Myšlenka uspořádat farní zájezd do Kutné Hory se objevila v poslední den Diecézního setkání ministrantů, které před časem úspěšně pořádala naše přibyslavská farnost a pan farář Jan Uhlíř – arciděkan v Kutné Hoře nás tak trochu za odměnu pozval a my využili jeho velkorysosti. Po několikaletém váhání jsme se letos 26. září 2015 konečně do Kutné Hory rozjeli. Musím říci, že kdo si v sobotu ráno přivstal a jel s námi, tak rozhodně nelitoval.

2015-09-26_Kutna-hora_DSC03607Po časném příjezdu před chrám sv. Barbory, asi hodinu před oficiálním otevřením baziliky pro návštěvníky, se nás ujal sekretář kutnohorské farnosti pan Bouška a ukázal nám něco, jak otec Uhlíř sliboval, co jen tak někdo neuvidí. Zavedl nás na ochozy baziliky, kde jsou různé fragmenty soch a odtud jsme nenápadnými úzkými dvířky prolezli vně baziliky na ještě užší lávku a s tichým úžasem jsme se proplétali mezi gotickým žebrovým chrámu. Vítr nám čechral vlasy a my se kochali pohledem do dáli. V jednom okamžiku jsme tak přehlédli nejen údolí Vrchlice, Jezuitskou kolej s upravenými zahradami a krásnou vinicí, Vlašský dvůr, z části do lešení zahalený farní kostel sv. Jakuba s vysokou věží, ale i sedleckou baziliku Panny Marie, další kutnohorské kostely, stavby a rozlehlé lány, lesy a pohled se zastavil až u obzoru v hustém oblaku páry, která vystupovala z Chvaletické elektrárny.

Po venkovním obejití nejstarší části baziliky a doslova osahání si gotických portálů včetně jejich výzdoby, chrličů dešťové vody, soch a reliéfů, kde opracované kameny k nám přes propast času mluví o umu našich předků, jsme po úzkém schodišti vystoupali až k obloze, totiž k patě střechy a úchvatný pohled se nám jen umocnil, a k tomu ještě přistoupil obdiv nad gotickými parádičkami, věžičkami a žebry, které jsme v té chvíli viděli ze shora. Nádhera až zrak přechází a tají se dech. Bylo to nečekané ale nádherné.

Když jsme pochvíli seděli v lavicích a obdivovali gotickou klenbu, která jako sepnuté ruce se mohutně vzpínala nad námi k nebi, pozorovali kamenickou výzdobu, kochali se pohledem na nástěnné malby, deskový oltář, vitráže oken a poslouchali zasvěcený výklad jedné paní průvodkyně, tak jsme konečně pochopili, proč jsme museli být v Kutné Hoře tak brzy. Běžný návštěvník se na venkovní ochozy chrámu sv. Barbory nikdy nedostane.

Po tomto zážitku jsme volným krokem prošli po kamenných uličkách podél Jezuitské koleje do gotického farního kostela sv. Jakuba, kde nám sloužil pan farář Sandtner mši svatou. Po ní se slova ujal opět pan Bouška a ukázal nám mnohé zajímavosti kostela, který patří k nejstarším stavbám ve městě a na jeho výzdobě se podílela i parléřovská huť. Během výkladu nás nenápadně dovedl na faru, kde bylo připraveno malé pohoštění, káva, čaj, trubičky a švestková buchta. Bylo to příjemné a milé. Paní Hylská nezapřela svůj cukrářský talent. Vše bylo tak moc dobré, že nezbylo nic než jen pár drobečků. Děkujeme, paní Hylská.

S hřejivým pocitem dobře vykonané práce jsme s panem Bouškou odešli do dalšího gotického kostela, který nebývá zas tak často otevřen a to Panny Marie Na Náměti. Na Náměti proto, že se v tomto prostoru konaly před věky trhy se stříbrnou rudou a co se na zemi zametlo (smetlo, nametlo), tak pak sloužilo k výstavbě této krásné svatyně (?). Znova jsme mohli obdivovat štíhlé klenby stoupající k nebi, gotické deskové obrazy na oltářích, krásné v detailu naprosto úžasné kamenické práce na kazatelně a i nad hrobem barokního malířského mistra Petra Brandla jsme se zastavili v tichém úžasu a dojetí.

Čas však neúprosně letí a tak se na náměstí loučíme s panem Bouškou a máme rozchod. Někdo řeší chvíli volna, aby snědl, co si z domu přivezl, jiný zase oběhl některé další pozoruhodnosti Kutné Hory jako Kamenný dům, Morový sloup, Kamennou kašnu či restaurovaný park a Jezuitskou kolej, někdo zasedl do hospůdky k džbánku lahodného moku a něčemu dobrému na talíři nebo si dal jen kávu a vychutnával genia lici Kutné Hory a jiní bloumali po náměstí od stánku ke stánku a popíjeli letošní burčák, vždyť v Kutné Hoře bylo právě Svatováclavské vinobraní. Musím říci, že výběr burčáku byl obstojný, ale nejlepší byl stejně ten z kutnohorských vinic, vždyť si ho i pár výletníku vezlo až do Přibyslavi.

Kupodivu se nikdo přes poledne v tom pouťovém mumraji neztratil, a tak posilněni jsme v pozdním odpoledni pokračovali do Sedlce. Bazilika 2015-09-26_Kutna-hora_P1190108Nanebevstoupení Panny Marie a svatého Jana Křtitele, jejíž průčelí vytváří dojem monstrance, je dalším skvostem na malé památkové kutnohorské mapě zapsané v Seznamu světového dědictví UNESCO. Obdivujeme genialitu Jana Blažeje Santiniho – Aichela, který dokázal na rujně gotického chrámu, který nepřečkal, tak jako mnoho jiných klášterů a kostelů, husitské běsnění našich předků a pak třista let ležel v rozvalinách, které však vzbuzovaly údiv pro svoji monumentálnost, tak z tohoto dokázal Santini vykouzlit doslova perlu barokní gotiky. Štíhlé, hladké sloupy šplhají do průzračné výše k nebesům, aby se propletly a sepnuly v žebroví jak ruce k modlitbě. Prostor, který Santini vdechl této stavbě, je úžasný a světlo, které jeho chrám provází, je jedinečné. Samonosná klenba zvaná česká placka a samonosné točité schodiště dává této stavbě punc světového unikátu. Ani se nechce jít dál.

Kostnice nás překvapila svým tichým Mementem Mori. Na čtyřicet tisíc ostatků lidí zde odpočívá v nehybném strnutí a hledí prázdně na příchozí s vykřičníky v děravých ústech. My všichni jsme žili, dýchali, milovali a dnes se v prach obracíme. Člověče, prosím tě zmlkni a pohleď věčnosti do tváře. Pomysli, jak krátce jsme byli živi, a pomodli se za nás.

Cestou domu ani moc nemluvíme. Unaveni vstřebáváme zážitky, a že jich dnes bylo. Výlet se vydařil. Dík patří panu arciděkanovi otci Janu Uhlířovi, že nám dal tento typ na krásně prožitý den a ač nebyl přítomen, tak nám zajistil hladký průběh celé akce a tím i nezapomenutelný zážitek. Děkujeme.

Fotogalerie

Text a foto: Jan Málek

1 comment

Odpovědět