Myšlenka na neděli (www.paulinky.cz)

Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo a můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. Kdo mě nemiluje, nezachovává moje slova.

Jan 14,23-29

E-vangelium on-life

Ježíšova slova v evangelním úryvku 6. velikonoční neděle jsou odpovědí na Judovu otázku: „Pane, jak to, že se chceš dát poznat nám, a světu ne?“ (viz Jan 14,22). Zároveň jsou i odpovědí na otázky Ježíšových učedníků každé doby, kterým vrtá hlavou, jak to, že Bůh se (ještě pořád) nechce světu zjevit viditelnými zásahy, které by jednou provždy odstranily všechno zlo a všechnu nespravedlnost a definitivně nastolily spolehlivou teokracii, jenž by nikdo nemohl odporovat.

Na první pohled se zdá, že Ježíš Judovu otázku přeslechl nebo záměrně obešel. Zdá se, že Ježíšova odpověď: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo a můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek“ nesouvisí s naléhavým Judovým: „Jak to…?“ Ve skutečnosti však Ježíšova odpověď míří mnohem hlouběji, než sahá Judova otázka. Slova, která Ježíš vyslovil, a skutky, které vykonal, t.j. celý jeho pozemský život je zjevením Otce, který ho poslal. Obsahem Božího zjevení, které vrcholí v Ježíši, tedy nejsou teorie či poučky, které by šlo jednou provždy demonstrativně vtlouci do hlav lidem celého světa. „Obsahem zjevení“, které Ježíš přinesl svým učedníkům, dokud ještě zůstával u nich, a které učedníkům všech dob neustále připomíná Otcem poslaný Přímluvce, Duch svatý, je tajuplné společenství lásky těchto tří – Otce, Syna a Ducha, kteří přebývají jeden v druhém a chtějí si učinit příbytek v srdci člověka. Proto se Bůh může zjevit pouze tam, kde člověk pro tento příbytek vytvořil prostor – tím, že miluje a zachovává Pánovo slovo. Tam, kde člověk jeho slovo nemiluje a nezachovává, není Boží zjevení možné. Není tam totiž k němu prostor.