Milý Petře, zrcadlo našich zrad

Milý Petře,

když ti píšu, myslím znovu na onen večer, kdy stál Ježíš před soudem a byl pak odsouzen k smrti a ty ses na dvoře ohříval u ohně. Tam jsi ho zapřel.

Sázím se, že když jsi zradil Ježíše, pak přestože jsi byl tak blízko u ohně, aby ses zahřál v nočním chladu, mrazilo tě na celém těle a u srdce. Vždyť když někdo miluje, ale uvědomí si, že chybil, srdce mu zledovatí!

Proléval jsi slzy, když sis uvědomil, cos udělal, protože je pravda, co o tobě píše Heinz: „Petr nezapírá Ježíše z pouhé zbabělosti. Nikdy se neprojevil jako zbabělec. Nechybí mu charakter, ochabuje jeho víra.“

Ježíš přece věděl, že ho zapřeš, a přece ti chtěl jednoho dne odhalit tvé poslání a řekl ti: „Petře, na tobě zbuduji svou církev.“ Pro Ježíše, pro ostatní učedníky, pro křesťany všech dob jsi vždycky představoval víru, měl jsi vůdčího ducha. A přece jsi zradil Mistra. Proč? Snad proto, že Bůh, který neponechává nikdy nic náhodě, chtěl nám tvým prostřednictvím říct, že přes naše slabosti nás miluje nekonečnou láskou.

Milý Petře, když uvažuji o tom, co se ti přihodilo, myslím na naši křehkost, na naši malověrnost, na naši omezenou lásku k Bohu, na naše sobecké zájmy.

Naše víra, často zárodečná, nás často vede k tomu, abychom si vytvořili „boha“ k svému užívání a konzumování nebo morálku přizpůsobitelnou každé situaci. Jsme jako ty, Petře, když zapíráme Ježíše v malých nebo velkých životních zkouškách, při kterých by zralá víra vnukala naopak naprostou důvěru v Boha, jistotu, že za onou otřesnou nebo dramatickou událostí chce nám dát Bůh znamení milosrdenství.

Milý Petře, tvá zrada mi také připomněla a trochu oživila, co cítil Ježíš při tvém zapření. Také toto utrpení mělo být zřejmě součástí jeho pašijí.

Biblická moudrost nás napomíná: „Přítel je poctivý, i když tě zraňuje, nepřítel tě klame, i když tě líbá … Přátelit se s kdekým je ke škodě; kdo však miluje, přilne víc než bratr.“ Jaké hluboké zklamání, jakou hořkost a sklíčenost v sobě pociťujeme, když shledáme, že jsme byli zrazeni, obelstěni někým, s kým nás pojilo hluboké přátelství!

Ale Ježíš tě neodsoudil, dokonce tě měl i nadále rád. Když máme někoho rádi, milý Petře, nedovedeme přát zlo tomu, kdo nám je působí. Jakmile máme nenávistné pocity vůči někomu, koho milujeme a kdo nám ublížil, je to známka, že naše láska nebyla pravá, že to nebylo upřímné přátelství.

Je doba, kdy se mají dokázat city mezi osobami, láska, úcta, náklonnost. Sirachovec říká: „Přítel tě miluje za každé okolnosti, je to bratr v den protivenství.“

Milý Petře, také nám se stává jako tobě, že milujeme přítele, a přece ho zapřeme. Ale důležité je, abychom uměli uznat své křehkosti a snažili se je odstranit. Díky za tvé slzy lítosti a za pokání! Poučil jsi mě, že naděje nikdy nepřestává, že se hodí vždy a pro všechny. Bezpečná naděje z vědomí, že Někdo nás bez ohledu na naše viny miluje.

Se svolením zpracováno z knihy: Otevřené dopisy (Francesco Armenti),kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství a převzato z webu www.vira.cz


VELKÝ PÁTEK

Podle prastaré tradice se dnes neslaví eucharistická oběť, ale obřady na památku utrpení Páně.

Ty mají tří části:

Bohoslužbu slova (ve které se čtou pašije)

přímluvami za celý svět

uctívání kříže; přijímání.

Velký pátek je postním dnem – postem od masa a újmy v jídle. Je vzpomínkou na ukřižování, a proto je prožíván jako den postu ve znamení smutku, ticha a rozjímání

Tento den je připomínkou dne smrti Ježíše Krista, kdy se konal proces odsouzení, jeho poprava i pohřeb.

v Bibli se události popisují ve všech čtyřech evangeliích.

Tento den se tato část evangelií čte v tzv. pašiích. (Z toho pak vznikly tzv. pašijové hry, při nichž se tyto události nečetly ale hrály)

Podle evangelií odpoledne ve tři hodiny zemřel Ježíš na kříži. Proto se přibližně v tento čas věřící scházejí k zvláštní bohoslužbě – není to běžná mše, otvírá se smysl utrpení a smrti Krista při čtení Bible, připomíná se pokleknutím před křížem, přednáší se modlitby za velké bolesti celého světa (rozdělení, války, špatné vztahy, nejednota křesťanů, …)

Na Velký pátek je výzdoba kostela chudá, žádné květiny, žádné svíce na oltáři, písně se zpívají bez doprovodu varhan a zvony mlčí.

Se svolením převzato z webu www.vira.cz


ZELENÝ ČTVRTEK

Tématem večerní liturgie jsou dvě události: Ježíšova večeře, při níž ustanovuje tajemství eucharistie a myje apoštolům nohy; Ježíšova modlitba v Getsemanské zahradě a jeho zajetí…

Kristus nás posiluje svým tělem a svou láskou. V této síle se pak můžeme vydávat na cestu do zaslíbené země. Na cestu, která vede i přes poušť utrpení a smrti, ale též skrze bránu vzkříšení. Cílem této cesty je „země“, ze které nebudeme vyhnáni, totiž „nové nebe a nová země“ nebeského království.

Se svolením převzato z webu www.vira.cz


Upozornění

  • V 17.15 hod. v kostele křížová cesta.
  • Ve čtvrtek v 18.00 hod. začíná mše svatá. Po mši svaté jste srdečně zváni do farního sálu na symbolickou poslední večeři. Kostel bude otevřený pro soukromou adoraci do 21.00 hod.
  • V pátek v 17.15 hod. křížová cesta pod vedením členů Pastorační a Ekonomické rady farnosti. V 18.00 hod. začínají velkopáteční obřady. Po obřadech bude možné prodlévat u Božího hrobu do sobotní 16. hodiny. U Božího hrobu bude kasička, kam budete moci přispět na pomoc křesťanům ve Svaté zemi. Velký pátek je dnem přísného postu.
  • V sobotu v ve 20.00 hod. začíná velikonoční vigilie.
  • Na Slavnost Zmrtvýchvstání Páně budou požehnány pokrmy, které si přinesete (vajíčky, beránky, sýry…).
  • Ve dnech 24. – 26.4 se v Kutné Hoře uskuteční diecézní setkání ministrantů. Ministranti ve věku 6 – 15 let se mohou hlásit v zákristii do 12. dubna.
  • V neděli 19.4. od 13. – 17.00 hod. ve sportovní hale se uskuteční pro žáky 2. stupně ZŠ velikonoční turnaj ve florbale. Zájemci se mohou hlásit ve škole.

Poděkování

  • Děkujeme za péči o kostel, za úklid na faře a vaše příspěvky do sbírky.Sbírka z dnešní neděle je určena na plošné pojištění církevního majetku a bude odeslána.
  • Děkujeme za dar 10 000 Kč určený na opravu varhan.

BOHOSLUŽBY VE FARNOSTI PŘIBYSLAV

Den Hodina Intence
Neděle –
5. 4.2009
KVĚTNÁ NEDĚLE
8.00 hod.
9.30 hod.
11.00 hod.
Za farnost
Za Jaroslava Prokeše, rodiče a bratra
ŽIŽKOVO POLE
Pondělí –
6.4. 2009
7.30 hod. Za rodiče Beranovy, vnuka Josefa a duše v očistci
Úterý –
7.4. 2009
18.30 hod. Za Magdalénu Krčálovou, dva manžely, rodiče a sourozence
Středa –
8.4.2009
8.00 hod.
18.30 hod.
Za rodiče Velínovy, děti a rodiče z obojí strany
DOLNÍ JABLONNÁ
Čtvrtek –
9.4. 2009
ZELENÝ ČTVRTEK
18.00 hod. Na poděkování za dar eucharistie a svátostného kněžství
Pátek –
10.4. 2009
VELKÝ PÁTEK
18.00 hod. Velkopáteční obřady
Sobota –
11.4. 2009
BÍLÁ SOBOTA
20.00 hod. Za farnost
Neděle –
12.4. 2009
SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ
8.00 hod.
9.30 hod.
18.00 hod.
Za rodinu Doležalovu a Josefa Landsmana
Za Františka Bořila a celý rod
Za farnost

Květná neděle

Oslava Svatého týdne začíná na Květnou neděli průvodem, který symbolicky naznačuje, že následujeme Pána na jeho cestě utrpení a účastníme se jeho kříže, abychom dostali také podíl na jeho vzkříšení a na jeho životě. Tuto myšlenku vyzdvihuje zvláště žehnací modlitba nad ratolestmi: „… požehnej také nás, ať s radostí jdeme za svým Králem Kristem.“

Květná neděle spojuje Kristův královský triumf a oslavu jeho utrpení vjedno. Obojí je ve velikonočním tajemství vzájemně propojeno…

Se svolením převzato z webu www.vira.cz


Zpověď úspěšného podnikatele Radima Passera

Už jako desetiletý kluk jsem si vysnil, že budu skvělým fotbalistou a k tomu budu mít krásnou ženu, hodně dětí, dům svých snů… ano, to vše bylo součástí mých představ. Dnes jsem většinu toho měl, jen kariéru fotbalisty jsem vyměnil za kariéru úspěšného podnikatele. Hodnota mé firmy už stoupla na několik stovek milionů korun. Prožíval jsem „americký sen.“

Byl pátek dopoledne a já se chystal za Janou do porodnice. Očekávali jsme narození našeho prvorozeného syna. A tu mne napadlo, že by bylo dobré, kdybychom se pomodlili. Jana se sice několikrát snažila se mnou hovořit o Bohu, ale já jsem byl jako zabedněnec, který nechtěl nic
slyšet. Ale toto byla mimořádná situace. Velmi záleželo na tom, aby nevznikly žádné problémy. Proto jsem se chtěl pro jistou obrátit k Bohu.Před půl druhou odpoledne byl náš syn na světě. Dali jsme mu jméno Max, po mém tatínkovi. Hned se mi moc líbil. Narodil se však o pár týdnů dříve, a tak putoval do inkubátoru. Jana celý porod statečně zvládala, nyní ji lékaři nechali odpočívat. Zůstali jsme spolu sami na jednom z porodních pokojů. Drželi jsme se za ruce a prožívali jsme krásné, obyčejné lidské štěstí.

Následující den byla překrásná sobota. Hned ráno jsem volal ženě do porodnice. Byla v pořádku a velice šťastná. Rychle jsem se oblékl a spěchal za nimi do nemocnice když jsem přejížděl Vltavu po Jiráskově mostě, tekly mi slzy radostí.

Každý den jsem spěchal domů. Těšil jsem se na koupání Maxíčka, u něhož jsem nikdy nechtěl chybět. Za několik dní se Janě zdálo, že chlapeček málo pije, poprosila mne, abych zavolal do nemocnice.

Hned druhý den ráno jsme předali syna panu doktorovi. Po chvíli jsme si vyslechli špatnou zprávu – Maxíček musí na operaci. Cestou z nemocnice jsme oba plakali, tašku na miminko jsme nesli prázdnou. Nemohli jsme té zprávě stále uvěřit. Jana se ke mně obrátila a řekla: „Myslím si, že Bůh nám chce něco říct.“ V ten okamžik jsem si uvědomil, jaký jsem zoufalec, jak podivné mám poskládány své priority. Nedával jsem Bohu šanci, aby se stal součástí mého života. Velmi silně jsem právě teď vnímal, že Bůh existuje. Zároveň se mi vynořily výčitky svědomí vůči Bohu i své ženě. A nahlas jsem řekl: „Jáni, já bych se chtěl změnit.“

Po několika dnech jsme s Janou přijeli za Maxíčkem do nemocnice. Jakmile se objevil doktor, došlo nám, že je zle. Měl v očích slzy, když nám říkal, že náš chlapeček má v hlavičce nádor, který nelze vyoperovat. Nemá žádnou naději na přežití. Dal bych všechno, co jsem měl, abych mu mohl pomoci. V nerovném souboji se však nedalo nic dělat. Asi po dvou měsících náš chlapeček zemřel. Můj „americký sen“ se zhroutil jak domeček z karet.

Rozhodl jsem se následovat Boha, ale zatím jsem nevěděl, co to vlastně obnáší. Duchovní temnota, která mne obklopovala, sice pomalu ustupovala, ale stále jsem mnoho věcí nechápal. S Janou jsme hodně hovořili o Bohu. Chtěl jsem v otázce vztahu s Pánem Bohem udělat trvalou změnu. Pomalu jsem začínal chápat, kým skutečně je Ježíš Kristus.

Ještě jsem musel ujít velký kus po duchoví cestě, než jsem uvěřil, že milostí Boží mohu být spasen. S lítostí jsem Bohu vyznal své hříchy. Výsledkem byl pokoj v mém srdci. Uvědomil jsem si, že mi Bůh skrze spravedlnost a oběť Pána Ježíše Krista odpustil. V srdci jsem pak pocítil hlubokou vděčnost za Boži lásku a milosrdenství ke mně. To mě vedlo ke změně. Z hloubi svého srdce jsem toužil následovat svého Spasitele. To znamená dát přednost jeho vůli před mou vlastni, důvěřovat ve všem více jemu, než sobě.

S Janou jsme prožívali krásný vztah s Ježíšem, který byl středem našeho života, a po létech čekaní jsme se opět těšili na miminko. Boží cesty jsou pro nás smrtelníky něčím naprosto úžasným, co nelze vystihnout. Bůh nám dává svobodu rozhodování. Ví však, co je pro nás věčný úděl nejlepší. Přeje si, abychom se pro něho každodenně rozhodovali. K ničemu nás však nenutí. Největší překážkou pro přijetí Boha je pýcha. Právě i ta nepochybné i mně dlouho bránila uvědomit si vůbec, že i já potřebuji ve svém životě Ježíše. Nedocházelo mi, že bez něho je všechno pomíjivost a marnost. Teprve když Bůh dopustil, aby náš syn zemřel, mé spoléháni na sebe se ukázalo, jako základy stavby postavené na písku.

Bolest v srdci přetrvávala, ale měli jsme naději, která se stávala jistotou. Náš život dostával s Ježíšem opět smysl. Bůh vždy vykoná svou část společné práce s člověkem. A zbytek? Ten již máme v rukou pouze my sami. Je totiž našim svobodným rozhodnutím, přijmout Ježíše či nikoli.

Kdo důvěřuje Ježíši, ten je v životě i ve smrti v dobrých rukách.

Zpověď úspěšného podnikatele Radima Passera

Už jako desetiletý kluk jsem si vysnil, že budu skvělým fotbalistou a k tomu budu mít krásnou ženu, hodně dětí, dům svých snů… ano, to vše bylo součástí mých představ. Dnes jsem většinu toho měl, jen kariéru fotbalisty jsem vyměnil za kariéru úspěšného podnikatele. Hodnota mé firmy už stoupla na několik stovek milionů korun. Prožíval jsem „americký sen.“

Byl pátek dopoledne a já se chystal za Janou do porodnice. Očekávali jsme narození našeho prvorozeného syna. A tu mne napadlo, že by bylo dobré, kdybychom se pomodlili. Jana se sice několikrát snažila se mnou hovořit o Bohu, ale já jsem byl jako zabedněnec, který nechtěl nic
slyšet. Ale toto byla mimořádná situace. Velmi záleželo na tom, aby nevznikly žádné problémy. Proto jsem se chtěl pro jistou obrátit k Bohu.Před půl druhou odpoledne byl náš syn na světě. Dali jsme mu jméno Max, po mém tatínkovi. Hned se mi moc líbil. Narodil se však o pár týdnů dříve, a tak putoval do inkubátoru. Jana celý porod statečně zvládala, nyní ji lékaři nechali odpočívat. Zůstali jsme spolu sami na jednom z porodních pokojů. Drželi jsme se za ruce a prožívali jsme krásné, obyčejné lidské štěstí.

Následující den byla překrásná sobota. Hned ráno jsem volal ženě do porodnice. Byla v pořádku a velice šťastná. Rychle jsem se oblékl a spěchal za nimi do nemocnice když jsem přejížděl Vltavu po Jiráskově mostě, tekly mi slzy radostí.

Každý den jsem spěchal domů. Těšil jsem se na koupání Maxíčka, u něhož jsem nikdy nechtěl chybět. Za několik dní se Janě zdálo, že chlapeček málo pije, poprosila mne, abych zavolal do nemocnice.

Hned druhý den ráno jsme předali syna panu doktorovi. Po chvíli jsme si vyslechli špatnou zprávu – Maxíček musí na operaci. Cestou z nemocnice jsme oba plakali, tašku na miminko jsme nesli prázdnou. Nemohli jsme té zprávě stále uvěřit. Jana se ke mně obrátila a řekla: „Myslím si, že Bůh nám chce něco říct.“ V ten okamžik jsem si uvědomil, jaký jsem zoufalec, jak podivné mám poskládány své priority. Nedával jsem Bohu šanci, aby se stal součástí mého života. Velmi silně jsem právě teď vnímal, že Bůh existuje. Zároveň se mi vynořily výčitky svědomí vůči Bohu i své ženě. A nahlas jsem řekl: „Jáni, já bych se chtěl změnit.“

Po několika dnech jsme s Janou přijeli za Maxíčkem do nemocnice. Jakmile se objevil doktor, došlo nám, že je zle. Měl v očích slzy, když nám říkal, že náš chlapeček má v hlavičce nádor, který nelze vyoperovat. Nemá žádnou naději na přežití. Dal bych všechno, co jsem měl, abych mu mohl pomoci. V nerovném souboji se však nedalo nic dělat. Asi po dvou měsících náš chlapeček zemřel. Můj „americký sen“ se zhroutil jak domeček z karet.

Rozhodl jsem se následovat Boha, ale zatím jsem nevěděl, co to vlastně obnáší. Duchovní temnota, která mne obklopovala, sice pomalu ustupovala, ale stále jsem mnoho věcí nechápal. S Janou jsme hodně hovořili o Bohu. Chtěl jsem v otázce vztahu s Pánem Bohem udělat trvalou změnu. Pomalu jsem začínal chápat, kým skutečně je Ježíš Kristus.

Ještě jsem musel ujít velký kus po duchoví cestě, než jsem uvěřil, že milostí Boží mohu být spasen. S lítostí jsem Bohu vyznal své hříchy. Výsledkem byl pokoj v mém srdci. Uvědomil jsem si, že mi Bůh skrze spravedlnost a oběť Pána Ježíše Krista odpustil. V srdci jsem pak pocítil hlubokou vděčnost za Boži lásku a milosrdenství ke mně. To mě vedlo ke změně. Z hloubi svého srdce jsem toužil následovat svého Spasitele. To znamená dát přednost jeho vůli před mou vlastni, důvěřovat ve všem více jemu, než sobě.

S Janou jsme prožívali krásný vztah s Ježíšem, který byl středem našeho života, a po létech čekaní jsme se opět těšili na miminko. Boží cesty jsou pro nás smrtelníky něčím naprosto úžasným, co nelze vystihnout. Bůh nám dává svobodu rozhodování. Ví však, co je pro nás věčný úděl nejlepší. Přeje si, abychom se pro něho každodenně rozhodovali. K ničemu nás však nenutí. Největší překážkou pro přijetí Boha je pýcha. Právě i ta nepochybné i mně dlouho bránila uvědomit si vůbec, že i já potřebuji ve svém životě Ježíše. Nedocházelo mi, že bez něho je všechno pomíjivost a marnost. Teprve když Bůh dopustil, aby náš syn zemřel, mé spoléháni na sebe se ukázalo, jako základy stavby postavené na písku.

Bolest v srdci přetrvávala, ale měli jsme naději, která se stávala jistotou. Náš život dostával s Ježíšem opět smysl. Bůh vždy vykoná svou část společné práce s člověkem. A zbytek? Ten již máme v rukou pouze my sami. Je totiž našim svobodným rozhodnutím, přijmout Ježíše či nikoli.

Kdo důvěřuje Ježíši, ten je v životě i ve smrti v dobrých rukách.

Drazí farníci,

srdečně vás všechny zvu na liturgické obřady Svatého týdne.
Na Zelený čtvrtek oslavíme památku Večeře Páně. Po obřadech jste zváni na faru na symbolickou velikonoční večeři, kterou slavil Ježíš se svými učedníky.
Při velkopátečních obřadech si připomeneme Umučení Páně a na Bílou sobotu, velikonoční vigílií, vstoupíme do slavnosti Zmrtvýchvstání Páně.

P. Zdeněk Kubeš

Pastorační plán na měsíc duben

  • 3.4. křížová cesta mládeže
  • 4.4. diecézní setkání mládeže
  • 4.4. svátost smíření pro farnost
  • 3. – 5.4. týden modliteb za mládež
  • 5.4. křížová cesta
  • 9.4. Zelený čtvrtek – společná „Poslední večeře“ na faře
  • 10.4. velkopáteční křížová cesta
  • 19.4. florbalový turnaj pro ZŠ
  • 24.-26.4. diecézní setkání ministrantů
  • 25.4. diecézní pouť ke sv. Vojtěchovi na Libici
  • 26.4. Vlil. benefiční koncert na opravu varhan

Začátek postní doby

V neděli 22. února nás mládež pod vedením ing. Tomáše Jajtnera překvapila veselým programem a maškarním průvodem městem, který zakončoval období masopustu. Zpívali, tančili, sehráli divadélko a my jsme se smáli a tleskali.
Ve středu 25. února, na Popeleční středu, jsme vstoupili do postní doby. Boží dům se naplnil věřícími, kteří při mši svaté přijali z rukou kněze znamení kříže popelem se slovy: „Pamatuj, že prach jsi a v prach se obrátíš.“ Po celou postní dobu se v pátek a v neděli konají pobožnosti Křížové cesty. Je to
velmi pěkný zvyk, že tyto pobožnosti vedou všechny generace farníků, od dětí až po seniory. Na každé pobožnosti se sejde velká skupina věřících. To napovídá, že si dobře uvědomujeme, že rozjímání o utrpení Pána Ježíše k době postní patří.
Dalším, hezkým zážitkem byla duchovní obnova, kterou vedl P. Jan Linhart. V pátek večer nám promítl cestování po Gruzii. Přiblížil nám zemi bohatou na krásu horských velikánů i hlubokých údolí, starobylých chrámů i život prostých pastevců. V sobotu proběhlo několik hodnotných přednášek, byly zodpovězeny i různé dotazy farníků. Mezitím jsme se mohli na faře občerstvit z pohoštění, které připravily pečlivé hospodyňky. Za všechno srdečně děkujeme P. Linhartovi i našim kněžím, kteří tuto duchovní obnovu zprostředkovali a zařizovali.
V sobotu 14. března se uskutečnila brigáda na zateplení farního sálu.Ten den se udělal veliký kus užitečné práce a brigádníci byli odměněni dobrým obědem, který přichystaly pečlivé ženy. Pan farář nešetřil chválou a poděkováním, ke kterému se připojujeme. Díky všem, kdo jsou ochotni pro farnost něco z lásky udělat.
Emilie T.

Svátek Božího milosrdenství

První neděle po Božím hodu velikonočním je svátkem Božího milosrdenství. Letos to bude 19. dubna. Před tímto svátkem se můžeme modlit novénu, kterou Pán Ježíš obdařil příslibem: „Skrze tuto novénu Milosrdenství obdařím duše všemi milostmi.“ Slovo „všemi“ znamená dosažení všech dobrodiní, o které bude duše prosit, bez ohledu na to, zda se bude modlit o milosti pro sebe nebo pro druhé. Novéna spočívá v denní modlitbě Korunky k Božímu milosrdenství, počínaje Velkým pátkem a konče sobotou před svátkem Milosrdenství.
Korunka k Božímu milosrdenství se doporučuje i mimo novénu, protože Pán slíbil: „Kdokoliv se ji bude modlit, dosáhne v hodině smrti velikého milosrdenství.“
V našem kostele je společná modlitba Korunky každý pátek v 15 hodin a také v sobotu po mariánském večeřadle.
Třetí hodinu odpoledne, to je hodinu své smrti, pojmenoval sám Ježíš „Hodinou milosrdenství pro svět“ a vyzývá nás, abychom se každý den ve tři hodiny odpoledne alespoň krátce ponořili do jeho umučení, zvláště do jeho opuštěnosti v hodině smrti. Sám Pán říká: „V této hodině neodřeknu nic duši, která mě prosí pro mé umučení.“
Využijeme této obrovské milosti v dnešní době, kdy sám Ježíš nabízí milosti pro nás, pro naše blízké i pro zcela neznámé lidi, kteří jsou třeba v nebezpečí věčného zatracení a tyto milosti můžeme získat za zcela minimální oběť. Vždyť modlitba Korunky trvá jen asi 12 minut.
Důvěřujme v Boží Milosrdenství!
(texty novény budou na stolku u hlavního vchodu)
M. Pleslová

Bohoslužby ve farnosti Přibyslav v měsíci dubnu 2009.

30.3. 7:30 Za rodinu Kubíčkovu
31.3. 18:30 Za Vlastu a Jaroslava Mášovy, jejich rody a duše v očistci
1.4. 7:30
18:30
Za rodiče Šrámkovy a syna Josefa
VESNICE
2.4. 18:30 Za Romana Podrázkého, rodiče a duše v očistci
3.4. 18:30 Za Františka a Emilii Pometlovy a dceru Boženu
4.4 7.00 Za Dr. Jiřího Procházku, ten rod a duše v očistci
5.4. 8:00
9:30
11:00
Za farnost
Za Jaroslava Prokeše, rodiče a bratra
ŽIŽKOVO POLE
6.4. 7:30 Za rodiče Beranovy, vnuka Josefa a duše v očistci
7.4 18:30 Za Magdalenu Krčálovou, dva manžely, rodiče a sourozence
8.4. 7:30
18:30
Za rodiče Velínovy, děti a rodiče z obojí strany
VESNICE
9.4. 18:00 Na poděkování za dar eucharistie a svátost kněžství
10.4 18:00 Velkopáteční obřady
11.4. 20:00 Vigilie – Za farnost
12.4. 8:00
9:30
18:30
Za rodinu Doležalovu a za Josefa Landsmana
Za Františka Bořila a celý rod
Za farnost
13.4. 8.00
9.30
11.00
Za rodiče Havlíčkovy a sourozence
Za Simonu Přibylovou a zemřelé kamarády
ŽIŽKOVO POLE
14.4. 18:30 Mše svatá nebude
15.4. 7:30
18:30
Mše svatá nebude
VESNICE
16.4. 18:30 Na poděkování
17.4. 18:30 Za Jiřího a Marii Freudlovy a jejich rodiče
18.4. 7:00 Za rodinu Pospíchalovu a Kubátovu
19.4. 8:00
9:30
11:00
Za rodiče Štefovy, oboje rodiče, sourozence a duše v očistci
Za farnost
STŘÍBRNÉ HORY
20.4.. 7:30 Za rodiče Močubovy, syna Františka a rodiče z obojí strany
21.4. 18:30 Za rodinu Dobrovolných a celý rod
22.4. 8:00
18:30
Za Zdeňka Stránského
VESNICE
23.4. 18:30 Za Josefa Pokorného, rodiče a sourozence
24.4. 18:30 Za Josefa Henzla a rodiče
25.4. 7:00 Za pěstouna Františka, jeho rodiče a duše v očistci
26.4. 8:00
9:30
18:30
Za Ludvíka Lána a ten rod
Za rodiče Kašpárkovy, Fišarovy, Krškovy a celý rod
Za farnost

Změna bohoslužeb vyhrazena.