Ve dnech 15. až 20. července se konal v australském Sydney Světový den mládeže (World Youth Day). Jako jediný účastník z Přibyslavské farnosti jsem měl možnost se této úžasné akce také zúčastnit, proto bych se rád na následujících řádcích podělil o několik svých dojmů z této daleké poutě.

S myšlenkou Světových dnů mládeže přišel již v roce 1983 papež Jan Pavel II., který pozval mládež z celého světa, aby se setkala v Římě. Jeho výzvy uposlechlo na tři sta tisíc mladých.  Od té doby se proto koná každé dva až tři roky Světový den mládeže pokaždé na jiném místě zeměkoule.  Jedná se o největší mládežnickou akci na světě, kterou pořádá Katolická církev. Počet účastníků každého Světového dne jde vždy do statisíců. V roce 1993 se na závěrečné mši na Světovém dni mládeže v Manile na Filipínach sešlo více jak 4 miliony lidí, což bylo největší setkání lidí na této planetě vůbec.

Letos v červenci přijalo pozvání Sv. Otce do australského Sydney více jak čtvrt milionu poutníků ze všech koutů zeměkoule.  Z Čech vyrazila do Austrálie organizovaná skupina 220 poutníků, včetně dvou biskupů Mons. Jiřího Paďoura a Pavla Posáda. Do Melbourne jsme odlétali po menších skupinkách z Vídně nebo z Prahy s přestupem v Soulu. Já odlétal spolu s devadesátkou dalších účastníků ve čtvrtek 4. července z Vídně. Cesta trvala díky osmihodinovému časovému posunu dva dny, z toho jsme v letadle strávili 22 hodin.

Hned po příletu a příslušné imigrační kontrole jsme nasedli do připravených autobusů, které nás rozvezli do různých farností v Melbourne, kde jsme měli strávit týden na předprogramu (Days in Dioceses Melbourne) před samotným setkáním v Sydney.  Spolu s několika dalšími jsem tento týden strávil ve farnosti Mooloorbark.  Bydlel jsem s třemi ostatními kluky z Čech v rodině manželů Carollových.  Byli to již starší důchodci, avšak velmi aktivní. Ron byl velký sportovec, který holdoval judu, fotbalu a zejména golfu.  Na golfovém hřišti trávil tři dny v týdnu. Golf je obecně v Austrálii hodně rozšířený sport. Dovolit si ho může každý, kdo o to stojí. Členství v golfovém klubu zde stojí pár dolarů měsíčně.  Zato Margrit si ještě v důchodu přivydělávala jako prodavačka v charitním obchodě. V Austrálii totiž máte na každém parkovišti vedle odpadkového koše také velký kontejner od charity, kam se dají odložit nepotřebné věci. Charita pak tyto věci třídí a co jde, prodává ve speciálních obchodech, které se podobají našim second handům či komisnímu prodeji. Z výtěžku jsou pak financovány rozličné sociální služby.

Naši melbernští rodiče se o nás opravdu vzorně starali. Všemožně se snažili, abychom měli všeho dostatek a nic nás netrápilo. Neváhali nám například sehnat do pokoje malá elektrická kamínka, abychom si mohli v pokoji přitopit. V Austrálii je totiž v tomto ročním období zima, sice tu nechumelí, ale teploty se nevyšplhají více než na 15 stupňů, přesto většina domu ani nemá centrální vytápění. Australané jsou prostě na zimu doma zvyklý.  Moc času jsme však s našima adoptivními rodiči nepobyli. Každý den nás čekal většinou velmi nabitý program.  První den jsme vyrazili prohlédnout si centrum Melbourne, které bylo od naší farnosti vzdáleno asi tři čtvrtě hodiny jízdy vlakem.  Jako poutníci jsme obdrželi pas, díky kterému jsme měli volný vstup nebo slevu do většiny galerií, muzeí a dalších atrakcí v Melbourne, čehož jsme patřičně využívali celý týden. Také jsme vyrazili z Melbourne na australský venkov do městečka Yea, kde jsme v místním kostelíku slavili mši svatou s českým kapucínem Aurelem Hrdinou, který v Austrálii působí již padesát let. Jeden den nato jsem navštívil spolu s dalšími vybranými účastníky všech národností cisterciácké opatství Tarrawarra Abbey, kde jsme půl dne strávili se zdejšími mnichy v  modlitbách, rozjímání, ale i společném stolování.  V podvečer následovala taneční zábava spojená s výukou tradičních australských tanců „Bush dances“ v hale katolické univerzity. Nezapomněli jsme navštívit také místní zoo, které bylo plné zástupců zdejší jedinečné fauny, koalami počínaje, přes ptakopysky či vombaty a klokany konče. Proběhlo také milé setkání s českými krajany z Melbourne v jejich centru s přiléhavým názvem Šumava.

 Vrcholem Dnů v diecési byla společná mše svatá na fotbalovém stadionu Telstra Dome, na které se sešli všichni poutníci, kteří trávili předprogram v melbournské diecési, ale také i místní věřící. Na zaplněný stadion tak dorazilo více jak čtyřicet tisíc lidí. Organizátoři dokázali využít všech možností, které tento moderní stadion poskytoval a tak z pro někoho nudného obřadu dokázali udělat za pomoci, světel, laseru, kouře či velkoplošných obrazovek docela vkusnou show. A publikum to dokázalo ocenit, ještě nikdy jsem nezažil, aby přede mší mezi lidmi obíhala pověstná mexická vlna, tak jak tomu bylo v Telstra Dome.

Po skončení předprogramu v Melbourne následoval celodenní přesun autobusy, který nepostrádal prvky dramatu, po bezmála tisícikilometrové trase do Sydney, a během něhož se nám na dva dny ztratila naše zavazadla, takže jsme byli nuceni spát první noc bez spacáku v nevytopených školách, což opravdu nebylo příjemné. Byl jsem ubytován v dívčí katolické škole Rosebank College. Spolu s námi tu ještě bydlela velká skupina Papuánců z Nové Guinei. Měl jsem z nich nejdříve trochu obavy, ale nakonec se ukázali jako velmi milí lidé, kteří se od nás ani tak nelišili, každý  měl svůj mobil či digitální foťák a večer psal emaily domů stejně jako my.

 V úterý jsme se v Sydney jen tak rozkoukávali. Odpoledne však Světové dny mládeže oficiálně začali mší svatou v přístavišti Barangaroo, kterou sloužil australský kardinál Pell a během své promluvy přivítal všechny poutníky z více jak 170 zemí světa.

Ve středu dopoledne se konala, tak jako posléze každý den, katecheze českých biskupů na australské katolické univerzitě nedaleko škol, kde jsme byli ubytováni. Celé odpoledne pak vyplnil Youth Festival, což bylo velké množství koncertu, workshopu a přednášek, které se konali po celém městě. Já jsem spolu s dalšími zamířil k Opeře, před kterou se odehrával jeden z největších koncertů. Cestou jsme potkávali spoustu poutníků z celého světa. Obvykle když se s někým dáte do řeči, tak uděláte i společnou fotku na památku, či si něco drobného vyměníte. V této souvislosti musím zmínit, že propiska s logem města Přibyslav, je celosvětově žádaný artikl, protože za ní lze bez problému získat, náramek z Québecu, odznáček z Chile, šátek z USA či záložku z Indonésie.

Ve čtvrtek po ranní katechezi a obědě, který se na setkání vydává specifickým způsobem. Při takovém množství lidí nelze vydávat jednotlivé porce, nýbrž se vydávají balíčky po šesti porcích, proto je vždy potřeba sestavit před každým obědem i večeří šestičlennou skupinku, což mnohdy vede k čilé mezinárodní spolupráci. Vrcholem dne však byl příjezd Sv. Otce do Sydney. Policejní helikoptéry ve vzduchu a obojživelná komanda v rychlých člunech brázdící vody přístavu nasvědčovali, že se bude dít něco velkého. Papežův příjezd byl fenomenální. Benedikt XVI. projel na lodi kolem Opery i pod Harbour Bridge následován celou flotilou dalších lodí. Dojeli až k přístavišti Barangaroo, kde Sv. Otec vystoupil na podium, aby se pozdravil se všemi přítomnými poutníky.  Požehnal zástupům a přednesl krátkou řeč  na uvítanou, ve které se zabýval zejména mottem celého setkání, jímž byl úryvek z Písma: „Dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky.“

Pátek byl ve znamení křížové cesty. Jednotlivá zastavení byla rozmístěna podél nejvýznamnějších míst ve městě. Ježíš tak nesl svůj kříž ulicemi Sydney až k Opeře, aby pak dojel lodí až na Barangaroo, kde křížová cesta vyvrcholila. Po celou dobu setkání probíhal bohatý doprovodný program. Na výstavišti probíhala stálá prezentace řádů a hnutí v církvi. Všude po městě byli vyznačené prostory, kde se lidé mohli na chvíli zastavit a ztišit se v modlitbě.

V sobotu se vydáváme již brzy ráno na pěší pouť směrem na dostihové závodiště Randwick, kde Světové dny mládeže vrcholily. Ve večerních hodinách se takřka bez ohlášení objevil na hlavním podiu papež Benedikt XVI., aby zahájil a vedl večerní vigílii, během které zazněla svědectví několika mladých lidí, kteří vyprávěli o tom, jak jim Duch Svatý pomohl v jejich životě. Jedním z nich bylo i svědectví Marušky Štěpánové z Červeného Kostelce, která vyprávěla, jaká úskalí přináší pro mladého křesťana život v jedné z nejateističtějších zemí v Evropě. Svatý otec se ve své promluvě zaměřil na klíčové problémy dnešní doby. Varoval před mravním relativismem a duchovní vyprázdněností konzumní společnosti. Poté následovala tichá modlitba před Nejsvětější Svátostí, což byl pro mě nejsilnější moment setkání. Celý ten několika set tisícový dav najednou ztichl a po celém širém závodišti se rozhostilo na několik desítek minut hrobové ticho. Po skončení adorace jsme všichni strávili noc na závodišti pod širým nebem až do dalšího dne.

V neděli ráno se konala na Randwicku závěrečná mše svatá, při které Svatý Otec biřmoval 24 mladých lidí jak z Austrálie, tak z ostatních kontinentů. Evropu v tomto výběru reprezentovali pouze dva lidé, jedním z nich byl osmnáctiletý Vašek Rylko z Ostravy.  Svatý otec na závěr poděkoval všem účastníkům, a oznámil, že příští Světové dny mládeže se budou konat v roce 2011 ve španělském Madridu.

Naše česká skupina se v Austrálii zdržela ještě více jak týden, který jsme věnovali výletům po okolí Sydney. Navštívily jsme zejména národní park Modré hory, nazvaný podle modrého oparu, který se vznáší nad nekonečnými eukalyptovými lesy, které zde rostou, či Královský národní park, což je několik desítek kilometrů dlouhý pás pobřeží podél Pacifiku, charakteristický svými rozeklanými útesy. Dalším cílem našich výletů byli známé sydneyské pláže včetně té nejznámější Bondi Beach, která byla, přestože zrovna byla zima, plná surfařů.

Z Austrálie jsem odlétal zpět 29. července spolu s částí naší české výpravy. S jednodenní zastávkou v Soulu jsme 30. července šťastně dosedli na Vídeňském letišti.  Byla to nezapomenutelná cesta.

Závěrem bych si všechny čtenáře dovolil pozvat na přednášku a promítání fotografií a video dokumentu ze Světového dne mládeže, které se uskuteční v pátek 26. září v 19:30 ve farním sále v Přibyslavi.

Jan Málek ml.


 

...