svatou, avšak po mírných komplikacích. Místní farář nebyl tu dobu zrovna přítomen. Má totiž na starosti, jak jsme se později dozvěděli, 14 městeček a obcí. A tak jsme náhodu zastihli místního varhaníka, pro kterého už nebyl problém půjčit nám všechny náležitosti ke slavení mše svaté na tomto krásném místě. Poděkovali jsme Duchu svatému a Panence Marii za ochranu, přimluvili jsme za všechny, kdo budou vykonávat nějaké důležité životní kroky a zkoušky a vyprosili jsme si její ochranu. Posledním bodem programu tohoto dne byla návštěva lázní Harkány. Toto lázeňské městečko leží asi 30 minut jízdy z Mariagyüd, lázně jsou skoro už na hranicích s Chorvatskem. Využili jsem tak další možnosti se k relaxaci v sirných termálních vodách a skoro 3 hodiny jsme relaxovali v těchto termálech, které byli ještě teplejší než den předchozí. Teplota nejteplejšího bazénu dosahovala 38 stupňů Celsia. Po koupelích následoval odjezd do hotelu v městečku Šiklos, kde přišel ten slibovaný nejlepší kulinářský zážitek zájezdu. K večeři se podávalo vepřové maďarské koleno a jako zákusek typické maďarské kaštanové pyré. K jídlu jsme měli možnost ochutnat maďarské vína a po jídle následovalo zpívání u harmoniky českých lidovek. Tyto pokrmy byly opravdu jedinečné a ještě dlouho na něj budou účastníci zájezdu vzpomínat.
Na třetí den jsme měli naplánovanou návštěvu dalšího mariánského poutního místa Mariabesnyo a návštěvu Budapeště. Ale nejprve jsme museli přejet skoro celé Maďarsko, z jihu jakoby na sever po zcela nové dálnici z Pésce do Budapeště. Cesta zabrala celé dopoledne a mohli jsme se tak kochat,bohužel jen z oken autobusu, typickou maďarskou přírodou. Rovina, občas nevelký kopeček, velké lány polí a občas nějakou vesničku. Do Mariabesnyo jsme dorazili těsně po poledni a ihned následovala bohoslužba. Zde bylo všechno perfektně připraveno a my se tak mohli zaposlouchat do biblických textů a mariánských písní. Po skončení mše jsme si prohlídli kostel včetně jeho hezkého okolí a ihned vyrazili do hlavního metropole Maďarska – do Budapeště. Budapešť má okolo 2 milionů obyvatel, bohužel z její starší zástavby toho díky Turkům a vřavě obou světových válek moc nezbylo. Budapešť je vlastně spojení tří měst – Starý Budín, Budín a Pešť. Města spojuje několik honosných mostů přes monumentální řeku Dunaj. Město prodělalo na konci 19.století velkou stavební revoluci, z té doby je zde mnoho honosných budov – pro příklad věhlasná budova Maďarského parlamentu, což je vlastně kopie anglického typického parlamentu, Akademie věd, chrámy a nejrůznější hotely. Budapešť je výkladnice neostylových budov. Bohužel na prohlídku Budapešti by nám nestačil ani týden, proto jsme si prohlídli jen ty nejvýznamnější budapešťské památky – katedrálu sv. Štěpána, veleznámý řetězový most přes Dunaj, Rybářskou baštu a chrám sv. Matěje. Odtud je možné spatřit Budapešť jako na dlani. Přímo před námi se tyčí parlament. Závěrečným bodem programu v hlavním městě byla hodinová plavba lodí po Dunaji. Mohli jsme shlédnout všechny významné budapešťské památky – Hrad, Rybářskou baštu, chrám sv. Matěje, citadelu, univerzitu, divadla, výstavní síně, hotely ale také mosty, které byly po druhé světové válce dosti poškozeni, ne-li zcela. Plavba byla také poslední bod sobotního dne. Spali jsme na okraji v Budapešti, kde jsme si opět večer mohli zapět české národní písně, které obdivovaly nejen norské turistky, které s námi také sdílely tento hotel.
A je tu neděle. Poslední den farní poutě. Vstávali jsme brzy, abychom co nejdříve mohli vyrazit směr Ostřihom. Do tohoto centra maďarského křesťanství jsme cestovali Dunajským ohybem, což je považováno za jedno z nejkrásnějších zákoutí Dunaje vůbec. Ostřihom bývala po staletí hlavní centrum Uherské říše. Největším lákadlem Ostřihomi je monumentální klasicistní bazilika sv. Štěpána vypínající se nad hraniční řekou Dunajem. Zde v boční kapli sloužil pan farář nedělní bohoslužbu. Tato bohoslužba byla vyvrcholením celé poutě a došlo také na slova díků. Řečnického úkolu se zhostil pan Henzl a poděkoval všem lidem, kteří se na přípravě a fungování zájezdu podíleli. Poté jsme si prohlédli baziliku, navštívili vzácnou klenotnici a zájemci vyšplhali na kopuli tyčící se 100 metrů nad zemí. Bohužel čas se neúprosně krátil a blížil se čas odjezdu. Na závěr jsme navštívili místní obchodní park, kde jsme mohli utratit zbylé forinty, což je maďarská národní měna. Nakoupili jsme tokajské víno a čabajky a vyrazili na cestu zpět do naší vlasti. Těžko jsme se loučili s Maďarskem, mnozí si tuto zem zamilovali. A já doufám, že se vám Maďarsko pohledem mým – pohledem Lukáše Ležáka líbilo a někdy se do této malebné země podíváte a sami mi potvrdíte, že Maďarsko je okouzlující a plné krásných zážitků a dojmů.
0 comments