2015-03-01_Duchovni-obnova3V neděli 1. března 2015 proběhla ve farním sále duchovní obnova, kterou vedly sestry boromejky. Z Prahy přijely sestry Edith (rodačka z Přibyslavi) a sestra Remigie (postulátorka procesu Matky Vojtěchy) a z Prachatic sestra Sebastiana, s. Angela a s. Alena.

Sestřičky nám přiblížily život Matky Vojtěchy slovem i obrazem, jak prožívala postní dobu a Velikonoce.

V druhé půli obnovy nám s. Edith a s. Alena představily „Eucharistický kongres“ – reálná přítomnost Krista v Eucharistii s Matkou Vojtěchou.

2015-03-01_Duchovni-obnova1Ve svátostném Spasiteli viděla Matka Vojtěcha zdroj síly, lásky a jednoty. Říkala, že naše darování se při Eucharistii by nemělo smyslu, kdybychom nevytvářeli jednotu mezi sebou a Bohem, ale i mezi sebou navzájem a ostatními bližními. „V Eucharistii je pramen milosrdenství a záruka vnitřní obnovy každého společenství. Kdo zapustí kořeny své duše do Eucharistie, vnitřně se změní a stává se novým.“

Věděla, že v Eucharistii je pramen milosrdenství a záruka vnitřní obnovy každého řeholního (farního) společenství,  že z Eucharistie  roste milosrdenství, utváří se společenství. Eucharistie je silou jednoty a největším pramenem kontemplace.

Slavení eucharistické oběti je střed  a vrchol vnitřního života celé církve, tedy i Kongregace (tedy i naší farnosti). Zde je těžiště duchovního růstu a svatosti. Jen tehdy jsme však plně účastni eucharistické Oběti, když odcházíme s větší vzájemnou láskou, větším pochopením, ochotou a pohotovostí sloužit lépe a obětavěji Kristu v našich bratřích a sestrách.

 

2015-03-01_Duchovni-obnova2Na křížovou cestu pod vedením sester boromejek přišlo hodně farníků, sestřičky měly radost a my s nimi.

Celý březen bude v našem kostele putovní výstava: Služebnice Boží – Matka Vojtěcha Hasmandová – statečný svědek víry. Využijme jedinečnou příležitost seznámit se s touto velkou služebnicí Boží!

 

Příběh, který mi  (na moje přání) vyprávěla s. Alena a který si můžete přečíst v knížce „Láska smrtí nekončí“.

„Když jsem přišla při duchovních cvičeních k rozmluvě k Matce Vojtěše, ukázala jsem jí také ekzém na rukou, který mne tehdy velice sužoval. Byla jsem delší dobu v neschopnosti, neboť jsem měla dlaň rozpukanou až do živého. Byla jsem objednána na alergologii – ale kvůli exerciciím jsem tam už nemohla jít. Matka mi projevila velikou účast s mým trápením, a když jsme se loučily, udělala mi na obvázané dlani s velikou láskou křížek. Jaké bylo mé překvapení, když jsem ráno sundala obvaz a dlaň byla zahojená, kůže se mi obnovila a já si připadala jako novorozeně. Za několik měsíců se mi zase začal dělat ekzém na rukou. Vtom přijela Matka Vojtěcha. Protože jsem měla ještě v paměti zkušenost z jarních exercicií, dodala jsem si odvahy a šla jsem ji poprosit, aby mi ruce požehnala. Opět mi s láskou udělala na rukou křížek – a to byl konec mého ekzému. Od té doby uplynulo již mnoho let a já pracuji bez rukavic se všemi chemickými prostředky bez potíží.“

Marie Pleslová

0 comments

Odpovědět