V rukou katolických křesťanů, zvlášť starších, vidíme často růženec. Sto padesát zrnek uspořádaných pětkrát po deseti, zakončených křížem, je letitá relikvie, která člověka opakováním modlitby Zdrávas Maria uvádí do tajemství Ježíšova života. Je staletími osvědčeným a doporučeným prostředkem křesťanské spirituality a vede k přemýšlení o nejdůležitějších událostech evangelia. V holandském katechismu, krátce po koncilu, se o této rozjímavé modlitbě píše: „Slova růžence jsou tak krásná a tak libozvučná, že darují čtvrthodinu času, ve kterém může být člověk v tichu, samotě a pravdě před Bohem.“ A protestantský teolog Karl Barth, když přemítá o mariánské zbožnosti katolických křesťanů, uvádí: „Mnozí dnes považují úctu k Matce Boží za jakýsi druh překonané zbožnosti a jako překážku pro jednotu křesťanů. Kde však jde o mlčící přecházení Mariina »budou mě blahoslavit všechna pokolení«, tam se musí odporovat. Katolická církev a mnohem víc církve východní mohou darovat křesťanstvu posvátnou ikonu Matky Boží a její chvalozpěv jdoucí všemi pokoleními v původní zbožnosti.“

Zbožný muslim vzývá Alláha v 99 jménech jako „milosrdný, dobrotivý, svatý, nekonečný, všemohoucí“. Východní náboženství znají tzv. modlitební šňůrky k vzývání Višny. Zbožný hindu opakuje bez přestání svou posvátnou formuli. Velící učitelé duchovního života ji opakují celý den a to, i když jsou na cestách. My, křesťané, nemůžeme bez povšimnutí přejít tyto formy zbožnosti. I náš náboženský život potřebuje kontinuitu, opakování, potřebujeme i chvíle věrného setrvávání v opakované modlitbě.

Opakované vyslovování modlitby Zdrávas Maria pomáhá hlouběji proniknout do tajemství pravd víry. Nejde o to, aby se při růženci myslelo na každé slovo. Můžeme při této modlitbě myslet na potřeby svého života, na události, v nichž tolik lidí trpí. Můžeme myslet i na souseda, který umírá…

S Marií ke Kristu, tím je vysloveno poslední a nejhlubší odůvodnění modlitby růžence. Náš pohled i srdce se pozvedá k Marii. Když ji poznáme jako tu, která je „plná milosti“, naše modlitba vyústí ve chvalozpěv Boží velikosti, Boží dobroty a Božího slitování.

Mons. Josef Socha

0 comments

Odpovědět