Myšlenka na neděli (www.paulinky.cz)

Já, Jan, viděl jsem veliký zástup, který by nikdo nespočítal, ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků; stáli před trůnem a před Beránkem, odění bílým rouchem, s palmami v rukou.

Zj 7,9.14 -17

liturgie on-life

Kdo jsou ti, kteří stojí před Božím trůnem odění bílým rouchem? Zdá se, že odpověď je hned po ruce. Palmy a krev jsou symboly mučednictví. Zástup ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků by tedy mohl být zástupem mučedníků všech dob, kteří vlastní krví dosvědčili svou věrnost Beránkovi. V této chvíli se nám tedy zdá, že je to sice hezké, ale my můžeme „v pohodě“ mávnout rukou, neboť Janovo vidění se nás určitě netýká. Stařec v Janově vidění však zmiňuje krev Beránkovu. Zástupy, o nichž mluví, si nevyprali roucho ve své krvi, ale v krvi Beránkově. Proto k těm, kdo mohou ve dne v noci sloužit v Božím chrámě, nepatří výlučně ti, pro něž se následování Beránka (Krista) stalo důvodem mučednické smrti. Určitě mezi ně patří i všichni ti, kteří prožili úplně obyčejný a všední život, ale pozorně naslouchali hlasu Dobrého Pastýře a důsledně šli za ním v každé, i té nejobyčejnější situaci, kterou jim život přinesl. Šli za ním nejen tehdy, kdy jim byl hlas Dobrého Pastýře zdrojem jistoty a uspokojení, ale i tehdy, kdy je poslušnost stála veliké soužení (vnitřní či vnější). Navzdory tomu uvěřili, že nikdo je nemůže vyrvat z rukou milujícího Otce, a opravdu, ačkoli v jejich životě nechyběly úzkosti, Bůh skutečně setřel každou slzu z jejich očí.“

Moje ovce slyší můj hlas, já je znám a ony jdou za mnou.

Jan 10,27-30
E-vangelium on-life

Moje ovce slyší můj hlas, já je znám a ony jdou za mnou. Odložme instinktivní odpor, který v nás vyvolává představa identifikace s ovcí, jež v našem běžném myšlení neznamená žádné lichotivé označení. Dokonce ani pastýř pro nás není obrazem přitažlivé osobnosti. Nevykládejme si Ježíšova slova tak, že při oslavě Světového dne modliteb za duchovní povolání začneme pateticky vzdychat nad tím, jak klesá počet kněžských a řeholních povolání. Ježíšova slova zaznívají pro celý „veliký zástup, který by nikdo nespočítal, ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků “ (Zj 7,9.14b-17).

To tedy znamená, že se nás Světový den modliteb za duchovní povolání týká. Všichni ho můžeme a máme prožít! Vždyt povolání není přece nic jiného než slyšet jeho hlas a jít za ním. Avšak jít za ním neznamená (jen) stát se kněžími nebo řeholními sestrami, ale žít tak, jako žil on sám. Povolání není jen něco, co se týká jen „farářů“ a „jeptišek“.

Jsme navyklí především dbát na „zachovávání“ příkazů (světit sváteční den, zpovídat se alespoň jednou za rok, nerouhat se a nekonat skutky proti čistotě…), ale křesťan je povolaný k něčemu daleko většímu! Slyšet jeho hlas a jít za ním. Kam? Ne(jen) do semináře anebo do kláštera, ale tam, kam nás zavolá život – do kuchyně, do domácnosti, do školy, do kanceláře, do firmy… Jak? Jako singl žijící mladí lidé, jako snoubenci, jako manželé, jako kněží, jako sestry a bratři, jako zasvěcení laici… podle logiky přikázání lásky a blahoslavenství.

Člověk vždy naslouchá něčímu hlasu a jde za někým. Vždy má nějakého pastýře. Jen se podívejme, jak jsme vedeni a jak se vést necháváme. Reklama říká, že dnes se nosí toto a v takových barvách… a neptáme se proč. Stačí, že „tento rok se to prostě nosí“. Kdyby šlo jen o šaty nebo o jídlo… ale veřejné mínění a reklama diktují především to, jak se dnes žije. A v tomto jsme opravdu často jako ovce – bohužel, ne ty z Ježíšova podobenství.

Zbytečné jsou naše plačtivé prosby za to, aby „nezůstaly prázdné farní úřady“. Jestliže každý z nás nežije svůj život jako povolání (nasloucháme Kristovu hlasu a následujeme ho), je samozřejmé, že bude stále méně těch, kteří by se rozhodli i k bezvýhradnému následování (zasvěcení) a k službě druhým.

Až se budeme v neděli modlit „za povolání“, nemysleme jen na to, aby měl kdo strážit zachovávání přikázání a rozhřešovat jejich přestoupení, ale především, aby byli ti, kdo by jako Pavel a Barnabáš s radostí a směle povzbuzovali k věrnému životu v Boží milosti (srov. Sk 13,14.43-52), podle Kristova hlasu…

Zpracováno podle Don Tonino Lasconi, http://www.paoline.it/

0 comments

Odpovědět